Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
pro zaplacení 89 914 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 89 914 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 89 914 Kč od 19.03.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 soudní poplatek ve výši 3 597 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 89 914 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 27.03.2024 v době kolem 13.45 hod. v [anonymizováno] pan [anonymizováno] [anonymizováno], narozen [anonymizováno], řídil po pozemní komunikaci [anonymizováno] ve směru od [anonymizováno] osobní automobil [anonymizováno], RZ [anonymizováno], nevěnoval přitom náležitou pozornost situaci v silničním provozu a ačkoliv mu v protisměru jedoucí autobus vytvářel zakrytý výhled na levou stranu řádně vyznačeného přechodu pro chodce nacházejícího se u autobusové zastávky „[anonymizováno]“, po němž chodec [anonymizováno], nar. [anonymizováno] přecházel vozovku [anonymizováno] z levé na pravou stranu ve směru jeho jízdy, pokračoval bez
2.snížení rychlosti v jízdě, v důsledku čehož na uvedeném přechodu pro chodce došlo k nárazu jmenovaného chodce do levých předních dveří projíždějícího vozidla [anonymizováno] a k jeho sražení na vozovku, přičemž poškozený [anonymizováno] tak utrpěl těžké poranění spočívající v [anonymizováno], s významným omezením v obvyklém způsobu života poškozeného a dobou léčení tohoto poranění výrazně přesahující 6 týdnů.
3.Usnesením Okresního soudu v [anonymizováno] č.j. [anonymizováno], ze dne [anonymizováno], bylo trestní stíhání [anonymizováno] [anonymizováno] na podkladě Obžaloby Okresního státního zastupitelství v [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno], ze dne [anonymizováno], pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odstavec 1, odstavec 2 trestního zákoníku, podmíněně zastaveno. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že pan [anonymizováno] prohlásil vinu ve vztahu k celé obžalobě a soud prohlášení viny přijal, neboť nebylo v rozporu se zjištěným skutkovým stavem dle spisového materiálu. Dopravní nehoda byla řádně oznámena zákonné pojišťovně, aby tak mohla být uhrazena škoda způsobená poškozenému v důsledku dopravní nehody.
4.V souladu s ust. § 40 odst. 2 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, žalobce v souvislosti s předmětným nehodovým dějem uhradil hrazené zdravotní služby poskytnuté pojištěnci [anonymizováno], dat.nar. [anonymizováno] ve výši 128 449,- Kč. 5.Žalobce v souladu s ust. § 6 odst. 4 zákona o povinném ručení uplatnil dne 20.02.2025 regresní nárok vůči žalované v rozsahu nákladů na hrazené zdravotní služby poskytnuté panu [anonymizováno].
6.Žalovaná se vyjádřila přípisem ze dne 07.03.2025 s tím, že „Dle nehodového děje a relace PČR poškozený přecházel sice po přechodu pro chodce, ale do jízdní dráhy automobilu vstoupil zpoza autobusu, náhle, bez rozhlédnutí a narazil do dveří na straně řidiče. Pojistitel určil právní základ 30%.“
7.Žalobce zaslal dne 17.03.2025 žalované výzvu k plnění spojenou s předžalobní výzvou (doručeno 17.03.2025). Tuto předžalobní výzvu žalovaná dne 18.03.2025 odmítla, kdy ve své argumentaci mj. uvádí, že „chodec nebyl na přechodu pro chodce sražen, ale sám narazil do dveří řidiče“. S touto argumentací se žalobce nemůže ztotožnit. Z důkazů shromážděných policejním orgánem v rámci přípravného řízení a doznání pana [anonymizováno] vyplývá, že celá škoda byla způsobena jeho jednáním, jako řidiče automobilu a je zjevné, že pan [anonymizováno] mohl střetu zabránit, pokud by plnil své zákonné povinnosti.
8.Žalovaná považuje za nesporné, že dne 27.03.2024 v době kolem 13.45 hod. v [anonymizováno] řídil [anonymizováno], po pozemní komunikaci [anonymizováno] ve směru od [anonymizováno] osobní automobil [anonymizováno], RZ [anonymizováno], nevěnoval přitom náležitou pozornost situaci v silničním provozu a ačkoliv mu v protisměru jedoucí autobus vytvářel zakrytý výhled na levou stranu řádně vyznačeného přechodu pro chodce nacházejícího se u autobusové zastávky “[anonymizováno]“, po němž chodec [anonymizováno] přecházel vozovku [anonymizováno] z levé na pravou stranu ve směru jeho jízdy, pokračoval bez snížení rychlosti v jízdě, v důsledku čehož na uvedeném přechodu pro chodce došlo k nárazu jmenovaného chodce do levých předních dveří projíždějícího vozidla [anonymizováno] a k jeho sražení na vozovku, přičemž poškozený [anonymizováno] tak utrpěl těžké poranění.
9.Žalovaná dále nesporuje, že osobní automobil [anonymizováno], RZ [anonymizováno], byl u ní ke dni dopravní nehody pojištěn z titulu odpovědnosti za provoz vozidla.
10.Žalobkyně se na žalovanou obrátila s žádostí o úhradu nákladů za uvedené poskytnutí lékařské péče o pana [anonymizováno] v celkové výši 128 449,- Kč. Žalovaná si je vědoma, že zdravotní pojišťovna má zákonný nárok na náhradu nákladů vynaložených na hrazené služby ze zdravotního pojištění poskytnuté svým pojištěncům, kteří utrpěli újmu na zdraví zaviněným protiprávním jednáním třetích osob.
11.Sporným je právní základ nároku, kdy žalovaná má za to, že z doložených podkladů vyplývá, že se na nehodovém ději výraznou měrou podílel chodec [anonymizováno], a z toho důvodu plnila žalobkyni ve výši 30 % z jí uplatněných nároků, tedy plnila ve výši 38.535 Kč a odkazuje na znalecký posudek zpracovaný pro tuto nehodu.
12.Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav : z Usnesení Okresního soudu v [anonymizováno] č.j. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] ve spojení s obžalobou soud zjistil, že trestní stíhání [anonymizováno] [anonymizováno] bylo na podkladě Obžaloby Okresního státního zastupitelství v [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno], ze dne [anonymizováno], pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalostipodle § 147 odstavec 1, odstavec 2 trestního zákoníku, podmíněně zastaveno. [anonymizováno] utrpěl těžké poranění spočívající v [anonymizováno], s významným omezením v obvyklém způsobu života poškozeného a dobou léčení tohoto poranění výrazně přesahující 6 týdnů.
13.Dále soud zjistil ze žádosti o úhradu léčebných nákladů ze dne 20.02.2025, z informace o výplatě pojistného plnění ze dne 07.03.2025 a sdělení ke škodní události číslo [anonymizováno] ze dne 17.03.2025 a Regresního účtu pojištěnce [anonymizováno] a předžalobní výzvy , že žalobkyně v souvislosti s předmětným nehodovým dějem uhradil hrazené zdravotní služby poskytnuté pojištěnci [anonymizováno] ve výši 128 449,- Kč. Žalobkyně ve smyslu ust. § 6 odst. 4 zákona o povinném ručení uplatnila dne 20.02.2025 regresní nárok vůči žalované v rozsahu 128 449,- Kč. Žalovaná se vyjádřila přípisem ze dne 07.03.2025 s tím, že „Dle nehodového děje a relace PČR poškozený přecházel sice po přechodu pro chodce, ale do jízdní dráhy automobilu vstoupil zpoza autobusu, náhle, bez rozhlédnutí a narazil do dveří na straně řidiče. Pojistitel určil právní základ 30%.“Žalovaná tak žalobkyni plnila v částce 38 535 Kč.Žalobce zaslal dne 17.03.2025 žalované výzvu k plnění spojenou s předžalobní výzvou (doručeno 17.03.2025). Tuto předžalobní výzvu žalovaná dne 18.03.2025 odmítla, kdy ve své argumentaci mj. uvádí, že „chodec nebyl na přechodu pro chodce sražen, ale sám narazil do dveří řidiče“.
14.Dále soud zjistil ze znaleckého posudku v oboru doprava, odvětví doprava silniční-technické posudky o příčinách silničních nehod, vypracovaném pro Policii ČR, Městské ředitelství policie [anonymizováno] dopravní inspektorát, [anonymizováno], pod č.j. [anonymizováno], [anonymizováno] , soudním znalcem v oboru doprava, odvětví doprava silniční-technické posudky o příčinách silničních nehod, dne 11.09.2024 pod č. [anonymizováno] že k dopravní nehodě mezi vozem [anonymizováno] a poškozeným chodcem došlo na přechodu pro chodce v době, kdy chodec přecházel po přechodu pro chodce. Řidič vozidla [anonymizováno], který přijížděl z pravé strany, měl zakrytý výhled autobusem, který odjížděl ze zálivu autobusové zastávky a následně projížděl v pravém jízdním pruhu přechodem pro chodce. Zhruba 2 sekundy před střetem autobus projížděl zadní částí přechodem pro chodce a v té době chodec vstupoval na přechod pro chodce a zahájil přecházení vozovky na druhou stranu. V době, kdy vstupoval na přechod pro chodce, neměl rozhled na pravou stranu vozovky, tedy neviděl vozidlo přijíždějící z pravé strany v protisměru. V té době se poškozený chodec nacházel ve vzdálenosti 3,8 metru před místem střetu a šel rychlostí 6 km/h a řidič vozidla [anonymizováno] v době 2,3 sekundy před střetem přijížděl k přechodu pro chodce. Nacházel se ve vzdálenosti zhruba 20 m před místem střetu, jel rychlosti ve výši zhruba 32 km/h. V těchto místech řidič vozidla [anonymizováno] neměl možnost vidět přecházejícího chodce, jelikož ten se nacházel v zakrytém výhledu, který vytvářel autobus jedoucí v protisměru v levém jízdním pruhu. Zhruba 1,3 sekundy před střetem se řidič vozidla [anonymizováno] nacházel ve vzdálenosti 11 metrů před místem střetu a jel rychlosti 32 km/h. V té době měl řidič vozidla možnost spatřit poškozeného chodce, který opustil zakrytý výhled a přecházel vozovku po přechodu pro chodce z levé strany na pravou. Poškozený chodec se v té době nacházel ve vzdálenosti 2 m před místem střetu a pohyboval se rychlostí 6 km/h. V té době řidič vozidla [anonymizováno] a poškozený chodec mohli začít reagovat navzájem na sebe a na vzniklou dopravní situaci. Řidič autobusu se v té době nacházel za přechodem pro chodce a jel rychlostí 21 km/h. Vzhledem ke krátké době, kterou měl řidič vozidla [anonymizováno] k dispozici, neměl technické možnosti z rychlosti, kterou v té době jel, vozidlo před přechodem zastavit. V okamžiku střetu jelo vozidlo [anonymizováno] rychlostí 32 km/h a poškozený chodec se pohyboval rychlostí 6 km/h. Ze závěru znaleckého posudku vyplývá, cit.: „Poškozený chodec měl možnost dané dopravní nehodě zabránit, kdyby při přecházení vozovky po přechodu pro chodce v době, kdy se pohyboval v pravém jízdním pruhu, rychlost přecházení zpomalil, pozorně sledoval přijíždějící vozidla z pravé strany a v době, kdy měl možnost zpozorovat vozidlo a [anonymizováno] v levém protisměrném jízdním pruhu chůzi zastavit ve střední části vozovky a řidiči vozidla umožnit průjezd přes přechod pro chodce v protisměrném jízdním pruhu. Z technického hlediska poškozený chodec na přijíždějící vozidlo [anonymizováno] z pravé strany nereagoval, a to z důvodu, že při chůzi narazil do boční části vozidla stejnou rychlostí, jakou se pohyboval v pravém jízdním pruhu.“Poškozený [anonymizováno] stál před přechodem svědkyně [anonymizováno] zastavila před přechodem a poškozený až poté vstoupil na přechod pro chodce. V průběhu nehodového děje jel [anonymizováno] [anonymizováno] v rychlostí cca 30 km/h (přičemž proto, aby zcela zabránil nehodovému ději, by postačilo, kdyby snížil před přechodem rychlost na cca 20 km/h) a musel si být vědom, že autobus vyjíždí ze zastávky s vysokou pravděpodobností cestující z autobusu mohou přecházet po přechodu pro chodce (který byl řádně označen svislým i vodorovným dopravním značením).
15.Z nákresu nehodového děje je evidentní, že [anonymizováno] [anonymizováno], dříve než poškozeného [anonymizováno], mohl spatřit stojící vozidlo svědkyně [anonymizováno], což napovídalo, že na přechodu může být přítomen chodec.
16.Na výše uvedená skutková zjištění soud ve stručnosti odkazuje s tím, že takto jištěný skutkový stav je způsobilý k posouzení po právní stránce a další dokazování by bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.
17.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
18.Podle § 2900 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.
19.Podle § 2927 odst. 1 OZ kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle odst. 2 cit. ustanovení povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. 20.Zvláštní úprava povinnosti k náhradě újmy způsobené provozem dopravy či dopravního prostředku není založena na porušení právní povinnosti ani nepočítá se zaviněním (§ 2895).
21.Povinnost provozovatele nahradit újmu nastupuje, vznikla-li újma v příčinné souvislosti se zvlášť kvalifikovanou okolností, jíž je zvláštní povaha provozu dopravy či dopravního prostředku. Provoz dopravy je totiž zdrojem zvýšeného nebezpečí vzniku škod, takže poškozenému se dává snadnější možnost uplatnit nároky na jejich náhradu. Tato úprava není lex specialis vůči povinnosti k náhradě újmy založené na porušení zákona, nýbrž může stát vedle ní zejména proto, že oba typy mohou dopadat na odlišné subjekty (Švestka in Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., 2009, s. 1238).
22.Povinným subjektem je tu totiž provozovatel, zatímco osoba od něj odlišná, způsobí-li při řízení vozidla újmu, odpovídá za ni podle obecné úpravy § 2910, tedy se vyžaduje porušení zákonem stanovené povinnosti (nejčastěji pravidla silničního provozu) s presumovaným zaviněním.
23.Ani tento typ povinnosti k náhradě škody není tzv. absolutní, neboť provozovatel má k dispozici liberační důvod. Může se této povinnosti zprostit, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Judikatura to považuje za objektivní kategorii poměřovanou zejména úrovní současného stavu techniky, tedy obecně ve vztahu ke každému možnému provozovateli podle toho, jak lze události předejít, nikoliv subjektivně posuzováno k jeho konkrétním podmínkám. Liberační důvod je tak naplněn buď neodvratitelnou událostí přicházející zásahem zvenčí (např. přírodní událost, zásah třetí osoby či zvířete, pokud jen nevyvolalo neopodstatněnou reakci řidiče či jeho selhání), která při provozu dopravního prostředku vyvolala škodlivý účinek, jemuž nemohl provozovatel nikterak zabránit, anebo událostí spjatou s provozem, jíž nebylo možno předejít ani použitím dostupných opatření.
24.Taková okolnost v dané věci nenastala. Skutečnost, že poškozený , u něhož nebylo zjištěno užití návykové látky, se pohyboval konzistentním směrem chůzí o normální rychlosti po vyznačeném přechodu pro chodce , který je umístěn v blízkosti autobusové zastávky a ani nevstoupil náhle před vozidlo škůdce , jež mu způsobilo újmu na zdraví, je typickým případem existence a účelnosti úpravy zákonného pojištění pro případ způsobení újmy provozem dopravního prostředku stojícího na zásadě objektivní odpovědnosti provozovatele.
25.Poškozený chodec nijak svým jednáním excesivně nevybočil . Úvahy o tom, že mohl jít pomaleji a tím by projelo škodící vozidlo kolem něho, aniž by ho zachytilo jsou zcela v teoretické rovině, stejně tak, zda měl vůbec na přechod pro chodce vstupovat. Taková námitka by byla relevantní v případě, že chodec musel registrovat zjevně nebezpečnou či pro jeho osobu ohrožující skutečnost či okolnost a evidentního rizika nedbal a vstoupil na vyznačený přechod. Proto soud v tomto smyslu námitky žalované považuje za účelové a nepříhodné. Není důvod, aby žalovaná „krátila“ základ na 30 %, neboť zde žádné spoluzavinění poškozeného není.
26.Podle § 2910 OZ škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil; povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 27.Podle ustanovení § 55 odst. 1 věta první zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na péči hrazenou ze zdravotního pojištění, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. 28.Podle § 6 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., účinném do 31.03.2024, pojištěný má dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění), jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění. 29.Podle § 1958 odst. 2 OZ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 30.Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 OZ může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 31.V řízení bylo prokázáno, že pojištěnec žalované porušil právní povinnost stanovenou trestním zákonem nedopouštět se jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a prevenční povinnost podle § 2900 OZ, a tímto porušením právní povinnosti způsobil poškozenému škodu na zdraví. 32.Porušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. h) a i) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, může být v konkrétním případě považováno za porušení důležité povinnosti při provozu na pozemních komunikacích stanovené tímto zákonem ve smyslu skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti. Uvedený závěr platí zejména za situace, kdy s ohledem na chování ostatních účastníků silničního provozu, kteří respektovali uvedená ustanovení citovaného zákona, vstoupil chodec na vyznačeném přechodu pro chodce do vozovky za účelem jejího bezpečného přejití, přičemž pachatel jako řidič motorového vozidla na tuto situaci nereagoval a do chodce narazil. 33.Žalobkyně uhradila z titulu veřejného zdravotního pojištění za náklady léčení poskytnuté poškozenému (jako pojištěnci žalobkyně) celkovou částku 128 449 Kč. Protože žalobkyně jako zdravotní pojišťovna vynaložila náklady v důsledku zaviněného protiprávního jednání, má právo na náhradu těch nákladů vůči žalovanému (§ 55 zák. 48/1997 Sb.). Splatnost žalobou požadovaných částek nastala na základě písemné výzvy žalobkyně v únoru 2025 . Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, které byly požadovány v zákonné výši od data, kdy již byl žalovaný v prodlení se zaplacením.
34.Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 OZ, občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 35.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 OSŘ za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 OSŘ a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 36.Povinnost žalované k úhradě soudního poplatku byla uložena dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 S.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.