Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 20 241,22 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 14 389 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 832,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 019,61 Kč, úrok ve výši 15,40 % ročně z částky 19 408,61 Kč od 13.08.2025 do 11.09.2025, úrok ve výši 12 % ročně z částky 19 408,61 Kč od 23.08.2025 do zaplacení, úrok ve výši 12 % ročně z částky 19 408,61 Kč od 12.09.2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 724,17 Kč od 13.05.2025 do 12.08.2025 a úrok ve výši 18,90 % ročně z částky 832,61 Kč od 13.08.2025 do 11.11.2025, úrok ve výši 11,50 % ročně z částky 832,61 Kč od 12.11.2025 do zaplacení, úrok ve výši 11,50 % ročně z částky 832,61 Kč od 23.08.2025 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 49,68 Kč od 01.07.2025 do 12.08.2025, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 405 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 19 408,61 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení a dále částku 832,61 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 20.03.2015 Rámcovou smlouvu č. [anonymizováno]. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [anonymizováno]. Dne 27.01.2024 uzavřel žalovaný se žalobcem Dodatek č. 50 k Rámcové smlouvě, na základě něhož žalovaný požádal o úvěr ve výši 30 389 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru, byl mu úvěr číslo [anonymizováno] schválen a dne 27.01.2024 vyplacen na běžný účet. Žalobce uvedl, že provedl vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele v souladu s § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Posouzení provedl na základě informací, které mu žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje žalobce ověřuje oproti informacím z klientových dokladů, údaje o klientově finanční situaci žalobci poskytuje sám klient a žalobce je dále dle potřeby ověřuje. Dále žalobce posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalovaný se zavázal hradit měsíčně pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 1 000 Kč, která se skládá ze splátky jistiny a úroku 15,4 % ročně, a to vždy ke 13. dni měsíce počínaje dnem 13.02.2024. Splátky od 13.02.2024 do 13.05.2025 byly splaceny. Počínaje splátkou 13.06.2025 nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností přistoupil žalobce v souladu se smlouvou dne 13.08.2025 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 19 408,61 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 724,17 Kč. O zesplatnění úvěru informoval žalobce žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu – Předžalobní výzvy ze dne 13.08.2025, dále zprávami na emailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Zesplatněním se stal závazek splatný v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni 13.08.2025. Dále žalobce uvedl, že dne 07.07.2019 uzavřel žalovaný se žalobcem Dodatek číslo 31 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu, bylo mu poskytnutí kontokorentu dne 08.07.2019 schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [anonymizováno]. Žalobce uvedl, že provedl vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele v souladu s ustanovením § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Žalobce posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu jsou podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Protože žalovaný porušil smluvní povinnosti, přistoupil žalobce následně v souladu se smlouvou dne 13.08.2025 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 832,61 Kč a nesplaceným smluvním úrokem ve výši 49,68 Kč. O zesplatnění kontokorentu informoval žalobce žalovaného v souladu s obchodními podmínkami prostřednictvím zesplatňujícího dopisu – Předžalobní výzvy ze dne 13.08.2025, dále pak zprávami na emailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Žalobce uvedl, že žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu kontokorentu, t. j. od 08.07.2019, celkem načerpal peněžní prostředky ve výši 198 285,17 Kč. Současně žalovaný žalobci na úhradách celkem zaplatil částku 197 452,56 Kč. Dlužná jistina ve výši 832,61 Kč tak představuje rozdíl mezi celkovou výší čerpaných a uhrazených peněžních prostředků. Žalovanému byly dále účtovány úroky jako obchodní úrok v celkové výši 1 819,25 Kč, z čehož žalovaný uhradil částku 1 769,57 Kč. Nesplacená část tohoto úroku byla při zesplatnění kapitalizována a činí 49,68 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl upomínán. 2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3.Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 20.03.2015 uzavřena Rámcová smlouva č. [anonymizováno]. Na základě rámcové smlouvy se žalobce zavázal poskytovat žalovanému bankovní a platební služby, konkrétně vést běžný účet č. [anonymizováno] a poskytnout debetní kartu. Z Dodatku č. 31 k Rámcové smlouvě číslo [anonymizováno] bylo zjištěno, že byl uzavřen mezi žalobcem a žalovaným dne 07.07.2019. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut tzv. kontokorent s tím, že se jedná o úvěr neúčelový, nezajištěný a žalovaný mohl prostřednictvím kontokorentu čerpat částku 5 000 Kč, a to přečerpáním běžného účtu číslo [anonymizováno]. Byly sjednány úroky s tím, že úroky jsou počítány denně a úroková sazba činí 18,90 %. Bylo sjednáno, že žalovaný kontokorent splatí do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostane do minusu. Z Dodatku č. 50 k Rámcové smlouvě č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že byl uzavřen dne 27.01.2024 mezi žalobcem a žalovaným. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr č. [anonymizováno], a to tak, že byla sjednána výše úvěru ve výši 30 389 Kč, kdy částka 20 389 Kč byla určena ke splacení původního úvěru a částka 10 000 Kč nebyla vázána žádným účelem. Doba trvání úvěru byla sjednána na 40 měsíců a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně vždy do 13. dne v každém měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Úvěr bude splácen pravidelně automatickým inkasem z běžného účtu č. [anonymizováno]. Byla sjednána základní úroková sazba ve výši 15,40 % ročně, bonusová úroková sazba ve výši 14,40 % ročně. Uvedené parametry kontokorentního úvěru i spotřebitelského úvěru pak vyplývají i z Formulářů pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z Dokladu o načerpání úvěru č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný úvěr ve výši 30 389 Kč čerpal 27.01.2024. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný úvěr č. [anonymizováno] [anonymizováno] začal splácet dne 13.02.2024, přičemž do 13.11.2024 byly splátky hrazeny pravidelně v termínu. Dále pak byly splátky hrazeny až do 13.05.2025, kdy již byl žalovaný s placením splátek v prodlení. Celkem žalovaný uhradil 16 splátek po 1 000 Kč. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu bylo zjištěno, že dlužná částka ke dni 14.11.2025 činí 832,61 Kč na jistině a 49,68 Kč na úroku. Z dopisu ze dne 13.08.2025 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k předčasnému uhrazení všech dluhů, kdy dluh z půjčky č. [anonymizováno] činil celkem 20 132,78 Kč a dluh z kontokorentu 882,29 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazoval potvrzením o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím úvěru č. [anonymizováno]. Z tohoto potvrzení bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako hlavní zdroj příjmu příjem z podnikání ve výši 30 000 Kč měsíčně čistého. Uvedl, že není ženatý, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá jiné splátky a příjem ostatních členů domácnosti je nulový. Výdaje domácnosti činí celkem 11 500 Kč měsíčně. Žalobce informace ověřoval v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, dále ověřoval exekuční minulost žalovaného, bezdlužnost v rámci skupiny PPF a dále pak dle expertní analýzy stanovil výdaje jednotlivce na 4 860 Kč a domácnosti na 4 860 Kč, výdaje na bydlení 8 232 Kč. Na základě porovnání zjištěných příjmů a výdajů vypočetla banka maximální limit splátky žadatele 25 038 Kč a maximální limit splátky domácnosti 14 038 Kč. Z úvěrové zprávy ze dne 07.07.2019 bylo zjištěno, že žalovaný má jeden odmítnutý nesplátkový kontrakt, žádné existující splátkové či nesplátkové kontrakty nemá. Z úvěrové zprávy ze dne 26.01.2024 bylo zjištěno, že žalovaný má 2 splátkové kontrakty odmítnuté, jeden je ukončený a dále má jeden existující nesplátkový kontrakt. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím kontokorentu bylo zjištěno, že žalovaný uvedl hlavní příjem ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč měsíčně čistého. Dále je zde uvedeno, že informace byly ověřeny v bankovním a nebankovním registru klientských informací, bylo zjištěno, že žalovaný nemá žádné jiné splátky, ani úvěrové rámce. Informace byly dále ověřeny v insolvenčním rejstříku, byla ověřena exekuční minulost žalovaného, dále byla ověřena bezdlužnost v rámci skupiny PPF a výdaje jednotlivce dle expertní analýzy byly stanoveny na 3 410 Kč, stejně tak výdaje domácnosti. V závěru je uvedeno, že na základě zjištěných příjmů a výdajů dospěla banka k závěru, že žadatel bude schopen kontokorent splácet.
4.Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byly uzavřeny dvě úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, které se považují za spotřebitelský úvěr ve smyslu zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5.Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrových smluv. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 05.03.2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Žalobce ve svých skutkových tvrzení uvedl, že posuzoval informace z interních a externích databází a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu žalovaného. V rámci důkazů pak žalobce předložil potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím úvěru či kontokorentu a úvěrové zprávy. V potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele jsou uvedeny údaje samotným žalovaným a dále je zde uvedeno, jakým způsobem žalobce informace ověřoval. K tomu, jakým způsobem žalobce informace ověřoval, však žalobce žádné důkazy nepředložil, s výjimkou úvěrové zprávy. To, jakým způsobem žalobce zkoumal a ověřoval příjmy a výdaje žalovaného z provedeného dokazování však nevyplývá a žalobce žádné další důkazy nenavrhl. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118a odst. 3 OSŘ o povinnosti označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětných smluv, a proto shledal smlouvy o úvěru a o poskytnutí kontokorentu za absolutně neplatné. 6.Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru a o poskytnutí kontokorentu jsou pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatné, je žalovaný, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 OZ. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.04.2022, č. j. nsoud/33_Cdo_3675_2021–262). Vzhledem k tomu, že žalovanému byla na základě smlouvy o úvěru poskytnuta celkem částka 30 389 Kč a žalovaný uhradil částku 16 000 Kč, je povinen vrátit částku 14 389 Kč. V této části tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl. V případě smlouvy, na základě níž byl žalovanému poskytnut kontokorent, dluží žalovaný na jistině částku 832,61 Kč, když z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný celkem načerpal částku 198 285,17 Kč a uhradil částku 197 452,56 Kč, přičemž toto tvrzení žalobce žalovaným sporováno nebylo, proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 832,61 Kč. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 7.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku. Současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací, bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužných jistin, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu ze smlouvy o úvěru v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny. V případě dlužné částky ze smlouvy o kontokorentu stanovil soud i s přihlédnutím k výši dlužné částky lhůtu 3 dny. 8.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 OSŘ, neboť žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný, a to co do 75 %, neúspěšný byl co do 25 %, takže mu náleží náhrada nákladů ve výši 50 %. Náklady řízení žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 810 Kč. S ohledem na uvedené tak soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal částku 405 Kč. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.