Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci
žalobce: [anonymizováno], narozený [anonymizováno], bytem [anonymizováno],
zastoupený [anonymizováno], advokátkou se sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], se sídlem [anonymizováno],
zastoupená [anonymizováno], advokátem se sídlem [anonymizováno]
o uložení povinnosti uveřejnit odpověď podle § 14 zák. č. 46/2000 Sb. --- VÝROK ---
I. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost uveřejnit v periodickém tisku [anonymizováno] odpověď žalobce na článek „[anonymizováno]“, zveřejněný v [anonymizováno] vydání [anonymizováno], č. [anonymizováno], na stranách [anonymizováno][anonymizováno][anonymizováno], a to způsobem graficky zvýrazněným a odlišujícím od ostatního obsahu periodického tisku, s uvedením v nadpisu, že se jedná o odpověď, a v tomto znění:
„Odpověď [anonymizováno] [anonymizováno] článek „[anonymizováno]“ uveřejněný v [anonymizováno] [anonymizováno], č. [anonymizováno], str. [anonymizováno]
Jako osoba, která je v uvedeném článku nepravdivě obviňována z různých činů, považuji za nutné uvést věci na pravou míru a dementovat nepravdivá tvrzení, která poškozují mou čest a dobré jméno.
Ohledně chronologie událostí: Respondent článku [anonymizováno] nepravdivě tvrdí, že jsem jej začal kontaktovat a zjišťovat jeho adresu z důvodu, že mě k tomu navedl nějaký uživatel sítě [anonymizováno][anonymizováno][anonymizováno]. Skutečnost je opačná – o [anonymizováno] jsem začal psát na sociální síť [anonymizováno][anonymizováno][anonymizováno] až poté, co [anonymizováno] napsal do [anonymizováno] lživý článek o mé osobě. Do té doby jsem jej nekontaktoval ani o něm nehovořil či nepsal na sociálních sítích.
Ohledně údajného nočního obtěžování: [anonymizováno] mě nepravdivě obviňuje z toho, že jsem měl jezdit motorovým vozidlem v nočních hodinách do místa jeho bydliště. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě. V místě jeho bydliště jsem byl celkem dvakrát a to v čase mezi 16:00 a 19:00 hodin, nikoli v nočních hodinách.
Ohledně označení „[anonymizováno] [anonymizováno]“: Toto označení používané v článku není objektivní ani pravdivé a slouží k mé dehonestaci. Ohledně konference v [anonymizováno]: [anonymizováno] nepravdivě popisuje konferenci v [anonymizováno] a účast policie tak, jako kdyby se nás báli. Skutečnost je taková, že jsme na místě nedělali nic protiprávního.
Ohledně údajného pronásledování: [anonymizováno] nepravdivě popisuje naše údajné pronásledování. Skutečnost je taková, že projel na červenou a byl zastaven.
Ohledně čekání před služebnou policie: Toto tvrzení je nepravdivé a důrazně je dementuji. Všechna výše uvedená tvrzení jsou nepravdivá a poškozují mou čest. [anonymizováno]“, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 29 659,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobou, podanou Okresnímu soudu [anonymizováno] dne [anonymizováno] se žalobce domáhá toho, aby soud žalované uložil povinnost uveřejnit odpověď na článek „[anonymizováno]“, zveřejněný dne [anonymizováno] v periodickém tisku [anonymizováno] a to ve znění podrobně specifikovaném v žalobním návrhu, jakož i povinnosti nahradit žalobci náklady řízení.
1.1. Žalobce tvrdí, že využil svého práva podle § 10 a násl. zák. č. 46/2000 Sb., tiskového zákona, a že dne [anonymizováno] prostřednictvím své datové schránky odeslal žalované žádost o uveřejnění odpovědi, která byla týž den dodána do datové schránky žalované. Žalovaná však odpověď ve stanovené lhůtě ani později neuveřejnila. Článek „[anonymizováno]“ byl uveřejněn v měsíčníku „[anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], číslo [anonymizováno], [anonymizováno], strany [anonymizováno] Autorem má být [anonymizováno], k jehož osobě, bez vysvětlení významu této informace pro předmět řízení, žalobce uvádí, že je prověřován Policií ČR pro podezření z trestného činu nebezpečného vyhrožování (sp. zn. [anonymizováno]). Vydavatelem periodika je žalovaná [anonymizováno].. Žádost o uveřejnění odpovědi dle § 12 zák. č. 46/2000 Sb. byla podána [anonymizováno] ve [anonymizováno] datovou schránkou (ID zprávy [anonymizováno]) a žalované byla doručena fikcí dle ust. § 18a odst. 3 zák. č. 300/2008 Sb. [anonymizováno] ve [anonymizováno] 1.2. Žalobce tvrdí, že uvedený článek o něm obsahuje skutková tvrzení, jež se údajně dotýkají jeho cti,
důstojnosti a dobré pověsti, konkrétně že:
(1.) popisuje nepravdivě časovou posloupnost jeho komunikace s redaktorem [anonymizováno], (2.) přisuzuje mu noční obtěžování jízdami k bydlišti, ačkoli se v místě měl vyskytovat jen ve dne, (3.) používá dehonestující označení „[anonymizováno] [anonymizováno]“,
(4.) zkresluje průběh konference v [anonymizováno] a roli [anonymizováno],
(5.) nepravdivě tvrdí jeho pronásledování, když šlo podle žalobce o zákrok městské policie pro jízdu na červenou s uložením příkazu ve výši 4 500 Kč, a
(6.) mylně uvádí, že na autora čekal před služebnou policie.
1.3. Žalobce uvádí, že dne [anonymizováno] ve [anonymizováno] podal žalované dle § 12 zák. č. 46/2000 Sb. žádost o uveřejnění odpovědi, která byla žalované doručena prostřednictvím datové schránky a s ohledem na fikci doručení podle § 18a odst. 3 zák. č. 300/2008 Sb. se považuje za doručenou ke dni [anonymizováno] ve [anonymizováno]. Žalovaná pak ve lhůtě osmi dnů odpověď neuveřejnila a neučinila tak ani v nejbližším vydání periodického tisku, jímž bylo červencové číslo vytištěné dne [anonymizováno]. Žaloba byla proto podána ve lhůtě 15 dnů po marném uplynutí doby k uveřejnění odpovědi. 2.Žaloba byla usnesením Okresního soudu v [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] postoupena Okresnímu soudu v [anonymizováno] jako soudu místně příslušnému, usnesení dne [anonymizováno] nabylo právní moci.
3.Žalovaná ve vyjádření, doručeném soudu dne [anonymizováno], uvedla, že žalobcem uplatněné právo na uveřejnění odpovědi zaniklo pro opožděné doručení žádosti podle § 12 odst. 3 zák. č. 46/2000 Sb., neboť napadený článek byl uveřejněn dne [anonymizováno], avšak žalobcova žádost, ač podána dne [anonymizováno] do datové schránky žalované, jí byla doručena fikcí doručení podle § 18a zák. č. 300/2008 Sb. až dne [anonymizováno], tedy po uplynutí 30 dnů od uveřejnění článku. Žalovaná dále namítla, že i samotná žaloba je opožděná, neboť měla být podána do 15 dnů po uplynutí lhůty stanovené pro uveřejnění odpovědi. Při doručení žádosti dne [anonymizováno] měla podle žalované tato lhůta skončit dne [anonymizováno], zatímco žaloba byla podána, k místně nepříslušnému soudu, dne [anonymizováno]. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce. 4.Žalobce na vyjádření žalované ze dne [anonymizováno] reagoval replikou ze dne [anonymizováno]. S návrhem na zamítnutí žaloby pro zánik práva žalobce na uveřejnění odpovědi z důvodu opožděného doručení žádosti a pro opožděnost žaloby nesouhlasí a setrvává na žalobních tvrzeních i návrzích.
1.1. K námitce zániku práva žalobce uvedl, že je nesporné uveřejnění článku dne [anonymizováno], odeslání žádosti datovou schránkou dne [anonymizováno] ve [anonymizováno] dodání zprávy do datové schránky žalované téhož dne, přihlášení oprávněné osoby žalované dne [anonymizováno] a oznámení doručení fikcí dne [anonymizováno], přičemž tyto okolnosti jsou doloženy doručenkou datové zprávy. Žalobce tvrdil, že prekluzivní lhůta dle § 12 odst. 3 zák. č. 46/2000 Sb. byla zachována, neboť žádost došla žalované již okamžikem dodání do datové schránky dne [anonymizováno], kdy žalovaná jako právnická osoba nabyla objektivní možnost se s jejím obsahem seznámit ve smyslu § 570 odst. 1 OZ (teorie dojití projevu vůle), a že výklad spojující relevantní okamžik až s přihlášením nebo fikcí doručení podle § 18a zák. č. 300/2008 Sb. by nepřiměřeně ponechával zachování prekluzivní lhůty v rukou vydavatele. V této souvislosti žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu k pojmu dojití projevu vůle do dispoziční sféry adresáta a namítal zneužití práva ze strany žalované podle § 8 OZ. 1.2. K námitce opožděnosti žaloby žalobce uvedl, že [anonymizováno] je měsíčníkem, a proto se uplatní pravidlo uveřejnění odpovědi v nejbližším následujícím vydání. Vycházel z toho, že [anonymizováno] číslo vyšlo dne [anonymizováno], a dovodil, že lhůta 15 dnů k podání žaloby podle § 14 odst. 2 skončila dne [anonymizováno]. Žaloba podaná dne [anonymizováno] je tak žalobou včasnou.
1.3. Dále žalobce uvedl, že postoupení věci z Okresního soudu v [anonymizováno] na nadepsaný soud nemá vliv na zachování právních účinků podání s odkazem na § 105 odst. 2 OSŘ 1.4. Nad rámec uvedeného žalobce dovozoval, že žalovaná porušila povinnosti dle § 13 zák. č. 46/2000 Sb. neuveřejněním odpovědi ani v nejbližším [anonymizováno] vydání, a uváděl rovněž tvrzení o personálním a majetkovém propojení žalované s mateřskou společností a o šetření České národní banky vůči této mateřské společnosti. 1.5. Závěrem navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.
5.Na repliku reagoval právní zástupce žalované vyjádřením ze dne [anonymizováno]. Z něj plyne, že žalovaná setrvává na stanovisku o opožděnosti doručení žádosti o uveřejnění odpovědi. V návaznosti na argumentaci žalobce podrobně rozvádí právní důvody, pro které považuje tuto žádost za doručenou až okamžikem stanoveným zvláštní právní úpravou doručování prostřednictvím datových schránek.
1.1. Polemizuje zejména s argumentací žalobce, jenž dovozuje aplikovatelnost tzv. teorie dojití ve smyslu § 570 OZ, a namítá, že tato obecná konstrukce nemůže být použita v situaci, kdy zákon o elektronických úkonech obsahuje zvláštní úpravu doručování. Zdůrazňuje přitom, že ustanovení § 18a zák. č. 300/2008 Sb. představuje lex specialis, který byl navíc výslovně rozšířen novelou účinnou od 01.01.2022, a to právě za účelem jednoznačného určení okamžiku doručení i v soukromoprávní komunikaci. V této souvislosti odkazuje jak na důvodovou zprávu k uvedené novele, tak na odbornou literaturu a judikaturu, z nichž dovozuje, že dokument doručený prostřednictvím datové schránky není doručen již okamžikem jeho dodání, nýbrž až přihlášením oprávněné osoby, popřípadě uplynutím desetidenní lhůty vedoucí k fikci doručení. 1.2. Žalovaná dále namítá, že judikatura, na níž se žalobce odvolává, se vztahuje k odlišným skutkovým a právním poměrům, zejména k době před přijetím citované novely, a proto na nyní projednávanou věc nedopadá. Zdůrazňuje, že zavedení fikce doručení představuje vědomý legislativní krok, který je třeba respektovat, a že odesílatel musí počítat s desetidenní lhůtou jako s objektivním rizikem doručování prostřednictvím datových schránek.
1.3. Ve vztahu k projednávané věci připomíná, že žalobce odeslal žádost až po uplynutí podstatné části zákonné lhůty, a to v nočních hodinách, a dovozuje, že tedy nepostupoval s náležitou procesní opatrností. Dovozuje proto, že případné opožděné doručení je důsledkem jeho vlastního postupu.
1.4. Vedle této stěžejní právní argumentace žalovaná rovněž stručně polemizuje s dalšími tvrzeními žalobce, zejména pokud jde o údajné propojení žalované s její mateřskou společností a závěry plynoucí z činnosti České národní banky. K tomu uvádí, že podnikatelská činnost mateřské společnosti je pro posouzení věci irelevantní a že ze strany České národní banky nedošlo k zahájení řízení ani k vyslovení závěru o porušení právních povinností, přičemž případné šetření bylo dle sdělení žalované uzavřeno bez dalších důsledků.
1.5. Žalovaná dále naznačuje, že žaloba vykazuje i nedostatky z hlediska meritorní projednatelnosti, když však blíže nespecifikuje, v čem konkrétně měl zásah do jeho práv spočívat.
1.6. Závěrem žalovaná setrvává na svém návrhu, aby soud žalobu zamítl pro její nedůvodnost, případně ji odmítl, a aby žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení.
6.Při jednání se účastníci žalobce na žalobním návrhu setrval, žalovaná odkázala na svá písemná vyjádření, přičemž obě strany setrvaly na své dosavadní argumentaci. Obě strany neměly proti obsahu provedených listinných důkazů žádné výhrady.
1.1. Žalobce navrhl doplnění dokazování výslechem svědků [anonymizováno] a [anonymizováno] k okolnostem nepublikování odpovědi a k postupu při přípravě článku, zatímco žalovaná další důkazy nenavrhla. Soud tyto důkazní návrhy usnesením zamítl a následně prohlásil dokazování za skončené a řízení za koncentrované.
1.1.1. V závěrečných návrzích žalobce zdůraznil, že považuje žalobu za důvodnou a namítal nepřiměřenou přísnost třicetidenní lhůty podle tiskového zákona, kterou je podle jeho názoru třeba vykládat ve prospěch žadatele o uveřejnění odpovědi.
1.1.2. Žalovaná naopak setrvala na stanovisku, že právní úprava doručování prostřednictvím datových schránek podle zák. č. 300/2008 Sb. představuje zvláštní právní úpravu mající přednost před obecnou teorií dojití a že fikce doručení byla zákonodárcem zavedena právě za účelem vyloučení závislosti doručení na vůli adresáta. Vzhledem k tomu, že podle jejího názoru došlo k doručení žádosti po uplynutí zákonné lhůty, považuje nárok žalobce za prekludovaný. 7.Z kopií [anonymizováno] vydání periodika [anonymizováno] číslo [anonymizováno], stran [anonymizováno] vyplývá existence článku s názvem „[anonymizováno]“ autora [anonymizováno], jehož obsah žalobce napadá. Z textu soud zjistil, že článek má podobu rozhovoru vedeného autorem [anonymizováno] s [anonymizováno]. Rozhovor je zasazen do širšího kontextu kritického hodnocení působení žalobce.
a)V úvodu článku je žalobce označen jako osoba, která se společně se skupinou osob pohybuje po území České republiky, navštěvuje veřejné či politické akce a konfrontuje jejich účastníky, přičemž tyto aktivity jsou charakterizovány jako obtěžující, šikanózní či hraničící se stalkingem, a je zde rovněž uvedeno, že jejich jednání má probíhat často za přítomnosti policie.
b)V samotném rozhovoru respondent uvádí, že žalobce začal svou aktivitu vůči jeho osobě poté, co byl na sociální síti označen, pročež měl následně zjišťovat jeho osobní údaje, kontaktovat jej a šířit o něm hanlivé informace. Napsání článku pro [anonymizováno] prezentuje jako obranu před předchozí činností žalobce. Dále popisuje okolnosti týkající se petičního stánku u Úřadu vlády, kde žalobce údajně deklaroval, že tento stánek odstraní, přičemž při této činnosti měl pořizovat videa zobrazující konfrontace s přítomnými osobami, která respondent označuje jako násilná, šikanózní a obtěžující.
c)Následně respondent uvádí, že v souvislosti s jeho osobou docházelo k opakovanému obtěžování v místě jeho bydliště, zejména v nočních hodinách, kdy mělo docházet k příjezdu vozidel, k používání megafonů, k vyhrožování a k dalším formám narušování soukromí, přičemž tyto aktivity byly přičítány žalobci a jeho skupině. Dále je popsána činnost policie, která sice měla na místo opakovaně vyjíždět, avšak podle tvrzení respondenta nevedla k účinnému zamezení popsaného jednání.
d)Další část článku je věnována incidentu při konferenci v [anonymizováno], kde respondent uvádí, že žalobce se svou skupinou akci narušoval, sledoval účastníky a snažil se je konfrontovat, přičemž konkrétně ve vztahu k němu samotnému mělo dojít k pronásledování, nahrávání jeho osoby bez souhlasu a k dalším zásahům do jeho osobnostních práv. Podle popisu respondenta jej žalobce doprovázel a obtěžoval během jeho přesunu z místa konání konference až na nádraží, kde mělo docházet k dalším konfrontačním situacím a verbálním útokům.
e)Respondent následně popisuje situaci, kdy byl při jízdě na koloběžce zastaven policií v návaznosti na oznámení žalobce, přičemž uvádí, že byl podroben dechové zkoušce s negativním výsledkem, zatímco žalobce jej měl nadále obtěžovat a fyzicky kontaktovat. V článku je rovněž popsán incident na nádraží, kde mělo dojít k fyzickému napadení respondenta ze strany jiné osoby přičítané skupině žalobce, a následně i jeho pobyt na policejní služebně.
f)Součástí článku jsou i obecnější hodnotící soudy o osobě žalobce, který je označen jako osoba šířící konfliktní obsah prostřednictvím sociálních sítí, zejména videozáznamů zachycujících konfrontace s různými osobami, přičemž z těchto aktivit měl rovněž ekonomicky profitovat prostřednictvím placených platforem.
g)Dále je zmiňováno, že žalobce měl být v minulosti nepravomocně odsouzen za trestný čin nebezpečného vyhrožování a že jeho současná činnost je prezentována jako pokračování problematického chování vůči osobám s odlišnými názory.
h)Článek současně obsahuje i sérii dalších tvrzení přisuzovaných žalobci, včetně toho, že měl zveřejňovat osobní údaje jiných osob, vyhledávat jejich totožnost, zesměšňovat je nebo je jinak veřejně diskreditovat, a rovněž že měl vytvářet nebo šířit obsah, který zasahuje do práv třetích osob, včetně jejich podoby či soukromí.
i)Celkové vyznění článku je vůči žalobci vysoce kritické a spočívá na tvrzeních o jeho systematickém a opakovaném jednání, které je popisováno jako obtěžující, konfrontační a zasahující do práv jiných osob. Tato tvrzení jsou prezentována zejména prostřednictvím výpovědi respondenta rozhovoru a jsou doplněna hodnotícími soudy autora textu i redakčními komentáři.
1.1. Z uživatelem předloženého snímku stránky „[anonymizováno]“ pro periodikum označené jako „[anonymizováno]“ se podává, že číslo [anonymizováno] vyšlo dne [anonymizováno], přičemž v seznamu jsou uvedena též čísla [anonymizováno] s údajem „vyšlo [anonymizováno]“ a následná čísla s údaji o expedici.
1.2. Ze žádosti o uveřejnění odpovědi ze dne [anonymizováno] adresované vydavateli [anonymizováno]. a autorovi článku vyplývá, že žalobce identifikoval článek „[anonymizováno]“ z [anonymizováno] vydání [anonymizováno] [anonymizováno] specifikoval jednotlivá skutková tvrzení, jež se jej dotýkají, a připojil návrh znění odpovědi; žádost je písemná, určitá a obsahově odpovídá § 12 odst. 2 zák. č. 46/2000 Sb.. 1.3. Z předložené doručenky poštovní datové zprávy s ID [anonymizováno] plyne, že žalobce zaslal dne [anonymizováno] ve [anonymizováno] žádost o uveřejnění odpovědi do datové schránky žalované. Zpráva byla téhož dne do datové schránky dodána a dle § 18a odst. 3 zák. č. 300/2008 Sb. byla doručena fikcí dne [anonymizováno] ve [anonymizováno] osoba se do datové schránky následně přihlásila dne [anonymizováno] ve [anonymizováno] a s obsahem žádosti se tak nepochybně seznámila. 1.4. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalovaná je společností s ručením omezeným vykonávající mimo jiné vydavatelskou činnost a mediální zastoupení, tedy subjektem způsobilým být vydavatelem periodického tisku ve smyslu tiskového zákona. Ze stejných listin dále plyne, že jediným faktickým ovládajícím subjektem žalované je prostřednictvím společnosti [anonymizováno]. [anonymizováno], který je současně jednatelem žalované i osobou ovládající jejího jediného společníka. Tato zjištění nicméně nemají přímý vliv na posouzení včasnosti doručení žádosti o uveřejnění odpovědi, která je pro rozhodnutí ve věci rozhodující.
1.5. Z přípisů České národní banky ze dne [anonymizováno] a [anonymizováno] plyne, že společnost [anonymizováno]. nedisponovala žádným povolením, licencí ani registrací České národní banky a že její činnost byla předmětem šetření pro možné porušení zák. č. 240/2013 Sb. 8.Dle § 12 z. č. 46/2000 Sb. - Zákon o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), (1) Žádost o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení musí mít písemnou formu. (2) Ze žádosti o uveřejnění odpovědi musí být zřejmé, v čem se skutkové tvrzení, obsažené v uveřejněném sdělení, dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Součástí žádosti musí být též návrh znění odpovědi nebo dodatečného sdělení. (3) Žádost o uveřejnění odpovědi musí být vydavateli doručena nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění napadeného sdělení v periodickém tisku, jinak právo na uveřejnění odpovědi zaniká. (4) Žádost o uveřejnění dodatečného sdělení musí být vydavateli doručena nejpozději do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bylo řízení pravomocně skončeno, jinak právo na uveřejnění dodatečného sdělení zaniká. Bylo-li pravomocné rozhodnutí zrušeno, platí předchozí ustanovení obdobně.
Dle ust. § 13 téhož zákona (1) Odpověď nebo dodatečné sdělení je vydavatel povinen uveřejnit a) ve stejném periodickém tisku, v němž bylo uveřejněno napadené sdělení, a to takovým způsobem, aby nové sdělení bylo umístěním a formou rovnocenné a rozsahem přiměřené napadenému sdělení, a je-li napadena pouze jeho část, této jeho části, b) s výslovným označením "odpověď" nebo "dodatečné sdělení", c) na vlastní náklady, d) v témže jazyce, ve kterém bylo uveřejněno napadené sdělení, e) s uvedením jména a příjmení nebo názvu osoby, která o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení žádá. (2) Vydavatel je povinen uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení do 8 dnů ode dne doručení žádosti o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení. (3) Není-li možné odpověď nebo dodatečné sdělení uveřejnit ve lhůtě podle odstavce 2, vydavatel je povinen tak učinit v nejbližším následujícím vydání stejného periodického tisku. Vydavatel je povinen o tomto postupu do 8 dnů ode dne doručení žádosti o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení písemně informovat osobu, která žádost podala, a v této informaci označit vydání periodického tisku, v němž dojde k uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení. (4) Není-li možné odpověď nebo dodatečné sdělení uveřejnit ve stejném periodickém tisku, v němž bylo uveřejněno napadené sdělení, je vydavatel povinen na vlastní náklady zajistit uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení za podmínek stanovených tímto zákonem v periodickém tisku, na němž se dohodne s osobou, která o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení žádá. Předmětem takové dohody musí být též místo a forma uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení.
Dle ust. § 14 téhož zákona (1) Neuveřejní-li vydavatel odpověď nebo dodatečné sdělení anebo nedodrží-li podmínky pro uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení stanovené v § 13 odst. 1 až 3, rozhodne o povinnosti uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení na návrh osoby, která o jejich uveřejnění žádala, soud. Totéž platí, nedošlo-li k dohodě podle § 13 odst. 4. (2) Návrh musí být podán soudu do 15 dnů po uplynutí lhůty stanovené pro uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení, jinak právo domáhat se uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení u soudu zaniká.
9.Ze shodných tvrzení účastníků a z provedených listinných důkazů soud zjistil, že napadený článek byl uveřejněn dne [anonymizováno], žalobce odeslal žádost o uveřejnění odpovědi dne [anonymizováno] ve [anonymizováno]. Tato datová zpráva byla téhož dne dodána do datové schránky žalované, datová zpráva byla považována za doručenou fikcí dne [anonymizováno] a oprávněná osoba žalované se do datové schránky přihlásila dne [anonymizováno].
1.1. Podle § 12 odst. 3 zák. č. 46/2000 Sb. musí být žádost o uveřejnění odpovědi doručena vydavateli do 30 dnů ode dne uveřejnění napadeného sdělení, jinak právo na uveřejnění odpovědi zaniká. Formulace „jinak právo zaniká“ jednoznačně vyjadřuje, že jde o lhůtu hmotněprávní a prekluzivní. Z toho plyne, že lhůta se neprodlužuje ani nestaví, její nedodržení vede přímo k zániku práva a rozhodující je okamžik doručení žádosti adresátovi, nikoli její odeslání. Třicetidenní lhůta by za běžných podmínek počala běžet dne [anonymizováno] (§ 605 odst. 1 OZ) a její poslední den by připadl na neděli [anonymizováno]. Posledním dnem lhůty byl proto podle § 607 OZ bylo pondělí [anonymizováno]. 1.1.1. Klíčovou právní otázkou je, zda k doručení žádosti došlo již dodáním datové zprávy do datové schránky dne [anonymizováno], nebo až dne [anonymizováno] fikcí doručení.
1.1.1.1. Judikatura Nejvyššího soudu vychází z obecného principu, že adresné právní jednání je účinné okamžikem, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tj. kdy má objektivní možnost se s jeho obsahem seznámit (např. usnesení NS sp. zn. nsoud/21_Cdo_172_2023 a nsoud/26_Cdo_2213_2022). Tento princip je však obecnou hmotněprávní konstrukcí a uplatní se pouze tam, kde právní řád nestanoví zvláštní pravidlo. Teorie dojití projevu vůle proto představuje pouze subsidiární konstrukci, jejíž aplikace přichází v úvahu tehdy, neobsahuje-li právní řád zvláštní úpravu doručování. V projednávané věci však taková úprava existuje a je obsažena v § 18a zák. č. 300/2008 Sb. jako zvláštní právní režim. Aplikace obecného principu dojití by proto vedla k popření významu této úpravy a k nežádoucímu paralelnímu existování dvou režimů doručování, což je z hlediska systematiky právního řádu nepřípustné. 1.1.1.2. V případě doručování prostřednictvím datových schránek takové pravidlo existuje a je obsaženo v § 18a zák. č. 300/2008 Sb., podle něhož je dokument doručen okamžikem přihlášení oprávněné osoby do datové schránky, nebo nejpozději uplynutím 10 dnů od jeho dodání (fikce doručení). Tato právní úprava představuje lex specialis, který má přednost před obecnou teorií dojití. Jejím smyslem je stanovit jednoznačný a předvídatelný okamžik doručení, nezávislý na subjektivním chování adresáta. Uvedený závěr je současně potvrzen i následným vývojem právní úpravy. Novelou zák. č. 300/2008 Sb., provedenou zák. č. 261/2021 Sb. s účinností od [anonymizováno], byl režim doručování prostřednictvím datových schránek výslovně rozšířen i na soukromoprávní komunikaci mezi subjekty. Smyslem této právní úpravy je zajistit jednoznačné a předvídatelné určení okamžiku doručení a současně zabránit tomu, aby se adresát mohl účinkům doručení vyhýbat pouhou pasivitou spočívající v nepřihlášení do datové schránky. Zákonodárce tímto vědomě stanovil objektivní mechanismus doručení nezávislý na individuálních okolnostech dispoziční sféry adresáta, založený na okamžiku přihlášení oprávněné osoby nebo na fikci doručení po uplynutí zákonné lhůty. Tento mechanismus se uplatní i v soukromoprávních vztazích a vylučuje aplikaci obecných konstrukcí občanského práva. 1.1.1.3. Na tento závěr navazuje i judikatura Nejvyššího soudu v oblasti tiskového práva (srov. usnesení NS sp. zn. nsoud/25_Cdo_3290_2021), která považuje úpravu doručování prostřednictvím datových schránek za určující pro posouzení účinků podání mezi soukromými subjekty. 1.1.1.4. Obecná teorie „dojití“ tak nemůže vést k závěru, že by k doručení docházelo již samotným dodáním dokumentu do datové schránky, neboť by tím byla popřena smysluplnost a závaznost zvláštní právní úpravy obsažené v § 18a zák. č. 300/2008 Sb. 1.1.1.5. V projednávané věci byla žádost do datové schránky žalované dodána dne [anonymizováno], avšak k jejímu doručení došlo až dne [anonymizováno] fikcí doručení. Tento okamžik nastal po uplynutí lhůty podle § 12 odst. 3 zák. č. 46/2000 Sb., která skončila dne [anonymizováno]. Soud proto nepřisvědčil argumentaci žalobce, že k doručení žádosti došlo již dnem dodání datové zprávy do datové schránky. Přijetí výkladu prosazovaného žalobcem by ve svém důsledku znamenalo, že účinky doručení by nastávaly již samotným dodáním datové zprávy do datové schránky, čímž by zákonodárcem výslovně upravená fikce doručení byla zbavena praktického významu. Takový výklad by byl v rozporu s účelem právní úpravy, která byla novelou zák. č. 261/2021 Sb. přijata právě za účelem odstranění nejistoty ohledně okamžiku doručení a zamezení obstrukčního chování adresátů spočívajícího v nečinnosti. 1.2. Soud nepřijal ani argument žalobce, že žalovaná zneužila právo tím, že se do datové schránky nepřihlásila.
1.2.1. Institut fikce doručení je zákonem předvídaným a legitimním mechanismem, který řeší právě situace pasivity adresáta. Nepřihlášení oprávněné osoby proto samo o sobě nepředstavuje zneužití práva, nýbrž situaci zákonem výslovně předpokládanou. Naopak je třeba zdůraznit, že důsledky tohoto mechanismu je nutno přičítat k tíži odesílatele, který musí při využití datové schránky počítat s možností nastoupení desetidenní fikce doručení.
1.2.2. Za uvedených okolností dospěl soud k závěru, že žádost žalobce o uveřejnění odpovědi nebyla žalované doručena ve lhůtě stanovené § 12 odst. 3 zák. č. 46/2000 Sb., a že právo žalobce na uveřejnění odpovědi tedy zaniklo. 10.Zánik práva představuje překážku, která brání dalšímu posuzování věci. Soud proto již nezkoumal splnění podmínek podle § 13 zák. č. 46/2000 Sb. ani pravdivost či nepravdivost tvrzení obsažených v článku. 11.Pro úplnost soud uvádí, že ani v případě, že by právo žalobce nezaniklo, nebyla by důvodná námitka žalované o opožděnosti žaloby.
1.1. [anonymizováno] je periodickým tiskem, vycházejícím jednou měsíčně. Proto se uplatní úprava podle § 13 odst. 3 zák. č. 46/2000 Sb., podle níž je vydavatel povinen odpověď uveřejnit v nejbližším následujícím vydání. Nejbližším následujícím vydáním bylo v projednávané věci vydání ze dne [anonymizováno], lhůta pro podání žaloby podle § 14 odst. 2 zák. č. 46/2000 Sb. (v trvání 15 dnů) by tak uplynula dne [anonymizováno]. Žaloba podaná dne [anonymizováno] by tak byla podána včas. Skutečnost, že žaloba byla podána u místně nepříslušného soudu, nemá na zachování lhůty vliv. 12.Protože má za prokázané, že žádost o uveřejnění odpovědi nebyla žalované doručena ve lhůtě stanovené § 12 odst. 3 zák. č. 46/2000 Sb., a že proto právo žalobce zaniklo, soud žalobu výrokem I. jako nedůvodnou zamítl. 13.Soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování výslechem svědků [anonymizováno] a [anonymizováno], neboť navrhované důkazy směřují k prokázání okolností, které nejsou pro rozhodnutí ve věci právně významné. Předmětem řízení je posouzení, zda žalobce uplatnil právo na uveřejnění odpovědi ve lhůtě podle § 12 odst. 3 zák. č. 46/2000 Sb., přičemž tato lhůta má hmotněprávní a prekluzivní povahu. Za této situace bylo rozhodující posoudit okamžik doručení žádosti žalobce žalované, nikoli okolnosti, za nichž byl napadený článek připravován, ani důvody, pro které žalovaná odpověď nepublikovala. Navrhované výslechy by tedy směřovaly k objasnění skutečností významných toliko pro posouzení věci samé z hlediska splnění podmínek podle § 13 zák. č. 46/2000 Sb., případně pro hodnocení postupu žalované při publikaci článku, avšak k těmto otázkám se soud vzhledem k závěru o zániku práva žalobce pro opožděné uplatnění již nevyjadřoval. Provedení navržených důkazů by proto bylo nadbytečné, neboť by nemohlo přispět k objasnění rozhodných skutečností, a vedlo by jen k neodůvodněnému prodloužení řízení. 14.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ, občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 659,22 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [anonymizováno] náhrada 3 761,75 Kč za 310 ujetých km v částce 2 561,75 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 511,75 Kč ve výši 5 147,47 Kč. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.