Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Věry Adámkové, zastoupené Mgr. Petrem Bokotejem, advokátem, sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2025 č. j. 23 Cdo 2420/2025-177, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2025 č. j. 69 Co 161/2025-150 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. března 2025 č. j. 27 C 169/2024-121, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Mototechna Group s.r.o., sídlem Dopraváků 874/15, Praha 8 - Čimice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Stěžovatelka si v květnu 2024 zakoupila od vedlejší účastnice použitý, dva a půl roku starý automobil značky SsangYong, a to ke svému podnikání. Automobil následně začala užívat, ale po třech dnech jej dala do autoservisu. Na autě viděla náznaky možných závad. Autoservis na automobilu našel menší vady a odstranil je. Stěžovatelka nicméně za necelé tři týdny opět dala automobil do servisu, neboť se na něm měly objevit další závady a vedlejší účastnici zaslala reklamaci zakoupeného vozidla a odstoupila od kupní smlouvy. Automobil ji hned dalšího dne předala zpět. Vedlejší účastnice reklamaci zamítla a sdělila, že odstoupení od smlouvy považuje za neúčinné.
2.Stěžovatelka proto podala žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 o zaplacení částky rovnající se ceně automobilu (949 999 Kč) s příslušenstvím. Obvodní soud žalobu zamítl. Poukázal na to, že stěžovatelka nepostupovala zákonným způsobem, neboť vady odstranila před tím, než je vytkla vedlejší účastnici, a tak jí neumožnila vady posoudit. Stěžovatelkou vytknuté vady jsou nadto nevýznamné, nezakládají podstatné porušení smlouvy a stěžovatelka pro ně nemohla od smlouvy odstoupit. Některé vytýkané vady nejsou skutečnými vadami, jiné vady mají původ v běžném užívání vozidla stěžovatelkou. Tvrzení, že vedlejší účastnice poskytla garance stavu automobilu a uvedla tak stěžovatelku v omyl, jsou ve světle uvedeného bez významu, nadto je stěžovatelka ani neprokázala.
3.K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil. Stěžovatelka nemohla od smlouvy odstoupit, protože vady byly nevýznamné. Poukaz na spotřebitelské právo není správný, neboť stěžovatelka vystupovala jako podnikatelka. Obsah internetových stránek, ze kterých stěžovatelka vyvozuje garance a to, že byla uvedena v omyl, je reklamním sdělením a nemá charakter ujištění o určitých vlastnostech. Případný omyl stěžovatelky pak zakládá právo dovolat se relativní neplatnosti jednání, nikoli odstoupení od smlouvy. Toho se však stěžovatelka nedovolává.
4.Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání odmítl pro nepřípustnost. Městský soud se neodchýlil od judikatury k výkladu jednání v omylu. Stěžovatelka dále napadá obsah tvrzených garancí na webových stránkách, což je však výklad právního jednání, ke kterému městský soud došel na základě správného postupu a samo o sobě to nezakládá dovolací důvod. Ve zbytku se dovolání míjí s argumenty městského soudu.
5.Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že civilní soudy porušily její základní práva na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví. Soudy prý opomněly anebo chybně vyhodnotily klíčové důkazy, z nichž vyplývalo, že vedlejší účastnice fakticky přijala odpovědnost za tvrzení o provedené kontrole a které prokazují přičitatelnost inzerčních tvrzení vedlejší účastnici. Soudy dále přijaly opožděné tvrzení vedlejší účastnice a tím porušily zásadu koncentrace a v konečném důsledku i rovnost stran v řízení. Zásah do ochrany vlastnictví spatřuje ve vyhodnocení "klamavých prohlášení" jako "pouhé reklamní fráze" a v tom, že civilní soudy stěžovatelce neposkytly ochranu před omylem.
6.Ústavní soud předesílá, že stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti výslovně navrhla pouze zrušení rozsudku obvodního soudu a městského soudu. Její námitky však dopadají i na usnesení Nejvyššího soudu, proto bylo namístě považovat její ústavní stížnost za obsahově směřující i proti němu (srov. např. nález ze dne 1. 9. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1247/20 , bod 6).
7.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8.Ústavní soud nejprve připomíná, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry civilních soudů, neposuzuje proto v zásadě ani výklad zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti civilních soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by jejich postup byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti (srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98 ). O takovou situaci však v této věci nejde.
9.Jádrem ústavní stížnosti stěžovatelky je opětovná polemika se skutkovými zjištěními civilních soudů. Civilní soudy však na základě provedeného dokazování srozumitelně vysvětlily, že z webových stránek žádné garance o stavu auta neplynou, šlo jen o obecnou frázi o kontrole bez vztahu ke kupovanému automobilu. Stěžovatelka neunesla důkazní břemeno o konkrétních garancích zakládajících právo odstoupit od kupní smlouvy (srov. body 51 rozsudku obvodního soudu a 21 rozsudku městského soudu). Civilní soudy pak především dospěly k řádně odůvodněnému závěru, že vytýkané vady buďto nebyly vůbec vadami, nebo jsou nepodstatné či mají původ až v běžném užívání automobilu. Civilní soudy rovněž dostatečně vysvětlily, proč stěžovatelka v daném právním vztahu nevystupovala jako spotřebitelka.
10.I s tvrzeným omylem se civilní soudy dostatečně vypořádaly. Jak městský soud, tak Nejvyšší soud uvedly, že důsledkem omylu je neplatnost právního jednání, kterého je se třeba dovolat. Dokud se smluvní strana omylu nedovolá, považuje se jednání za platné. Stěžovatelka se však této ochrany před soudy nedovolala (srov. body 22 a 23 rozsudku městského soudu a body 17 a 18 usnesení Nejvyššího soudu). Ani na těchto závěrech nic neústavního není.
11.Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu