Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Kremzerovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
pro 11 818,91 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [anonymizováno], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [anonymizováno], zákonný úrok z prodlení z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení ve výši 12 % a částku [anonymizováno], zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky [anonymizováno] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [anonymizováno] Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvním úrokem ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny, s poplatkem za sjednanou volitelnou službu „Klidné spaní“ ve výši [anonymizováno] a s poplatkem za službu „Presto“ ve výši [anonymizováno]. Žalovaná čerpala dne [anonymizováno] úvěr ve výši [anonymizováno], ve sjednané lhůtě splatnosti však finanční prostředky žalobkyni nevrátila. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši [anonymizováno], poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši [anonymizováno], smluvního úroku ve výši [anonymizováno], poplatku za službu Klidné spaní ve výši [anonymizováno] a poplatku za službu Presto ve výši [anonymizováno], a dále požaduje smluvní pokutu ve výši [anonymizováno] za prodlení s úhradou pohledávky. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu.
2.Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu na den [anonymizováno] se nedostavila. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3.Soud učinil z provedených důkazů, a to z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, z VOP, z informací pro spotřebitele, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, z výzvy, z předžalobní výzvy, z potvrzení o podání doporučené zásilky, ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, z předpisu denních splátek, z přehledu bankovních transakcí, z bankovního ID výpisu a ze sdělení [anonymizováno]., následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:
4.Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které poskytla žalované dne [anonymizováno] úvěr ve výši [anonymizováno], který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná. [anonymizováno]. Konec doby platnosti kreditního rámce byl stanoven na den [anonymizováno]. Celková výše RPSN činila 2 449,66 %, úroková denní sazba činila 1,066 %. Žalovaná si dále ve smlouvě sjednala volitelnou službu „Klidné spaní“, za kterou se zavázala zaplatit poplatek ve výši [anonymizováno] denně za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dní, a službu „Presto“, za kterou se zavázala zaplatit poplatek ve výši [anonymizováno] za expresní vyplacení každé tranše. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne [anonymizováno]. V souladu s čl. 8.4 VOP je žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalované s úhradou požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny až do zaplacení. Dopisem ze dne [anonymizováno] byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.
5.Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti včetně identifikovaných příjmů a obecných principů posuzování a filozofie společnosti soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil, neboť se jedná o interní dokumenty vygenerované žalobkyní, ze kterých není vůbec zřejmé, jakým způsobem žalobkyně přišla k informacím v těchto dokumentech uvedeným.
6.Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7.Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 9.Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10.Podle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 11.Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12.Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14.Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15.Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16.Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne [anonymizováno], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. 17.Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
18.Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně, když z předložených listin vygenerovaných samotnou žalobkyní není vůbec zřejmé, jakým způsobem žalobkyně dospěla k informacím v těchto listinách uvedeným a jakým způsobem tyto informace ověřila. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle ust. § 118a o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy v tomto směru, avšak žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že řádně a úplně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalované úvěr splácet. 19.S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli úvěr ve sjednané lhůtě vrátit. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.
20.Tato skutečnost tak zakládá neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nad rámec tohoto odůvodnění pak soud konstatuje výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, když úrok byl sjednán ve výši 1,066 % denně (žalobkyně požaduje 1,07 % denně, což by činilo 390,55 % ročně). 21.Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. 22.Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. 23.S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání úroku za poskytnutí úvěru a ostatních poplatků. Žalobkyně rovněž ze shora uvedených důvodů nemá nárok na úrok z prodlení, když splatnost jistiny byla stanovena až tímto rozhodnutím soudu. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky [anonymizováno], když v řízení nebylo žalovanou prokázáno ani tvrzeno splnění povinnosti nad rámec tvrzený žalobkyní. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 24.Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů, již shora uvedených, zamítnuta.
25.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení celkové částky [anonymizováno] (včetně veškerého příslušenství a zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí na částku [anonymizováno]), v rozsahu [anonymizováno] bylo žalobě vyhověno, co do zbývající částky byla žaloba zamítnuta. V řízení byla tedy převážně úspěšná žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.