Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Michala Bartoně o ústavní stížnosti stěžovatele R. O., zastoupeného Mgr. Jakubem Slámou, advokátem, sídlem Škroupova 957/4, Hradec Králové, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 5. září 2025 č. j. 2 KZV 17/2025-90 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality - 2. oddělení ze dne 21. července 2025 č. j. KRPB-264060-802/TČ-2022-060082-DŘ, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality - 2. oddělení, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1.Napadeným usnesením policejní orgán zamítl podle § 78 odst. 7 trestního řádu žádost stěžovatele o vrácení věcí zajištěných při domovní prohlídce - listinných materiálů a elektroniky. Uvedl, že k vrácení originálů listin ani elektroniky neshledává důvod, neboť mohou sloužit jako důkazy v dalším průběhu trestního řízení, přičemž vyšetřování jako úsek trestního řízení je na samém počátku. Elektronika byla stěžovatelem navíc používána při trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, připadá tak do úvahy i vyslovení propadnutí či zabrání těchto věcí. U některé elektroniky stěžovatel nadto nesdělil přihlašovací údaje, přičemž její nezpřístupněný obsah může obsahovat věci důležité pro trestní řízení, případně by tyto údaje mohly sloužit stěžovateli k maření vyšetřování. Pokud jde o USB disky, i v nich jsou obsaženy informace a údaje související s trestnou činností kladenou za vinu stěžovateli. Rovněž tak není dán důvod k vrácení, neboť i tyto originální nosiče, resp. jejich obsah mohou sloužit k důkazním účelům v dalším průběhu trestního řízení. 2.Stěžovatel podal proti napadenému rozhodnutí policejního orgánu stížnost, kterou státní zástupce krajského státního zastupitelství napadeným usnesením zamítl. Státní zástupce uvedl, že listiny představují důkazní materiál a stěžovateli nic nebrání, aby si pořídil kopie. Elektronika by vzhledem ke svému obsahu mohla sloužit jako důkaz a byla rovněž stěžovatelem používána při trestné činnosti, která je mu kladena za vinu a připadá tak v úvahu vyslovení propadnutí či zabrání těchto věcí. Zjištěný obsah elektroniky je v části důkazem v trestním řízení. V další části se obsah elektroniky dosud nepodařilo zpřístupnit policejnímu orgánu, tato skutečnost ale není důvodem pro vrácení věcí stěžovateli. Ten neposkytl tvrzenou součinnost orgánům činným v trestním řízení - neuvedl hesla a šifrování chránící uživatelská data a nelze tedy vyloučit, že se v elektronice nacházejí další důkazy potřebné pro trestní řízení. Bude na stěžovateli, zda poskytne nezbytnou součinnost za účelem zjištění datového obsahu elektronických zařízení či nikoliv. V opačném případě bude na soudu prvního stupně, aby ve svých úvahách takový postoj stěžovatele náležitě vyhodnotil.
II.
Argumentace stěžovatele
3.Stěžovatel namítá, že došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce, neboť o stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu rozhodoval státní zástupce a nikoliv soudce. Podle § 146a trestního řádu o stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu, kterým policejní orgán nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení zajištění věcí, o níž nasvědčující zjištěné skutečnosti tomu, že je nástrojem trestné činnosti, rozhoduje soud. Zajištěná elektronika je považována za nástroj trestné činnosti a je s ní tak zacházeno. V řízení absentuje jakýkoli nestranný element, který by mohl zákonnost postupu policejního orgánu posoudit. 4.Stěžovatel dále namítá, že nikdy vyšetřování nemařil a policii od počátku poskytuje součinnost. Napadenými rozhodnutími došlo k odepření jeho práva na obhajobu. V zajištěné elektronice jsou data, která jsou pro obhajobu stěžovatele zásadní a která stěžovatel nemá jak jinak získat a je při obhajobě odkázán na vlastní paměť. Stěžovateli odpíraná data navíc obsahují jeho osobní korespondenci a jde tedy i o zásah do soukromí stěžovatele.
5.Policejní orgán má zajištěné věci v držení již od prosince 2023. Za tuto dobu se se všemi dokumenty a daty, které dokázal ze zajištěné elektroniky zpřístupnit, seznámil a měl možnost vytvořit si jejich kopie. Stěžovateli nemůže být kladeno k tíži, že policejnímu orgánu neposkytl přístupové údaje k elektronice. Pokud účastníci řízení nemohou bez přístupových údajů zajistit z elektroniky další data než ta, která zajistili dříve, nemají již pro další držení zajištěné elektroniky využití a je tak na místě ji vrátit zpět stěžovateli. Elektronika jako důkaz v trestním řízení sama o sobě sloužit nemůže, důkazem mohou být pouze data v ní obsažená. Je tedy naprosto nadbytečné zadržovat zajištěnou elektroniku jako nosiče těchto dat. Další zajištění elektroniky je bezúčelné. Žádost stěžovatele se pojmově i materiálně netýkala pouze fyzického vybavení, ale rovněž datového obsahu, jenž je součástí těchto věcí. Policejní orgán stěžovateli odpírá přístup k důkazům, neboť kopie dat z elektroniky nejsou součástí policejního spisu a policejní orgán je odmítá stěžovateli vydat.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6.Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda orgánem veřejné moci nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené. 7.Ve vztahu k nyní posuzované věci Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci Ústavním soudem a související zásadu zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se specificky projevují též při posuzování ústavních stížností brojících proti rozhodnutím a zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá dozoru státního zástupce, případně dohledu vyššího státního zastupitelství. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za zásadně nepřípustnou a možnost jejího uplatnění vykládat restriktivně. Jeho kasační intervence je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy s ústavní stížností napadeným rozhodnutím je spojen nepřijatelný zásah do základních práv a svobod stěžovatele (např. usnesení ze dne 7. 5. 2025 sp. zn. II. ÚS 1015/25 ).
8.Je-li rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení vydáno v souvislosti s déletrvajícím zajištěním majetku jednotlivce pro účely trestního řízení, je z ústavněprávního hlediska nezbytné, aby obsahovalo řádné odůvodnění, v němž se příslušný orgán vypořádá zejména s otázkou, zda a z jakých konkrétních důvodů lze i nadále považovat zajištění majetku jednotlivce a s tím spojený zásah do jeho práva na pokojné užívání majetku za legitimní a přiměřené (nález ze dne 9. 11. 2020 sp. zn. II. ÚS 2713/18 ).
9.K porušení práva na zákonného soudce Ústavní soud uvádí, že státní zástupce se v napadeném rozhodnutí touto otázkou výslovně zabýval, přičemž vysvětlil, že v § 146a trestního řádu jsou taxativně uvedena rozhodnutí, kdy o stížnostech proti nim rozhoduje soud. Rozhodnutí policejního orgánu podle § 78 odst. 7 trestního řádu mezi nimi uvedeno není, proto je k rozhodnutí příslušný státní zástupce. Stěžovatel ve své argumentaci zcela pomíjí, že v posuzované věci nešlo o rozhodnutí o zrušení či omezení zajištění, ale o rozhodnutí o žádosti o vrácení věcí. 10.Z napadených rozhodnutí vyplývá, že věci byly stěžovateli zajištěny při domovní prohlídce dne 5. 12. 2023. Dne 16. 5. 2025 policejní orgán vydal usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele. Zajištění věcí tak trvá přes dva roky, což není délka, kterou by bylo možné považovat, s ohledem na vývoj ve věci, za jakkoliv excesivní. Stěžovatel ostatně v ústavní stížnosti k této skutečnosti ani blíže neargumentuje.
11.Ústavní soud konstatuje, že policejní orgán i státní zástupce v napadených rozhodnutích dostatečně popsali důvody, pro které nevyhověli žádosti stěžovatele o vrácení věcí. Státní zástupce uvedl, že skutečnost, že v části se obsah elektroniky dosud policejnímu orgánu nepodařilo zpřístupnit, není důvodem pro vrácení věcí stěžovateli. Co je ale důležitější, oba orgány činné v trestním řízení vysvětlily, že jednak daná elektronika může sloužit jako důkaz a jednak byla používána při trestné činnosti a z tohoto titulu tak připadá do úvahy vyslovení propadnutí či zabrání těchto věcí. Nelze tak souhlasit s tvrzením stěžovatele, že další zajištění elektroniky je bezúčelné. Jiný názor stěžovatele na využití elektroniky, poté co z ní byla získána data, jako důkazu v trestním řízení, neznamená, že daná elektronika nemůže skutečně jako důkaz sloužit. Nadto se stěžovatel v ústavní stížnosti nevypořádává s druhým důvodem, pro který byla jeho žádost o vrácení věcí zamítnuta, tedy s tím, že zajištěná elektronika byla používána při trestné činnosti a připadá v úvahu její propadnutí či zabrání. Napadená rozhodnutí tak nejsou projevem svévole, neboť jsou z nich seznatelné důvody, pro které byla žádost stěžovatele o vrácení věcí zamítnuta a z ústavního hlediska tak obstojí.
12.Ústavní soud považuje za nutné zdůraznit, že v posuzované věci se zabýval napadenými rozhodnutími, která se týkala žádosti stěžovatele o vrácení zajištěných věcí. Argumentace stěžovatele ohledně zpřístupnění kopií dat z elektroniky ve spise a možnosti seznámit se s těmito daty není předmětem řízení o žádosti o vrácení zajištěných věcí a není tak pro posouzení napadených rozhodnutí relevantní. Stěžovatel má v trestním řízení nadále možnost v tomto směru hájit svá práva.
13.Z výše uvedených důvodů Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu