Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o 33.388 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o zaplacení částky 20.388 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1.869,29 Kč, kapitalizovaného úroku 977,29 Kč, zákonného úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky 14.635,03 Kč od 21.02.2025 do zaplacení a úroku 8 % ročně z částky 13.974,23 Kč od 21.02.2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným okresnímu soud v Prostějově dne 26.08.2025 po žalovaném domáhá zaplacení částky 33.388 Kč, která se skládá z částky 13.974,23 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru, z částky 660,80 Kč představující úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, z částky 6.817 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, z částky 1.928,83 Kč představující poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, z částky 2.507,14 Kč představující poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště a z částky 7.500 Kč představující smluvní pokutu. Dále se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 977,29 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.869,29 Kč, dále pak úroku a zákonného úroku z prodlení. Návrh byl odůvodněn tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] (dále také jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel s žalovaným dne [anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále také jen „smlouva o úvěru“), na základě které poskytl žalovanému v hotovosti částku 15.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím a poplatky, celkem tedy částku 27.888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky (a zároveň celková splatnost závazku) připadla na den 04.10.2024. Žalovaný však neuhradil sjednanou částku řádně a včas, hradil pouze částečně celkem ve výši [anonymizováno] Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho.
2.K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány v žádosti o úvěr. Žalobkyně ke svým tvrzením doložila žádost o úvěr a potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu.
3.Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.
4.Dne 19.03.2026 se ve věci uskutečnilo jednání, ke kterému se nedostavil žalovaný a při kterém soud učinil následující dílčí skutková zjištění.
5.Z žádosti o úvěr ze dne 04.08.2023 soud zjistil, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně o úvěr ve výši 15.000 Kč, který bude platit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán od února 2022, jeho příjem je 34.565 Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje jsou celkem 17.000 Kč (bydlení, energie 5.600 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 6.000 Kč, měsíční splátky půjček [anonymizováno] Kč, exekuce 3.400 Kč), použitelný měsíční příjem je 17.565 Kč. Dále žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je rozvedený a nemá žádné vyživované dítě.
6.Z potvrzení o výši příjmu ze dne 01.08.2023 soud zjistil, že [anonymizováno], IČO [anonymizováno], potvrdil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného je za posledních 12 měsíců ve výši 36.758 Kč. Z potvrzení je rovněž patrné, že z příjmu žalovaného jsou prováděny srážky na základě výkonu rozhodnutí ve výši 3.400 Kč měsíčně.
7.Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] soud zjistil, že tuto právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [anonymizováno]. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že jejím předmětem je poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15.000 Kč v hotovosti, kdy tato částka má být splacena společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12.888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč. Celková částka splatná dlužníkem tedy činí 27.888 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 8 % ročně, RPSN činí 272,44 %. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně převzal v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Pro případ, že žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy o úvěru řádně a včas, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. K žalobě je doložena rovněž příloha č. [anonymizováno] smlouvy – předpis splátek.
8.Z přehledu plateb žalovaného ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalovaný uhradil na svůj dluh dne 05.08.2023 [anonymizováno] Kč.
9.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.
10.Z výzvy k plnění předcházející žalobě ze dne 17.07.2025 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání této výzvy.
11.Soud na základě uvedených skutkových zjištění učinil následující závěr o skutkovém stavu.
12.Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [anonymizováno] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 15.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s úrokem, částkou za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč. Celková dlužná částka činila 27.888 Kč. Žalovaný však svůj dluh řádně nehradil, kdy na dlužnou částku uhradil pouze [anonymizováno] Kč. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně platně postoupena na žalobkyni.
13.Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze z části důvodná.
14.Závazkový vztah, vzniklý dne [anonymizováno] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 15.Dle § 419 OZ, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 OZ, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 16.Dle § 2395 OZ, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 OZ, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 17.Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18.Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19.Dle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20.Dle § 1879 OZ, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 OZ, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1881 odst. 1 OZ, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dle § 1882 odst. 1 OZ, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 21.Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy dospěl k tomuto právnímu závěru.
22.V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 OZ), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 OZ). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., § 1810 an. o. z., komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, dále z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26.02.2019, sp. zn. usoud/III.__S_4129_18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018. 23.Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že schopnost žalovaného splácet ověřil její právní předchůdce na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Žalobkyně doložila žádost o úvěr. Na základě žádosti dle tvrzení žalobkyně neměl její právní předchůdce důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které v žádosti uvedl. S ohledem na informace uvedené žalovaným a výši úvěru vyhodnotil právní předchůdce žalobkyně žalovaného jako dostatečně schopného splácet úvěr dané výše ve sjednaných splátkách. Soud uvádí, že v daném případě zcela absentuje doložení zkoumání výdajů žalovaného, které byly pouze tvrzeny, nebo způsobu plnění dosavadních dluhů, a to zejména v situaci kdy z žádosti o úvěr a z potvrzení o výši příjmů bylo patrné, že jsou u žalovaného prováděny srážky ze mzdy na základě výkonu rozhodnutí.
24.Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí úvěrů u nebankovních společností (jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zák. č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. 25.Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného, kdy se právní předchůdce žalobkyně nezabýval výdaji žalovaného ani nezjišťoval, jakým způsobem plní žalovaný své dosavadní závazky (např. lustrací v databázi SOLUS, NRKI, atd.), kdy právnímu předchůdci žalobkyně navíc muselo být z předložených dokumentů známo, že u žalovaného jsou prováděny srážky ze mzdy na základě výkonu rozhodnutí. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovanému byla poskytnuta částka 15.000 Kč, a tím mu vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 15.000 Kč, které měl vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný uhradil celkem částku [anonymizováno] Kč, je nutné tuto částku započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení. Žaloba je tedy důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Soud z tohoto důvodu zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni částku 13.000 Kč (odst. I. výroku).
26.Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta (odst. II. výroku). Žaloba byla zamítnuta mimo jiné pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021, podle kterého ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. 27.Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30.08.2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 39.439,20 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 13.000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 33 %, v rozsahu 67 % úspěšná nebyla. Úspěch žalovaného pak spočívá v 34 %. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. (odst. III. výroku) 28.Soud zavázal žalovaného k plnění v zákonné lhůtě, když pro stanovení jiné lhůty (popřípadě plnění ve splátkách) nebyly shledány zákonné podmínky (§ 160 odst. 1 OSŘ). --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.