Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti K. Š., zastoupeného JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou, se sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. června 2025, č. j. 100 Co 252/2024-421, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Š. B. a nezletilého D. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1.Stěžovatel (dále také otec) a vedlejší účastnice (matka) jsou rodiči nezletilého vedlejšího účastníka (chlapec), kterému je aktuálně sedm let. Chlapec trpí opožděným vývojem řeči (vývojová dysfázie smíšeného typu), dyslálií, dyslexií a má podezření na ADHD.
2.Od června 2022 se rodiče střídali v péči o chlapce po týdnu. V červenci 2023 se otec odstěhoval do X. V týdnu péče matky chlapec navštěvoval mateřskou školu. V týdnu péče otce chlapec (navzdory doporučení mateřské školy, orgánu sociálně-právní ochrany dětí, klinické logopedky) do žádného dalšího předškolního zařízení nedocházel, ač otec přislíbil mateřskou školu pro chlapce v X zajistit. Od září 2025 chlapec navštěvuje první třídu základní školy v Y, zaměřenou na děti se speciálními vzdělávacími potřebami včetně potřeb logopedických.
3.Okresní soud v Mělníku (okresní soud) rozsudkem ze dne 12. září 2024 č. j. 42 Nc 194/2023-262, 11 P a Nc 459/2023, 11 P a Nc 48/2024 svěřil chlapce do střídavé péče rodičů v týdenním intervalu střídání a upravil zvláštní režim pro období prázdnin, vyjma prázdnin podzimních. Každému z rodičů stanovil výživné.
4.Souběžně s řízením o péči běželo u okresního soudu řízení o nahrazení souhlasu každého z rodičů s výběrem školského zařízení. Rozsudkem ze dne 29. května 2025 č. j. 42 Nc 194/2023-328 nahradil okresní soud souhlas otce se zápisem a docházkou chlapce do základní školy se speciálními třídami Y. Výrok vyslovil předběžně vykonatelným. Návrh otce na nahrazení souhlasu matky s nástupem chlapce do nulté přípravné třídy na základní škole v X zamítl.
5.K odvolání matky Krajský soud v Praze (krajský soud) napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu ve výroku o péči tak, že otec je oprávněn se s chlapcem stýkat každý víkend v měsíci od pátku 17.00 hodin do neděle 18.00 hodin vyjma prvního celého víkendu v měsíci s předáním a převzetím chlapce v místě bydliště matky. Prázdninový styk upravil tak, že v každém kalendářním roce je otec oprávněn se s chlapcem stýkat o jarních a podzimních prázdninách a o letních prázdninách pět týdnů. Úprava styku o vánočních prázdninách se v sudém a lichém roce liší. Ve výroku o výživném rozsudek okresního soudu změnil tak, že vyživovací povinnost k chlapci upravil otci od 1. července 2022 ve výši 4 000 Kč a od právní moci rozsudku ve výši 7 000 Kč, matce od 1. července 2022 do právní moci rozsudku ve výši 2 000 Kč. Každému z rodičů vyčíslil dluh na výživném.
6.Krajský soud se zaměřil na zjištění změn v poměrech účastníků a doplnil dokazování o rozsudek o nahrazení souhlasu otce se školou, zprávy pedagogicko-psychologické poradny, mateřské školy, klinické logopedky, dvou psycholožek, opatrovníka, jakož i úřední záznamy Policie ČR ve věci fyzického napadení chlapce otcem (odloženého) včetně několika pohovorů s chlapcem. Konstatoval, že oba rodiče naplňují kritéria pro péči velmi podobnou měrou, chlapec střídání přijímá jako přirozené a vyhovující. Vyjádření chlapce o fyzických trestech ze strany rodičů a širší rodiny považoval za maximálně nevěrohodná. Shledal však, že v danou chvíli střídavá péče neodpovídá zájmům dítěte. Kombinace nástupu do školy a dojíždění polovinu pracovních dnů z měsíce na vzdálenost X - Y je pro chlapce s diagnózou ADHD a výrazně opožděným vývojem řeči nepřiměřenou zátěží. Tento stres by mohl negativně ovlivnit jeho další vývoj a posílit projevy nezralosti centrálního nervového systému. Krajský soud odmítl záměr otce chlapce vzdělávat formou domácího individuálního vzdělávání jako nevhodný pro řečový vývoj chlapce, objem komunikace, adaptaci na školu a socializaci do třídního kolektivu. Se svěřením chlapce do péče matky s ohledem na výše uvedené se ztotožnil také opatrovník. Krajský soud připustil, že takové rozvržení péče (styku) není ideální, avšak otec odmítl bez objektivních důvodů (navzdory flexibilitě při práci v IT) přizpůsobit se chlapci a potřebám chlapce (namísto přizpůsobení se chlapce otci) a navrátit se do Y, třebaže tam vlastní byt. Styk otce s chlapcem stanovil krajský soud ve dny mimo školní docházku chlapce, aby chlapci umožnil zlepšovat snížené řečové schopnosti a plnit školní docházku za co nejméně náročných podmínek, ale současně mu zachoval silnou citovou vazbu s otcem a dostatečný osobní kontakt.
II.
Argumentace stěžovatele
7.Stěžovatel podává proti shora označeným výrokům rozhodnutí obecných soudů ústavní stížnost, neboť podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 8.Stěžovatel namítá, že krajský soud nezjistil řádně skutkový stav, navíc v řízení nebyly prokázány žádné relevantní skutečnosti pro takto omezený rozsah styku, který považuje za absolutně nedostatečný vzhledem k původně funkční symetrické střídavé péči. Matka navíc odmítá umožnit otci jakýkoli kontakt nad rámec soudního rozhodnutí. Podle stěžovatele krajský soud nezvážil možnosti zachování širokého styku nebo střídavé péče v asymetrické podobě (ani odpolední styk během pracovního týdne) a omezil právo stěžovatele na výchovu a péči o chlapce. Podle názoru stěžovatele vyloučil krajský soud střídavou péči výlučně kvůli vzdálenosti bydlišť rodičů a dojíždění do školy, a to bez náležitého odůvodnění. Konkrétní riziko nebo újma se neprokázaly. Podle stěžovatele nelze předjímat negativní vliv dojíždění do školy vzdálené 40 km, pokud chlapec rád cestuje a rodina otce je připravena chlapce vozit a vyzvedávat. Napadené rozhodnutí proto považuje za překvapivé.
9.Stěžovatel má za to, že krajský soud odmítl blíže se zabývat nejlepším zájmem chlapce v souladu s judikaturou a důkazními návrhy otce (znaleckým posudkem). Přístup krajského soudu považuje za neprofesionální a nikoli nestranný.
III.
Předpoklady řízení před Ústavním soudem
10.Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11.Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí. Takto postupoval krajský soud i v souzené věci.
12.Ústavní soud se již mnohokrát zabýval kritérii při rozhodování péče rodičů o děti, proto stručně ve vztahu k okolnostem souzené věci připomene stěžejní kritéria (blíže kupř. shrnující nález ze dne 30. května 2023, sp. zn. III. ÚS 409/23 ). Jak již dříve uvedl, na obecné soudy nejsou kladeny nároky pouze z hlediska metodologie posouzení nejlepšího zájmu dítěte a práv obou rodičů vychovávat své děti, tj. ve smyslu následování zákonem a judikaturou vymezených kritérií, ale též z hlediska způsobu (kvality) posouzení věci [nález sp. zn. I. ÚS 3065/21 ze dne 3. 5. 2022 (N 56/112 SbNU 9), bod 23]. Předpoklad nejlepšího zájmu dítěte spočívajícího v péči obou rodičů [nález ze dne 21. listopadu 2017 sp. zn. IV. ÚS 1921/17 (N 215/87 SbNU 477), bod 14] lze vyvrátit pádnými a objektivními důvody [např. specifický zdravotní a psychický stav dítěte či velká vzdálenost mezi rodiči, srov. shrnutí v nálezu ze dne 22. prosince 2020, sp. zn. IV. ÚS 2611/20 (N 235/103 SbNU 398), bod 17]. Rozhodnutí soudu, kterým není vyhověno rodiči žádajícímu střídavou péči, musí být přesvědčivě odůvodněno. Obdobně by měl soud uvést i kroky, které případně mohou vést k odstranění daných překážek [nález ze dne 6. prosince 2016, sp. zn. I. ÚS 823/16 (N 233/83 SbNU 637), bod 39].
13.Krajský soud těmto požadavkům dostál. Zároveň oproti okresnímu soudu rozhodoval za změněného skutkového stavu, zejména po rozhodnutí o nahrazení souhlasu otce se školou v Y. Již během jednání otce transparentně poučil, v čem spatřuje nejlepší zájem chlapce, tedy v péči nezasahující do stabilní školní docházky (srov. 11 až 15 minuta zvukového záznamu, následně body 36 a 38 až 39 rozsudku). Velmi podrobně se zabýval dopady otcových návrhů (individuální vzdělávání) na - nejen řečový - rozvoj chlapce a jeho školní docházku s ohledem na vývoj ve věci (srov. 19 minuta záznamu, bod 35 rozsudku). Krajský soud důkladně zohledňoval, že jde o chlapce se speciálními vzdělávacími potřebami, tedy že nepravidelnosti a dojíždění mohou zesilovat kognitivní zátěž, únavu a zvyšovat citlivost na stres (srov. bod 34 napadeného rozsudku). Proto ani námitka otce, že by jeho rodina zajistila dojíždění, nemůže obstát, neboť na možnostech otce chlapce pravidelně vozit do školy rozhodnutí nestojí. Nad to otec tuto námitku vznáší až v ústavní stížnosti, je tedy materiálně nepřípustná. V neposlední řadě krajský soud deklaroval, co by bylo možné do budoucna považovat za změnu poměrů, která by mohla být důvodem pro změnu napadeného rozhodnutí - přesun bydliště otce do Y, značný pokrok ve vývoji chlapcovy řeči, případně přesun bydliště matky do X a zajištění vhodné školy pro chlapce v X (srov. 17 až 18 minuta zvukového záznamu, bod 37 rozsudku). S tím souvisí i poučení krajského soudu jak během jednání, tak v rozsudku upozornil, že rozhoduje pro tentokrát a na základě skutkového stavu zjištěného v době vydání rozsudku.
14.Ústavní soud shledal, že krajský soud své závěry odůvodnil logicky a velmi pečlivě s důrazem na speciální potřeby chlapce, zvažoval alternativy různého rozložení péče a jeho rozhodnutí plně sledovalo - v daný moment nejlepší - zájem dítěte. Ač lze do jisté míry připustit smysluplnost námitky, že nelze předvídat, jak bude chlapec zvládat školní docházku, tedy ani dojíždění, přesto úvaha krajského soudu není nijak nepřiměřená. Zaprvé z jiných vědních oborů je známo, jak se dopady těchto změn liší u dětí s nezralou centrální nervovou soustavou oproti dětem, které neurovývojovými poruchami netrpí, a zadruhé tomuto závěru odpovídá dokazování (zpráva psycholožky a požadavek na stabilitu a předvídatelnost denního režimu). Postoj otce k zajištění vzdělání chlapce v podobě denní docházky do speciální třídy (a předtím k předškolnímu vzdělávání) kromě toho odráží schopnost otce naplňovat speciální vzdělávací potřeby chlapce (tedy jedno z kritérií při rozhodování o péči). Vedl-li krajský soud otce, aby s ohledem na diagnózy chlapce přizpůsobil svůj život chlapci a nikoli chlapec otci, považuje Ústavní soud tento postup za ústavně souladný s principem nejlepšího zájmu dítěte.
15.Namítá-li otec, že matka mu kontakt s chlapcem v pracovních dnech neumožňuje, je třeba zohlednit, že v době vydání napadeného rozsudku krajský soud nemohl předvídat, jaký rozvrh a kroužky bude chlapec mít (bod 38 rozsudku), tedy aby nezasahovaly do kontaktu s otcem. Bylo tedy v kompetenci rodičů kontakt v pracovních dnech co nejlépe přizpůsobit chlapci a časovým možnostem otce. Ani v tom nespatřuje Ústavní soud neústavnost napadeného rozhodnutí, neboť do doby vydání rozsudku krajského soudu rodiče běžně fungovali v týdenním režimu střídání a nic nenasvědčovalo tomu, že domluva rodičů o krátkých odpoledních stycích nebude za žádných okolností možná a je nutný zásah soudu. Proto tuto okolnost ani krajský soud zohlednit nemohl. Nedaří-li se v současnosti rodičům nalézt vhodný režim (ani bez případné odborné pomoci) odpoledních kontaktů mimosoudně, má otec možnost obrátit se na soud, aby prozatímním rozhodnutím tento režim s rodiči nastavil.
16.S důkazním návrhem otce na pořízení znaleckého posudku se krajský soud rovněž vypořádal a zamítl jej pro nadbytečnost. Ani tato námitka proto není opodstatněná.
17.Konečně k výrokům o výživném otec žádné námitky nevznáší. Ústavní soud se jimi proto blíže nezabýval, neboť není jeho úkolem argumentaci za stěžovatele domýšlet.
V.
Závěr
18.S ohledem na uvedené Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy porušily ústavně zaručená práva stěžovatele, a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 26. března 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu