Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupený advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení částky 12 294 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 294 Kč, úrok ve výši 778,26 Kč, úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 10 294 Kč od 16.06.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobce se domáhal zaplacení 12 294 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne [anonymizováno] uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu č. [anonymizováno] (dále jen „Smlouva) na základě které, se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr/úvěrový limit a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaný přes tuto výzvu neuhradil svůj dluh, rozhodl se žalobce v souladu se Smlouvou přistoupit k odstoupení od Smlouvy dopisem. V souladu s částí 5 odst. 8 Smlouvy je odstoupení doručeno nejpozději uplynutím 10 kalendářních dnů ode dne odeslání zásilky. Žalobce považuje pohledávku za splatnou ke dni 15.06.2023. Případné nároky plynoucí žalobci z dřívějšího doručení odstoupení žalovanému žalobce neuplatňuje. Žalovaný po odstoupení od smlouvy neuhradil ničeho. Žalovaný je tak dle Smlouvy povinen zaplatit žalobci částku 13 072,26 Kč, sestávající z jistiny ve výši 10 294 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 000 Kč, smluvního úroku z jistiny ve výši 778,26 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 10 294 Kč ode dne 16.06.2023 do zaplacení.
2.Žalobce dále uvedl, že před uzavřením smlouvy o úvěru důkladně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele.
3.Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 14.11.2025.
4.Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), toliko na základě listinných důkazů. Žalobce souhlasil s tímto postupem přímo v návrhu, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a má se tak za to, že s tímto postupem rovněž ve smyslu § 101 odst. 4 OSŘ souhlasí. Žalovaný se nijak nevyjádřil ani k věci samé a žalobě, v řízení zůstal zcela nečinný. 5.Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce dne [anonymizováno] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty žalobcem peněžní prostředky ve výši 12 294 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 19,48 % ročně. Klient (žalovaný) se zavázal poskytnuté peníze splácet v 11měsíčních splátkách po 1 022 Kč. Pro případ prodlení se splácením bylo sjednáno oprávnění žalobce prohlásit všechny jeho pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné, dále možnost žalobce účtovat náklady za upomínky (dle Sazebníku) a sankci za ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce. Protože žalovaný dlužnou částku nesplácel, došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byly vyzván k jednorázové úhradě zbývajících částek (prokázáno odstoupením od smlouvy o úvěru a výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne 01.06.2023). Žalovanému byla následně zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne 14.11.2025 (prokázáno předžalobní výzvou a kopií poštovního podacího archu).
6.Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Dle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 OZ vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1751 odst. 1 OZ lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 7.Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 OSŘ), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 OSŘ), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 8.V daném případě mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 12 294 Kč. Žalovaný se na druhé straně zavázal vyčerpané prostředky žalobci vrátit a zaplatit úrok v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že svoje závazky řádně neplnil, došlo k zesplatnění celé dlužné částky. Žalobce prokázal existenci pohledávek i jejich výši a ani žalovaný ničeho takového nesporoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobce, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou, stejně tak i pokud jde o úrok z úvěru, neboť byla sjednána úroková sazba, za kterou i jiné subjekty se zapsaným předmětem podnikání poskytování úvěrů v obchodním rejstříku poskytují klientům úvěry, zavázal žalovaného uhradit pohledávky žalobce, tedy částku 12 294 Kč.
9.Před poskytnutím úvěru byla ze strany žalobce dostatečně prověřována úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce schopnost žalovaného úvěr splácet prověřil jak z interních údajů, tak z externích databází. Výstupem ekonomického modelu žalobce zohledňujícího náklady a výdaje žalovaného byla absence důvodných pochybností o jeho schopnosti úvěr splácet.
10.Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 OZ nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení, jak uvedeno ve výroku rozsudku. 11.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 294 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. 12.Soud aplikoval § 14b a. t., neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podávané návrhy v druhově totožných věcech, tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru, mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t.
13.Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. usoud/I.__S_3923_2011 ani pro aplikaci § 150 OSŘ --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.