Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 16.03.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Zastavení řízení
Dotčené předpisy: § 243c odst. 3 OSŘ Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 01.04.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. B., proti žalovaným 1) České republice - Ministerstvu spravedlnosti , identifikační číslo osoby 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 9 , se sídlem v Praze 10, ul. 28. pluku 1533/29b a 3) T. K. , blíže neoznačen, k doručení pod adresou Obvodního soudu pro Prahu 9, o nejasném podání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. okresni/98_C_7_2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20.12.2023, č. j. krajsky/36_Co_416_2023-53, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.07.2024, č. j. krajsky/36_Co_219_2024-77, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10.04.2025, č. j. krajsky/36_Co_144_2025-99, t a k t o: I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20.12.2023, č. j. krajsky/36_Co_416_2023-53, se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.07.2024, č. j. krajsky/36_Co_219_2024-77, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10.04.2025, č. j. krajsky/36_Co_144_2025-99, se odmítají. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“)
1/ usnesením ze dne 19.09.2023, č. j. okresni/98_C_7_2023-40, odmítl žalobu (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II); 2/ usnesením ze dne 27.03.2024, č. j. okresni/98_C_7_2023-61, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků za dovolání (výrok I) a zamítl i jeho žádost o ustanovení zástupce ( pro dovolací řízení) (výrok II); 3/ usnesením ze dne 07.02.2025, č. j. okresni/98_C_7_2023-87, zastavil řízení o (opakované) žádosti žalobce o ustanovení zástupce. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce proti všem právě označeným rozhodnutím
ad 1/ usnesením ze dne 20.12.2023, č. j. krajsky/36_Co_416_2023-53, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu); ad 2/ usnesením ze dne 31.07.2024, č. j. krajsky/36_Co_219_2024-77, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu); ad 3/ usnesením ze dne 10.04.2025, č. j. krajsky/36_Co_144_2025-99, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Všechna tři výše označená usnesení odvolacího soudu žalobce napadl dovoláním, spojeným s opakovanými žádostmi o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srovnej č.l. 59, 84 a 104 spisu).
Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20.12.2023, č. j. krajsky/36_Co_416_2023-53, Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 OSŘ, občanský soudní řád, ve znění účinném od 01.01.2022 (viz čl. II a XII zák. č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, zastavil, neboť dovolání nebylo sepsáno a podepsáno advokátem. Ustanovení § 241 OSŘ, které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, přitom představuje zvláštní a obligatorní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku představuje § 241 odst. 2 písm. a) OSŘ, podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, (jen) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání proti v pořadí prvému rozhodnutí odvolacího soudu nevyplývá, že by žalobce byl právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci nebyla splněna zákonem stanovená podmínka povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí ve spojení s ustanovením § 243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. a dovolací řízení zastavil (ve smyslu ustanovení § 241b odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Soud prvního stupně (první) žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl svým pravomocným usnesením ad 2/, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 31.07.2024, č. j. krajsky/36_Co_219_2024-77, řízení o opakované a obsahově totožné (druhé) žádosti bylo soudem prvního stupně zastaveno jeho pravomocným usnesením pod bodem 3/, které bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10.04.2025, č. j. krajsky/36_Co_144_2025-99. Přestože si je dovolací soud vědom toho, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.01.2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v obdobných řízeních zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti a opakovaně podává a účelově řetězí bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 07.07.2020, sp. zn. nsoud/30_Cdo_1341_2020), aniž by kdy vyměřený soudní poplatek zaplatil. Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.07.2024, č. j. krajsky/36_Co_219_2024-77, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10.04.2025, č. j. krajsky/36_Co_144_2025-99, jimiž bylo rozhodnuto ve věci žádostí o ustanovení zástupce (ad 2/) a o osvobození od soudních poplatků (ad 2/ a ad 3/), proti těmto rozhodnutím však zákon dovolání nepřipouští (srovnej § 236 ve spojení s 238 odst. i/ a j/ o. s. ř.), což přiměřeně platí i pro dovolání směřujícímu proti (nadbytečnému) nákladovému výroku II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.07.2024, č. j. krajsky/36_Co_219_2024-77, ve vztahu k němuž je dovolání objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.) Nejvyšší soud již zvláště nereagoval na poslední (v pořadí třetí) žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Je tomu tak proto, že o totožném požadavku již bylo dříve soudy nižších stupňů s konečnou platností pravomocnými usneseními závazně rozhodnuto, navíc ona poslední žádost se vztahovala k usnesení odvolacího soudu, proti němuž dovolání nebylo z výše vyložených důvodů objektivně přípustné, a již proto bylo možno prima facie uzavřít, že i zde šlo o zjevně bezúspěšné uplatňování práva.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16.03.2026
JUDr. David Vláčil
předseda senátu