Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
6 Tdo 243/2026
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí: 25. 3. 2026
Spisová značka : 6 Tdo 243/2026
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.243.2026.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Pokus trestného činu
Pojistný podvod
Dotčené předpisy: § 21 odst. 1, § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: C
Zveřejněno na webu: 14. 5. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz .
6 Tdo 243/2026-367
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný J. R. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2025, č. j. 8 To 156/2025-299 , jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 122/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 18. 2. 2025, č. j. 3 T 122/2024-270 , byl obviněný J . R. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 2. 7. 2024 v Praze 6, nejprve okolo 7:30 hodin telefonicky a následně v 9:09 hodin osobně v sídle Policie ČR, Místní oddělení Břevnov, na adrese Ve Střešovičkách 1990/55, s cílem vylákat pojistné plnění, oznámil odcizení osobního motorového vozidla tovární značky Renault Clio červené barvy, registrační značky XY, VIN: XY , jehož je vlastníkem a provozovatelem a pro které bylo v rámci úvěrového financování, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. XY ze dne 17. 7. 2021, sjednáno pojištění proti krádeži u poškozené společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, a připojištění GAP (uchování pořizovací hodnoty vozidla) u poškozené společnosti Allianz pojišťovna a.s., IČ: 47115971, neznámým pachatelem, k němuž mělo dojít v době od 1. 7. 2024 7:00 hodin do 2. 7. 2024 7:00 hodin z adresy XY XY, XY Praha XY – XY , přestože věděl, že ke krádeži vozidla tak, jak ji oznámil, nedošlo, neboť poté, co dne 1. 7. 2024 okolo 7:00 hodin s předmětným vozidlem přijel na uvedenou adresu, vozidlo sám osadil nepříslušnou tabulkou registrační značky XY a následně téhož dne okolo 16:45 hodin se dosud neustanovený spolupachatel, se kterým byl domluven a kterého vybavil klíči od vozidla, opětovně dostavil na místo a s vozidlem odjel do obce XY na veřejně přístupné parkoviště nákladních vozidel společnosti Amazon na ulici XY , kde jej zaparkoval, přičemž pokud by jeho jednání nebylo policejním orgánem odhaleno a vozidlo vypátráno a došlo by k vyplacení pojistného plnění v souvislosti s oznámenou krádeží vozidla, poškozeným by vznikla škoda v předpokládané výši 406 000 Kč,
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 68 odst. 1 a 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb po 1 400 Kč, tedy v celkové výši 140 000 Kč. Poškozená Allianz pojišťovna, a.s., byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech obč anskoprávních. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. 7. 2025, č. j. 8 To 156/2025-299, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Víta Svobody dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Z procesní opatrnosti opřel svůj mimořádný opravný prostředek i o ostatní důvody dovolání uvedené v odstavci 1 citovaného ustanovení. 5. Obviněný zejména namítá, že soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, které nemají oporu v provedených důkazech. Odmítá, že se dopustil žalovaného přečinu. Soudy podle jeho názoru porušily § 2 odst. 5 tr. ř. Nesouhlasí s hodnocením kamerového záznamu jako důkazního prostředku, který považuje za nekvalitní. Závěry soudů z něj vyvozené označuje za pouhé domněnky. Neexistuje jediný přímý důkaz, či řetězec nepřímých důkazů, které by prokazovaly jeho vinu. 6. Soudům obou stupňů rovněž vytýká, že nesprávně posoudily vývojové stadium trestného činu. Je přesvědčen, že nejednal úmyslně. V řízení nebyl předložen žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že předstíral pojistnou událost. Darování krevní plazmy není podle jeho názoru trestným činem.
7. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2025, sp. zn. 8 To 156/2025, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na toto rozhodnutí. Obviněný vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím o jeho dovolání v neveřejném zasedání. 8. K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten ve vztahu k jeho dovolacím námitkám směřujícím proti správnosti skutkových zjištění a rozsahu provedeného dokazování uvedl, že neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud obviněný namítl, že tvrzení soudů nejsou podložena žádnými důkazy a ve věci byly použity nekvalitní kamerové záznamy, které neprokazují jeho vinu, nevyjádřil zjevný rozpor těchto skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Obviněný totiž pouze zpochybňoval výsledky provedeného dokazování, aniž by konkrétně uvedl, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy činné dříve ve věci, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, anebo proč obsah provedených důkazů nemůže být podkladem pro zmiňovaná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. Své námitky založil pouze na polemice s rozhodnými skutkovými zjištěními. Takové námitky nezakládají existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani žádného jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b tr. ř. 9. Podle státního zástupce v posuzované věci nevznikly důvodné pochybnosti o vině obviněného, neboť opatřené, provedené a vyhodnocené důkazy svědčí o tom, že posuzovaný skutek se stal, spáchal ho obviněný a tento skutek naplňuje zákonné znaky pokusu přečinu pojistného podvodu podle § 21 odst. 1 a § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku. Nejde přitom o skutek, jehož podstatou by bylo darování krevní plazmy (taková okolnost se ani neobjevila v popisu skutku), jak se mylně domnívá obviněný. V průběhu trestního řízení bylo obviněnému již vysvětleno, že není viněn za darování krevní plazmy, což je naopak činnost vysoce společensky přínosná, ale za pokus přečinu pojistného podvodu. 10. V návaznosti na vyložení obsahového zaměření důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce sdělil, že mu s určitou mírou benevolence odpovídají námitky obviněného proti posouzení skutku jako pokusu citovaného přečinu. Tyto námitky podle něj ovšem nejsou opodstatněné. 11. Jak přitom vyplývá z dosavadní rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 8 Tdo 76/2011), o vyvolání pojistné události
u přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 tr. zákoníku, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění, jde i tehdy, pokud nebyla nahlášena pojistiteli, a proto ani nedošlo k výplatě pojistného plnění. Postačí, aby pachatel oznámil událost, která jinak zakládá právo na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění, např. policejnímu orgánu. Takové jednání totiž již bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu, jehož se pachatel dopustil v úmyslu jej spáchat, a proto je namístě ho posoudit jako pokus citovaného přečinu. Jestliže tedy obviněný se znalostí všech rozhodných okolností oznámil událost spočívající v údajné krádeži předmětného pojištěného motorového vozidla policejnímu orgánu, pokusil se tím spáchat přečin pojistného podvodu. Dopustil se proto jednání, které bezprostředně směřovalo ke spáchání označeného úmyslného trestného činu, avšak k dokonání nedošlo vlivem okolností nezávislých na vůli obviněného. 12. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. státní zástupce uvedl, že odvolání obviněného bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných předpokladů odvolací soud rozhodl o jeho zamítnutí. Nemohlo tedy dojít k naplnění citovaného důvodu dovolání v jeho první alternativě. Protože v rozhodnutích soudů obou stupňů neshledává státní zástupce vady, které by odpovídaly důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a námitky obviněného uplatněné v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nepovažuje státní zástupce za opodstatněné, neshledává naplněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. 13. Uplatnil-li obviněný v podaném dovolání „… z procesní opatrnosti …“ i zbývající důvody dovolání obsažené v § 265b odst. 1 tr. ř., nelze k nim přihlížet. Obviněný totiž s odkazem na tyto důvody dovolání neuvedl žádné věcné námitky. 14. Jelikož státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného je v tom rozsahu, v jakém odpovídá důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jako celek zjevně neopodstatněné, navrhl, aby je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání státní zástupce navrhl učinit v neveřejném zasedání, k jehož konání může Nejvyšší soud přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV.
Posouzení důvodnost dovolání
IV./1. Obecná východiska
16. Úvodem je vhodné zmínit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje – jak na to v reakci na vznesení dalších dovolacích důvodů obviněným (z důvodu „procesní opatrnosti“) poukázal ve svém vyjádření již státní zástupce – tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 … ), činí tak zásadně jen v r ozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24 , odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“ . Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. 17. Z uvedené citace je zřejmé, že i Ústavní soud akcentuje důležitost dovolací argumentace z hlediska výsledku řízení o dovolání. Dovolatel je totiž povinen ve svém mimořádném opravném prostředku označit alespoň jeden z dovolacích důvodů, o něž své dovolání opírá, ale současně, má-li být úspěšný, snést i konkrétní námitky, jimiž proti napadenému rozhodnutí brojí, a to takové, které svým obsahem odpovídají zvolenému důvodu dovolání, příp. alespoň jiném důvodu dovolání, který sice explicitně neuplatnil, ale jehož obsahovému zaměření odpovídá jeho dovolací argumentace.
18. Z úpravy dovolacího řízení (Hlava sedmnáctá trestného řádu) je zjevné, že referenční rámec přezkumu napadených rozhodnutí dovolacím soudem je vytyčen primárně samotným dovolatelem (resp. obsahem mimořádného opravného prostředku vyhotoveného jeho obhájcem), na kterém spočívá břemeno tvrzení existence vad těchto rozhodnutí odpovídajících zvolenému, příp. alespoň jinému zákonem upravenému důvodu dovolání, a požadavek předestření relevantních námitek takové vady osvědčujících.
19. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají těmto jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost. 20. Ve shodě s tím, co uvedl státní zástupce, Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací argumentace obviněného neobsahuje žádné námitky, které by bylo možno podřadit pod jím dále („z procesní opatrnosti“) uplatněné důvody dovolání. V tomto smyslu se připomíná, že text dovolání neuvádí nic, co by mělo svědčit o tom, že rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou vadná proto, že
· ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.] , · ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnut [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.] , · obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.] , · byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.] , · proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.] , · bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.] , · obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.] , · bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř.] , · bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.] , · v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] , 21. Protože nestačí, aby dovolatel příslušný dovolací důvod jen explicitně označil (aniž by jej podložil konkrétními námitkami, které mají svědčit o jeho existenci), Nejvyšší soud se zaobíral jen posouzením toho, zda v posuzované věci je naplněn některý z dovolacích důvodů uvedených pod písm. g), h) či m). Ohledně těchto dovolacích důvodů totiž text dovolání (s vyšší mírou tolerance) umožňuje příslušné vyhodnocení.
22. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění těchto dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže
· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] , · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] , · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.] . IV./2. K námitkám vymykajícím se obsahovém zaměření dovolacích důvodů
23. Dovolání obviněného je ve své podstatě opakováním námitek, které vznesl již ve svém řádném opravném prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně. Týká se to např. i poukazu na závěr plynoucí z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2014/07, podle něhož se obecné soudy nesmějí stavět do pozice pomocníka veřejné žaloby. Tato námitka však není podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů a nadto obviněný nikterak nevysvětluje, v čem by postup soudů byl v rozporu s vymezením procesních rolí, na které poukazuje. Stejně tak lze uvést, že ani poukaz na zásadu in dubio pro reo nezakládá naplnění některého dovolacího důvodu. Svůj význam by mohla nabýt jen při zvažování naplnění dovolacího důvodu podle písm. g), avšak pouze tehdy, pokud by skutkový stav byl zjištěn očividně vadně.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 24. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Jediná konkrétní výhrada se týká otázky vyhodnocení kamerového záznamu. Ta je však formulována v podobě obecné polemiky se skutkovými závěry soudů a jak taková zjevný rozporu skutkových zjištění soudů (založených na širším okruhu důkazů) neosvědčuje.
25. Druhou ( rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ) a třetí alternativu ( ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ) tohoto dovolacího důvodu obviněný zjevně neuplatňuje. Nevznáší totiž žádnou námitku, kterou by bylo možno pod tyto alternativy podřadit.
IV./4. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 26. K první alternativě tohoto dovolacího důvodu ( rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku ) je možno přiřadit námitku obviněného spočívající v tvrzení, že „nenahlásil krádež vozidla žádné z údajně poškozených pojišťoven“ a s tím spojené sdělení, že proto nevidí důvod pro vyvození své trestní odpovědnosti. K tomu lze poznamenat, že tuto skutečnost, tedy že s požadavkem na poskytnutí pojistného plnění se neobrátil na žádnou z pojišťoven, vyjadřují zjištění učiněná soudy v napadených rozhodnutích. Zcela konkrétně to to je zřejmé již z vlastního popisu skutku, který se stal předmětem právního posouzení. Z něj jednoznačně plyne, že obviněnému je kladeno za vinu, že krádež pojištěného motorového vozidla oznámil nejprve telefonicky a poté i osobně Polici ČR, Místnímu oddělení Břevnov. Toto skutkové zjištění však je, jak je vyloženo níže, zcela dostačující pro závěr o vině obviněného, které učinily soudy nižších stupňů. Vytváří totiž skutkový podklad dokladující naplnění zákonných znaků objektivní stránky přečinu, kterou soudy použily při hmotněprávní subsumpci skutku popsaného ve skutkové větě odsuzujícího výroku pod příslušné ustanovení trestního zákoníku. Je jím (alternativní) znak charakterizující jednání pachatele – předstírá událost, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění. Nutno dodat, že soudy nižších stupňů uzavřely, že takto vymezeného jednání (v konkrétnosti spáchaného nepravdivým oznámením krádeže pojištěného motorového vozidla složce Police ČR) se obviněný dopustil v úmyslu opatřit sobě prospěch. Zbývá dodat, že správně rovněž zjistily, že v jimi posuzované věci nedošlo k dokonání přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 tr. zákoníku [a potažmo ani podle odst. 4 citovaného ustanovení], neboť k poskytnutí pojistného plnění nedošlo. V důsledku toho nedošlo k naplnění dalšího (kumulativního) znaku objektivní stránky označeného přečinu spočívajícího v tom, že pachatel svým činem způsobí na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou [odst. 2)], resp. větší škodu [odst. 4)]. 27. Pokud ve vztahu k tomuto skutkovému zjištění obviněný namítá, že mu není zřejmé, z čeho je pak dovozována jeho trestní odpovědnost, je namístě uvést následující skutečnosti. Z již právě uvedeného je zřejmé, že trestní odpovědnost obviněného byla řešena při aplikaci zákonných znaků obsažených v § 210 odst. 2 tr. zákoníku, které vůbec nevyžadují, aby pachatel vstoupil v kontakt s peněžním ústavem (pojišťovnou), s níž má uzavřenu pojistnou smlouvu. Pro naplnění zákonných znaků této základní skutkové podstaty (pozn. právní úprava obsažená v § 210 tr. zákoníku vymezuje dvě základní skutkové podstaty, jednu v odst. 1 a druhou v odst. 2) totiž dostačuje (a na taková protiprávní jednání tato skutková podstata míří), aby pachatel · v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch ,
· vyvolal nebo předstíral událost, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění ,
· a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
28. Nedostatek následku, tj. vzniku škody ve výši alespoň 10 000 Kč [tj. škody nikoli nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] v důsledku vyplacení pojistného plnění alespoň v tomto rozsahu pachateli přečinu, · sice brání tomu, aby byl pachatel uznán vinným dokonaným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 tr. zákoníku, a to proto, že na rozdíl od přečinu podle § 210 odst. 1 tr. zákoníku není trestným činem předčasně dokonaným (k dokonání s e vyžaduje vznik následku v podobě škody ve výši alespoň 10 000 Kč, zatímco následkem u přečinu podle § 210 odst. 1 tr. zákoníku je ohrožení), · avšak nebrání vyvození trestní odpovědnosti pachatele (v posuzovaném případě obviněného) pokusem tohoto přečinu podle § 21 odst. 1, § 210 odst. 2 tr. zákoníku, resp. s ohledem na výši škody hrozící i podle odst. 4 cit. ustanovení. Ve věci posuzované totiž soudy uzavřely, že oznámení o krádeži vozidla v označené složce Policie ČR učinil obviněný v úmyslu získat pojistné plnění (jehož poskytnutím by vznikla škoda odpovídající znaku větší škody ). 29. Jednání obviněného bylo důvodně vyhodnoceno jako naplňující vývojové stadium pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, tj. jako jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání nedošlo, neboť k dosažení tohoto vývojového stadia plně dostačilo to, co obviněný učinil. Řečeno konkrétně, pro závěr, že se pachatel dopustil pokusu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 tr. zákoníku, dostačuje, že nepravdivé údaje, jimiž předstírá událost, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění (příp. na jiné obdobné plnění), oznámí např. Policii ČR. Nevyžaduje se, aby stejné skutečnost i sdělil (nahlásil) i příslušné pojišťovně s níž má uzavřenou pojistnou smlouvu, případně aby údaje plynoucí z oznámení pachatele učiněnému vůči policii jí byly oznámeny příslušné pojišťovně. Nic takového, tj. předstírání události, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění, přímo ve vztahu k příslušné pojišťovně, není zákonem vyžadováno. 30. O vývojové stadium pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jde v případě pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 tr. zákoníku již tehdy, dopustí-li se pachatel obdobného jednání jako obviněný. To proto, že zjištěným jednáním – v případě obviněného spočívajícím v tom, že v úmyslu opatřit sobě prospěch nepravdivým oznámením o odcizení pojištěného vozidla obviněný předstíral událost, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění – již pachatel začal naplňovat zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu. Takové jednání nemůže být posouzeno pouze jako příprava podle § 20 tr. zákoníku, nýbrž musí být kvalifikováno jako pokus podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku – shodně např. ŠÁMAL, Pavel. § 210 [Pojistný podvod]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2709–2710. 31. Nejvyšší soud proto uzavírá, že soudy nižších stupňů zcela důvodně skutek popsaný ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně kvalifikovaly jako pokus pojistného podvodu podle § 21 odst. 1, § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku, a to na podkladě sice poměrně strohé, leč věcně správné argumentace, která je uvedena v odůvodnění jejich rozhodnutí. Připomíná se, že · soud prvního stupně k odůvodnění první kvalifikace zmínil, že obviněný svým „jednáním naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu pojistného podvodu dle § 210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž jednal v úmyslu přímém, tedy předstíral událost, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění nebo na jiné obdobné plněn í , přičemž pro naplněn í této skutkové podstaty není nezbytné, aby o pojistné plnění bylo požádáno“ a že · odvolací soud se v odůvodnění svého usnesení ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že „pro naplnění skutkové podstaty přečinu pojistného podvodu podle § 240 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku není potřeba uplatnit pojistné plnění u pojišťovny, tím spíše ve stadiu pokusu“, přičemž dodal, že obviněný „zjevně předstíral událost, zde odcizení motorového vozidla Renault Clio, se kterou bylo spojeno právo na plnění z pojištění, když ke vzniku škody nedošlo v důsledku vypátrání vozidla a nestandardního chován í obžalované(ho), které následovalo po oznámení vozidla. Hrozící škoda ve výši 406 000 Kč je větší škodou ve smyslu § 138 odst. c) [pozn. správně § 138 odst. 1 písm. c)] trestního zákoníku, neboť přesahuje částku 100 000 Kč“ . 32. Zcela mimoběžné je tvrzení dovolatele, že „skutek, kterého se dopustil (darování krevní plazmy v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích) není trestným činem“. Již státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání obviněného správně poukázal na fakt, že skutek, který je předmětem trestního řízení, je zcela odlišný. Darování krevní plazmy obviněným ostatně ani v popise skutku, jímž byl uznán vinným (a shodně ani v usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného či v obžalobě), není zmiňováno.
33. Obviněný ve své dovolací argumentaci nevznesl žádnou námitku, která by byla podřaditelná pod druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (ro zhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ).
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 34. Ve shodě s tím, co uvedl státní zástupce, Nejvyšší soud konstatuje, že obviněnému nebyl odepřen přístup k soudu druhého stupně. Jeho odvolání bylo odvolacím soudem projednáno a věcně posouzeno. Nemohlo proto dojít k naplnění první alternativy tohoto dovolacího důvodu. Protože Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky obviněného neodpovídají dovolacímu důvodu podle písm. g) a že námitky, formálně vyhovující obsahovému zaměření dovolacího důvodu podle písm. h) nejsou opodstatněné, resp. jsou zjevně neopodstatněné, není naplněna ani druh á alternativa tohoto dovolacího důvodu. Rozsudek soudu prvního stupně totiž není zatížen žádnou takovou vadou, která by odpovídala dovolacímu důvodu podle písm. a) až l).
V.
Způsob rozhodnutí
35. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že výše vypořádaná námitka, kterou bylo možno vyhodnotit jako obsahově vyhovující zvolenému důvodu dovolání [podle písm. h)], nebyla shledána opodstatněnou. Ostatní námitky dovolatele se s uplatněnými důvody dovolání rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného jako celku rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. 36. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí . Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 25. 3. 2026
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu