Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci
[anonymizováno]
se sídlem [anonymizováno] [anonymizováno][anonymizováno][anonymizováno]
právně zastoupené [anonymizováno], advokát
se sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému [anonymizováno], nar. [anonymizováno]
trvale bytem [anonymizováno]
o 13 000 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 15. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se do částky 6 000 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce 640,19 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Odůvodnění podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že uzavřel s žalovaným dne 15. 5. 2025 smlouvu o úvěru, na jejím základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splácen 14. 6. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení. Ve smlouvě se zavázal k datu splatnosti uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 3 000 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 13 000 Kč, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru podle článku II. smlouvy o kapitalizované výši 3 000 Kč nejpozději splatným dne 14. 6. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ze dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky, na které si žalovaný vybral dle vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách, dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Poté byl žalovaný povinen seznámit se s podmínkami, právy, povinnostmi a sankčními ujednání plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči žalobkyni. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy přečetl a s jejím obsahem souhlasí. Dále se zavázal poskytnout žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jež je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídajícímu číslu smlouvy. Pro přijetí této platby byla smlouva podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému a na jím uvedené telefonní číslo [anonymizováno] kód ve znění 3771. Žalovaný následně vložil kód do příslušného formulářového pole na webových stránkách a žalobkyni odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. SMS kód je uveden na poslední straně smlouvy. Žalovaný výše uvedenými kroky uzavřel s žalobkyní smlouvu. Převodem na bankovní účet žalovaného byla odeslána částka uvedena ve smlouvě. Žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení dlužné částky.
2.Žalovaný k žalobě uvedl, že ani z části neuznává nárok uplatněný v žalobě, protože podle jeho názoru je smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 15. 5. 2025 neplatná, neboť RPSN přesahuje částku 100 % ročně, a tato se jeví jako nepřiměřeně vysoká. Taktéž úroková sazba je ve výši 365 % ročně, tj. 1 % denně, což výrazně přesahuje nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami v době uzavření této smlouvy. Dále má za to, že je smlouva neplatná, neboť podle názoru žalovaného žalobkyně nesplnila svou povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného, co by spotřebitele splácet úvěr poskytnutý na základě předmětné smlouvy o úvěru.
3.Soud učinil důkaz smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] ve dne 15. 5. 2025 a zjistil, že na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být nejpozději splacen do 14. 6. 2025. Ve smlouvě byla sjednána 1% sazba denně úroku za dobu čerpání úvěru. Dále bylo ve smlouvě dohodnuto, že celková zaplacena částka bude 13 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 30 dní. Roční procentní sazba nákladů je zde uvedena 2 334 % ročně. Dále byly sjednány náklady upomínání. První upomínka 520 Kč, druhá upomínka 580 Kč.
4.Z listiny s názvem Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému základní informace o spotřebitelském úvěru, včetně výkladu pojmů.
5.Potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobce zaslal žalovanému na účet č. [anonymizováno] částku 10 000 Kč dne 15. 5. 2025 pod variabilním symbolem [anonymizováno].
6.Z výpisu z registru předloženém žalovaným bylo zjištěno, že ke dni 12. 9. 2025 bylo za žalovaným uvedeno pět spotřebitelských úvěrů, dva revolvingové úvěry a nesplacená částka po splatnosti činí částku 178 315 Kč. Dále byly zjištěny jednotlivé úvěry s částkami po splatnosti, eventuálně údaji, kdy tyto úvěry byly zesplatněny.
7.Ústní jednání bylo nařízeno na den 11. 3. 2026. K tomuto ústnímu byl žalobce předvolán.
8.Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav. Strany uzavřely dne 15. 5. 2025 smlouvu označenou jako smlouva o úvěru č. [anonymizováno]. V ní si ujednali poskytnutí neúčelového hotovostního úvěru ve výši 10 000 Kč. Podmínky úvěru byly sjednány tak, že splatnost úvěru byla třiceti denní, úrok byl stanoven na 1 % denně. Celková částka ve výši 13 000 Kč měla být zaplacena ke dni 14. 6. 2025. Součástí smlouvy byly i předsmluvní informace, v nich byly shrnuty podmínky úvěru. Celková částka k zaplacení 13 000 Kč. Z dokladu o poskytnutí platby bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla provedena platba 10 000 Kč. Dne 14. 10. 2025 byl zaslána žalovanému výzva k úhradě před podáním žaloby.
9.Po právní stránce soud posoudil věc následovně.
10.K ústnímu jednání se dostavivší žalovaný prokázal, že z účtu č. [anonymizováno] patřícímu žalovanému, dne 6. 3. 2026 zaplatil žalobci na účet č. [anonymizováno] částku 659 Kč pod variabilním symbolem [anonymizováno]. Z téhož účtu, na týž učet, pod stejným variabilním symbolem, byla dne 5. 2. 2026 zaplacena částka 541 Kč, dne 21. 1. 2026 částka 300 Kč, dne 6. 10. 2025 částka 800 Kč a dne 12. 9. 2025 částka 700 Kč. Celkem tedy žalovaný žalobci zaplatil částku 3 000 Kč.
11.Po právní stránce soud posoudil věc následovně.
13.Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona na základě, kterého žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, což však neučinil. Žalobce vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku a žalovaná strana vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde podle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci jej ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (případně jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 14.Podle § 2395 a následujících o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15.Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 16.Podle § 588 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrých mravů, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 18.Soud má za to, že žalobkyně neprokázala, že zkoumala řádně úvěruschopnost žalované strany, jak ji ukládá § 86 a 87 zákona. Soud nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované strany. I kdyby se totiž ukázalo, že žalobkyně své povinnosti podle § 86 a 87 zákona dostála, smlouva o úvěru by byla neplatná i tak, a to z důvodu výše sjednaného úroku, která odporuje. 19.Povinností poskytovatele úvěru je totiž podle zákona ve smlouvě o úvěru uvést mimo jiné i RPSN, tj. roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 2334 % ročně. Z databáze ARAD se podává, že průměrná sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v roce 2024 9,31 %. Ve smlouvě byla teda mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvykle praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [anonymizováno] [anonymizováno]. 20.S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy, je nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru, tj. částka 7 000 Kč, neboť žalovaný prokázal, že částku 3000 Kč již žalobkyni uhradil. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky (§ 1968 o. z.), soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z.). Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013. Sb. 21.Ve zbytku, tj. 3 000 Kč, soud žalobu zamítl, neboť tuto částku již žalovaný žalobci uhradil z celkového poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč. Na úplatu, za poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč, žalobce nemá nárok z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobci pouze bez – důvodné obohacení na jeho straně, tj. z celkové částky 10 000 Kč se odečítají shora uvedené částky a zbytek byl žalovaný uznán povinný žalobci uhradit.
22.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 640,19 Kč, přičemž tato částka představuje 7,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,15 %). Tyto náklady se stávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 13 000 Kč, ze stávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu, včetně tří paušálních náhrad po 350 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.