Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., proti „rozsudkům č. j. okresni/3_T_105_2020, okresni/4_T_25_2021, okresni/10_T_7_2021 a okresni/1_T_7_2022“, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Stěžovatel podal dne 09.11.2025 ústavní stížnost, která trpěla několika vadami: nebyla sepsána advokátem (§ 30 odst. 1), nebyla k ní přiložena speciální plná moc udělená advokátovi (§ 31), neobsahovala důvody, pro které rozhodnutí stěžovatel napadá (§ 34 odst. 1), nebylo z ní zřejmé, jaká rozhodnutí stěžovatel napadal (§ 34 odst. 1) a nebyla k ní přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku nebo mimořádném opravném prostředku (§ 72 odst. 6).
2.Ústavní soud proto stěžovatele vyzval k odstranění vad ve lhůtě 1 měsíce. Stěžovatel byl poučen o tom, že pokud vady ve lhůtě neodstraní, bude jeho návrh odmítnut. Výzva k odstranění vad byla stěžovateli doručena dne 04.12.2025. Stěžovatel opakovaně žádal o prodloužení lhůty k odstranění vad (dne 02.01.2026 a dne 04.02.2026), neboť Českou advokátní komoru požádal o určení advokáta a ta o jeho žádosti ještě nerozhodla.
3.Dne 23.02.2026 stěžovatel požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad potřetí, s tím, že Česká advokátní komora rozhodnutím ze dne 16.02.2026 č. j. 10.01-000730/25-0005 jeho žádost o určení advokáta zamítla a stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal správní žalobu. Stěžovatel proto požádal o prodloužení lhůty do doby pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze o správní žalobě, případně o dalších 60 dnů. Zároveň namítal, že prodlení způsobila Česká advokátní komora.
4.Nejsou-li vytknuté vady ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě odstraněny, nemůže být návrh věcně projednán a Ústavní soud jej podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítne.
5.Ústavní soud však prodloužení lhůty pro odstranění vad ústavní stížnosti neshledal účelné (srov. usnesení ze dne 19.04.2022 sp. zn. usoud/II.__S_2415_21 ). Lhůta k odstranění vad uplynula již dne 05.01.2026, neboť Ústavní soud lhůtu k odstranění vad neprodloužil. Vyčkal ale na rozhodnutí České advokátní komory o žádosti o určení advokáta. Podmínka povinného zastoupení advokátem přitom musí být splněna již při podání ústavní stížnosti. Samotnou dvouměsíční lhůtu k podání ústavní stížnosti pokládá Ústavní soud za dostatečnou pro zajištění advokátního zastoupení i sepsání kvalifikovaného podání. Vyzval-li Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad, poskytl mu tak již druhou šanci ke splnění povinnosti. Lhůta 1 měsíc byla přitom dostatečná, aby si stěžovatel mohl právní zastoupení opatřit i jiným způsobem než prostřednictvím žádosti o určení advokáta. Od zamítavého rozhodnutí České advokátní komory nadto uběhl již měsíc a stěžovatel měl fakticky na opatření právního zastoupení více než tři měsíce (od data, kdy obdržel výzvu k odstranění vad). Nesouhlas stěžovatele se zamítavým rozhodnutím České advokátní komory o určení advokáta nic na jeho povinnosti být zastoupen advokátem nemění. Zákonná povinnost být v řízení právně zastoupen platí bezvýjimečně a vadu spočívající v absenci právního zastoupení nemůže sám Ústavní soud zhojit. Stěžovatel nadto neodstranil ani jiné vytýkané vady ústavní stížnosti. 6.Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj proto návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2026
Josef Baxa v. r.
soudce zpravodaj