Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená [anonymizováno], IČO [anonymizováno] advokátkou sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o zaplacení 12 831 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 12 831 Kč a 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 2 914 Kč za období od 4. srpna do 12. listopadu 2024 a z částky 7 708 Kč za období od 13. listopadu 2024 do zaplacení a ve výši 12 % z částky 5 123 Kč za období od 11. února 2025 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 010 Kč.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 18. června 2025, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 13 371 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná, jakožto vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, registrační značky [anonymizováno], VIN [anonymizováno], neměla k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to v době od 24. ledna do 25. března 2024, v době od 26. března do 5. července 2024 a v době od 6. července do 22. října 2024, ačkoli je tato povinnost založena zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. března 2024 (dále jen „ZPOPV“) za období do 31. března 2024 a zák. č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „NZPOPV“) za období od 1. dubna 2024. S odkazem na § 4 odst. 1 ZPOPV a § 45 odst. 2 NZPOPV se tak žalobkyně domáhala po žalované zaplacení příspěvků 2 914 Kč za 62 dny v první uváděném období, 4 794 Kč za 102 dny ve druhém uváděném období a 5 123 Kč za 109 dní ve třetím uváděném období, vypočtených podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. a § 5 odst. 1 písm. g) vyhlášky 69/2024 Sb. a poplatků po 300 Kč ve vztahu ke každému z žalovaných příspěvků, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 45 odst. 2 NZPOPV, jejichž výše je stanovena § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., neboť žalovaná tyto částky žalobkyni dosud nezaplatila, přestože k tomu byla písemně vyzvána dne 4. června 2024 u prvně uváděného příspěvku, dne 13. září 2024 u druhého uváděného příspěvku a dne 12. prosince 2024 u posledně uváděného příspěvku. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže odůvodněna. Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a OSŘ, občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) na základě předložených písemností a tvrzení žalobkyně. Žalovaná se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřila ačkoli povinnost tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci nedoplatku příspěvku, jí ukládá § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. Při posouzení věci soud vycházel z právního názoru o tom, že v dané věci jde o občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, čj. krajsky/61_Co_148_2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí zdejšího soudu o zastavení řízení vedeném pod spisovou značkou 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, čj. krajsky/12_Co_99_2013 62, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu tedy jde o soukromoprávní nárok. Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Domněnka vlastnictví žalobkyní uváděných vozidel, resp. jejich provozování žalovanou vycházela ze sdělení Městského úřadu města Mariánské Lázně o zapsání žalované jako vlastníka v registru silničních vozidel ve smyslu § 4 odst. 2 ZPOPV, resp. § 6 odst. 2 NZPOPV. Dopisy žalobkyně ze dne 20. května, 29. srpna a 27. listopadu 2024 a doklady o odeslání k poštovním přepravám ze stejných dnů, pak dokládaly zaslání kvalifikovaných výzev žalované.
Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvků je zakotven v § 4 odst. 1 ZPOPV a § 45 odst. 2 NZPOPV. Jejich žalovaná výše odpovídala § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV, resp. § 5 odst. 1 vyhlášky 69/2024 Sb., ve spojení s § 45 odst. 4 NZPOPV. Nárok na zaplacení (paušálních náhrad) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 45 odst. 2 NZPOPV a jejich žalovaná výše odpovídala § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve spojení s § 6 odst. 2 NZPOPV. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 OZ, občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. proto soud uložil žalované zaplatit žalované příspěvky v celkové částce 12 831 Kč a paušální (náhradu) náklady spojené s mimosoudním vymáháním těchto příspěvků v celkové výši 900 Kč, jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvků ve smyslu § 513 OZ, a z těchto příspěvků úrok z prodlení, když žalovaná se ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu podle §§ 1968 a 1970 OZ, splatného podle výzvy věřitelky (ve smyslu § 1958 OZ a § 46 ZPOPV). Lhůta pro placení byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva ve spojeném řízení před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 800 Kč; na odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sp. zn. nsoud/25_Cdo_1750_2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soud jsou dostupná na www.nsoud.cz) počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis a podání žaloby) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 a § 12 odst. 3 advokátního tarifu; na provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za tyto úkony právní služby, a to podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. nsoud/29_Cdo_196_2001; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) ZDPH, o dani z přidané hodnoty. Celkem se tedy jedná o náklady 2 010 Kč, které je žalovaná povinna žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Další náklady spojené s předžalobními výzvami zástupkyně žalobkyně, které žalobkyně žádala nahradit, nelze považovat za účelné úkony v situaci, kdy k dobrovolnému splnění pod hrozbou soudního uplatnění nároku již předtím opakovaně vyzývala žalovanou sama žalobkyně v rámci jejích upomínek ze dne 14. srpna a 20. listopadu 2024 a 18. února 2025. Již těmito upomínkami lze mít účel předžalobní výzvy za dokonale splněný a zasílání další výzvy představuje pouze neúčelné navyšování nákladů daného řízení, neboť již po první bezvýsledné výzvě je zřejmé, že žalovaná dobrovolně plnit nehodlá. K ustanovení § 142a OSŘ dlužno doplnit, že toto ustanovení bylo včleněno do českého právního řádu zák. č. 396/2012 Sb., přičemž jím byla sledována mj. ochrana majetkových zájmů dlužníků (žalovaných) před neúčelným navyšováním nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2013, sp. zn. nsoud/5_Cmo_368_2013), k němuž mělo docházet v době před uvedenou novelou, nikoli zvyšování přísudku věřitelů (žalobců). V této souvislosti lze poukázat také na obdobné odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. ledna tr., čj. krajsky/14_Co_270_2024-26, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. okresni/11_C_252_2024, jehož se žalobkyně také účastnila. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené tímto rozsudkem ve stanovené lhůtě, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.