I.ÚS 2530/25

Předmět řízení

Citované předpisy

292/2013 §29 292/2013

Plný text rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Jiřího Krejčího, zastoupeného Mgr. Ondřejem Lukášem Machalou, LL.M., MBA, advokátem se sídlem Na Dědinách 733/22, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2025 č. j. 25 Cdo 1188/2025-103, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2024 č. j. 4 Co 170/2023-46 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2023 č. j. 14 Co 262/2022-23, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 29 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Národní rozvojové banky, a.s., sídlem Jeruzalémská 964/4, Praha 1, Jaroslava Horáčka a Karla Landy, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1.Stěžovatel je povinnou osobou v řízení o soudním prodeji zástavy, jíž je spoluvlastníkem. Stěžovatel napadl žalobou pro zmatečnost usnesení soudní exekutorky a Městského soudu v Praze, jimiž bylo rozhodnuto, které nemovité věci jsou předmětem exekuce.

2.Městský soud v Praze zamítl (v záhlaví uvedeným napadeným rozhodnutím) žalobu pro zmatečnost jako nepřípustnou. Posuzovaná věc se týká exekuce prodejem zástavy, tedy druhé fáze řízení o soudním prodeji zástavy. Žalobou pro zmatečnost je proto napadáno rozhodnutí v exekuční věci. Podle § 254 odst. 2 občanského soudního řádu je však při výkonu rozhodnutí možné podat žalobu pro zmatečnost jen z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4 občanského soudního řádu. Usnesení napadená nynější žalobou pro zmatečnost však pod § 229 odst. 4 občanského soudního řádu nespadají.

3.Vrchní soud usnesení městského soudu potvrdil. Nejvyšší soud nakonec dovolání odmítl jako nepřípustné. Je podle něj nepochybné, že rozhodnutí napadená zmatečnostní žalobou byla vydána v exekučním řízení, přičemž se nejedná o rozhodnutí uvedená v § 229 odst. 4 občanského soudního řádu, a proto je žaloba pro zmatečnost nepřípustná.

4.V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že právní závěry napadených rozhodnutí jsou zcela nesprávné a nerespektují základní právo stěžovatele domáhat se přezkumu rozhodnutí soudů. Stěžovatel nadále tvrdí, že řízení, které bylo napadeno zmatečnostní žalobou, je řízením o soudním prodeji zástavy, nikoli řízením exekučním, a proto se má řídit zákonem o zvláštních řízeních soudních. Žaloba pro zmatečnost je podle stěžovatele přípustná podle § 29 zákona o zvláštních řízeních soudních. Stěžovatel uvádí, že "právní výklad Nejvyššího soudu k této věci je tedy kvalifikovanou vadou", jelikož zákon o zvláštních řízeních soudních nezapovídá žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí v řízení o soudním prodeji zástavy. Tuto svou argumentaci stěžovatel doplňuje mnohými odkazy na různá ustanovení ústavního pořádku.

5.Stěžovatel rovněž navrhuje zrušení § 29 zákona o zvláštních řízeních soudních. Toto ustanovení zní následovně: "Při povolení obnovy řízení nebo zrušení napadeného rozhodnutí na základě žaloby pro zmatečnost není soud vázán mezemi, ve kterých se účastník domáhá přezkoumání rozhodnutí, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu." Podstata stěžovatelovy argumentace v tomto směru je značně nejasná a obtížně srozumitelná, a proto Ústavní soud důvody pro údajný rozpor s ústavním pořádkem cituje doslova: "Dle odborného komentáře C.H.Beck k § 29 ZŘS platí, že žalobou pro zmatečnost lze napadnout rozhodnutí, kterým bylo řízení ve věci skončeno (a to nejen meritorně), na rozdíl od úpravy obsažené v OSŘ, tedy obecné soudy založily v řízení zásadní vady řízení, které jsou kvalifikovanými vadami. Pokud zástavní dlužník nemá možnost této právní obrany v soudním prodeji zástavy (ani v I. ani ve II. fázi), přičemž je nerozhodné, jestli napadené rozhodnutí vydal soud či soudní exekutor, je třeba, aby Ústavní soud přistoupil ke zrušení ust. § 29 ZŘS, neboť jej v řízení o soudním prodeji nelze aplikovat, tedy nemůže mít ani své místo v zákoně č. 292/2013 Sb.".

6.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V případě usnesení Ústavního soudu o zjevné neopodstatněnosti přitom postačí, je-li stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

7.Neopodstatněnost ústavní stížnosti je v posuzované věci v pravém slova smyslu zjevná. Obecné soudy stěžovateli opakovaně vysvětlily, z jakých zákonných ustanovení a z jaké judikatury plyne závěr, že rozhodnutí napadená žalobou pro zmatečnost jsou součástí vykonávacího řízení. To se podává již ze stručného shrnutí uvedeného v bodě 2 tohoto usnesení (podrobněji srov. zejména body 6 až 9 usnesení městského soudu, body 13, 16 a 17 usnesení vrchního soudu a body 11 a 12 usnesení Nejvyššího soudu). Stěžovatel se s tímto logicky odůvodněným závěrem obecných soudů odmítá smířit, aniž by svá tvrzení argumentačně podložil - pouze nadále tvrdí, že exekuce prodejem zástavy nepředstavuje exekuční rozhodnutí, jelikož je součástí širšího řízení o prodeji zástavy.

8.Obdobně není vůbec zřejmé, jakou souvislost s projednávanou věcí má mít opakovaně stěžovatelem odkazovaný § 29 zákona o zvláštních řízeních soudních. Obecné soudy opakovaně odůvodnily, že toto ustanovení se přípustnosti žaloby pro zmatečnost vůbec netýká, což koneckonců plyne z jeho prostého přečtení. Ustanovení § 29 zákona o zvláštních řízeních soudních pouze popisuje specifika žaloby pro zmatečnost v případě, kdy jsou touto žalobou napadená rozhodnutí vydaná podle zákona o zvláštních řízeních soudních. Z ničeho však neplyne, že by toto ustanovení zakládalo přípustnost žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutí vydanému v rámci druhé fáze soudního prodeje zástavy.

9.Návrh na zrušení ustanovení § 29 zákona o zvláštních řízeních soudních tedy sleduje osud ústavní stížnosti, která je zjevně neopodstatněná. Pokud je totiž ústavní stížnost nedůvodná nebo zjevně neopodstatněná, odpadá tím i možnost projednat návrh na zrušení právního předpisu [§ 43 odst. 2 písm. a) a b) a § 64 odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. V posuzované věci ostatně ani není splněna podmínka podle § 74 zákona o Ústavním soudu, v němž je stanoveno, že návrh na zrušení ustanovení právního předpisu lze podat jen v případě, pokud uplatněním daného ustanovení nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Jak již bylo uvedeno, v posuzované věci § 29 zákona o zvláštních řízeních soudních vůbec uplatněn nebyl, jelikož se otázky přípustnosti žaloby pro zmatečnost netýká. Jednoduše řečeno: toto ustanovení v posuzované věci vůbec neovlivnilo výsledek řízení, jak již obecné soudy stěžovateli vysvětlily, a proto je nejasné, z jakých důvodů se vůbec stěžovatel domáhá jeho zrušení.

10.Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Ze stejného důvodu rozhodl ve spojení s § 43 odst. 2 písm. b) tohoto zákona i o odmítnutí akcesorického návrhu na zrušení § 29 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0