Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci
žalobce:
[anonymizováno], narozený dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupený advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému:
[anonymizováno], narozený dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupený advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] , [anonymizováno]
o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 26.06.2024 do zaplacení, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v té části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 15.05.2024 do 25.06.2024, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku 33 249,70 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 13.05.2025 domáhal po žalovaném zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděl, žalobce i žalovaný jsou společníky společnosti [anonymizováno], v likvidaci, IČO [anonymizováno], sídlem [anonymizováno] (dále jen „společnost“), a to každý s podílem 50 % na základním kapitálu. Účastníci se v prosinci 2021 dohodli, že do společnosti vloží částku 100 000 Kč a společnost tuto částku použije k financování svého podnikání. Zároveň se dohodli, že žalobce žalovanému jeho podíl na vkladu do společnosti zapůjčí, platebním místem byl sjednán účet společnosti. Žalobce tak do společnosti vložil dne 14.12.2021 částku 100 000 Kč, která z ½ představovala vklad žalobce a z ½ vklad žalovaného. Datum splatnosti zápůjčky nebylo ujednáno, zápůjčka měla být splatná po výzvě. Následně z účetních důvodů společnosti žalobce dne 16.11.2023 vybral z účtu společnosti vklad žalovaného ve výši 50 000 Kč, tento poslal na svůj účet č. [anonymizováno], z tohoto účtu poté zaslal částku 50 000 Kč na účet žalovaného č. [anonymizováno], který následně tuto částku vložil zpět na účet společnosti. K zajištěné této zápůjčky vystavil žalovaný žalobci dne 14.12.2021 vlastní směnku na řad na směnečnou sumu 50 000 Kč, ve které nebylo vyplněno datum splatnosti s tím, že datum splatnosti byl oprávněn vyplnit žalobce ke dni splatnosti zápůjčky. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení zápůjčky dne 14.05.2024 a toto datum také doplnil na směnku. Žalovaný žalobci ani z části zápůjčku nevrátil, žalobce proto žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 30.08.2024. Jelikož žalovaný žalobci ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradil, podal žalobce u Krajského soudu v Brně žalobu s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, následně však vzal žalobu zpět, neboť směnka byla neplatná. Nyní se tak domáhá zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Kromě dlužné částky žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 15.05.2024 do zaplacení.
2.Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 21.05.2025 č. j. okresni/252_C_14_2025-14 Městský soud v Brně vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude po právní moci usnesení postoupena Okresnímu soudu ve Svitavách. 3.Okresní soud ve Svitavách následně vydal dne 03.09.2025 pod č. j. okresni/11_C_233_2025-22 platební rozkaz, který návrhu žalobce vyhověl. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor a navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. V odporu namítl promlčení celého nároku. Tvrdil, že mu zápůjčka byla poskytnula dne 14.12.2021, přičemž splatnost nebyla sjednána a měla nastat na výzvu, čímž nedošlo k platnému ujednání o splatnosti. Směnka, o niž se žalobce dříve opíral, byla v předchozím řízení soudem označena za neplatnou zejména pro neurčité datum splatnosti a nelze z ní dovozovat běh promlčecí lhůty. Z toho důvodu se uplatní zákonná úprava. Žalobce mohl nejdříve vypovědět zápůjčku dne 15.12.2021, splatnost by nastala nejdříve dne 26.01.2022. Promlčecí lhůta podle tedy začala běžet dne 27.01.2022 a uplynula dne 27.01.2025. Žaloba byla podána až dne 13.05.2025, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Dále žalovaný uvedl, že mezi ním a žalobcem nedošlo k uzavření smlouvy o osobní zápůjčce. Poskytnuté finanční prostředky byly součástí jejich společného podnikání ve společnosti, pocházely od rodiny žalobce a byly vloženy do společnosti jako kapitál na její provoz. Skutečným příjemcem byla společnost, nikoli žalovaný jako fyzická osoba, nejednalo se tedy o osobní dluh žalovaného, nýbrž o investici do společného podnikání, z níž měli prospěch oba účastníci. Žalovaný proto není ve věci pasivně legitimován. Dále žalovaný uváděl, že podaná žaloba trpí vadami, které brání řádnému projednání věci. Žaloba současně odkazuje na kauzální zápůjčku i na neplatnou směnku, takže není zřejmé, o jaký právní titul se žalobce skutečně opírá. Takový postup žalobce, kdy mění právní kvalifikaci téhož plnění poté, co v předchozím řízení neuspěl, je podle žalovaného v rozporu s dobrými mravy a představuje zneužití práva. 4.Podáním ze dne 13.11.2025 žalobce soudu sdělil, že nesouhlasí s namítaným promlčením pohledávky, neboť právo vypovědět smlouvu o zápůjčce uzavřenou na dobu neurčitou se nepromlčuje. Pokud žalovaný svou argumentací namítal promlčení nároku na zaplacení zápůjčky, tak ani tento nárok není promlčen. Žalobce vypověděl smlouvu o zápůjčce emailem ze dne 01.06.2024 a teprve tímto úkonem počala běžet výpovědní doba v délce šesti týdnů, a následně i promlčecí doba. Tím spíše k promlčení nedošlo, pokud by byla za výpověď smlouvy považována až předžalobní výzva ze dne 30.08.2024, z níž jednoznačně vyplývá požadavek žalobce na vrácení částky 50 000 Kč poskytnuté jako zápůjčka, zajištěné směnkou. Skutečnost, že výzva směřovala na zaplacení směnečné sumy, není rozhodná, neboť směnka sloužila pouze k zajištění závazku ze zápůjčky. Dále žalobce k tvrzení žalovaného, že finanční prostředky nepřevzal a byly vloženy do společnosti, uvedl, že společnost byla pouze platebním místem zápůjčky, přičemž stejnou částku vložil do společnosti i žalobce ze svých vlastních prostředků, aby byly vklady obou společníků vyrovnány. Ve vztahu k pasivní legitimaci žalovaného je způsob, jakým žalovaný zapůjčené prostředky využil, nepodstatný. Skutečnost, že tyto žalovaný investoval do společnosti, nezakládá pasivní legitimaci společnosti. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným jako fyzickou osobou. Žalovaný nejednal jménem společnosti a společnost se nestala účastníkem závazkového vztahu. Dle dohody měly být prostředky účelově použity na financování společnosti, předmětná zápůjčka byla poskytnuta právě žalovanému jako fyzické osobě. Žalobce připustil, že zajišťovací směnka vystavená žalovaným je neplatná, a to z důvodu neurčitě uvedeného data splatnosti. Její vystavení však jednoznačně potvrzuje úmysl žalovaného vrátit poskytnutou zápůjčku. Pokud by se žalovaný necítil zavázán vrátit žalobci částku 50 000 Kč, směnku by nepodepsal. Dále žalobce uvedl, že není pravdou tvrzení žalovaného, že žaloba je neurčitá. Ze žaloby i z předchozích výzev je zřejmé, že žalobce uplatňuje nárok na vrácení částky 50 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce, nikoli ze směnky, která sloužila pouze jako zajištění. Uplatnění nároku na vrácení zápůjčky nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Naopak by bylo s dobrými mravy neslučitelné, aby žalovaný bez vyrovnání čerpal majetkový prospěch z investice, kterou fakticky financoval žalobce.
5.Při jednání dne 27.01.2026 žalobce na podané žalobě setrval. Žalovaný odkázal na své vyjádření k žalobě s tím, že neuznává, že by žalobci z titulu zápůjčky dlužil nějaké peníze.
6.Podáním ze dne 05.02.2026 žalobce sdělil, že v průběhu dubna 2024 se účastníci rozhodli ukončit společné podnikání ve společnosti, vzájemně domlouvali podmínky ukončení spolupráce, a to včetně povinnosti žalovaného vrátit žalobci částku 50 000 Kč, kdy žalovaný byl vyzván vrátit žalobci poskytnutou zápůjčku nejpozději do 30.04.2024. Vztahy se začaly vyostřovat a účastníci spolu začali komunikovat písmeně prostřednictvím emailu. Z emailů vyplývá, že žalovaný byl k vrácení zápůjčky vyzván opakovaně, a to nejméně 14.05.2024 a 01.06.2024. Z emailové komunikace vyplývá, že výpověď smlouvy o zápůjčce byla žalovanému doručena dne 14.05.2024, kdy zároveň počala běžet šestitýdenní lhůta splatnosti zápůjčky, která uplynula dne 25.06.2024. Od 26.06.2024 je tak žalovaný v prodlení.
7.Při jednání dne 9. 4. 202026 žalobce uvedl, že žaloba byla podána důvodně. Navrhl, aby soud žalobě vyhověl. Žalovaný uvedl, že se žalobcem vždy jednal v rámci fungování celé společnosti a závazek, který je předmětem tohoto řízení, nevnímal odděleně, ale jako součást širšího vyjednávání o celkovém uspořádání vztahů mezi účastníky. Z tohoto důvodu se domníval, že daná věc bude řešena komplexně jako celek. Zároveň se snažil o to, aby společnost, do které investovali, nadále fungovala. Dále uvedl, že nikdy nepopíral, že k uzavření předmětné smlouvy došlo, a v rámci mimosoudního vyřízení věci je ochoten uzavřít s žalobcem smír, v podobě, kdy žalobci uhradí částku 50 000 Kč, ale každý z účastníků by si nesl náklady soudního řízení sám. Zároveň požádal o možnost splátek. Žalobce návrh smíru nepřijal, ale souhlasil se splatností dlužné částky ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku.
8.Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.
9.Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že z účtu žalobce č. [anonymizováno] byla na účet č. [anonymizováno] dne 16.11.2023 převedena částka 50 000 Kč.
10.Z fotokopie listiny vystavené dne 14.12.2021, jež měla být směnkou zajišťující předmětnou smlouvu o zápůjčce, soud zjistil, že žalovaný se téhož dne zavázal zaplatit žalobci částku 50 000 Kč. Datum splatnosti bylo uvedeno 14.05.2024.
11.Z emailové komunikace mezi účastníky soud zjistil, že žalobce dne 14.05.2024 sdělil žalovanému, že mu v příloze zasílá splatnou směnku a vyzval ho k její úhradě na účet, ze kterého ji žalobce žalovanému poslal. Téhož dne žalovaný žalobci odpověděl, že směnku zaplatí, až mu firma vyplatí výplatu. V reakci na to žalobce žalovanému téhož dne sdělil, že chce nejdřív vyřešit půjčky, co mají mezi sebou jako fyzické osoby, a žádá po žalovaném půjčené peníze. Dne 21.05.2024 žalovaný žalobci sdělil, že mu 50 000 Kč zaplatí co nejdříve.
12.Z dopisu ze dne 01.06.2024 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 50 000 Kč.
13.Z předžalobní upomínky ze dne 30.08.2024 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k úhradě částky 61 464,56 Kč, která se mimo jiné skládala z částky 50 000 Kč, která byla označena jako směnečný peníz.
14.Ze zprávy [anonymizováno]. ze dne 05.02.2026 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. [anonymizováno].
15.Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [anonymizováno] za období od 01.11.2023 do 30.11.2023 vzal soud za prokázané, že žalovanému dne 16.11.2023 přišla na tento účet z účtu č. [anonymizováno] částka 50 000 Kč.
16.V účastnické výpovědi žalovaný popsal začátky společného podnikání obou účastníků soudu sdělil, že peníze do společnosti investovali oba účastnící společně. Na počátku podnikání žalobce vložil do společnosti 100 000 Kč od své babičky, žalovaný asi 85 000 Kč od své rodiny. Žalobce si od žalovaného nechal podepsat směnku, aniž by žalovaný tušil, jaká práva a povinnosti se ke směnce váží. Celý projekt vznikl z osobního přátelství účastníků, jeho financováním se zabýval především žalobce. Příjmy ze společnosti si účastníci vypláceli tak, že každý obdržel jednu polovinu.
17.Soud neprovedl žalovaným navržený důkaz výslechem jeho rodinných příslušníků, neboť takový důkaz shledal nadbytečným.
18.Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 16.11.2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce přenechal žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč s tím, že mu je žalovaný po čase vrátí. Dne 14.05.2024 a 01.06.2024 žalobce vyzval žalovaného k vrácení zapůjčených finančních prostředků. Následně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ještě předžalobní upomínkou ze dne 30.08.2024.
19.Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.). 20.Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 21.Podle § 2393 odst. 1 OZ neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. 22.Obecně platí, že smlouva o zápůjčce je reálný závazek, který předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky dlužníkovi. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti, avšak teprve odevzdáním předmětu zápůjčky dlužníkovi se tento vztah mezi nimi stává právním vztahem ze samotné smlouvy. Jinými slovy je smlouva o zápůjčce reálným kontraktem, kdy kromě samotného uzavření smlouvy je nezbytné i předání předmětu zápůjčky dlužníkovi. To znamená, že až předáním předmětu půjčky vzniká dlužníkovi závazek vrátit věřiteli to, co mu bylo půjčeno, a tomu odpovídající právo věřitele požadovat vrácení půjčky. Při zápůjčce peněžité lze podmínku předání finančních prostředků splnit i formou bezhotovostního platebního styku, tj. bezhotovostním převodem na účet dlužníka, popřípadě podle dohody smluvních stran na dlužníkem označený účet třetí osoby, k němuž má dlužník dispoziční oprávnění, anebo na dlužníkem označený účet třetí osoby, který podle dohody stran smlouvy o půjčce je místem plnění závazku věřitele poskytnout předmět půjčky. Pro splnění povinnosti přenechat zapůjčenou finanční částku není naopak třeba, aby si dlužník peníze z účtu vybral (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2025 sp. zn. nsoud/33_Cdo_352_2025). 23.V nyní projednávané věci pak bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou podle § 2390 OZ Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že k uzavření ústní smlouvy o zápůjčce došlo, není přitom rozhodné, zda k tomuto došlo již v roce 2021 či později. Na základě provedeného dokazování totiž bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému předmět zápůjčky ve formě finančních prostředků ve výši 50 000 Kč, a to dne 16.11.2023 převodem na bankovní účet žalovaného. Tímto jednáním žalobce došlo k samotnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Mezi stranami zároveň nebyla určena splatnost zápůjčky. Emailem ze dne 14.05.2024 žalobce vyzval žalovaného k vrácení zápůjčky, čímž vypověděl předmětnou smlouvu, v souladu s § 2393 odst. 1 OZ tak od tohoto data počala běžet šestitýdenní výpovědní doba, která skončila dne 25.06.2025, a v průběhu které měl možnost žalovaný zapůjčené finanční prostředky vrátit. Žalovaný však takto neučinil, a proto se od následujícího dne ocitl s vrácením předmětu zápůjčky v prodlení. 24.Žalovaný se průběhu řízení bránil námitkou, že předmětná smlouva o zápůjčce byla promlčena, neboť žalobce mohl tuto smlouvu vypovědět nejdříve dne 15.12.2021, čímž by její splatnost nastala dne 26.01.2022, a ode dne následujícího začala běžet tříletá promlčecí lhůta, která uplynula dne 27.01.2025. Soud pak vznesenou námitku promlčení posoudil jako nedůvodnou, neboť promlčecí lhůta počala v souladu s výše uvedenými skutečnostmi běžet až dne 26.06.2025, když předcházející den uplynula šestitýdenní výpovědní doba smlouvy. V takovém případě je pak zřejmé, že nárok žalobce nemohl být promlčen, podal-li žalobu dne 13.05.2025. Soud dále podotýká, že hodlal-li žalovaný vznést námitku promlčení ve vztahu k výpovědi předmětné smlouvy, tak právo vypovědět smlouvu o zápůjčce bez sjednané splatnosti se nepromlčuje, neboť není rozhodný okamžik poskytnutí finančních prostředků, kdy bylo poprvé možné smlouvu vypovědět, ale až okamžik uplynutí výpovědní doby od skutečně realizované výpovědi. Samu skutečnost, že zapůjčitel může zápůjčku (u které není smluvně určena doba vrácení) kdykoliv vypovědět, čímž (po uplynutí výpovědní doby) v souladu s § 2393 odst. 1 OZ přivodí splatnost práva na vrácení zápůjčky, nelze zcela ztotožňovat se situací, kdy nastává splatnost dluhu na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 OZ (blíže viz rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 22.05.2025 sp. zn. krajsky/27_Co_1_2025). 25.Pokud žalovaný dále namítal nedostatek své pasivní legitimace, soud tomuto tvrzení žalovaného nepřisvědčil. V řízení bylo prokázáno, že k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo mezi účastníky řízení, což žalovaný ostatně nikdy výslovně nepopíral, když i v rámci své účastnické výpovědi připustil, že mezi oběma účastníky docházelo ke vzájemným dohodám o financování společného podnikání. V řízení tak nebylo prokázáno, že by žalobce smlouvu o zápůjčce uzavřel se společností [anonymizováno], v likvidaci, jež byla společným podnikatelským projektem obou účastníků, když nadto bylo prokázáno, že žalobce nejprve poskytl žalovanému finanční prostředky na jeho osobní bankovní účet a posléze jej i vyzýval k jejich vrácení. Tomuto závěru svědčí i listina jež měla být směnkou vystavenou žalovaným znějící na částku 50 000 Kč, přičemž tato měla zajišťovat právě uzavřenou smlouvu mezi oběma účastníky. Soudu na tomto místě podotýká, že v daném řízení nebylo jeho předmětem zaplacení směnečné sumy a soud se rovněž platností směnečné listiny nezabýval, tato však sloužila jako důkaz o tom, že mezi účastníky tohoto řízení došlo k uzavření ústní smlouvy o zápůjčce. Na základě všeho shora uvedeného tak soud shledal, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován a vznesená námitka o nedostatku jeho legitimace v tomto řízení tak nebyla důvodná.
26.Pokud žalovaný namítal, že jednání žalobce je v rozporu s dobrými mravy, soud této námitce žalovaného rovněž nepřisvědčil, neboť žalobce uplatňoval své právo na vymáhání zapůjčených finančních prostředků, přičemž v tomto jeho jednání nelze spatřovat rozpor s dobrými mravy. Neplatná směnka nevylučuje možnost domáhat se žalované částky z titulu zápůjčky.
27.S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu ve větší části jako důvodnou a žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 26.06.2024 do zaplacení (výrok I.). Povinnost platit úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 OZ a její výši pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 28.Co se týče části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 15.05.2024 do 25.06.2024, tak zde soud návrh žalobce zamítl, neboť lhůta k plnění žalovanému uplynula dnem 25.06.2024, žalovaný se tedy dostal do prodlení až dne 26.06.2024. V této části tak žaloba nebyla důvodná (výrok II.).
29.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 OSŘ Žalobce měl ve věci pouze nepatrný neúspěch a náleží mu tak náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady ve výši 33 249,70 Kč představují odměnu advokáta za 6 úkonů právní služby a zaplacený soudní poplatek. Sazba za jeden úkon právní služby byla určena podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif). Soud pak žalobci přiznal náklady řízení za 6 úkonů právní služby spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu), podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), vyjádření k odporu (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), jednání před soudem dne 27.01.2026 (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu) a jednání před soudem dne 09.04.2026 (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu) á 3 100 Kč. K takto přiznaným úkonům přísluší v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů á 300 Kč za převzetí věci a předžalobní výzvu (úkony z roku 2024) a á 450 Kč za ostatní úkony. Dále jsou náklady zastoupení tvořeny náklady spojenými s cestou zástupce žalobce k jednání konanému dne 27.01.2026 a dne 09.04.2026, kterou absolvoval na trase [anonymizováno], na níž ujel celkem 2 x 140 km osobním vozem tov. zn. JAGUAR s průměrnou spotřebou benzinu 8,8 l/100 km. Sazba základní náhrady za použití vozidla (5,90 Kč/l) a průměrná cena pohonných hmot (39 Kč/l benzinu), z nichž je třeba při výpočtu výše cestovních výdajů vycházet, se řídí vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 573/2025 Sb. Při zohlednění uvedených částek činily výdaje spojené s cestou zástupce žalobce k jednání soudu celkem 2 x 1 306,50 Kč [(140 x 5,90) + (1,4 x 8,8 x 39) = 1 306,5)]. Zástupci žalobce rovněž podle § 14 odst. 3 AT náleží náhrada za promeškaný čas cestou k jednání ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu strávenou na cestě, tedy celkem ve výši 2 x 900 Kč (6 x 150). Shora uvedené částky v celkové výši 25 413 Kč je pak ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) OSŘ navýšit o 21% sazbu daně z přidané hodnoty (tedy o částku 5 336,70 Kč), neboť zástupce žalobce je plátcem DPH. Dále žalobci přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 2 500 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení v celkové výši 33 249,70 Kč, a to k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 OSŘ). 30.Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil s ohledem na návrh žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku I. a III. rozsudku.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.