Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Malé a soudců JUDr. Petra Baierla a JUDr. Ivany Wolfové ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČ [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
zastoupený advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovaným: 1. [anonymizováno], narozený [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
zastoupený advokátem [anonymizováno]
společníkem [anonymizováno].
sídlem [anonymizováno]
2.[anonymizováno], narozený [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
zastoupený advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
3.[anonymizováno], narozený [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
zastoupený advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
4.[anonymizováno], narozený [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
zastoupený advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
o vydání 52 011 ks akcií, o odvolání žalovaných 1., 2., 3. a 4. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2019, č. j. 53 Cm 14/2007-1595
--- VÝROK ---
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. - IV., V. - VIII. potvrzuje.
II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IX. mění tak, že žalovaný 1. je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2 695 976,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku X. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2. náklady řízení ve výši 1 198 000,81 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 2.
IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku XI. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3. náklady řízení ve výši 434 123,21 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 3.
V. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku XII. mění tak, že žalovaný 4. je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 714 831, 70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
VI. Žalovaný 1. je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 1 050 715,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
VII. Žalovaný 2. je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 474 658,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
VIII. Žalovaný 3. je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 41 962,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
IX. Žalovaný 4. je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 474 029,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Rozsudkem výše uvedeným soud prvního stupně uložil žalovanému 1. povinnost vydat žalobci 44 000 kusů kmenových zaknihovaných akcií na majitele, ISIN: [anonymizováno], emitenta [anonymizováno]., IČ [anonymizováno], sídlem [anonymizováno], o jmenovité hodnotě každé akcie 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalovanému 2. povinnost vydat žalobci 4 000 kusů kmenových zaknihovaných akcií na majitele, ISIN: [anonymizováno], emitenta [anonymizováno]. IČ [anonymizováno], sídlem [anonymizováno], o jmenovité hodnotě každé akcie 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalovanému 3. povinnost vydat žalobci 23 kusů kmenových zaknihovaných akcií na majitele, ISIN: [anonymizováno], emitenta [anonymizováno]., IČ [anonymizováno], sídlem [anonymizováno], o jmenovité hodnotě každé akcie 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), žalovanému 4. povinnost vydat žalobci 3 988 kusů kmenových zaknihovaných akcií na majitele, ISIN: [anonymizováno], emitenta [anonymizováno]. IČ [anonymizováno], sídlem [anonymizováno], o jmenovité hodnotě každé akcie 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), a dále uložil žalovanému 1. povinnost zaplatit státu 848 712,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, na číslo účtu Městského soudu v Praze (výrok V.), žalovanému 2. povinnost zaplatit státu 77 745,50 do tří dnů od právní moci rozsudku, na číslo účtu Městského soudu v Praze (výrok VI.), žalovanému 3. povinnost zaplatit státu 2 002,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, na číslo účtu Městského soudu v Praze (výrok VII.), žalovanému 4. povinnost zaplatit státu 76 095,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, na číslo účtu Městského soudu v Praze (výrok VIII.), dále žalovanému 1. povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2 727 206,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno], advokáta (výrok IX.), žalobci povinnost zaplatit žalovanému 2. náklady řízení ve výši 1 245 385,24 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] advokáta (výrok X.), žalobci povinnost zaplatit žalovanému 3. náklady řízení ve výši 358 797 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno], advokáta (výrok XI.), žalovanému 4. povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 124 061,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno], advokáta.
2.Z odůvodnění se podává, že žalobou z 16. 2. 2007 se žalobce, po částečném omezení žaloby (viz usnesení soudu z 2. 5. 2016, č. j. 53 Cm 14/2007-1160) domáhal na žalovaném 1. vydání 44 000 ks akcií, na žalovaném 2. vydání 4 000 ks akcií, na žalovaném 3. vydání 23 ks akcií a na žalovaném 4. vydání 3 988 ks akcií (konkrétně kmenových zaknihovaných akcií na majitele, emitenta - spol. [anonymizováno]., [anonymizováno], ISIN [anonymizováno], jmenovitá hodnota jedné akcie 1 000 Kč). Žalobce uvedl, že na základě smlouvy z 10. 12. 1996 uzavřené se společností [anonymizováno]. (tehdy pod názvem [anonymizováno], dále jen [anonymizováno]) prodal předmětné cenné papíry emitenta [anonymizováno]. v množství 100 225 kusů. [anonymizováno] nezaplatila kupní cenu za akcie, a to ani v dodatečné lhůtě. Žalobce proto od smlouvy dne 28. 11. 2000 odstoupil. [anonymizováno] akcie nevrátila, naopak je převedla přes RM-SYSTÉM (dále jen RMS) na přelomu roku 2006/2007 na třetí osoby, a to dne 29. 12. 2006 a 2. 1. 2007 na [anonymizováno] v počtu 44 974 ks a 44 989 ks akcií, který je dne 3. 1. 2007 převedl prostřednictvím RMS na další osoby, a to na žalovaného 1. 44 000 ks akcií, na žalovaného 2. 37 000 ks akcií a na žalovaného 3. 4 963 ks akcií. Sám si pak ponechal 3 988 ks akcií. Všichni žalovaní předem na [anonymizováno] účet složili tolik peněz, aby se jejich poptávka s nabídkou u prodeje a koupi akcií mohla spárovat a obchod se uskutečnil. S těmito akciemi se dříve obchodovalo jen sporadicky a v podstatně menších objemech. Žalovaní do té doby nikdy akcie této emise nepoptávali, a rovněž částky, které složili na [anonymizováno] účet, byly částkami, s kterými dříve na těchto účtech nedisponovali. S ohledem na své dosavadní obchodování nemohli bez toho, aby na to byli předem upozorněni, nijak předvídat, že může být jejich poptávka v takových objemech uspokojena. Muselo se jednat o koordinovanou činnost žalovaných a SUXESS a žalovaní nenabyli akcie v dobré víře.
3.Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby, poukazovali na anonymní obchodování na RMS, dále na to, že nemají žádný vztah k [anonymizováno] a ani se vzájemně žalovaní neznají. Zpochybnili, že došlo k řádnému odstoupení od smlouvy z 28. 11. 2000, neboť tuto listinu považují za falzum. Uvedli, že k odstoupení nedošlo bez zbytečného odkladu, rovněž vznesli námitku promlčení. Žalovaný 2. namítl, že mohlo dojít k vydržení akcií. Dále vznesl námitku, že žalobce nemůže nabýt více než 10% předmětných akcií, neboť jednání společníků žalobce, kteří jsou členy statutárních orgánů společnosti [anonymizováno]., je jednáním ve shodě. Všichni žalovaní se dovolávali své dobré víry při nabývání akcií.
4.Rozsudkem z 8. 11. 2016, č. j. 53 Cm 14/2007-1219 soud prvého stupně (po částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení - č. j. 53 Cm 14/2007-1160 z 2. 5. 2016) žalobě vyhověl co do vydání celkem 52 011 ks akcií, a to tak, že uložil povinnost žalovanému 1. vydat žalobci 44 000 ks akcií, žalovanému 2. vydat žalobci 4 000 ks akcií, žalovanému 3. vydat 23 ks akcií a žalovanému 4. vydat 3 988 ks akcií.
5.Vyšel přitom ze skutkových zjištění, že dne 10. 12. 1996 prodal žalobce [anonymizováno] 100 225 ks akcií předmětné emise. Pro nezaplacení kupní ceny žalobce od smlouvy dne 28. 11. 2000 odstoupil. Účinnost odstoupení vyplývá z pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2008, č. j. 53 Cm 2/2005-816, který byl částečně potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze, č. j. 9 Cmo 119/2009-949 dne 14. 10. 2009. [anonymizováno] byla povinna vydat žalobci z celkového počtu 100 225 kusů akcií 48 214 kusů a ohledně zbývajících 52 011 ks akcií nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Přestože došlo k odstoupení od smlouvy a nehledě na probíhající řízení o vydání akcií (paralelní žaloba [anonymizováno] proti [anonymizováno] na vydání dalšího počtu akcií emitenta [anonymizováno]. dle kupní smlouvy ze dne 5. 5. 1997, uzavřené mezi těmito společnostmi) [anonymizováno] zmíněné akcie prodala dne 29. 12. 2006 (44 974 ks akcií) a dne 2. 1. 2007 (44 989 ks akcií) žalovanému 4. Pokyn k prodeji za cenu 382,50 Kč byl dne 29. 1. 2009 podán v 15:09:48 hodin a pokyn žalovaného 4. k nákupu těchto akcií za stejnou cenu byl podán v 15:20:22 hodin, čímž došlo ke spárování obchodu v 15:20:24 hodin. Dne 2. 1. 2007 podala [anonymizováno] pokyn k prodeji za cenu 344,30 Kč v 09:32:07 hodin a pokyn žalovaného 4. k nákupu za stejnou cenu byl podán v 09:34:13 hodin, čímž došlo ke spárování obchodu v 09:34:15 hodin. Žalovaný 4. si peníze, které složil v hotovosti na [anonymizováno] účet RMS v částce přes 36 mil. Kč, krátce předtím vypůjčil od pana [anonymizováno]. Dne 22. 12. 2006 se zaregistroval u RMS jako zvláštní zákazník, tedy zákazník hodlající provádět větší obchody. Následně 3. 1. 2007 žalovaný 1. podal pokyn k nákupu 40 000 ks předmětných akcií na RMS v 12:57:50 hodin, v 13:00:39 hodin podal pokyn k nákupu 37 000 ks akcií žalovaný 2. Žalovaný 1. dále podal další pokyn k nákupu ohledně 4 000 ks akcií, v 13:21:11 hodin a v 13:21:11 hodin podal pokyn k nákupu 6 000 ks akcií žalovaný 3. Žalovaný 1. tak získal 44 000 ks akcií, žalovaný 2. získal 37 000 ks akcií, žalovaný 3. 4 963 ks akcií a žalovaný 4. si ponechal 4 000 ks předmětných akcií. V době od 5. 1. 2000 do 4. 9. 2013 nikdy nebyly, až na tyto obchody, akcie [anonymizováno]. obchodovány ve srovnatelných objemech. Dříve ani později tak velké obchody nebyly prováděny. Po prodeji 85 963 ks akcií ostatním žalovaným za 32 562 784,40 Kč žalovaný 4. panu Minárikovi vrátil 35 000 000 Kč. Žalovaný 1. dříve prostřednictvím RMS prováděl operace max. do 1 000 000 Kč, přesto na JUMBO účet dne 20. 12. 2006 vložil 15 000 000 Kč, za zakoupené akcie zaplatil 16 667 200 Kč. Žalovaný 2. vložil 3. 1. 2007 na účet 17 000 000 Kč, z toho 4 000 000 Kč získal dne 2. 1. 2007 půjčkou od matky žalovaného 3. Za akcie zaplatil 14 015 600 Kč a zbývající částku z [anonymizováno] účtu stáhl. Žalovaný 3., který dosud prováděl obchody v řádu statisíců, vložil na [anonymizováno] účet dne 8. 12. 2006 částku 4 000 000 Kč a 3. 1. 2007 další 2 000 000 Kč. Za akcie zaplatil 1 879 984,40 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný 3. poukazoval později určité finanční částky žalovanému 1. a žalovanému 2. V řízeních vedených u Krajského soudu v [anonymizováno] a u Krajského soud v [anonymizováno] vystupoval společně [anonymizováno], žalovaný 1. a žalovaný 3. Žalovaný 3. se v roce 2004 zúčastnil valné hromady společnosti [anonymizováno], kde byl přítomen jednatel společnosti [anonymizováno] [anonymizováno].
6.Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně uzavřel, že se žalobci v řízení podařilo prokázat, že žalovaní nenabyli akcie v dobré víře, a proto žalobě vyhověl.
7.K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (usnesením z 20. 6. 2017 č. j. 5 Cmo 118/2017-1336).
8.Soudu prvního stupně uložil zabývat se otázkou toho, zda před převodem akcií [anonymizováno] došlo ze strany žalobce k odstoupení od smlouvy, na jejímž základě [anonymizováno] akcie získala dále pak tím, zda žalovaní věděli nebo museli vědět, že společnost [anonymizováno] neměla právo akcie převést (§ 20 ZCP). Za podstatné přitom považoval, zda se listina – odstoupení od smlouvy z 28. 11. 2000 dostala do dispozice [anonymizováno], který jednal za [anonymizováno]. 9.Zároveň se také vyjádřil k námitce vydržení akcií, jak byla v řízení uplatněna. A dále také ohledně získání nepřípustného podílu akcií na základním kapitálu společnosti [anonymizováno], s ohledem na vztah ovládané a ovládající společnosti.
10.Odvolací soud konstatoval, že výsledky dokazování soudu I. stupně ukazují na vzájemnou koordinaci žalovaných, přičemž není podstatné, zda se žalovaní smluvili vzájemně, anebo zda došlo ke koordinaci zvenčí. Za rozhodující je třeba považovat, že žalovaný 4. soustředil předem finanční částku odpovídající ceně, kterou z otevřených zdrojů nemohl nijak předvídat, ve výši později [anonymizováno] nabídnutých akcií na [anonymizováno] účtu, že nabídky této společnosti obratem přijal, a že peněžní prostředky získané následným prodejem bezprostředně poté opět z [anonymizováno] účtu vyvedl. Také se krátce předtím zaregistroval jako zvláštní zákazník. Musel tedy předem počítat s velkým objemem obchodu. Ještě markantnější je to v souvislosti s dalším krokem, kdy žalovaní 1., 2., 3. nejprve soustředili s ohledem na jejich dosavadní obchody v RMS neobvykle vysoké částky na [anonymizováno] účtu, prakticky ve stejné době zadali paralelní příkazy k nákupu, opět v množství, které přesahovalo jimi běžně uskutečňované obchody. Učinili tak najednou za situace, že z obecně dostupných informací vůbec nemohli rozumně předpokládat, že by i jednotlivé nákupní příkazy, ne tak v jejich celku, byly uspokojeny. Nemohli vědět, že by vůbec bylo lze očekávat, že budou akcie [anonymizováno] v podobném počtu nabízeny k prodeji. Nemohlo jít o nahodilé střetnutí nezávislých nabídek k nákupu. Teprve až byly tyto nabídky k nákupu v dostatečném počtu podány, následoval prodejní příkaz žalovaného 4. Nahodilost takových transakcí učiněných posloupně je málo pravděpodobná. Depozitní účet na [anonymizováno] účtu žádný výnos klientům v RMS nepřináší, a tedy je zcela neracionální udržovat na tomto účtu větší zůstatek, než je nutné pro konkrétní zamýšlené obchody, jinak klient prodělává. Odvolací soud uvedl, že se nemuseli žalovaní nikdy a nikde setkat a koordinátorem jejich činností mohl být někdo třetí, což odpovídá logice této věci, a to je to podstatné.
11.Po doplnění dokazování soud prvního stupně zjistil, že ke dni odstoupení od smlouvy (28. 11. 2000) byl jednatelem a společníkem žalobce [anonymizováno], jednatelem dále Ing. Jiří Schwarz a [anonymizováno] (z úplného výpisu z obchodního rejstříku). Společnost [anonymizováno]. od 27. 3. 1996 do 5. 2. 1997 vystupovala pod obchodním názvem [anonymizováno]., jejím jednatelem a společníkem je [anonymizováno] (z úplného výpisu z obchodního rejstříku). Mezi žalobcem (jako prodávajícím) a [anonymizováno] (jako kupujícím) byla dne 10. 12. 1996 uzavřena smlouva, na jejímž základě prodávající prodal kupujícímu 100 225 ks akcií emitenta [anonymizováno]. (ISIN [anonymizováno], jmenovitá hodnota 1 000 Kč), za sjednanou kupní cenu 4 510 125 Kč, splatnou 30. 4. 1997. Dne 28. 11. 2000 převzal [anonymizováno] (za [anonymizováno].) od žalobce (s podpisem jejího jednatele [anonymizováno]), listinu - odstoupení od smlouvy výše uvedené. Důvodem odstoupení je nezaplacení kupní ceny za akcie splatné do 30. 4. 1997. Dnem doručení tohoto oznámení o odstoupení se kupní smlouva zrušuje s tím, že vlastníkem akcií se stává opět prodávající - [anonymizováno] (z listiny nazvané odstoupení od smlouvy). Zasedání organizačního výboru [anonymizováno] 2001 konaného dne 28. 11. 2000 v 17.00 hod. ve [anonymizováno] (na němž mělo dojít k předání listiny – odstoupení od smlouvy) byli přítomni mimo jiné pan [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno] (zápisem č. 2). Výzvou z 10. 11. 2004 žalobce vyzval společnost [anonymizováno] k vrácení 100 225 ks akcií emitenta [anonymizováno]. ve lhůtě tří pracovních dnů, která tato společnost drží. K 28. 11. 2000 (tj. ke dni odstoupení od smlouvy), nebyla dle smlouvy o postoupení pohledávky z 30. 11. 1998 a dohody o zrušení smlouvy o úplatném postoupení pohledávky pohledávka za společností [anonymizováno]. postoupena ze společnosti [anonymizováno] na společnost [anonymizováno].
12.O předání listiny – odstoupení od smlouvy svědčí výpověď [anonymizováno], který také potvrdil, že při předání listiny na ní již byl podpis [anonymizováno] a došlo k současnému předání odstoupení od smlouvy se společností [anonymizováno], viděl podpis čtyř listin, z toho usoudil, že dvě se týkaly žalobce a dvě [anonymizováno], vypovídal o tom, že se na večírku jednalo o důsledcích nezaplacení kupní ceny za akcie převedené oběma smlouvami. Nebylo sporu o prodlení se zaplacením cen akcií. Potvrdil, že druhý den obdržel Šourkem podepsané odstoupení od smlouvy. [anonymizováno] potvrdil, že spornou listinu přímo předal [anonymizováno], který ji podepsal, jedno vyhotovení si ponechal a vrátil zpět [anonymizováno]. Předání listiny potvrdil i [anonymizováno], přičemž potvrdil stejně jako předchozí osoby podpis listiny – odstoupení od druhé smlouvy za [anonymizováno]. Rovněž svědek [anonymizováno] potvrdil předání listiny [anonymizováno] [anonymizováno], ten dokonce potvrdil, že byl přítomen jednání obou pánů. Rovněž potvrdil podpis odstoupení od smlouvy s [anonymizováno], potvrdil rovněž, že [anonymizováno] si po jedné listině ponechal. Předání listiny- odstoupení potvrdil i [anonymizováno], potvrdil, že viděl, jak [anonymizováno] nějaké listiny podepisoval, kdy dle informace [anonymizováno] se jednalo o podpis právě výše uvedených listin. Hovořil i o informaci sdělené mu [anonymizováno], že bude akcie vracet s tím, že nemá dostatek finančních prostředků. Naopak [anonymizováno] ve své výpovědi popřel podpis listiny-odstoupení od smlouvy, vyjádřil hypotézu o zfalšování jeho podpisu [anonymizováno] a uvedl, že kupní cenu za akcie složil do soudní úschovy v roce 2007. Popsal také vztahy k [anonymizováno] jako nedobré. Svědkyně [anonymizováno] opřela, že by na vánočním večírku došlo k podpisu listiny-odstoupení jejím manželem, přičemž potvrdila, že se celou dobu zdržovala v jeho přítomnosti spolu se svědkem [anonymizováno]. Svědek [anonymizováno] potvrdil, že v jeho přítomnosti nedošlo k podpisu žádných listin [anonymizováno]. Stejným způsobem vypovídali svědci, případně jako účastníci řízení i v řízení vedených u Městského soudu v Praze pod č. j. 53 Cm 2/2005 a 24 Cm 89/2004. Ze znaleckého posudku [anonymizováno], soudního znalce z oboru kriminalistika - technické zkoumání listin a písmoznalectví, zpracovaného v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 89/2004 soud zjistil, že mikroskopickým zkoumáním sporných listin - „Odstoupení od smlouvy o koupi cenných papírů uzavřené dne 5. 5. 1997“, s ověřovací doložkou notářky [anonymizováno] z 15. 12. 2004 a s ověřovací doložkou Městské části [anonymizováno] z 15. 12. 2004 (jde o odstoupení ze strany [anonymizováno]. vůči [anonymizováno].), nebyly v místě sporného podpisu [anonymizováno] a jeho okolí zjištěny žádné stopy (zejména překopírované linie hrany papíru), které by svědčily o přenosu podpisu z jiné listiny nebo o jiném způsobu manipulace. Takové stopy přenosu se však u kopií padělaných listin formou tzv. montáže vyskytují pouze výjimečně. Údaj „[anonymizováno]“ velmi pravděpodobně nebyl vyhotoven najednou se zbývající částí textu listiny. Předloha použitá pro vyhotovení sporných listin, není velmi pravděpodobně autentická - použitá předloha byla před kopírováním pravděpodobně upravena. Sporný podpis [anonymizováno] na kopiích v naprosté většině odpovídá pravým podpisům [anonymizováno], ale protože u xerografických kopií nelze hodnotit část stěžejních znaků a nelze vyloučit přenos podpisu z jiné listiny, nelze proto potvrdit pravost sporného podpisu [anonymizováno] na listině. Lze pouze konstatovat, že nebyly nalezeny takové zásadní rozdíly, které by zcela průkazně svědčily proti pravosti tohoto sporného podpisu [anonymizováno] na fotokopii listiny „Odstoupení“. Znalec měl k dispozici a své závěry činil pouze z fotokopie listiny, neboť originál není k dispozici. Znalec [anonymizováno]., soudní znalec z oboru kriminalistika - technické zkoumání cenných papírů, konstatoval, že fotokopie „Odstoupení“ (které je předmětem tohoto řízení) obsahující ověřovací razítko notářky [anonymizováno] a ověřovací razítko Městské části [anonymizováno], že ze zjištěných skutečností nelze učinit jednoznačný závěr, zda byl, či naopak nebyl text listiny souvisle vytištěn, tj. byl vytisknut naráz celý text listiny včetně doložky „převzal [anonymizováno]“ (popř. pouze včetně části doložky s textem [anonymizováno]) vpravo nahoře. Zkoumáním kopií listin nelze odpovědět na otázku případného časového odlišení vytištění doložky „převzal [anonymizováno]“ na listině Odstoupení od smlouvy ze dne 28. 11. 2000 v porovnání s ostatním textem listiny. Existují určité malé rozdíly v rovnoběžnosti řádků u doložky „převzal [anonymizováno]“, a to pouze v její části textu „[anonymizováno]“ oproti ostatnímu textu listiny. Uvedené rozdíly nelze jednoznačně vysvětlit, vzhledem ke skutečnosti, že zkoumání byly podrobeny pouze kopie listin. Přesto se lze domnívat, že rozdíly mohly být způsobeny kopírováním listin. Nemohou existovat rozdíly v rovnoběžnosti řádků u doložky „převzal [anonymizováno]“ oproti ostatnímu textu u originálu listiny v případě, že byl text dané listiny v textovém editoru vytvořen naráz a následně vytištěn. Mohou se ovšem projevit rozdíly v řádkování v případě, že se nejedná o originál listiny, ale o její kopii. Nelze tak prokázat, zda mohla být doložka „převzal [anonymizováno]“ včetně ručního podpisu umístěné na listinu umístěna dodatečně až po vytištění ostatního textu. Na listině odstoupení od smlouvy nelze nalézt relevantní stopy svědčící o její úpravě (pozměnění originálu), protože se jedná o kopii, nikoli originál. Nelze určit, zda mohl být podpis u doložky „převzal [anonymizováno]“ na pravý horní roh listiny Odstoupení od smlouvy ze dne 28. 11. 2000 přenesen zkopírováním z jiné listiny. Zkoumáním předložených fotokopií listiny nelze učinit v daném případě jakýkoli jednoznačný znalecký závěr o pravosti originálu. Lze vyslovit pouze závěr, že předložené ověřené listiny (kopie originálu) jsou originály a nejedná se o kopie či pozměněné listiny po ověření. V daném případě neexistují takové okolnosti, pro které může znalec učinit jednoznačný znalecký závěr, že v době pořizování úředně ověřené kopie z prvopisu listiny před příslušnými orgány (notář, úřad městské části) takový prvopis listiny (navzdory ověřovacím doložkám těchto orgánů na listině) v originále neexistoval. Úřední pečeť prokazující úřední ověření listiny před notářem - na notářském úřadu [anonymizováno] je totožná s pečetí, která je uložena na Notářské komoře ČR, je tedy v tomto smyslu pravá. Úřední pečeť úřadu Městské části [anonymizováno] se nepodařilo ztotožnit s pečetěmi, které jsou k dispozici v archívu uvedeného úřadu. Nelze tedy vyslovit závěr o její pravosti. Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, na základě kterých znalec mohl dospět k závěru, že na předloženou listinu byl po jejím úředním ověření dodatečně doplněn jakýkoli obsah. Podpis na horní straně listiny přičítaný [anonymizováno] nelze identifikovat jednoznačně jako nepravý, napodobený. Na základě zkoumaných listin, které jsou originálu, nelze jednoznačně odpovědět na obecně položenou otázku o podobnosti, popř. napodobenině podpisu. V průběhu znaleckého zkoumání nebyly odhaleny další skutečnosti, které by byly relevantní pro objasnění podoby originálu - prvopisu zkoumaných listin. Další možné metody kriminalistického zkoumání kopií rovněž nemůžou na uvedené otázky jednoznačně odpovědět. Usnesením Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 2806/11 z 8. 7. 2014 byla ústavní stížnost navrhovatele [anonymizováno]. proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 53 Cm 2/2005, rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 119/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1295/2010 ve věci žalobce [anonymizováno] proti žalovanému [anonymizováno], o vydání cenných papírů, odmítnuta. Ústavní soud konstatoval, že mu nenáleží zasahovat do závěru soudu, ani nebude přehodnocovat hodnocení v řízení provedených důkazů. V rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 136/2016-977 ze dne 22. 5. 2018 tento konstatoval, že listinou z 28. 11. 2000 (její kopií, prakticky totožnou s odstoupením od smlouvy v projednávané věci), došlo k odstoupení od kupní smlouvy na prodej akcií firmou [anonymizováno], vůči společnosti [anonymizováno] (řízení ve věci č. j. 24 Cm 89/2004, žalobce [anonymizováno]. proti žalovanému [anonymizováno]., o vydání akcií [anonymizováno]., event. zaplacení 21 195 960 Kč s příslušenstvím).
13.Právně věc soud prvního stupně posoudil dle zák. č. 513/1991 Sb. (§ 349 odst. 1, 351 odst. 1) neboť smluvní vztah vznikl za účinnosti tohoto zákona. 14.Po provedeném dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané, že akcie, jejichž vydání se žalobce po žalovaných domáhá, tento prodal v roce 1996 společnosti [anonymizováno]. Dále bylo prokázáno, že došlo k platnému odstoupení od smlouvy dne 28. 11. 2000. Na večírku dne 28. 11. 2000 byla listina – odstoupení od smlouvy p. [anonymizováno] (jednateli [anonymizováno]) předána p. [anonymizováno], který jednal za žalobce. Slyšení svědci vypověděli, shodně jako v předchozích letech, že předání listiny - odstoupení p. [anonymizováno] na večírku viděli, příp. z okolností nabyli dojmu, že listina, kterou p. [anonymizováno] převzal, byla listinou - odstoupením. Výpovědi p. [anonymizováno], jeho manželky a svědka [anonymizováno] hodnotil jako nepřekvapující, neboť změnou výpovědí by se „dostali do problémů“. Soud rovněž odkázal na závěry definované v rozhodnutí Vrchního soudu ve věci sp. zn. 24 Cm 89/2004 (řízení mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] v obdobné věci), kdy odvolací soud vyslovil závěr o předání odstoupení vůči [anonymizováno] i [anonymizováno] p. [anonymizováno] společně.
15.S ohledem na závěr soudu o platném odstoupení od kupní smlouvy žalobcem vůči [anonymizováno], pak společnost [anonymizováno] byla povinna předmětné akcie žalobci vrátit. K jejich vydání nedošlo, naopak je převedla na žalovaného 4., který je následně převedl na žalované 1., 2. a 3. Společnost [anonymizováno] tedy nebyla v době převodu akcií na žalované jejich vlastníkem a žalovaní akcie nenabyli v dobré víře, když jednali koordinovaně, což se již konstatoval odvolací soud ve svém usnesení z 20. 6. 2017, sp. zn. 5 Cmo 118/2017-1336. Žalovaným proto byla uložena povinnost žalobci akcie vydat, a to podle počtu kusů, které byly na každého z nich jednotlivě převedeny.
16.O nákladech řízení vzniklých státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když procesně neúspěšní žalovaní jsou povinni nahradit státu náklady řízení, které státu vznikly v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku ve výši 8 300 Kč, v souvislosti s dotazem na [anonymizováno]. ohledně údajů souvisejících s předmětnými akciemi a dále jsou žalovaní povinni zaplatit za žalobce soudní poplatek, od jehož placení byl žalobce osvobozen, a to ve výši 1 000 000 Kč, který jsou žalovaní povinni zaplatit dle poměru jejich povinnosti vydat konkrétní počet akcií, a to žalovaný 1. ve výši 84,6 % (je povinen vydat 44 000 kusů akcií z celkového počtu 52 011 kusů), tedy soudní poplatek zaplatí ve výši 846 000 Kč, žalovaný 2. ve výši 7,6% (vydává 4 000 kusů akcií), tzn. zaplatí soudní poplatek 76 000 Kč, žalovaný 3. ve výši 0,2% (vydává 23 kusů akcií), tzn. soudní poplatek zaplatí ve výši 2 000 Kč a žalovaný 4. ve výši 7,6% (vydává 3 988 kusů akcií), soudní poplatek zaplatí ve výši 76 000 Kč. Povinnost hradit znalečné byla uložena pouze žalovaným 1. a 2., kteří navrhli vypracování znaleckého posudku, a to rovným dílem. Odměna znalce činila 8 300 Kč, žalovaní 1. a 2. uhradili zálohu celkem 5 000 Kč, tedy každý z nich doplatí státu 1 650 Kč. Dále všichni žalovaní, dle výše uvedeného poměru vydání akcií, zaplatí státu náklady za dotaz na CDCP (celkem 1 256 Kč), na který se žalovaný 1. hradí částku 1 062,50 Kč, žalovaný 2. částku 95,50 Kč, žalovaný 3. částku 2,50 Kč a žalovaný 4. částku 95,50 Kč. 17.O nákladech řízení mezi účastníky navzájem bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř.. Náklady právního zastoupení byly vyčísleny dle závěrečného kurzu tržní ceny akcií [anonymizováno] vždy ke dni provedeného každého úkonu (dle uveřejňovaných hodnot v RMS). Ve vztahu mezi jednotlivými účastníky soud posuzoval vztah žalobce k jednotlivým účastníkům samostatně. 18.Mezi žalobcem a žalovaným 1. měl žalobce plný úspěch, neboť od počátku požadoval vydání 44 000 ks akcií a rozsudkem mu bylo v celém rozsahu vyhověno. Soud prvního stupně žalobci proto přiznal náhradu za 35 účelně vynaložených úkonů právní pomoci, z toho 5 úkonů nutno počítat za 2 započaté hodiny (celkem 2 241 890 Kč), dále 40 paušálních náhrad po 300 Kč (tj. 12 000 Kč) a 21% DPH (473 316,90 Kč), celkem 2 727 206,90 Kč.
19.Mezi žalobcem a žalovaným 2. bylo o nákladech řízení rozhodnuto s ohledem na to, že usnesením z 2. 5. 2016, č. j. 53 Cm 14/2007-1160, které nabylo právní moci 20. 5. 2016, bylo řízení zastaveno z důvodů na straně žalobce v rozsahu stanovení povinnosti žalovanému 2. vydat žalobci 33 000 ks akcií. V tomto rozsahu neprokázal žalobce oprávněnost svého nároku, tedy do částečného zastavení řízení měl žalovaný 2. úspěch v 89,2%, žalobce úspěch v 10,8 %, ve výsledku je úspěch žalovaného 2. v 78,4% (do 20. 5. 2016). Žalovaný 2. na nákladech právního zastoupení do právní moci částečného zastavení řízení, tj. do 20. 5. 2016 učinil 34 úkonů právní pomoci, nicméně z těchto úkonů jich 7 nebylo účelně vynaložených. Proto soud přiznal žalovanému 2. právo na náhradu 27 účelně vynaložených úkonů, z toho 7 úkonů ve výši ½ úkonu, 2 úkony za 2 započaté hodiny a 1 úkon za 3 započaté hodiny (celkem 1 465 150 Kč), 32 režijních paušálů po 300 Kč (tj. 9 600 Kč) a 21% DPH (309 697,50 Kč), celkem 1 784 447,50 Kč. Z této částky má žalovaný nárok na 78,4% úspěšnosti, tj. 1 399 006,84 Kč. Po částečném zastavení řízení (20. 5. 2016) byl žalobce proti žalovanému 2. již 100% úspěšný z požadovaného nároku na vydání 4 000 ks akcií, za tuto část řízení náleží žalobci náhrada za 5 úkonů, celkem 125 460 Kč, dále 5 režijních paušálů 1 500 Kč a 21% DPH 26 661,60 Kč, celkem 153 621,60 Kč. Výše nákladů řízení, jež je žalobce povinen doplatit žalovanému 2. činí 1 245 385,24 Kč.
20.Mezi žalobcem a žalovaným 3. bylo o nákladech řízení rozhodnuto soud prvního stupně zohlednil částečné zastavení řízení v rozsahu stanovení povinnosti žalovanému 3) vydat žalobci 4 940 ks akcií (usnesení č. j. 53 Cm 14/2007-1160, pravomocné od 20. 5. 2016). V tomto rozsahu neprokázal žalobce oprávněnost svého nároku, kdy do částečného zastavení řízení měl žalovaný 3) úspěch v 99,5%, žalobce úspěch v 0,5%, ve výsledku činí úspěch žalovaného 3. úspěšný 99%. Žalovaný 3. do 20. 5. 2016 učinil 15 úkonů právní pomoci, nicméně z toho úkonů 5 nebylo účelně vynaložených, proto soud přiznal žalovanému 3. právo na 10 účelně vynaložených úkonů, z toho 2 úkony za 2 započaté hodiny a 1 úkon za 3 započaté hodiny (celkem 307 362 Kč), 14 režijních paušálů (4 200 Kč) a 21% DPH (65 428 Kč), celkem 376 990 Kč. Z této částky má žalovaný nárok na 99% úspěšnosti, tj. 373 220 Kč. Po 20. 5. 2016 byl žalobce proti žalovanému 3. již 100% úspěšný z požadovaného nároku na vydání 23 ks akcií, za tuto část řízení náleží žalobci náhrada za 5 úkonů, celkem 10 420 Kč, dále 5 režijních paušálů celkem 1 500 Kč a 21% DPH 2 503,20 Kč, celkem 14 423,20 Kč. Žalobce tak musí doplatit žalovanému 3. částku 358 797 Kč.
21.Mezi žalobcem a žalovaným 4. byla 100% úspěšnému žalobci přiznána náhrada nákladů řízení za 24 účelně vynaložených úkonů právní pomoci, z toho 3 úkony nutno počítat za 2 započaté hodiny a 2 úkony za ½ úkonu (celkem 582 670 Kč), dále 27 paušálních náhrad po 300 Kč (tj. 8 100 Kč) a 21% DPH (124 061,70 Kč), celkem 714 831,70 Kč.
22.Proti napadenému rozsudku podali včasná odvolání všichni žalovaní.
23.Žalovaný 1. svým odvoláním napadl výrok I., V., IX. napadeného rozsudku, když navrhl jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta a žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému 1. náhradu nákladů řízení a náklady řízení státu. Odvolání bylo podáno z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. c), d), e), g) o. s. ř. Soudu prvního stupně vytkl, že se nezabýval některými jeho tvrzení a některé provedené důkazy neprovedl procesně správně, případně je nehodnotil (znalecký posudek provedený soudu v souvisejícím řízení sp. zn. 24 Cm 89/2004 k ověření pravosti listiny – odstoupení od kupní smlouvy včetně podpisu ing. [anonymizováno]). Soud dovodil, že žalovaný 1. mohl vědět o právní vadě akcií [anonymizováno]., jejichž vydání je předmětem řízení. Ze zákona o cenných papírech však vyplývá, že musí být prokázána vědomost. Soud nevzal v potaz specifičnost obchodování v RMS, kde je obvyklé obchodovat v řádu vteřin či minut. V řízení byly provedeny důkazy výpisy z účtu žalovaného 1. a dalších osob, které soud vyžádal z vlastní iniciativy, nad rámec návrhů žalobce, takovým postupem zatížil řízení vadou – porušil rovnost zbraní. Tyto důkazy jsou nezákonné. Soud nepopsal důkazy, z nichž dovozuje, že se žalovaní znali, i když vzájemná známost je stěžejní pro prokázání zlé víry žalovaných. Výslechy svědků byly provedeny procesně vadným způsobem, který byl namítán již před soudem prvního stupně. Opakovaný výslech svědků byl proveden v rozporu s rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 6. 9. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1256/2018. 24.Žalovaný 2. svým odvoláním napadl výrok II., VI., X. napadeného rozsudku, když navrhl zamítnutí žaloby, uložení povinnosti žalobci zaplatit náklady státu a dále žalobci uložit povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odkázal na svá tvrzení, že žalobce je členem holdingu [anonymizováno], v níž ovládané společnosti vlastní akcie mateřské firmy v míře přesahující zákonný limit dle § 161 a násl. obch. zák.. S ohledem na tuto skutečnost by pak k nabytí dalších akcií emitenta [anonymizováno]. členy holdingu došlo v rozporu se zákonem a tato transakce by byla absolutně neplatná. Žalovaný 2. k prokázání svých tvrzení navrhl řadu důkazů, které však soud neprovedl. Procesním postupem soudu prvního stupně tento zvýhodnil žalobce, kdy v průběhu řízení suploval procesní aktivitu žalobce, tím, že za něj zajišťoval důkazy, aniž by byl žalobce schopen uvést řádná skutková tvrzení (viz opatřování údajů o bankovních účtech žalovaných a pohybech na nich, opatřování údajů z evidence RMS). Důkazy takto opatřené byly získány v rozporu se zákonem a v rozporu s ústavními právy žalovaných. Žalovaného 2. se týká zjištěný platební styk s paní [anonymizováno] a žalovaným 3. Dalším porušením práv žalovaných byl postup soudu při výslechu svědků. Pokud soud neprovedl důkazní návrhy žalovaného 2. poukázal na konstantní judikaturu (např. nález II. ÚS 663/2000, sp. zn. III. ÚS 61/94, IV. ÚS 67/2000), dle kterých platí, že soud musí ve svém rozhodnutí vyložit z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaný 2. nebyl v dobré víře při nabytí akcií emitenta [anonymizováno]. na veřejném trhu, je nesprávný. K údajné absenci dobré víry žalovaného 2. při nabytí akcií přitom žalobce neučinil řádná tvrzení, ani nepředložil relevantní důkazy. Zjištění o absenci dobré víry žalovaného 2. je v rozporu se skutkovým zjištěním, že žalovaný 2. neznal žalobce, ani [anonymizováno] (a to ani jeho jednatele [anonymizováno], [anonymizováno]), ani žalovaného 4. Neměl povědomost o obchodech mezi žalobcem a [anonymizováno]., neměl povědomí o převodu akcií [anonymizováno]. mezi žalobcem a [anonymizováno] o nezaplacení kupní ceny za tento převod a o odstoupení od smlouvy, neměl povědomí o obchodech žalovaného 4. Závěr o řádném odstoupení od smlouvy kupní mezi žalobcem a [anonymizováno]. soud dovodil z výpovědí svědků, z nichž někteří jsou v blízkém nebo v příbuzeneckém poměru k [anonymizováno], další byli dlouholetými obchodními společníky [anonymizováno] a všichni z toho materiální profitují. Svědecké výpovědi jsou zatíženy procesní vadou a nelze k nim tak přihlížet. K otázce odstoupení do smlouvy byly provedeny í výslechy osob, které vypovídali opačně ([anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno]), k jejich výpovědi soud nepřihlédl. Rozporné výpovědi svědků je nutné vyhodnotit tak, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení o odstoupení od kupní smlouvy. K otázce prolomení dobré víry žalovaného 2. nebyl proveden žádný relevantní důkaz. Důsledkem by tak mělo být zamítnutí žaloby. Odvolání do výroku VI. je výrokem závislým na meritu věci, proto je podáno z důvodu právní jistoty a je podmíněno stávajícím osvobozením žalobce od poplatkové povinnosti. Vzhledem k tomu, že žalovaný 2. nezavdal svým chováním příčinu k podání návrhu na zahájení řízení, nemůže být zavázán k náhradě nákladů řízení, jejichž vznik způsobil žalobci podáním žaloby (§ 143 o. s. ř.). Ve vztahu k výroku o nákladech řízení poukázal na to, že žádal přiznání náhrady za 48 úkonů právní služby, avšak soud mu přiznal náhradu pouze za 27 úkonů. Pokud u některých úkonů uvedl, že je nepovažuje za účelné, pak nezdůvodnil proč tak učinil, některé úkony nekomentoval. Soud se dále nezabýval otázkou použití § 143 o. s. ř., byť tím žalovaný 2. argumentoval. Rozsudek je tak v dané části nepřezkoumatelný. Za použití § 143 o. s. ř. mu vznikl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši, která nemá být krácena dle úspěchu ve věci. Žalobce se měl před podáním žaloby obrátit na žalovaného 2. s písemnou výzvou, tvrdit a prokázat svůj domnělý nárok. Žalovaný 2. neporušil žádnou svoji právní povinnost, ani nezavdal svým chováním příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Odůvodněnost odporu žalovaného je dána tím, že žalobce vzal v dominantní části nároku žalobu zpět. 25.Žalovaný 3. napadl svým včasným odvoláním výroky III., VII., XI. napadeného rozsudku, kdy navrhl zamítnutí žaloby vůči němu, zrušení výroku VII o uložení povinnosti zaplatit stanovenou částku a dále, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů dle specifikace. Poukázal na to, že z původně požadovaných 4 963 kusů akcií, zůstal vůči němu požadavek na vydání 23 kusů akcií. Namítal, že žalobce musí prokázat, zda došlo k řádnému odstoupení od smlouvy ze strany žalobce vůči [anonymizováno] a zda žalovaný 3. nabyl akcie v dobré víře. Namítl, že v řízení nebylo k oběma účastníkům řízení přistupováno stejným způsobem. Procesní postup soudu nebyl v souladu s o. s. ř. Soud vytýká, že z odůvodnění rozsudku není zřejmé, z jakých důvodů konkrétním svědkům uvěřil a jiným nikoli, nevypořádal se s rozpory v jednotlivých výpovědích, z nichž vychází. Bylo na žalobci, aby prokázal pravost podpisu na listině-odstoupení od smlouvy, neboť pouze tehdy by se dalo hovořit o uceleném a logickém řetězci důkazů, které by vyvrátily pochybnosti žalovaných. Otázku dobré víry soud neřešil s odkazem na usnesení odvolacího soudu z 20. 6. 2017, s tím, že tím je celá záležitost vyřešena. Dobrá víra měla být zkoumána ke každému ze žalovaných zvlášť, neboť žalovaní nemají postavení solidárních účastníků řízení, každý z nich jedná výlučně za sebe. Rozsudek neuvádí, ve vztahu k žalovanému 3. žádná konkrétní tvrzení k tomu, že tento věděl nebo musel vědět, že převodce (žalovaný 4.) právo dispozice s akcie v době převodu neměl. Závěr soudu, že „se znal“ se všemi žalovanými neobstojí. Žalovanému nebylo nic známo o účelu převodu akcií ze [anonymizováno]. On sám využil možnost nakoupit akcie společnosti [anonymizováno]., přičemž řádně uhradil kupní cenu. Tvrzená neobvyklost obchodu nemůže překlenout zákonem presumovaný požadavek dobré víry žalovaného 3. Zaregistroval pohyb ve velkých objemech akcií a tyto zobchodoval. Objem obchodu žalovaného 3. v daném případě činil jednotky milionů Kč, což při jeho pohybu na trhu nebylo neobvyklé. Pokud se týká nákladů řízení, pak není důvod mu nepřiznat právo na porady s advokátem, není zřejmé, proč je soud považuje za neúčelné. Z obsahu odůvodnění není zřejmé, z jaké tarifní hodnoty soud vycházel. Nákladový výrok je tak nepřezkoumatelný.
26.Žalovaný 4. napadl svým včasným odvoláním výroky IV., VIII., XII. napadeného rozsudku, kdy navrhl zamítnutí žaloby vůči němu, zrušení výroku VIII. o uložení povinnosti zaplatit stanovenou částku a dále, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů dle specifikace. K otázce doručení odstoupení od smlouvy uvedl, že musí soud dospět k závěru s pravděpodobností hraničící s jistotou, že došlo k předání listiny – odstoupení, když dané je třeba dovodit z výslechu svědků. Poukázal na to, že svědci vypovídající pro odstoupení od smlouvy byli vyslechnuti v rozporu s o. s. ř., pro který nelze jejich výpověď použít jako důkaz. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 665/2012, který upravuje postup při výpovědi svědka. Znalecký posudek nepotvrdil ani nevyvrátil tvrzení o tom, že listina - odstoupení je pravá a že s ní nebylo manipulováno. K otázce dobré víry žalovaný 4. poukazuje na to, že neměl žádný vztah k [anonymizováno], nevěděl nic o historii nabývaných akcií. Otázku absence dobré víry u žalovaného 4. soud dovodil z toho, že žalovanému 4 na koupi akcií poskytl půjčku [anonymizováno], který se s ním znal a znal se se společností [anonymizováno] (resp. jejím jednatelem) a panem [anonymizováno]. Pokud je výše uvedené prokazováno jeho výpovědí, pak jeho výslech nelze použít, neboť tento byl nejprve slyšen v pozici svědka a následně se stal dalším žalovaným. K závěru soudu prvního stupně o známosti pana Minárika a [anonymizováno]. nebyl proveden žádný důkaz. Není pravdivý ani závěr, že pan Minárik se znal se žalovaným 1. (závěr vyplývá, z toho, že oba byli účastníky řízení vedeného u KS [anonymizováno] nad Lbem sp. zn. 68 Cm 143/2006 a sp.zn. 48 Cm 113/[anonymizováno], nedbá se specifikum takových řízení, kdy tito vystupovali jak o menšinový akcionáři, nicméně není zřejmé, že se znali okolnost zatupování stejným právním zástupcem je v obdobných případech minoritních akcionářů zcela běžná). Stejný závěr platí pro vztah mezi žalovaným 3. a panem [anonymizováno]. Vztah mezi panem [anonymizováno] (jednatelem [anonymizováno]) a žalovaným 1. by byl významný, pokud by akcie kupoval od [anonymizováno] přímo žalovaný 1., což se nestalo. Jejich známost vyplývá, až ze sporu Městského soudu v Praze č. j. 53 Cm 2/2005, jehož je žalovaný 1. vedlejším účastníkem, do něhož však tento vstoupil až 8. 8. 2008, tj. až po sporných převodech. Známost žalovaného 3. a pana [anonymizováno] odvozovaná od účasti na valné hromadě [anonymizováno]. dne 16. 4. 2004 neobstojí, když nelze dovodit, že všichni akcionáři se musí vzájemně znát. Rovněž poukázal na nesprávnost postupu soudu prvního stupně, kdy usnesením z 14. 6. 2010, č. j. 53 Cm 14/2007-326 byla bankovním ústavům uložena povinnost sdělit konkrétní informace, aniž žalobce k takovému důkaznímu návrhu učinil relevantní tvrzení. K otázce právního posouzení žalovaný 4. uvedl, že neznal identitu prodávajícího akcií, neboť k prodeji akcií došlo na regulovaném trhu RMS, kde je identita neznámá. Žalobce pouze tvrdil, že žalovaný 4. znal identitu převodce akcií a že všichni žalovaní se vzájemně znají. Z takové skutečnosti, však neplyne, že by žalovaný 4. měl vědomost o tom, že [anonymizováno]. není vlastníkem akcií. Lze z toho usoudit maximálně na vědomost ve sporu o vlastnictví akcií, ve kterém by [anonymizováno] tvrdil, že byl jejich vlastníkem. Poukázal na to, že nabyl akcie na regulovaném trhu od osoby, která akcie měla evidovány na účtu majitele cenných papírů, jejíž identitu nemohl s ohledem na organizaci RMS předem znát.
27.Žalobce k odvolání žalovaných uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že v roce 2000 odstoupil po právu od smlouvy se společností [anonymizováno]. Akcie, která následně tato společnost převáděla na žalované je zneužitím RMS. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní 1. - 4. nenabyli akcie v dobré víře. V odvolání žalovaných nejsou obsaženy žádné nové námitky, které by již soud prvního stupně, nebo soud odvolací neřešil. Námitky žalovaných ohledně procesních pochybení soudu prvního stupně jsou účelové, tento soud při výslechu svědků nepochybil.
28.Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. a neshledal důvody pro jeho změnu nebo zrušení (§ 219a, § 220 o. s. ř.) v meritu věci. Vyšel přitom ze zjištění učiněných soudem prvního stupně v řízení na základě jím provedeného dokazování s výhradou dále uvedeného. 29.Odvolací soud ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí uložil soudu prvního stupně zabývat se otázkou toho, zda společnost [anonymizováno] mohla předmětné akcie převádět, tzn., zda před převodem akcií na žalované došlo či nedošlo k odstoupení od kupní smlouvy, jako základního předpokladu pro závěr, zda byl převod akcií učiněn bezvadně.
30.Soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování (mimo jiné výslechem svědků) dospěl k závěru, že došlo k předání listiny – odstoupení od smlouvy. Odvolací soud přisvědčil námitce žalovaných uplatněnou v jejich odvoláních, že opakovaný výslech svědků (s výjimkou výslechu svědkyně [anonymizováno] a [anonymizováno]), na nichž soud prvního stupně postavil svůj závěr o platném odstoupení do smlouvy, byl soudem prvního stupně proveden v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky z 6. 9. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1256/2018, kdy je nejprve konfrontoval s jejich výpověďmi v jiných soudních řízeních a následně je nechal vypovídat k věci samé, resp. jen k okolnostem nad rámec jejich dosavadních výpovědí učiněných.
31.Odvolací soud proto zopakoval dokazování výslechem svědků, resp. účastníků a z jejich výpovědí zjistil následující. [anonymizováno] ve své výpovědi popsal průběh vánočního večírku na konci listopadu 2000 v kanceláři ve [anonymizováno] ulici, uvedl, že listinu - odstoupení od smlouvy předal panu [anonymizováno], který převzetí listiny potvrdil svým podpisem v pravém horním rohu listiny, což byla běžná praxe té doby na VŠE. Potvrdil přítomnost p. [anonymizováno] a [anonymizováno] u předání listiny. Obsah listiny byl konzultován s právníky. K důvodům odstoupení od smlouvy uvedl, že to byl důsledek nezaplacení ceny akcií panem [anonymizováno]. Vyjádřil se i k zastupování [anonymizováno] na valných hromadách, a to do roku 2004. Rovněž se vyjádřil ke vztahům k dalším svědkům slyšeným v řízení, zejména konkretizoval spory v dané s [anonymizováno]. [anonymizováno] ve své výpovědi popřel, že by listinu – odstoupení od smlouvy podepsal. Poprvé ji viděl v roce 2004 v souvislosti se zahájením sporů o vydání akcií ze strany žalobkyně a [anonymizováno], a to z dálky na společném jednání s právními zástupci, mělo se jednat o jednu z o věřených kopií. Potvrdil, že kupní cena za akcie byla složena do soudní úschovy, kdy peníze byly následně převzaty. Dále popsal vývoj vztahu k [anonymizováno] od kamarádského do současnosti. Je přesvědčen o tom, že sporné listina byla vyhotovena později než v roce 2000. Popsal průběh večírku [anonymizováno], popřel, že by na něm došlo k podpisu sporné listiny. Tu považuje za pozměněnou. Za dobu spolupráce se [anonymizováno] nepodepisoval jiné listiny než formátu A4, s výjimkou vánočních přání. Vychází i z toho, že [anonymizováno] měl k dispozici řadu listin s jeho podpisy. Na vánočním večírku byla přítomna i jeho manželka a p. [anonymizováno]. Neřešila se tam otázka odstoupení do smlouvy. Potvrdil, že od roku 2004 se účastnil valných hromad [anonymizováno]., kdy na některé z nich se potkal s žalovaným 1., žalovaného 4. nezná. Svědek [anonymizováno] ve své výpovědi potvrdil svoji účast na vánočním večírku, na němž v jeho přítomnosti došlo k podpisu listin, jejichž obsah neviděl, panem [anonymizováno] mu o nich v průběhu večírku bylo řečeno (stejně jako p. [anonymizováno]), že se jednalo o listiny-odstoupení od smlouvy. Byl informován, že se jednalo o koupi akcií, na jejichž zaplacení p. [anonymizováno] neměl peníze. Byl přítomen i roztržce mezi nimi v roce 2004, kdy byl [anonymizováno] vyzván [anonymizováno] k vrácení akcií, a ten potvrdil, že je vrátí. Potvrdil také účast p. [anonymizováno], [anonymizováno] na vánočním večírku. Svědkyně [anonymizováno] uvedla, že se s listinou-odstoupením od smlouvy nesetkala, nebyla pravděpodobně přítomna ani na vánočním večírku, kde mělo dojít k jejímu podpisu. O odstoupení od smlouvy, resp. pohledávce z ní vyplývající by mělo být účtováno. V určité době zpracovávala účetnictví pro [anonymizováno], neuvědomuje si, zda bylo o odstoupení od smlouvy v rámci účetnictví této firmy účtováno. Účtovala o pohledávce [anonymizováno] vůči [anonymizováno], možná i vůči žalobkyni. [anonymizováno] jako účastník řízení potvrdil, že na vánoční besídce roku 2000 došlo k podpisu listiny-odstoupení od smlouvy. Potvrdil, že na večírku byli přítomni kromě něho p. [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno]. Potvrdil, že listiny k podpisu [anonymizováno] předával [anonymizováno], který také připravoval text listiny. On sám listinu podepisoval v průběhu dne, nikoliv na večírku a to ve dvou vyhotoveních, a to dvou odstoupeních od smluv, kdy druhé se týkalo Protonu. Celý postup byl předem dohodnut. Potvrdil i to, že listina byla podepsána [anonymizováno] v pravém horním rohu, což označil za běžnou praxi devadesátých let a že měla neobvyklý formát. Vyjádřil se rovněž ke vztahům s [anonymizováno], které hodnotil jako nepřekonatelné rozpory. O odstoupení od smlouvy nebylo v účetnictví účtováno, neboť se nejednalo o vyřízenou pohledávku, účtováno však bylo o pohledávce za [anonymizováno] představovanou kupní cenou za akcie, on sám účetnictví kontroloval. Potvrdil také, že s [anonymizováno] jednal o vrácení akcií poté, kdy došlo k rozporům mezi ním a [anonymizováno]. [anonymizováno] potvrdil znalost sporné listiny, které byla podepsána [anonymizováno], on sám podepsal totožnou listinu, která se týkala společnosti [anonymizováno]. Listina byla zpracována [anonymizováno]. Spornou listinu viděl v originále, zná i verzi o ztrátě listiny. Vyjádřil se k formátu listiny, který označil jako A5. Vztahy k [anonymizováno] označil za napjaté, nedořešené. Umístění podpisu [anonymizováno] v pravém horním rohu listiny označil za běžné, odpovídající praxi na VŠE v době podpisu. Uvedl, že na vánočních večírcích se podepisovaly listiny, které se nestihly podepsat v průběhu kalendářního roku. Potvrdil účast na jednání v kanceláři právního zástupce žalobkyně před započetím sporu. Svědek [anonymizováno] ve své výpovědi potvrdil, že p. [anonymizováno] spornou listinu podepsal na vánočním večírku [anonymizováno], kdy on byl podpisu přítomen. Dále se podepisovala listina- odstoupení od smlouvy týkající se společnosti [anonymizováno]. Byl také informován o tom, že [anonymizováno] se snaží zajistit peníze na kupní cenu akcií. Vyjádřil se také k formátu sporné listiny, který byl menší než A4. Podpisy jednatelů společností předcházely podpisu [anonymizováno]. Potvrdil také účast [anonymizováno] při podpisu sporné listiny. Vztah k [anonymizováno] označil za přátelský.
32.Z protokolů Policie ČR [anonymizováno], sp. zn. ČTS:PSP-2627/OHK-1-2005 z 19. 8. 2005, 1. 9. 2005, 16. 8. 2005 zjistil, že jejich předmětem je podání vysvětlení [anonymizováno] a [anonymizováno] ohledně okolností, které byly předmětem jejich výpovědí před soudem. Oba se vyjadřovali k vánočnímu večírku výše uvedenému, na němž došlo k podpisu sporné listiny. Pro posouzení hodnověrnosti slyšených osob jsou tyto listiny bez významu.
33.Výpověďmi [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], účastníka řízení [anonymizováno] slyšených odvolacím soudem má odvolací soud za prokázané, že na vánočním večírku dne 28. 11. 2000 došlo mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] k předání listiny-odstoupení od smlouvy, kterou [anonymizováno] podepsal a předal zpět [anonymizováno]. Svědek [anonymizováno] vypověděl, že listiny viděl [anonymizováno] podepisovat, ale až z toho, co mu bylo sděleno [anonymizováno] a [anonymizováno] dovodil, že se jednalo o podpis sporné listiny, [anonymizováno] potvrdil předání sporné listiny společně s odstoupením od smlouvy uzavřené s [anonymizováno], potvrdil také předání listin [anonymizováno] [anonymizováno]. Existenci podepsané sporné listiny potvrdil ve své výpovědi i [anonymizováno]. Rovněž svědek Maňásek potvrdil podpis sporné listiny [anonymizováno]. Pokud [anonymizováno] vypovídal o opaku, pak jeho výpovědi soud neuvěřil, když jeho tvrzení je podpořeno pouze výpovědí jeho manželky a svědka [anonymizováno] realizovanými soudem prvního stupně, jejichž výpovědi o tom, že se od manžela, resp. kamaráda po celou dobu konání večírku nevzdálili a že tento žádné listiny nepodepisoval, vyznívají nepřesvědčivě. Svědci vysvětlili „neobvyklost“ umístění podpisu [anonymizováno] na sporné listině (v pravém horním rohu listiny) zavedenou praxí na VŠE. Ostatně jeho umístění je pro projednávanou věc bez významu.
34.K otázce existence originálu listiny – odstoupení od smlouvy, její pravosti a otázce pravosti podpisu [anonymizováno] odvolací soud již ve svém přechozí zrušovacím rozhodnutí uzavřel, že tato není bezvýznamná, nicméně nelze z nich dovozovat samo o sobě, zda k odstoupení došlo či nikoliv. Znalecké posudky realizované v řízení před soudem prvního stupně neodpovídají na dané otázky, nelze z nich zjistit relevantní skutečnosti k objasnění podoby originálu sporné listiny, nelze identifikovat podpis [anonymizováno] jako napodobený, nepravý.
35.K otázce hodnověrnosti svědků odvolací soud konstatuje, že skutkově související spory probíhají prakticky od roku 2004-2005. Svědci byli v průběhu více než patnácti let vyslýcháni opakovaně, v různých řízeních před soudy různých stupňů. Z jejich výpovědí pak vyplynulo, že došlo v průběhu let ke změnám v jejich vzájemných vztazích, kdy svědci vypovídající ve prospěch předání listiny - odstoupení od smlouvy jsou nyní v nedobrých vztazích vůči [anonymizováno], přesto nedošlo ke změnám v jejích výpovědích o podstatných okolnostech předání dané listiny, resp. jejího podpisu. Jejich výpovědi lze považovat za konzistentní, v podstatných okolnostech si vzájemně neodporující.
36.S ohledem na závěry výše uvedené tak odvolací soud zamítl další návrhy na doplnění dokazování k otázce hodnověrnosti slyšených svědků učiněné v rámci odvolacího řízení žalovaným 1.
37.Za situace, kdy bylo prokázáno, že došlo k platnému odstoupení od smlouvy, neměla společnost [anonymizováno] právo předmětné akcie převést prostřednictvím RM-Sytému na žalovaného 4., naopak jeho povinností bylo předmětné akcie žalobci vrátit.
38.K námitce nemožnosti žalobce od smlouvy platně odstoupit, protože by tím získal nepřípustný podíl akcií na základním kapitálu společnosti [anonymizováno] s ohledem na vztah ovládané a ovládající společnosti, odvolací soud shodně se svým předchozím rozhodnutím konstatuje, že jakékoliv dokazování v tomto směru by bylo nadbytečné, neboť případné prokázání takového tvrzení je bez významu pro platnost či neplatnost odstoupení od smlouvy. Nelze směšovat smluvní vztahy účastníků smlouvy o koupi akcií a poměry ve společnostech. V případě porušení smluvní povinnosti nelze druhé smluvní straně upřít právo na odstoupení od smlouvy. Při následném vypořádání by pak v případě odstupujícího stíhala povinnost nadbytečné akcie zcizit. Nelze však dospět k závěru, že jen proto, že by prodávající držel více akcií, než je přípustné, by zůstala druhá smluvní strana, která navíc porušila své povinnosti ze smlouvy, jejich vlastníkem. Důkazní návrhy k této otázce učiněné tak byly správně pro nadbytečnost zamítnuty.
39.K otázce dobré víry žalovaných při nabytí akcií (§ 20ZCP), jako dalšího z předpokladů nutného pro přiznání nároku, odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně učiněnými na základě jím provedeného dokazování, na něž zcela odkazuje. Je prokázáno, že jednání žalovaných, jak popsáno v bodě 3. napadeného rozsudku nelze vysvětlit jinak, než vzájemnou koordinací, kdy je bez významu, kdo tak činil. Podstatné je, že žalovaní jednali ve shodě. 40.Z dokazování vyplynulo, že žalovaný 4. soustředil částku odpovídající ceně, kterou nemohl z otevřených zdrojů nijak předvídat, později společností [anonymizováno] nabídnutým akciím na [anonymizováno] účtu, že nabídky této společnosti obratem přijal a peněžní prostředky získané následným prodejem bezprostředně po té z [anonymizováno] účtu vyzvedl. Vzhledem k tomu, že se krátce předtím zaregistroval jako zvláštní zákazník, musel počítat předem s velkým objemem obchodu. Neobstojí námitka, že by peníze byly určeny na jiné obchody a náhodně použity k nákupu akcií [anonymizováno]. Žalovaní 1. a 3. nejdříve soustředili s ohledem na jejich dosavadní obchody v RMS neobvykle vysoké částky na [anonymizováno] účtu, prakticky ve stejné době zadali paralelní příkazy k nákupu, opět v množství přesahujícím jimi běžně uskutečňované obchody. Učinili tak najednou za situace, kdy z obecně dostupných informací nemohli rozumně předpokládat, že by jednotlivé nákupní příkazy, ne tak v jejich celku, byly uspokojeny. Nemohli vědět, že by se dalo očekávat, že akcie [anonymizováno] budou v takém objemu nabízeny k prodeji. Nemohlo se jednat o náhodný střet nezávislých nabídek k nákupu. Teprve po podání nabídek k nákupu v dostatečném počtu následuje prodejní příkaz žalovaného 4. Neobstojí námitka žalovaného 1., že mezi příkazem společnosti [anonymizováno] a pokynem žalovaného 4. k nákupu akcií a mezi následnými příkazy k nákupu a pokynem k prodeji žalovaným 4. mohla reagovat třetí strana (např. banky). Při prvním kroku by takový třetí zájemce musel mít deponovanou dostatečnou částku na [anonymizováno] účtu. Takový postup je však s ohledem na skutečnost, že depozitní účet nepřináší klientům RS-systému žádný výnos, neracionální, přičemž se zde neudržují větší zůstatky, než je nutné pro konkrétní zamýšlené obchody. Při dalším kroku by pak musel být splněn ještě méně pravděpodobný předpoklad, že taková třetí osoba tak významný balík akcií [anonymizováno] vlastní a má je zablokován k prodeji. I kdyby takový zájemce existoval, nebylo by možné obchod takto realizovat v daném konkrétním čase.
41.S ohledem na závěry výše uvedené nemohli být žalovaní v okamžiku nabytí akcií v dobré víře.
42.Neobstojí námitka žalovaných, že skutková zjištění výše uvedená učinil soud prvního stupně na základě nezákonně provedených důkazů. Důkazy - operace realizované v RMS ani výpisy z účtu konkrétních osob soud prvního stupně zajistil a následně provedl k návrhu žalobce a nikoliv na základě vlastního rozhodnutí. Žalobce by takové důkazy nemohl získat jinak než prostřednictvím návrhu na provedení dokazování, neboť banka by mu takové údaje nesdělila. Neobstojí ani námitka, že takovým důkazem by byl nahrazen nedostatek tvrzení ze strany žalobce, informace získané takovými důkazy vedly pouze k doplnění tvrzení žalobcem.
43.Pokud žalovaný 4. namítal, že by nemělo být přihlíženo k jeho výpovědi, neboť byl v původním řízení vyslechnut na pozici svědka a následně se stal účastníkem řízení, pak taková námitka neobstojí. Podstatné je pouze to, že byl vždy vyslechnut způsobem, který odpovídal v dané chvíli jeho postavení v řízení. Jedinou podstatnou okolností, kterou soud zjistil z jeho výpovědi, bylo jeho tvrzení, že si na nákup akcií vypůjčil peníze od pana Minárika. Jak již uvedl odvolací soud ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí taková okolnost je bez významu pro posuzovanou věc, neboť i v případě, že by žalovaný 4. na [anonymizováno] účet převedl vlastní peníze, na věci samé by to nic nezměnilo. Pro posuzovanou věc je významné, kdy a kolik peněz na [anonymizováno] účet převedl a kdy a kolik z něj následně vybral.
44.K nemožnosti zastupování žalobce v řízení [anonymizováno] odvolací soud konstatuje, že tento byl zmocněn k zastupování žalobce (č. l. 1386 spisu), kdy za právnickou osobu jedná podle § 21 odst. 1 písm. b o. s. ř. jako zvolený zástupce (§ 24 odst. 1 o. s. ř.). 45.Pokud soud prvního stupně neprovedl všechny důkazní návrhy navržené účastníky řízení v řízení před soudem prvního stupně, pak o nich rozhodl a z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že tak učinil pro jejich nadbytečnost.
46.S ohledem na závěry výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 47.Pokud se týká výroků V. - VIII. soudu prvního stupně, jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti platit náklady státu jednotlivými žalovanými, pak tento soud správně uložil povinnost procesně neúspěšným žalovaným. Odvolací soud se ztotožňuje i s výší nákladů tak, jak byly vyčísleny soudem prvního stupně. Celkové náklady tvoří soudní poplatek ve výši 1 000 000 Kč + hotové výdaje vzniklé vyplaceným znalečným ve výši 3 300 Kč nekrytými zálohou (zaplacenou žalovanými 1 a 2 každým po 2 500 Kč) + náklady za dotaz na CDCP v celkové výši 1 256 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl osvobozen od placení soudního poplatku a to mu bylo odňato až usnesením z 20. 3. 2018 (č. j. 53 Cm 14/2007-1429), nikoliv však se zpětnou účinností, přešla povinnost platit soudní poplatek na žalované (§ 2 odst. 3 ZSOP). Nároky uplatněné vůči žalovaným jsou samostatnými dílčími nároky, proto povinnost platit poměrnou část soudního poplatku je odvozena od celkové výše vyměřeného soudního poplatku ve výši 1 000 000 Kč (52 011 kusů akcií x nominální hodnota 1 akcie ve výši 1 000 Kč) a povinnosti uložené žalovaným vydat příslušné množství akcií (žalovaný 1 – 44 000 kusů akcií/tj. 84,6% soudního poplatku, žalovaný 2 - 4 000 kusů/tj. 7,6% soudního poplatku, žalovaný 3 - 23 kusů/tj. 0,2% soudního poplatku, žalovaný 4 - 3 988 kusů/tj. 7,6% soudního poplatku). Povinnost hradit hotové výdaje na vyplaceném znalečném byla uložena žalovaným 1. a 2., k jejichž návrhu byl znalecký posudek zpracován, kdy každý je povinen hradit tyto výdaje jednou polovinou. Hotové výdaje související s dotazem na CDCP pak hradí jednotliví žalovaní ve stejném poměru, jako byla uložena povinnost zaplatit poměrnou část soudního poplatku. 48.S ohledem na shora uvedené byly podle § 219 o. s. ř. potvrzeny i výroky V. - VIII. napadeného rozsudku pro jejich věcnou správnost. 49.Se soudem prvního stupně lze souhlasit se závěrem, že o uložení povinnosti žalovaným platit žalobci náhradu nákladů řízení bylo třeba rozhodnout podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř., když ke zpětvzetí žaloby došlo z důvodů na straně žalobce a žalobce měl následně ve věci úspěch. Náklady řízení je tak třeba počítat do právní moci usnesení soudu prvního stupně č. j. 53 Cm 14/2007-1160 z 2. 5. 2016, které nabylo právní moci dne 20. 5. 2016 a po tomto datu. Jak již uvedl odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí, je třeba stanovit sazbu mimosmluvní odměny z tarifní hodnoty dle kurzu tržní hodnoty akcií ke dni každého provedeného úkonu (§ 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT). 50.Se soudem prvního stupně lze souhlasit se závěrem, že ve vztahu k žalovanému 1. byl žalobce úspěšný v 100%. Na rozdíl od soudu prvního stupně je však odvolací soud názoru, že ve vztahu k žalovanému 1. žalobce učinil 38,5 úkonu právní služby. Ty tvoří převzetí věci a sepis žaloby (tarifní hodnota 1 861 200 Kč/sazba odměny 51 780 Kč), jednání u soudu dne 20. 7. 2010 (tarifní hodnota 27 720 000 Kč/sazba odměny 55 420 Kč), jednání u soudu dne 2. 11. 2010 - dva úkony za každé započaté dvě hodiny (tarifní hodnota 28 600 000 Kč/sazba odměny 111 480 Kč), jednání u soudu dne 14. 12. 2010 - za každé započaté dvě hodiny (tarifní hodnota 29 920 000 Kč/sazba odměny 112 600 Kč), jednání u soudu dne 3. 2. 2011 (tarifní hodnota 28 600 000 Kč/sazba odměny 55 740 Kč), jednání u soudu dne 24. 9. 2013 - za každé započaté dvě hodiny (tarifní hodnota 30 360 000 Kč/sazba odměny 112 920 Kč), jednání u soudu dne 19. 4. 2016 (tarifní hodnota 35 860 000 Kč/sazba odměny 58 660 Kč), jednání u soudu dne 21. 6. 2016 - za každé započaté dvě hodiny (tarifní hodnota 36 080 000/sazba odměny 117 480 Kč), jednání u soudu dne 8. 11. 2016 (tarifní hodnota 37 356 000 Kč/sazba odměny 59 260 Kč), jednání u soudu dne 20. 6. 2017 (tarifní hodnota 53 680 000 Kč/sazba odměny 65 780 Kč), jednání u soudu dne 14. 11. 2017 (tarifní hodnota 53 812 000 Kč/sazba odměny 65 860 Kč), jednání u soudu dne 30. 1. 2018 (tarifní hodnota 54 120 000 Kč/sazba odměny 65 980 Kč), jednání u soudu dne 15. 5. 2018 - za každé započaté dvě hodiny (tarifní hodnota 55 000 000 Kč/sazba odměny 132 600 Kč), jednání u soudu dne 8. 1. 2019 (tarifní hodnota 47 080 000 Kč/sazba odměny 63 140 Kč), ½ úkonu za návrh na vydání předběžného opatření (tarifní hodnota 18 260 000 Kč/sazba odměny 25 810 Kč), vyjádření k dovolání z 20. 3. 2007 (tarifní hodnota 18 568 000 Kč/51 740 Kč), vyjádření z 15. 5. 2007 (tarifní hodnota 18 084 000 Kč/51 540 Kč), vyjádření z 28. 7. 2009 (tarifní hodnota 25 916 000 Kč/54 700 Kč), vyjádření z 10. 8. 2009 (tarifní hodnota 25 080 000 Kč/54 340 Kč), vyjádření z 7. 8. 2010 (tarifní hodnota 30 360 000 Kč/56 460 Kč), vyjádření z 14. 12. 2010 (tarifní hodnota 29 920 000 Kč/56 300 Kč), rozšíření žaloby z 29. 12. 2010 (tarifní hodnota 30 756 000 Kč/56 620 Kč), vyjádření z 3. 2. 2011 (tarifní hodnota 28 600 000 Kč/55 740 Kč), vyjádření z 8. 3. 2011 (tarifní hodnota 30 580 000 Kč/56 540 Kč), ½ úkonu za vyjádření k dovolání z 19. 4. 2013 (tarifní hodnota 30 316 000 Kč/28 230 Kč), vyjádření z 3. 7. 2013 (tarifní hodnota 30 228 000 Kč/56 420 Kč), ½ úkonu za vyjádření z 21. 7. 2015 (tarifní hodnota 35 596 000 Kč/29 270 Kč), ½ úkonu za vyjádření z 25. 1. 2016 (tarifní hodnota 35 860 000 Kč/29 330 Kč), vyjádření z 26. 4. 2016 (tarifní hodnota 35 860 000 Kč/58 660 Kč), vyjádření z 26. 5. 2016 (tarifní hodnota 35 904 000 Kč/58 700 Kč), vyjádření z 12. 9. 2016 (tarifní hodnota 36 520 000 Kč/58 940 Kč), vyjádření z 10. 8. 2017 (tarifní hodnota 55 000 000 Kč/66 300 Kč), otázky pro znalce- vyjádření z 18. 6. 2018 (tarifní hodnota 52 800 000 Kč/65 420 Kč), vyjádření z 14. 9. 2018 (tarifní hodnota 50 600 000 Kč/64 540 Kč). Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud názoru, že žalobci náleží za úkon - návrh na vydání předběžného opatření ze 17. 1. 2007 odměna pouze ve výši 25 810 Kč podle § 11 odst. 2 písm. a) AT, neboť návrh na vydání předběžného opatření byl podán po zahájení řízení. Úkony právní služby byly přiznány podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k), odst. 2 písm. a) AT a celkem činí 2 216 080 Kč. Žalobci zároveň náleží náhrada hotových výdajů za 40 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a 21% DPH ve výši 2 695 976,80 Kč dle § 137 o. s. ř., jejíž je právní zástupce žalobce plátcem. 51.Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2. odvolací soud především uvádí, že není na místě postup podle § 143 o. s. ř., jehož se žalovaný 2. domáhal, tj. aby v řízení neúspěšnému žalovanému 2. byla přiznána náhrada nákladů řízení. S ohledem na závěry učiněné výše, kdy v řízení bylo prokázáno, že koordinovaným postupem žalovaných a společnosti SUXESS došlo k převodu akcií, jejichž vrácení se žalobce domáhá, na žalované, nelze dospět k závěru, že by žalovaný 2. nezavdal příčinu k podání žaloby. Je tak bez významu, že žalobce žalovaného 2. před podáním žaloby nevyzval k vrácení akcií, když žalovaný 2. nárok žalobce neuznává. 52.Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soudu názoru, že žalovanému 2. náleží nárok na přiznání náhrady nákladů řízení do právní moci usnesení o zastavení řízení (tj. do 20. 5. 2016) v rozsahu 75,76% (předmětem řízení původně 33 000 kusů akcií a po částečném zpětvzetí 4 000 kusů, tzn. úspěch žalobce 12,12%, neúspěch žalobce 87,88, tzn. úspěch žalovaného 75,76%). Žalovaný 2. učinil celkem 27,5 účelně vynaložených úkonů právní služby, a to převzetí zastoupení (tarifní hodnota 15 429000 Kč/odměna 50 500 Kč), odvolání proti usnesení č. j. 2 Nc 1004/2007-29 (tarifní hodnota 15 429 000 Kč/odměna 50 500 Kč), vyjádření k žalobě (tarifní hodnota 16 320 700 Kč/odměna 50 860 Kč), odvolání proti usnesení č. j. 2 Nc 1004/2007-104 (tarifní hodnota 16 428 000 Kč/odměna 50 900 Kč), ½ úkonu za návrh na vydání doplňujícího usnesení (tarifní hodnota 16 428 000 Kč/odměna 25 450 Kč), doplnění odvolání proti usnesení č. j. 2 Nc 1004/2007-104 (tarifní hodnota 15 910 000 Kč/odměna 50 700 Kč), odvolání proti usnesení z 26. 7. 2007 (tarifní hodnota 15 170 000 Kč/odměna 50 380 Kč), návrh na opravu usnesení z 26. 7. 2007 (tarifní hodnota 15 170 000 Kč/odměna 50 380 Kč), vyjádření k podání žalobce z 26. 7. 2007 (tarifní hodnota 15 170 000 Kč/odměna 50 380 Kč), ½ úkonu za odvolání proti usnesení z 2. 8. 2007 (tarifní hodnota 15 170 000 Kč/odměna 25 190 Kč), ½ úkonu za vyjádření k návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení z 15. 7. 2009 (tarifní hodnota 21 793 000 Kč/odměna 26 510 Kč), ½ úkonu za návrh na přerušení řízení (tarifní hodnota 21 793 000 Kč/odměna 26 510 Kč), návrh postupu dle § 95 o. s. ř. z 18. 3. 2010 (tarifní hodnota 22 200 000 Kč/odměna 53 180 Kč), účast na jednání soudu 20. 7. 2010 (tarifní hodnota 23 310 000 Kč/odměna 53 660 Kč), 2 úkony za jednání dne 2. 11. 2010 (tarifní hodnota 24 050 000 Kč/odměna 107 880 Kč), 2 úkony za jednání dne 14. 12. 2010 (tarifní hodnota 25 160 000 Kč/odměna 108 760 Kč), účast na jednání soudu 3. 2. 2011 (tarifní hodnota 24 050 000 Kč/odměna 53 940 Kč), 3 úkony za účast na jednání soudu 24. 9. 2013 (tarifní hodnota 25 530 000 Kč/odměna 163 620 Kč), jednání před soudem 19. 4. 2016 (tarifní hodnota 30 155 000 Kč/odměna 56 380 Kč), ½ úkonu za vyjádření k námitce podjatosti z 4. 8. 2010 (tarifní hodnota 25 530 000 Kč/odměna 27 270 Kč), vyjádření s návrhy na doplnění dokazování z 11. 11. 2010 (tarifní hodnota 24 050 000 Kč/odměna 53 940 Kč), vyjádření s návrhy na doplnění dokazování z 14. 12. 2010 (tarifní hodnota 25 160 000 Kč/odměna 54 380 Kč), ½ úkonu vyjádření z 4. 3. 2011 (tarifní hodnota 26 085 000 Kč/odměna 27 370 Kč), ½ úkonu vyjádření z 4. 7. 2013 (tarifní hodnota 25 419 000 Kč/odměna 27 250 Kč), závěrečný návrh ze 7. 10. 2013 (tarifní hodnota 30 451 000 Kč/odměna 56 500 Kč), vyjádření z 28. 1. 2016 (tarifní hodnota 30 158 700 Kč/odměna 56 380 Kč), návrh na zrušení předběžného opatření (tarifní hodnota 30 155 000 Kč/odměna 56 380 Kč). Naopak žalovanému 2 nenáleží náhrady nákladů za úkony, které nebyly účelně vynaloženy, kterými jsou návrh na vydání usnesení o nákladech řízení z 22. 4. 2008 (kdy žalovaný nebyl úspěšný, viz usnesení Vrchního soudu na č. l. 95 spisu), námitka věcné nepříslušnosti z 24. 7. 2009 (neúspěšná), návrh na vydání usnesení o nákladech řízení z 6. 8. 2009 (neúspěšný), odvolání proti usnesení ze 7. 8. 2009 (neúspěšný, viz usnesení č. l. 279), stížnost na průtahy v řízení ze 4. 8. 2010 (neúspěšná), návrh na zrušení osvobození žalobce od soudního poplatku, námitka podjatosti z 26. 9. 2013 (neúspěšné). Žalovanému 2 tak náleží odměna v celkové výši 1 465 150 Kč a náhrada hotových výdajů za 31 úkonů po 300 Kč, 21 % DPH 309 634,50 Kč, tj. celkem 1 784 084,50 Kč, a z tohoto 75,76% činí 1 351 622,41 Kč za řízení vedené do 20. 5. 2016. Po tomto datu pak s ohledem na úspěch žalobce ve věci náleží žalobci proti žalovanému 2. odměna za úkony právní služby, a to za vyjádření žalobce z 26. 5. 2016 (tarifní hodnota 32 640 000 Kč/21 380 Kč), vyjádření z 12. 9. 2016 (tarifní hodnota 33 200 000 Kč/21 580 Kč), vyjádření z 10. 8. 2017 (tarifní hodnota 50 000 000 Kč/28 300 Kč), otázky pro znalce - vyjádření z 18. 6. 2018 (tarifní hodnota 48 000 000 Kč/27 500 Kč), vyjádření z 14. 9. 2018 (tarifní hodnota 46 000 000 Kč/26 700 Kč), tj. v celkové výši 125 460 Kč + pět náhrad hotových výdajů po 300 Kč + 21% DPH 26 661,60 Kč, tj. celkem 153 621,60 Kč. Náklady, které je tak žalobce povinen zaplatit žalovanému 2. činí celkem 1 198 000,81 Kč (1 351622,41 Kč – 153 621,60 Kč). 53.Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3. lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že žalovanému 3. náleží nárok na přiznání náhrady nákladů řízení do právní moci usnesení o zastavení řízení (tj. do 20. 5. 2016) v rozsahu 99,5% (předmětem řízení původně 4 940 kusů akcií a po částečném zpětvzetí 23 kusů, tzn. úspěch žalobce 0,5%, neúspěch žalobce 99,5 %, tzn. úspěch žalovaného 99%). Žalovaný 3. vynaložil do 20.5.2016 14 úkonů právní služby za převzetí zastoupení (tarifní hodnota 3 007 578 Kč/odměna 20340 Kč), vyjádření z 6. 4. 2009 (tarifní hodnota 3 072 097 Kč/odměna 20620 Kč), porada s klientem dne 13. 7. 2010 přesahující hodinu (tarifní hodnota 3 225 950 Kč/odměna 21 220 Kč), jednání u soudu dne 20. 7. 2010 (tarifní hodnota 3 126690 Kč/odměna 20 820 Kč), porada s klientem dne 1. 11. 2010 přesahující hodinu (tarifní hodnota 3 300 395 Kč/odměna 21 540 Kč), dva úkony za jednání u soudu dne 2. 11. 2010 (tarifní hodnota 3 225 950 Kč/odměna 42 440 Kč), dva úkony za jednání u soudu dne 14. 12. 2010 (tarifní hodnota 3 374 840 Kč/odměna 43 642 Kč), dva úkony za jednání u soudu dne 3. 2. 2011 (tarifní hodnota 3 225 950 Kč/odměna 42 440 Kč), tři úkony za jednání u soudu dne 24. 9. 2013 (tarifní hodnota 3 424 470 Kč/odměna 66 060 Kč), jednání u soudu dne 19. 4. 2016 (tarifní hodnota 4 044 854 Kč/odměna 24 500 Kč). Celkové náklady tak činí 302 402 Kč + 14x 300 Kč náhrada hotových výdajů + 21% DPH 64 386,42 Kč, tj. 370 988,42 Kč, z toho 99,5% činí 369 133,47 Kč.
54.Na rozdíl od soudu prvního stupně považuje odvolací soud za účelně vynaložené náklady i úkony - porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 12. 12. 2010 (tarifní hodnota 3 374 840 Kč/odměna 21 820 Kč), porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 26. 1. 2011 (tarifní hodnota 3 225 950 Kč/odměna 21 220 Kč), porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 20. 9. 2013 (tarifní hodnota 3 424 470 Kč/odměna 22 020 Kč), když tyto porady bezprostředně předcházely tomu kterému jednání soudu prvního stupně a jejich realizace byla řádně doložena. K tomu žalovanému náleží tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč, 21% DPH 13 851,60 Kč, z toho 99,5% činí 79 412,94 Kč.
55.Po 20. 5. 2016 pak úspěšnému žalobci náleží náhrada za 5 úkonů - vyjádření žalobce z 26. 5. 2016 (tarifní hodnota 18 768 Kč/1 860 Kč), vyjádření z 12. 9. 2016 (tarifní hodnota 19 090 Kč/1 900 Kč), vyjádření z 10. 8. 2017 (tarifní hodnota 28 750 Kč/2 260 Kč), otázky pro znalce - vyjádření z 18. 6. 2018 (tarifní hodnota 27 600 Kč/2 220 Kč), vyjádření z 14. 9. 2018 (tarifní hodnota 26 450 Kč/2 180 Kč), tj. v celkové výši 10 420 Kč + pět náhrad hotových výdajů po 300 Kč + 21% DPH 2 503,20 Kč, tj. celkem 14 423,20 Kč. Náklady, které je tak žalobce povinen zaplatit žalovanému 3. činí celkem 434 123,21 Kč (369 133,47 Kč + 79 412,94 Kč) - 14 423,20 Kč.
56.V rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 4., odvolací soud shledal rozpor mezi výrokem XII. napadeného rozsudku (přiznána částka 124 061,70 Kč) a jeho odůvodněním ve výroku 27. napadeného rozsudku (náleží 714 831,70 Kč). Soud prvního stupně správně uvedl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 4., měl žalobce úspěch v rozsahu 100%. Celkem učinil 25,5 úkonů právní služby. Ty tvoří převzetí věci dne 29. 12. 2010 (tarifní hodnota 2 787 612 Kč/sazba odměny 19 460 Kč), jednání u soudu dne 3. 2. 2011 (tarifní hodnota 2 592 200 Kč/sazba odměny 18 700 Kč), jednání u soudu dne 24. 9. 2013 - za každé započaté dvě hodiny (tarifní hodnota 2 751 720 Kč/sazba odměny 38 680 Kč), jednání u soudu dne 19. 4. 2016 (tarifní hodnota 3 250 220 Kč/sazba odměny 21 340 Kč), jednání u soudu dne 21. 6. 2016 - za každé započaté dvě hodiny (tarifní hodnota 3 270 160 Kč/sazba odměny 42 840 Kč), jednání u soudu dne 8. 11. 2016 (tarifní hodnota 3 385 812 Kč/sazba odměny 21 860 Kč), jednání u soudu dne 20. 6. 2017 (tarifní hodnota 4 865 360 Kč/sazba odměny 27 780 Kč), jednání u soudu dne 14. 11. 2017 (tarifní hodnota 4 877 324 Kč/sazba odměny 27 820 Kč), jednání u soudu dne 30. 1. 2018 (tarifní hodnota 4 905 240/sazba odměny 27 940 Kč), jednání u soudu dne 15. 5. 2018 - za každé započaté dvě hodiny (tarifní hodnota 4 985 000/sazba odměny 56 520 Kč), jednání u soudu dne 8. 1. 2019 (tarifní hodnota 4 267 160 Kč/sazba odměny 25 380 Kč), rozšíření žaloby z 29. 12. 2010 (tarifní hodnota 2 787 612 Kč/19 460 Kč), vyjádření z 3. 2. 2011 (tarifní hodnota 2 592 200 Kč/18 700 Kč), vyjádření z 8. 3. 2011 (tarifní hodnota 2 771 660 Kč/19 420 Kč), ½ úkonu za vyjádření k dovolání z 19. 4. 2013 (tarifní hodnota 2 747 732 Kč/9 650 Kč), vyjádření z 3. 7. 2013 (tarifní hodnota 2 739 756 Kč/19 260 Kč), ½ úkonu za vyjádření z 21. 7. 2015 (tarifní hodnota 3 226 292 Kč/10 610 Kč), ½ úkonu za vyjádření z 25. 1. 2016 (tarifní hodnota 3 250 220 Kč/10 670 Kč), vyjádření z 26. 4. 2016 (tarifní hodnota 3 250 220 Kč/21 340 Kč), vyjádření z 26. 5. 2016 (tarifní hodnota 3 254 208 Kč/21 340 Kč), vyjádření z 12. 9. 2016 (tarifní hodnota 3 310 040 Kč/21 580 Kč), vyjádření z 10. 8. 2017 (tarifní hodnota 4 985 000 Kč/28 260 Kč), otázky pro znalce - vyjádření z 18. 6. 2018 (tarifní hodnota 4 785 600 Kč/27 460 Kč), vyjádření ze 14. 9. 2018 (tarifní hodnota 4 586 200 Kč/26 600 Kč). Dále 27 náhrad hotových výdajů po 300 Kč, 21% DPH 124 061,70 Kč.
57.Z důvodů výše uvedených tak byly výroky IX-XII. napadeného rozsudku podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1, 146 odst. 2 o. s. ř. změněny ve vztahu k jednotlivým žalovaným. 58.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení v odvolacím řízení a to ve vztahu ke každému ze žalovaných zvlášť. Všichni žalovaní jsou povinni zaplatit úspěšnému žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení k rukám zástupce žalobce ve stanovené lhůtě. Sazba mimosmluvní odměny byla stanovena z tarifní hodnoty dle kurzu tržní hodnoty akcií ke dni každého provedeného úkonu (§ 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT). Úkony právní služby byly přiznány dle § 11 odst. 1 písm. d), g), § 13 odst. 3 AT. Za účelně vynaložené náklady odvolací soud nepovažuje úkony - vyjádření žalobce k výpovědím svědků z 10. 9. 2020 a 14. 9. 2020 a dále vyjádření z 26. 4. 2021 a 24. 6. 2021, neboť hodnocení důkazů, které je v těchto podáních obsaženo je věcí soudu a v jednací síni byl dán dostatek k prostoru k vyjádření se ve věci. 59.Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1. bylo předmětem žaloby vydání 44 000 kusů akcií. Žalobce učinil v dovolacím řízení 13 úkonů právní služby - vyjádření k odvolání z 18. 6. 2019 po 65 980 Kč (závěrečný kurz akcie k 18. 6. 2019 1 230 Kč/44 000 kusů akcií/tarifní hodnota 54 120 000 Kč), 3 úkony za jednání odvolacího soudu dne 26. 6. 2020, při délce jeho trvání 5,5 hodiny, po 66 300 Kč (1 250 Kč/55 000 000 Kč), 3 úkony za jednání odvolacího soudu dne 21. 8. 2020, při délce jeho konání 6 hodin, po 66 300 Kč (1 440 Kč/63 360 000 Kč), 3 úkony za jednání odvolacího soudu dne 14. 9. 2020, při délce jeho konání 6 hodin, po 66 300 Kč (1 440 Kč/63 360 000 Kč), 2 úkony za jednání odvolacího soudu dne 23. 3. 2021, při délce jednání 3,45 hodin, po 66 860 Kč (1 280 Kč/56 320 000 Kč), jednání odvolacího soudu dne 28. 6. 2021 po 68 060 Kč (1 350 Kč/59 400 000 Kč), tj. celkem 864 460 Kč + 13 náhrad hotových výdajů po 300 Kč + 21% DPH 182 355,60 Kč.
60.Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2. bylo předmětem žaloby vydání celkem 4 000 kusů akcií. Žalobce učinil v odvolacím řízení 13 úkonů právní služby - vyjádření k odvolání z 18. 6. 2019 po 27 980 Kč (závěrečný kurz akcie k 18. 6. 2019 1 230 Kč/4 000 kusů akcií/ tarifní hodnota 4 920 000 Kč), 3 úkony za jednání odvolacího soudu dne 26. 6. 2020, při délce jeho trvání 5,5 hodiny, po 28 300 Kč (1 250 Kč/5 000 000 Kč), 3 úkony za jednání odvolacího soudu dne 21. 8. 2020, při délce jeho trvání 6 hodin, po 31 340 Kč (1 440 Kč/5 760 000 Kč), 3 úkony za jednání odvolacího soudu dne 14. 9. 2020, při délce jeho konání 6 hodin, po 31 340 Kč (1 440 Kč/5 760 000 Kč), 2 úkony za jednání odvolacího soudu dne 23. 3. 2021, při délce jeho trvání 3,45 hodin, po 28 780 Kč (1 280 Kč/5 120 000 Kč), jednání odvolacího soudu dne 28. 6. 2021 po 29 900 Kč (1 350 Kč/5 400 000 Kč), tj. celkem 388 380 Kč + 13 náhrad hotových výdajů po 300 Kč + 21% DPH 82 378,80 Kč.
61.Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3. bylo předmětem žaloby vydání celkem 23 kusů akcií. Žalobce učinil v odvolacím řízení 13 úkonů právní služby - vyjádření k odvolání z 18. 6. 2019 po 2 260 Kč (závěrečný kurz akcie k 18. 6. 2019 1 230Kč/23 kusů akcií/tarifní hodnota 28 290 Kč), 3 úkony za jednání odvolacího soudu dne 26. 6. 2020, při délce konání 5,5 hodiny, po 2 260 Kč (1 250 Kč/28 750 Kč), 3 úkony za jednání odvolacího soudu dne 21. 8. 2020, při délce konání 6 hodin, po 2 460 Kč (1 440 Kč/33 120 Kč), 3 úkony za jednání odvolacího soudu dne 14. 9. 2020, při délce jeho konání 6 hodin, po 2 460 Kč (1 250 Kč/5 000 000 Kč), 2 úkony za jednání odvolacího soudu dne 23. 3. 2021, při délce konání 3,45 hodin, po 2 300 Kč (1 280 Kč/29 440 Kč), jednání odvolacího soudu dne 28. 6. 2021 po 2 380 Kč (1 350 Kč/31 050 Kč), tj. celkem 30 780 Kč + 13 náhrad hotových výdajů po 300 Kč + 21% DPH 7 282,80 Kč.
62.Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 4. bylo předmětem žaloby vydání celkem 3 988 kusů akcií. Žalobce učinil v odvolacím řízení 13 úkonů právní služby - vyjádření k odvolání z 18. 6. 2019 po 27 940 Kč (závěrečný kurz akcie k 18. 6. 2019 1 230Kč/3 988 kusů akcií/ tarifní hodnota 4 905 240 Kč), 3 úkony za jednání odvolacího soudu dne 26. 6. 2020, při délce trvání 5,5 hodiny, po 28 260 Kč (1 250 Kč/4 985 000 Kč), 3 úkony za jednání odvolacího soudu dne 21. 8. 2020, při délce trvání 6 hodin, po 31 300 Kč (1 440 Kč/5 742 720 Kč), 3 úkony za jednání odvolacího soudu dne 14. 9. 2020, při délce jeho konání 6 hodin, po 31 300 Kč (1 440 Kč/5 742 720 Kč), 2 úkony za jednání odvolacího soudu dne 23. 3. 2021, při délce trvání 3,45 hodin, po 28 740 Kč (1 280 Kč/5 104 640 Kč), jednání odvolacího soudu dne 28. 6. 2021 po 29 860 Kč (1 350 Kč/5 383 800 Kč), tj. celkem 387 860 Kč + 13 náhrad hotových výdajů po 300 Kč + 21% DPH 82 269,60 Kč.
63.Náklady odvolacího řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149, 211 o. s. ř.), v obecné pariční lhůtě. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak.