Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupený advokátkou [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o zaplacení 149.862, -- Kč s příslušenstvím
o zaplacení 78.189, -- Kč s příslušenstvím
o zaplacení 51.053, -- Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11.337,-- Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 18.1.2025 do zaplacení.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 38.706,-- Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky
- 12.592,-- Kč od 18.1.2025 do zaplacení
- 26.114,-- Kč od 28.12.2024 do zaplacení, zamítá.
III. Ve zbylé části se řízení zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Třemi samostatně podanými žalobami se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalovaných částek. Z žalobních tvrzení vyplynulo, že žalobce uzavřel s žalovaným postupně tři smlouvy, konkrétně dne 13.7.2023 smlouvu č. [anonymizováno], výše úvěru 60.000,-- Kč, měsíční splátka 5.332,-- Kč, počet splátek 36; dne 20.11.2023 smlouvu č. [anonymizováno], výše úvěru 100.000,-- Kč, měsíční splátka 8.428,-- Kč, počet splátek 48; dne 18.6.2024 smlouvu č. [anonymizováno], výše úvěru 33.000,-- Kč, měsíční splátka 2.257,-- Kč, počet splátek 48. Na první smlouvu žalovaný uhradil 85.312,-- Kč, na druhou 87.280,-- Kč a na třetí 9.071,-- Kč. Žalobce požadoval po žalovaném na základě první smlouvy částku 78.189,50 Kč s příslušenstvím, na základě druhé smlouvy částku 149.862,-- Kč s příslušenstvím a na základě třetí smlouvy částku 51.053,98 Kč s příslušenstvím. Soud všechna tři řízení zahájená jednotlivými žalobami spojil v jedno ke společnému projednání.
2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3.Soud seznámil žalobce s předběžným hodnocením věci s tím, že považuje smlouvy o úvěru za neplatné pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného a že hodlá věc posuzovat jako bezdůvodné obohacení Žalobce na podání reagoval částečným zpětvzetím žaloby, konkrétně vzal zpět všechny nároky z titulu smlouvy č. [anonymizováno] (první z uzavřených smluv ze dne 13.7.2023), v případě nároků ze smlouvy č. [anonymizováno] (druhá v pořadí z uzavřených smluv ze dne 20.11.2023) setrval pouze na požadavku na zaplacení částky 26.114,-- Kč se zákonným úrokem z prodlení (od půjčených 100 tis Kč odečetl zaplacených 87.302,-- Kč a k rozdílu připočetl částku 13.416,-- Kč jako dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet) a v případě nároků ze smlouvy č. [anonymizováno] ze dne 18.6.2024 setrval pouze na požadavku na zaplacení částky 23.929,-- Kč se zákonným úrokem z prodlení (od vyplacené částky 33.000,-- Kč odečetl zaplacených 9.071,-- Kč).
Zjištěné skutečnosti
4.Mezi žalobcem a žalovaným byly uzavřeny tři výše uvedené smlouvy o úvěry s parametry uvedenými v bodě 1 odůvodnění. Žalovanému byly na základě smluv poskytnuty částky 60 tis Kč, 100 tis Kč a 33.000,-- Kč, celkem tedy 193 tis Kč, žalovaný celkem uhradil částku 181.663,-- Kč.
5.Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce provedl hodnocení klienta. Žalobce vycházel před uzavřením první smlouvy o úvěru z příjmu žalovaného ve výši 25.084,-- Kč, před uzavřením druhé smlouvy z příjmu 35.896,-- Kč a před uzavřením třetí smlouvy z příjmu 28.666,-- Kč. Jako výdaje byly zohledňováno pouze životní minimum a náklady na bydlení (pokaždé jiné, před uzavřením třetí smlouvy nižší než před uzavřením druhé smlouvy) + splátky předchozích dluhů.
Právní posouzení
6.V daném případě byly mezi účastníky uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 potom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7.Žalobce úvěruschopnost zkoumal evidentně nedostatečně. Výdajová stránka nebyla prověřena prakticky vůbec, uvažovat pouze z životním minimem, náklady na bydlení (nerealisticky nízkými) a splátkami předchozích dluhů zjevně neodpovídá zkušenostem každodenního života. Navíc žalovaný neustále navyšoval svoje zadlužení u žalobce, jeho celkové splátkové zatížení u třetí smlouvy dosáhlo již částky 16.017,-- Kč měsíčně. To při příjmu žalovaného představovalo jednoznačně závazek neodpovídající jeho schopnostem a možnostem.
8.Sankcí za porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka je podle § 87 odst. 1 cit. zákona neplatnost smlouvy. Jedná o neplatnost absolutní. 9.Soud tedy považuje smlouvy o úvěru za absolutně neplatná právní jednání. Za tohoto stavu je vztah mezi účastníky třeba vypořádat jako bezdůvodné obohacení podle § 2993 občanského zákoníku. Žalobce žalovanému poskytl částku celkem 193.000,-- Kč, žalovaný mu vrátil celkem 181.663,-- Kč. Žalobce tak má nárok na vrácení částky 11.337,-- Kč se zákonným úrokem z prodlení, v této části bylo žalobě vyhověno. V části, v níž byly žaloby vzaty zpět, bylo řízení podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastaveno. Pokud jde o zbývající část předmětu řízení, tak ohledně dalších požadovaných částek nad rámec částky přiznané a nad rámec rozsahu, v němž bylo řízení zastaveno, byla žaloba zamítnuta. Jde o údajně dlužné pojistné, pokud je ovšem neplatná smlouva, je neplatné i ujednání o pojištění. Žalobce tak nárok na pojistné nemá, nemohl proto ani vzniknout na pojistném dluh. Zároveň je nutno v rámci bezdůvodného obohacení vypořádat všechny platby, to znamená nelze postupovat tak, jak činí žalobce, že „přeplacený úvěr“, tj. částku zaplacenou nad rámec úvěru poskytnutého na základě první smlouvy o úvěru, nezapočítat. I to, co bylo zaplaceno nad rámec prvního úvěru, je třeba započíst. 10.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř.,– výrazně větší úspěch ve věci měl žalovaný, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Ty mu však nevznikly. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.