Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
pro [anonymizováno] [anonymizováno],[anonymizováno] Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. V části požadující zaplatit částku [anonymizováno] a dále zákonný úrok z prodlení z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení ve výši 12 % ročně, částku [anonymizováno], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.
III. Nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [anonymizováno], doplněnou ze dne [anonymizováno], domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši [anonymizováno] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne [anonymizováno] se žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky, nejpozději do [anonymizováno]. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr uhradil celkem [anonymizováno]. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši [anonymizováno], smluvní pokuty ve výši [anonymizováno], poplatků v celkové výši [anonymizováno] a smluvního úroku ve výši [anonymizováno]. Žalobkyně dále požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné částky od [anonymizováno] do zaplacení.
2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.
3.Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když se žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek. 4.Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5.Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem do výše [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 0,933 % denně, poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a dalšími poplatky za volitelné služby prostřednictvím pravidelných denních splátek, nejpozději do [anonymizováno]. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
6.Přehled bankovních transakcí prokazuje, že byla z účtu žalobkyně na účet č. [anonymizováno] poukázána v období od [anonymizováno] do [anonymizováno] částka v celkové výši [anonymizováno].
7.Zpráva [anonymizováno]., prokazuje, že majitelem účtu č. [anonymizováno] byl v době poskytnutí peněz žalobkyní žalovaný.
8.Z výpisu o posouzení úvěryschopnosti vyplývá, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru žalobkyní zaměstnán s příjmem ve výši [anonymizováno]. Na výdajích spojených s bydlením hradil [anonymizováno], na ostatních výdajích hradil [anonymizováno]. Žalovaný splácel další úvěry a půjčky částkou [anonymizováno] měsíčně.
9.Identifikované příjmy dokládají, že žalobkyně ověřila výši čistého příjmu žalovaného ve výši [anonymizováno].
10.Z výpisu kontomatik za období od [anonymizováno] do [anonymizováno] nebylo zjištěno, že žalovaný měl v tomto období příjem ze zaměstnání, žalovaný na účet vkládal částky v různé výši přes bankomat, na bankovní účet byly připisovány částky od jiných fyzických osob. Z výpisu dále vyplývá, že žalovaný čerpal další úvěry a půjčky, jen za období od [anonymizováno] do [anonymizováno] v celkové výši [anonymizováno] od různých společností (např. [anonymizováno]., [anonymizováno]. nebo [anonymizováno], a.s.) a od žalobkyně. Jediným výdajem žalovaného byly sázky do sázkových kanceláří, výdaje spojené s bydlením nebyly soudem dohledány.
11.Z oznámení ze dne [anonymizováno] vyplývá zesplatnění dlužné částky v celkové výši [anonymizováno] k tomuto dni.
12.Z předžalobní výzvy ze dne [anonymizováno] (včetně dokladu o odeslání) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
13.Ze zbylých ve věci provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnost potřebné pro rozhodnutí ve věci.
14.Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po [anonymizováno]). 15.Dle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16.Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17.Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18.Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19.Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20.Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21.Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 22.Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23.Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 24.Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 25.Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný vyčerpal úvěr v celkové výši [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem, poplatkem za vyplacení úvěru a dalšími poplatky za volitelné služby prostřednictvím pravidelných denních splátek, nejpozději do [anonymizováno]. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem [anonymizováno].
26.Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [anonymizováno] ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [anonymizováno] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
27.Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [anonymizováno], ze dne [anonymizováno] věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizováno]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 28.Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
29.Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
30.S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost smlouvy o úvěru namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že při posuzování majetkové situace žalovaného vycházela z lustrace databází CEE, ISIR, KN, Registru neplatných dokladů MVČR, Registru TelcoScore, Registru hledaných osob ČR, Registru politicky aktivních osob, Registru ,,sankční seznamy“ a z údajů sdělených žalovaným. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů, neboť soudu nedoložila žádné doklady o příjmech žalovaného ani žádné doklady o výdajích žalovaného (např. poplatky spojené s bydlením apod.). Ohledně příjmů i výdajů žalovaného se tak žalobkyně omezila toliko na jeho, ničím neověřená, tvrzení. Z předloženého výpisu kontomatik za období od [anonymizováno] do [anonymizováno] nebyl soudem zjištěn žádný příjem žalovaného ze zaměstnání, jeho příjmy tvořily vklady přes bankomat, částky připisované od jiných fyzických osob a další čerpané úvěry a půjčky od různých společností včetně žalobkyně. Jediným výdajem žalovaného byly sázky do sázkových kanceláří. Výdaje žalovaného spojené s bydlením nebyly v předloženém výpise dohledány. Soud nadto ze soudního systému zjistil, že v době před poskytnutím úvěru žalobkyní bylo s žalovaným vedeno několik exekučních řízení a výkonů rozhodnutí. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak podle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, natož s odbornou péčí.
31.Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka ve výši [anonymizováno] poskytnutá žalovanému bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinen vrátit žalobkyni. Ze sdělení žalobkyně vyplývá, že žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem [anonymizováno]. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit rozdíl ve výši [anonymizováno] (viz výrok I). 32.Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky. Dle rozsudku NS ČR ze dne [anonymizováno], sp.zn. [anonymizováno] ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuvedl žádná tvrzení, ze kterých by soud mohl stanovit míru možných splátek vymáhané pohledávky, určil dobu splatnosti od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř., jako třídenní. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se nemohl žalovaný dostat do prodlení, proto soud nepřiznal zákonný úrok z prodlení, za dobu předcházející. 33.Ve zbývající části, tedy co do smluvní pokuty, poplatků, smluvního a zákonného úroku z prodlení, soud žalobu s ohledem na výše uvedené zamítl jako nedůvodnou (viz výrok II).
34.O náhradě nákladů řízení (viz výrok III) soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byl ve věci úspěšný žalovaný, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne [anonymizováno], sp.zn. [anonymizováno] nebo usnesení NS ČR ze dne [anonymizováno], sp.zn. [anonymizováno]). Soud však nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, proto soud neuložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.