Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
21 Cdo 414/2026
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 31. 3. 2026
Spisová značka : 21 Cdo 414/2026
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:21.CDO.414.2026.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Přípustnost dovolání
Exekuce
Výkon rozhodnutí prodejem zástavy [ Výkon rozhodnutí ]
Příklep
Překážka věci rozsouzené (res iudicata)
Závaznost rozsudku
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. § 159a odst. 1, 3, 4 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 15. 4. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz .
21 Cdo 414/2026
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněné QFUS spol. s r. o. se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2139/2, IČO 03841715, proti povinnému M. G., zastoupenému JUDr. et Mgr. Michaelou Marešovou Haškovcovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 5, Ostrovského č. 253/3, za účasti vydražitele J. U. , pro 20 852 564,24 Kč s příslušenstvím, o udělení příklepu, vedené u soudní exekutorky Mgr. Veroniky Jakubovské, Exekutorský úřad Kutná Hora, se sídlem v Kutné Hoře, Česká č. 325/41, pod sp. zn. 192 EX 518/21, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. října 2025, č. j. 15 Co 235/2025- , takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit vydražiteli na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 14. 10. 2025, č. j. 15 Co 235/2025-, Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře výrokem I potvrdil usnesení soudní exekutorky Mgr. Veroniky Jakubovské, Exekutorský úřad Kutná Hora, ze dne 1. 4. 2025, č. j. 192 EX 518/21-68, jímž soudní exekutorka udělila příklep vydražiteli za nejvyšší podání 4 905 000 Kč (výrok I), stanovila lhůtu pro zaplacení nejvyššího podání (výrok II) a uložila povinnému povinnost vyklidit vydražené nemovitosti (výrok III), a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
2. Odvolací soud dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro neudělení příklepu podle ustanovení § 336k odst. 4 občanského soudního řádu, neboť povinný „ důvody pro zastavení exekuce spatřuje ve skutečnostech, které byly řešeny v rámci jím dříve podaného návrhu na zastavení exekuce tak, jak plyne z citovaných rozhodnutí exekučního soudu, odvolacího soudu, dovolacího soudu a Ústavního soudu … Přitom pravomocné rozhodnutí soudu o zamítnutí takového návrhu…je závazné jak pro účastníky řízení, jakož i pro soudy, a v rozsahu této závaznosti nemůže být taková věc znovu projednána “. 3. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání povinný. Přípustnost i důvodnost dovolání dovozuje ze skutečnosti, že odvolací soud měl v řízení o odvolání proti udělení příklepu podle § 336k odst. 4 občanského soudního řádu povinnost meritorně přezkoumat námitku povinného, že v době dražby existoval důvod pro zastavení exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) a § 268 odst. 3 občanského soudního řádu, o kterém exekutor či soud věděl nebo měl vědět, a to i tehdy, pokud byly tytéž skutkové okolnosti dříve posouzeny v řízení o návrhu na zastavení exekuce a tento návrh byl pravomocně zamítnut, a že odvolací soud postupoval v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 4072/18. Dále namítá, že soud měl vzít při rozhodování o vyklizení nemovitosti v úvahu věk, zdravotní stav a bytovou situaci povinného a poskytnout delší lhůtu k vyklizení. Uvádí, že předmětné otázky nebyly doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu výslovně řešeny. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudní exekutorky, a věc vrátil soudní exekutorce k dalšímu řízení. Dále podal návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení. 4. Oprávněná a vydražitel ve vyjádření navrhli zamítnutí, popř. odmítnutí dovolání povinného.
5. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští [§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)]. 7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 8. Dovolatel nepřednáší žádnou otázku, která by přípustnost dovolání zakládala.
9. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právním závěru, že o návrhu dovolatele na zastavení exekuce bylo již před udělením příklepu pravomocně rozhodnuto a že povinný v námitkách proti postupu soudní exekutorky pouze (nepřípustně) opakuje námitky, o nichž bylo již pravomocně v řízení o jeho návrhu na zastavení exekuce rozhodnuto s účinky závaznosti ve vztahu k účastníkům řízení i soudu (viz bod 11 usnesení odvolacího soudu).
10. Tento (stěžejní) právní závěr je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4164/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, uveřejněné pod číslem 84/2007 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3596/2023, ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2847/24; závěry zde uvedené lze uplatnit i ve vztahu k námitkám povinného proti usnesení o udělení příklepu podle ustanovení § 336k odst. 4 o. s. ř.). 11. Nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 4072/18, jehož závěry explicitně odvolací soud bral v úvahu (srov. bod 11 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu), na který dovolatel opakovaně odkazuje, je nepřípadný, neboť vychází ze zcela jiné skutkové materie, než byla v tomto řízení zjištěna.
12. Ostatně rozhodnutí odvolacího soudu je plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu vztahující se k dovolatelem taktéž (implicite) přednesené otázce, za jakých okolností je možno vydražiteli odepřít příklep ve smyslu ustanovení § 336k odst. 4 věty první o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3529/2019, uveřejněné pod č. 1/2020 v časopise Soudní rozhledy, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1319/2019, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3081/2021). 13. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 14. Dovolatel v dovolání navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval. 15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení (ve vztahu mezi povinným a vydražitelem) se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.) 16. O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi oprávněným a povinným se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2026
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu