Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šparlinkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], IČO [anonymizováno]
o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví
--- VÝROK ---
I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem, a to pozemku parc. č. [anonymizováno] – trvalý travní porost, pozemku parc. č. [anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. [anonymizováno] – ostatní plocha, zapsaným u [anonymizováno] pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [anonymizováno] na listu vlastnictví č. [anonymizováno] pro katastrální území a obec [anonymizováno], se zrušuje.
II. Nemovité věci, a to pozemek parc. č. [anonymizováno] – trvalý travní porost, pozemek parc. č. [anonymizováno] - zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. [anonymizováno] – ostatní plocha, zapsané u [anonymizováno] pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [anonymizováno] na listu vlastnictví č. [anonymizováno] pro katastrální území a obec [anonymizováno], se přikazují do vlastnictví žalobkyně.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání vypořádacího podílu částku ve výši [anonymizováno] ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se podáním ze dne [anonymizováno] domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. [anonymizováno], parc. č. [anonymizováno] a parc. č. [anonymizováno], zapsaným na listu vlastnictví č. [anonymizováno] pro katastrální území a obec [anonymizováno]. Tvrdila, že účastníci jsou jejich podílovými spoluvlastníky, a to žalobkyně v podílu [anonymizováno] a žalovaný v podílu [anonymizováno], že reálné rozdělení věci není s ohledem na výměru, tvar a funkční souvislosti dobře možné, a navrhla přikázání těchto nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví za přiměřenou náhradu odpovídající obvyklé ceně podle předloženého znaleckého posudku.
2.Žalovaný s žalobním návrhem nesouhlasil. Uvedl, že žalobkyně jej vyzvala k rozhodnutí o převodu spoluvlastnických podílů ve lhůtě 10 dnů, kterou žalovaný označil za zjevně nepřiměřenou a fakticky nesplnitelnou, neboť o dispozici s nemovitým majetkem obce může rozhodovat výlučně zastupitelstvo obce, které nelze v takto krátké lhůtě svolat ani v případě mimořádného zasedání. Podle žalovaného tak žalobkyně neposkytla reálný prostor k jednání a nerespektovala zákonné procesní postupy, které musí obec při nakládání se svým majetkem dodržovat, v žalobkyní stanovené lhůtě nemohl učinit ani kladné, ani záporné stanovisko, neboť k tomu neměl mandát příslušných orgánů obce. Žalovaný má zájem na přikázání pozemku parc. č. [anonymizováno] do svého vlastnictví zejména z důvodu jeho klíčové funkce v rámci dopravního zpřístupnění celé lokality. Argumentuje tím, že předmětný pozemek tvoří první úsek soustavy pozemků, na nichž se nachází přístupová cesta k občanské zástavbě v daném areálu, přičemž na tuto cestu není možné se dostat jinak než právě přes tento pozemek. Ze situace v katastrální mapě je patrné, že se na pozemek sjíždí přímo z přilehlé silnice a že neexistuje žádná alternativní objízdná trasa, která by jeho funkci nahradila. Žalovaný dále poukazuje na vlastnickou strukturu ostatních pozemků tvořících předmětnou cestu. Uvedl, že většina těchto pozemků je ve vlastnictví veřejnoprávních subjektů, konkrétně České republiky a žalovaného, a to nejen co do počtu jednotlivých parcel, ale i z hlediska jejich celkové výměry. Přikázání sporného pozemku do vlastnictví žalovaného by lépe odpovídalo již existujícímu uspořádání vlastnických vztahů v dané lokalitě. Dalším argumentem žalovaného je skutečnost, že cesta nevede pouze k již existující zástavbě, ale také k dalším pozemkům evidovaným jako orná půda, zejména k pozemku parc. č. [anonymizováno] a k dalším parcelám ležícím za ním. Žalovaný zdůraznil širší funkční význam předmětné komunikace a potřebu zajistit její dlouhodobou stabilitu s ohledem na možné budoucí využití území, včetně případného rozšíření občanské zástavby. Existuje veřejný zájem na tom, aby byl vlastníkem vstupního úseku cesty veřejnoprávní subjekt. Podle jeho názoru je zachování veřejného přístupu k cestě jednodušeji a efektivněji vynutitelné vůči veřejnoprávnímu subjektu než vůči subjektu soukromému. Současně poukazoval na to, že vlastnictví žalovaného je vhodnější i z hlediska údržby komunikace, realizace oprav a případných budoucích investic. Podle žalovaného, přikázání pozemku parc. č. [anonymizováno] [anonymizováno] by nijak neomezilo přístup žalobkyně k jejím ostatním nemovitostem, ani k budově č. p. [anonymizováno], neboť vstup do této budovy se nachází na pozemcích ve vlastnictví žalobkyně a nikoli na sporném pozemku. Pozemek parc. č. [anonymizováno] má však zásadní význam jako vstupní úsek dopravního spojení k obytné zástavbě i dalším pozemkům v území a jeho účelné využití spočívá právě v zajištění veřejně přístupné cesty. Přikázání tohoto pozemku žalovanému má představovat logické a systémově vhodné vyústění převážně veřejnoprávního vlastnického režimu celé komunikace, aniž by tím byla dotčena vlastnická práva žalobkyně.
3.Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav:
4.Výpisem z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm [anonymizováno] pro kat. a obec [anonymizováno] list vlastnictví č. [anonymizováno] bylo prokázáno, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. [anonymizováno] – trvalý travní porost, pozemku parc. č. [anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojí stavba [anonymizováno] zem. stavba, LV č. [anonymizováno], pozemku parc. č. [anonymizováno] ostatní plocha, manipulační plocha, přičemž žalobkyně vlastní podíl o velikosti [anonymizováno] a žalovaný podíl [anonymizováno]. Výpisem z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm [anonymizováno] pro kat. území a obec [anonymizováno] list vlastnictví č. [anonymizováno] bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem rozsáhlého areálu nemovitých věcí, kromě jiných pozemku parc. č. [anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [anonymizováno] zem. stavba, stavba stojí na pozemku parc. č. [anonymizováno], [anonymizováno] – LV [anonymizováno]. Na vypořádání podílového spoluvlastnictví se účastníci nedokázali dohodnout, žalovaný navrhoval za účelem mimosoudního vyřízení věci směnu pozemků tak, aby žalovanému připadl pozemek parc. č. [anonymizováno], žalobkyně o takovéto řešení zájem neměla.
5.Znaleckým posudkem č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] vypracovaným znalcem [anonymizováno] [anonymizováno], znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, byla prokázána obvyklá cena předmětných nemovitých věcí ve výši [anonymizováno], výše obvyklé ceny nemovitostí určená tímto znaleckým posudkem, nebyla mezi účastníky sporná.
6.Žalobkyně prokázala svou schopnost poskytnout přiměřenou náhradu výpisem ze svého účtu vedeného u [anonymizováno] č. ú. [anonymizováno], ze kterého vyplývá, že žalobkyně má k [anonymizováno] na svém účtu zůstatek ve výši [anonymizováno].
7.Ze snímků katastrální mapy soud zjistil zejména informace o umístění jednotlivých pozemků, jejich návaznost na areál ve vlastnictví žalobkyně, jejich návaznost na okolní parcely, přístupové cesty a veřejnou infrastrukturu. Ortofotomapou bylo prokázáno umístění stavby č. p. [anonymizováno] ve vlastnictví žalobkyně a sporného pozemku parc. č. [anonymizováno], který se nachází před vchodem do této stavby. Z těchto podkladů soud dovodil vzájemné prostorové vztahy mezi jednotlivými nemovitostmi a jejich okolím.
8.Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí ve věci.
9.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:
10.Podle ust. § 1140 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. 11.Podle ust. § 1143 OZ, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 12.Podle ust. § 1144 odst. 1 OZ, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. 13.Podle ust. § 1147 OZ, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 14.Zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tvoří jeden celek a rozsudek o tom je konstitutivním rozhodnutím.
15.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, pokud jde o zrušení podílového spoluvlastnictví. V daném případě bylo nesporné, že účastníci se na vypořádání podílového spoluvlastnictví nedohodli a žalobkyně proto podala u soudu návrh na jeho zrušení a vypořádání. Z těchto důvodů soud v souladu s ust. § 1143 OZ zrušil toto spoluvlastnictví a zároveň rozhodl o způsobu jeho vypořádání. Soud se s ohledem na ust. § 1144 odst. 1 OZ nejprve zabýval otázkou, zda je možné reálné rozdělení předmětných nemovitostí. Účastníci učinili v průběhu řízení nesporným, že předmětné pozemky nelze reálně rozdělit s ohledem na jejich výměru, tvar a funkční využití. 16.Při rozhodování o tom, kterému ze spoluvlastníků má být věc přikázána soud vycházel zejména z velikosti spoluvlastnických podílů, z účelného využití věci, z dosavadních majetkových a funkčních vazeb k věci a z toho, jaké řešení nejlépe povede ke stabilnímu a spravedlivému uspořádání právních poměrů mezi účastníky. Žalobkyně navrhovala, aby všechny tři pozemky byly přikázány do jejího vlastnictví s tím, že je připravena žalovanému uhradit obvyklou cenu za jeho podíl.
17.Soud tedy přikázal pozemek parc. č. [anonymizováno] - zastavěná plocha a nádvoří a pozemek parc. č. [anonymizováno] – ostatní plocha v katastrálním území a obci [anonymizováno], do vlastnictví žalobkyně, ohledně vypořádání těchto dvou pozemků nebylo mezi stranami sporu.
18.Pokud se týká pozemku parc. č. [anonymizováno], mezi stranami nebylo sporné, že reálné rozdělení tohoto pozemku není dobře možné. Tomu nasvědčuje jak výměra a tvar předmětného pozemku, tak především jeho funkční souvislost s okolními nemovitostmi a s komunikačním uspořádáním dotčené lokality. Ze skutkových zjištění nevyplývá existence žádného reálně proveditelného návrhu na fyzické rozdělení věci, který by současně zachoval její rozumné a účelné využití. Soud proto uzavřel, že namístě je vypořádání tohoto pozemku podle § 1147 OZ, tedy přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků. 19.Při úvaze, kterému z účastníků má být pozemek přikázán, soud přihlédl především k velikosti spoluvlastnických podílů. Žalobkyně je zcela zjevně většinovou spoluvlastnicí, neboť její podíl přesahuje čtyři pětiny, zatímco žalovaný je spoluvlastníkem menšinovým. Tato skutečnost sama o sobě sice není jediným rozhodným kritériem, avšak v poměrech projednávané věci má značnou váhu. Přikázání věci většinovému spoluvlastníkovi zpravidla lépe odpovídá dosavadnímu rozsahu jeho majetkové účasti a představuje méně rušivý zásah do stávajících majetkových poměrů než opačné řešení. Soud dále vzal za prokázané, že žalobkyně je vlastnicí rozsáhlého přilehlého areálu nemovitostí zapsaného na LV č. [anonymizováno] pro katastrální území [anonymizováno] a že předmětný pozemek na její majetek bezprostředně navazuje. Žalobkyně v řízení tvrdila a listinnými podklady dokládala, že pozemek parc. č. [anonymizováno] leží přímo před vstupem do stavby č. p. [anonymizováno] na pozemcích parc. č. [anonymizováno] a [anonymizováno] a že jeho vlastnictví je pro ni významné z hlediska funkčního využití celého areálu. Přikázání pozemku žalobkyni tak povede k majetkovému a funkčnímu sjednocení prostoru bezprostředně souvisejícího s její stavbou a navazujícími pozemky.
20.Naproti tomu přikázání pozemku žalovanému by vedlo k tomu, že prostor navazující na vstup do stavby a na areál žalobkyně by byl ve vlastnictví jiné osoby. Takové řešení by podle názoru soudu bylo méně vhodné, neboť by mohlo vytvářet budoucí provozní i právní komplikace v užívání navazujících nemovitostí žalobkyně, aniž by pro takový zásah existoval dostatečně přesvědčivý důvod. Soud proto přisvědčil žalobkyni, že z hlediska účelného využití věci a stabilizace právních poměrů jí svědčí silnější důvody pro přikázání předmětného pozemku.
21.Žalovaný dále namítal, že na přikázání pozemku do jeho vlastnictví existuje veřejný zájem, neboť pozemek tvoří vstupní úsek cesty sloužící přístupu k další zástavbě a k dalším pozemkům v lokalitě, a že je žádoucí, aby takový pozemek vlastnilo město. Soud se touto obranou zabýval, avšak neshledal ji důvodnou. I pokud by bylo přijato tvrzení žalovaného, že na dotčeném pozemku se nachází veřejně přístupná účelová komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, sama tato skutečnost ještě neznamená, že vlastníkem pozemku musí být obec. Zákonný režim veřejně přístupné účelové komunikace není založen na osobě vlastníka, nýbrž na povaze a účelu komunikace. Podle § 19 zákona o pozemních komunikacích podléhají veřejně přístupné pozemní komunikace obecnému užívání, a veřejný režim jejich užívání tedy není bez dalšího vyloučen tím, že jejich vlastníkem je soukromá osoba. 22.Nebylo rovněž tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně v minulosti podnikla kroky směřující k uzavření nebo faktickému znepřístupnění této komunikace. Samotná obava žalovaného z možného budoucího omezení přístupu, aniž by byla podložena konkrétními skutkovými zjištěními, nepřevažuje nad kritérii velikosti spoluvlastnických podílů a účelného využití věci ve smyslu § 1147 OZ 23.Za významné soud považoval i to, že podle zjištění plynoucích z podání žalobkyně i z dalších předložených podkladů cesta v lokalitě nevede jen přes pozemek parc. č. [anonymizováno], ale přes řadu dalších pozemků různých vlastníků. Žalobkyně konkrétně poukazovala na to, že z pozemků tvořících dotčenou cestu vlastní žalovaný jen malou část, zatímco žalobkyně vlastní podstatně větší počet těchto pozemků. Jestliže tedy žalovaný odůvodňuje svůj nárok potřebou zajistit veřejný charakter celé přístupové cesty, pak soud uzavírá, že nabytí jediného pozemku parc. č. [anonymizováno] do vlastnictví žalovaného by samo o sobě jeho postavení z hlediska zajištění celé cesty podstatně nezměnilo. Žalovaný dále argumentoval vhodností vlastnictví obce z pohledu údržby, investic a dlouhodobé stability. Ani tyto úvahy však podle názoru soudu nepřevažují nad konkrétními okolnostmi na straně žalobkyně. Soud při vypořádání spoluvlastnictví neposuzuje obecnou vhodnost veřejného vlastnictví určitého typu pozemků, nýbrž konkrétně zvažuje, kterému ze spoluvlastníků má být věc přikázána s ohledem na poměry projednávaného případu. V tomto směru soud uzavírá, že vazba pozemku na areál žalobkyně, velikost jejího podílu a potřeba zachování jednotného a funkčního majetkového uspořádání v jejím případě převážily.
24.Bylo prokázáno, že žalobkyně je připravena a schopna poskytnout žalovanému přiměřenou náhradu za jeho spoluvlastnický podíl. Z ustálené judikatury vyplývá, že základem pro stanovení přiměřené náhrady za nemovitost je cena obvyklá v daném místě a čase. Obvyklá cena společných nemovitostí byla podle znaleckého posudku [anonymizováno] [anonymizováno] stanovena částkou [anonymizováno], hodnota podílu žalovaného tak odpovídá částce [anonymizováno], přičemž žalobkyně doložila svou platební schopnost tuto částku žalovanému uhradit. Ani v tomto směru tedy soud neshledal překážku pro přikázání věci žalobkyni.
25.Na základě všech uvedených skutečností soud uzavírá, že podmínky pro přikázání pozemku parc. č. [anonymizováno] do výlučného vlastnictví žalobkyně jsou splněny. Reálné rozdělení věci není dobře možné, žalobkyně je výrazně většinovou spoluvlastnicí, předmětný pozemek bezprostředně funkčně navazuje na její další nemovitosti a jeho přikázání žalobkyni lépe odpovídá požadavku účelného využití věci i stabilního uspořádání právních poměrů. Tvrzený veřejný zájem žalovaného soud za daného skutkového stavu neshledal takovým, aby mohl tyto závěry zvrátit. Proto soud rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví a o přikázání i pozemku parc. č. [anonymizováno] do výlučného vlastnictví žalobkyně za přiměřenou náhradu odpovídající hodnotě spoluvlastnického podílu žalovaného (II. výrok). Žalobkyni pak bylo uloženo uhradit žalovanému na vyrovnání vypořádacího podílu částku ve výši [anonymizováno] ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.
26.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ, občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud přitom vycházel z ustálené judikatury, která vychází z názoru, že řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 OSŘ). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle § 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13.09.2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 (302/2023 Sb.). --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.