Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 33 168,25 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 351,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z této částky od 3. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 12 816,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 965,60 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 815,23 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 28 900 Kč od 30. 7. 2024 do 2. 12. 2024, zákonný úrok z prodlení z částky 8 548,12 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení a úrok 29,55 % ročně z částky 28 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 33 168,25 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost [anonymizováno], IČ [anonymizováno], dále jen „[anonymizováno]“. Žalobkyně dále uvedla, že na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne 13. 3. 2023 poskytl [anonymizováno] žalované částku ve výši 28 000 Kč, když však žalovaná poskytnutou částku nevrátila, když uhradila pouze 15 393,12 Kč. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 33 168,25 Kč (28 900 Kč + dlužný úrok z jistiny do zesplatnění 14. 2. 2024 ve výši 4 268,25 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 965,6 Kč (14,75 % ročně počítaný z aktuální dlužné částky ode dne následujícího po zesplatnění 15. 2. 2024 do 29. 7. 2024), kapitalizovaný úrok ve výši 3 815,23 Kč (29,55 % ročně počítaný z aktuální dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění 15. 2. 2024 do 29. 7. 2024), zákonný úrok z prodlení z částky 28 900 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, úrok 29,55 % ročně z částky 28 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek s účinností od 29. 7. 2024. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a informací získaných z interních databází a externích registrů.
2.Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
3.Ze [anonymizováno] č. [anonymizováno] ze dne 13. 3. 2023 včetně [anonymizováno] soud zjistil, že [anonymizováno] poskytl žalované úvěr ve výši 28 000 Kč, když pravidelné měsíční minimální platby musely být provedeny do 16. dne měsíce, RPSN činilo 61,13%, s tím, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Před poskytnutím úvěru žalovaná předložila svůj občanský průkaz.
4.Z potvrzení o provedení transakce na účet žalované, soud zjistil, že žalovaná čerpala dne 13. 3. 2023 částku 15 000 Kč, dne 16. 6. 2023 částku 651,22 Kč, dne 18. 10. 2023 částku 2 946,41 Kč, dne 19. 3. 2023 částku 5 200 Kč, dne 19. 4. 2023 částku 1 233,71 Kč, dne 21. 3. 2023 částku 4 680 Kč, dne 23. 3. 2023 částku 3 120 Kč, dne 24. 5. 2023 částku 792,56 Kč a dne 30. 3. 2023 částku 2 116,83 Kč, tj. celkem 35 740,73 Kč, když všechny platby byly provedeny pod [anonymizováno].
5.Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na předmětnou pohledávku uhradila 15 388,85 Kč.
6.Žalované byla dne 16. 8. 2024 odeslána výzva k zaplacení a následně dne 1. 11. 2024 také předžalobní upomínka ze dne 30. 10.2024.
7.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024 včetně z potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky ze dne 29. 7. 2024 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“, když současně žalovaná byla vyzvána, aby předmětnou částku uhradil do 10 dnů od doručení oznámení. 8.Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 35 740,73 Kč. 9.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 10.Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11.Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit. 12.Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
13.K prokázání zkoumání úvěruschopnosti však žalobkyně soud nepředložila důkazy. Pouze uvedla, že provedla lustraci ve svých interních databázích a externích registrech, když však žádné dokumenty soudu nebyly předloženy. Nebyly doloženy doklady ani o mzdě žalované a ani o jejích nezbytných výdajích.
14.Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 28 Co 279/2020-167, „má-li být zachován smysl a účel dané úpravy, není toto odborné posouzení možné bez skutečného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale i alespoň základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele předpokládat.“ Soud nemohl zjistit výši mandatorních výdajů a nákladů na bydlení žalované, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy.
15.Pokud proběhlo interní posouzení, pak žalobkyně dostatečně nevysvětlila a nedoložila, na základě jakých skutečností posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně tedy nedoložila, že by dostatečně s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila své povinnosti jako poskytovatele úvěru a posuzovanou úvěrovou smlouvu je potřeba považovat za absolutně neplatnou, a má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 35 740,73 Kč, když současně bylo prokázáno, že žalovaná již žalobkyni částku 15 388,85 Kč uhradila, tedy má žalobkyně nárok na vrácení rozdílu mezi poskytnutou a vrácenou částkou, a to ve výši 20 351,88 Kč. Soud současně žalobkyni přiznal i nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po lhůtě, kterou žalobkyně žalované poskytla v oznámení, které bylo doručeno dle § 573 o.z., když od 3. 12. 2024 se žalovaná dostala do prodlení. Ve zbývající části soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, žalobu zamítnul. 16.Lhůtu k plnění, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaná byla pasivní a soudu nesdělila informace, které by jí bránily v této lhůtě dlužnou částku uhradit.
17.O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, když úspěch a neúspěch obou stran byl skoro stejný.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.