Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. m) tr.ř.
Datum rozhodnutí: 04.03.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
Důvody dovolání
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 05.05.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 04.03.2026 o dovolání, které podala obviněná Jana Daoud proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.05.2025, sp. zn. krajsky/44_To_143_2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. okresni/3_T_138_2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 06.03.2025, sp. zn. okresni/3_T_138_2024 , uznal obviněnou Janu Daoud (dále jen „obviněná“) vinnou přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustila společně s již odsouzenou Alenou Fialovou v podstatě tím, že v době od 22.02.2021 do 21.06.2022, v Praze 9, jako jednatelky společnosti CZECH BUSINESS CAPITAL s.r.o., IČO: 021 07 554, a jako jediné osoby fakticky rozhodující a odpovědné za odvádění povinných srážek z mezd zaměstnanců, v pozici zaměstnavatele a plátce zdravotního pojištění a daní z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, srážely zaměstnancům z jejich hrubé mzdy a neodvedly
1. v rozporu s ustanovením § 38 ZDP, o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti správci daně, tj. Finančnímu úřadu pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 9, za mzdová období od října 2021 do prosince 2021 ve výši 145 775 Kč, za mzdová období od ledna 2022 do května 2022 ve výši 324 736 Kč, celkem 470 511 Kč , 2. v rozporu se zák. č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Pražské správě sociálního zabezpečení za mzdové období od ledna 2021 do prosince 2021 ve výši 123 942 Kč, za mzdové období od ledna 2022 do května 2022 ve výši 136 676 Kč, celkem 260 618 Kč , 3. v rozporu s ustanovením § 5 zák. č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění ve znění pozdějších předpisů, pojistné na zdravotní pojištění a. Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR za mzdová období od listopadu 2021 do prosince 2021 ve výši 20 293 Kč, od ledna 2022 do května 2022 ve výši 56 320 Kč, celkem 76 613 Kč,
b. Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví za mzdová období listopad 2021 ve výši 1 418 Kč, od února 2022 do května 2022 ve výši 4 934 Kč, celkem 6 352 Kč,
c. České průmyslové zdravotní pojišťovně za mzdové období listopad 2021 1 671 Kč,
d. Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky za mzdová období od února 2021 do března 2021 a od října 2021 do prosince 2021 ve výši 15 516 Kč, od ledna 2022 do května 2022 ve výši 11 646 Kč, celkem 27 162 Kč ,
e. RBP, zdravotní pojišťovně za mzdová období od března 2022 do května 2022 ve výši 1 866 Kč.
2. Za to jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
3. Odvolání obviněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 26.05.2025, sp. zn. krajsky/44_To_143_2025 , podle § 256 tr. ř. zamítl. II . Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním , v němž odkázala na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Namítla, že řízení předcházející vydání napadeného usnesení i samotné rozhodnutí porušily zásady a ustanovení trestních předpisů, právo na spravedlivý proces, vycházejí z nesprávných skutkových závěrů, a tedy jsou nesprávné i výroky o vině a trestu. Podle obviněné nebyla naplněna subjektivní ani objektivní „podstata“ přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, za který byla odsouzena. Má za to, že nebyl prokázán její úmysl nesplnit zákonnou povinnost. Neexistuje podle ní žádný přímý důkaz o tom, že by se skutku dopustila právě ona. Soudy podle ní nevyhledávaly a nehodnotily skutečnosti svědčící v její prospěch. Tvrdí, že činila vše pro to, aby zákonné odvody byly uhrazeny, včetně optimalizace hospodaření společnosti a evidence přeplatků u státních institucí.
5. Dále namítá, že soudy se nedostatečně zabývaly ekonomickou situací společnosti CZECH BUSINESS CAPITAL s.r.o. Nesouhlasí s odvolacím soudem, podle kterého je nerozhodná domněnka obhajoby o tom, že by znalkyně z oboru ekonomika měla pracovat s nedostatečným listinným materiálem, pokud takovou eventualitu vyloučila. Za zákonnost důkazu je odpovědný soud, nikoli znalec. Podle obviněné nelze považovat znalecký posudek za dostatečný důkaz, neboť neobsahuje informace o zdrojích dat ani o jejich věrohodnosti. Znalkyně navíc připustila, že případné přeplatky by mohly změnit závěry posudku, přesto soud přeplatky vyplývající minimálně ze strany 6 posudku nijak nezohlednil. Zohledněno nebylo ani pořadí úhrady daně ve smyslu § 152 zák. č. 280/2009 Sb.. Obviněná se táže, zda lze odsoudit člověka za přečin v okamžiku, kdy po zkoumaném období finanční úřad vrátí na účet společnosti přeplatky, ze kterých zákonné platby mohly být uhrazeny. Znalecký posudek se nezabýval skutečnou finanční situací společnosti, ale pouze mechanickými součty příjmů a výdajů, což nelze považovat za relevantní analýzu. Znalkyně neměla k dispozici účetnictví a zejména neřešila jiné závazky společnosti než vůči státním institucím, které nekriticky převzala. Soudy se nijak nezabývaly možným úpadkem společnosti, ačkoliv nalézací soud tuto možnost zmínil. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 16.07.2019, sp. zn. usoud/I.__S_448_19, je otázka úpadku významná pro posouzení její povinnosti odvádět platby za zaměstnance. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 a aby byla zproštěna obžaloby. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že je v podstatě opakováním obhajoby uplatněné v předchozích fázích trestního řízení, s níž se soudy již řádně vypořádaly. Obviněná podle něj nevymezila žádný relevantní dovolací důvod. Označila sice § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak nevytkla ani neprovedení důkazů, ani použití nezákonných důkazů, ani zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Státní zástupce přitom má za to, že skutková zjištění soudů mají podklad v řádně provedených a procesně použitelných důkazech, které byly hodnoceny v souladu s principy elementární logiky. Obviněná nekonkretizovala, s jakým důkazem mají být skutkové závěry soudů v rozporu. Její námitky jsou založeny pouze na subjektivním nesouhlasu s hodnocením důkazů a na tvrzení, že soudy se dostatečně nezabývaly ekonomickou situací společnosti. Tato problematika však byla podle státního zástupce středobodem dokazování, které bylo provedeno pečlivě a komplexně. Podle státního zástupce je znale cký posudek z oboru ekonomika bezvadný a jeho závěry byly obhájeny přesvědčivě. Znalkyně potvrdila, že měla k dispozici dostatečné podklady. Posudek byl doplněn dalšími důkazy, včetně výpovědí bývalých zaměstnanců, bankovních informací a listinných materiálů, jakož i výpovědí samotné obviněné. O kvalitě provedeného dokazování svědčí i fakt, že oproti usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zkráceno období, po které se měla obviněná trestné činnosti dopouštět.
7. Státní zástupce má za to, že námitky obviněné nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože zpochybňování právního posouzení skutku je založeno na nesouhlasu se skutkovými zjištěními, nikoli na právní argumentaci. Bylo prokázáno, že obviněná společně s další osobou strhla ze mzdy zaměstnanců částky určené na zákonné odvody, které však neodvedla oprávněným institucím, ale použila je pro financování podnikání. Zavinění ve formě eventuálního úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku bylo podle něj rovněž prokázáno, neboť obviněné byl ekonomický stav společnosti znám a byl jí udržován, přičemž svých povinností při odvádění plateb za zaměstnance si byla vědoma, což vyplývá také z její výpovědi. Závěrem státní zástupce uvedl, že námitky obviněné nelze podřadit pod žádný z označených dovolacích důvodů, tedy ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
8. K vyjádření státního zástupce zaslala obviněná repliku , v níž vyjádřila nesouhlas s tvrzením, že dovolání nepřináší nové skutečnosti a pouze opakuje obhajobu z předchozích fází řízení. Podle obviněné soudy obou stupňů námitky řádně nevyhodnotily, a proto je nutný jejich přezkum v dovolacím řízení. Klíčový znalecký posudek byl vypracován na základě nedostatečných podkladů, nezohlednil finanční situaci společnosti ani přeplatky, které by mohly ovlivnit jeho závěry. Soud měl podle obviněné přezkoumat zákonnost důkazu a kriticky hodnotit splnění podmínek dle § 28 zák. č. 254/2019 Sb., což se nestalo. Obviněná dále zopakovala část své dovolací argumentace. Orgány činné v trestním řízení se podle ní ekonomickou situací společnosti nezabývaly dostatečně, což je zásadní pochybení. Nesouhlasí s tvrzením, že znalecký posudek je bezvadný a komplexní, protože se zaměřil pouze na mechanické součty příjmů a výdajů, nikoli na skutečný stav společnosti. Zákonnost důkazu posuzuje výhradně soud, nikoli znalec, proto není relevantní vyjádření znalkyně, že měla dostatečné podklady. Státní zastupitelství také ve vyjádření ignoruje obviněnou označenou judikaturu, která je pro posouzení věci podstatná (z hlediska existence možného úpadku společnosti). III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
9. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
14. Konkrétní námitky, které obviněná v dovolání uplatnila, žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. neodpovídají.
IV. Důvodnost dovolání
15. Obviněná v textu svého dovolání konkrétní námitky jednotlivým dovolacím důvodům nepřiřadila a je třeba říci, že její argumentace je z větší části natolik obecná, že provádění dovolacího přezkumu na jejím základě zjevně není možné, aniž by Nejvyšší soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí jako celku způsobem odpovídajícím reviznímu principu, který se však v dovolacím řízení neuplatňuje. Týká se to především obviněnou tvrzeného porušení „zásad a ustanovení trestních předpisů“, práva na spravedlivý proces, nesprávnosti skutkových závěrů, i údajného nenaplnění subjektivní a objektivní stránky. Blíže nerozvedeno zůstalo i tvrzení, že neexistuje žádný přímý důkaz o spáchání skutku obviněnou (obviněná byla společnicí a jednatelkou CZECH BUSINESS CAPITAL s.r.o. a tuto svou funkci také fakticky vykonávala, o spáchání skutku její osobou tak nebylo absolutně žádných pochyb) a že byla porušena povinnost vyhledávat a vyhodnocovat skutečnosti svědčící v její prospěch. Taková prostá konstatování bez bližší argumentace vázané na konstrukci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. nemohou být subsumována pod konkrétní dovolací důvody.
16. Proto je třeba na úvod připomenout, že dovolací argumentaci není možné za obviněné v žádném ohledu domýšlet. Dovolání je značně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, který lze podat pouze prostřednictvím obhájce, ze zákonem vymezených důvodů, Nejvyšší soud se proto může zabývat pouze těmi námitkami, které jsou v něm v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. uvedeny (viz č. 46/2013-I Sb. rozh. tr.).
17. Dále je možné připomenout, že nesprávná realizace důkazního řízení ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18.11.2004, sp. zn. usoud/III.__S_177_04). Naplnění tohoto dovolacího důvodu vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již zasahuje do práva na spraved livý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění. 18. I podle Ústavního soudu „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 TŘ, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvede ných v dovolání.“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18.01.2023, sp. zn. usoud/I.__S_3298_22). Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání vyžaduje konkrétní vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká, v čem je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závě ry vyvozeny. 19. Formulací § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. se ve své první alternativě vztahuje k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku podaného proti jednomu z taxativně vyjmenovaných rozhodnutí uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takové rozhodnutí. Druhá alternativa citovaného dovolacího důvodu je pak naplněna za situace, kdy je současně naplněn některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. V daném případě tedy obviněnou uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g, h) tr. ř.
21. Z výše uvedeného vymezení uplatněných dovolacích důvodů je zřejmé, že jim konkrétní argumentace obviněné neodpovídá. Absenci úmyslu spáchat trestný čin odůvodnila tím, že poskytovala součinnost s prodejem majetku společnosti, evidovala přeplatky u státních institucí, přizpůsobila hospodaření podniku a optimalizovala činnost, aby mohla platby hradit. To nicméně její srozumění s následkem nijak nevylučuje. I samotná výpověď obviněné nasvědčuje tomu, že se snažila podnikání udržet v chodu, za tímto účelem tedy hradila především ty platby, jejichž neuhrazení by mohlo vést k jeho rychlému konci. Je zřejmé, že zaměstnanci by bez výplaty mezd přestali chodit do práce, pokud by nezaplatila za naftu, nemohla by nakoupit další, také s finančním úřadem řešila nedoplatky na DPH proto, aby její společnost nebyla označena za nespolehlivého plátce. Smyslem ustanovení § 241 tr. zákoníku je nicméně právě zamezit tomu, aby bylo udržováno podnikání na úkor státu a dalších subjektů plnících důležité úkoly ve prospěch obyvatelstva. V daném případě tedy snaha obviněné nesměřovala primárně k uhrazení povinných plateb, ale k udržení podnikání za každou cenu.
22. Žádnému z uplatněných dovolacích důvodů neodpovídá ani námitka, že se soudy nezabývaly podrobně a důkladně ekonomickou situací společnosti, výtka vůči tomu, jak se odvolací soud vypořádal s námitkou týkající se možné nedostatečnosti podkladů, s nimiž pracovala znalkyně z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence a mzdy, Ing. Eva Klapuchová, výhrada, že se znalecký posudek nezabýval finanční situací společnosti, ale pouze mechanickými součty příjmů a výdajů na účtech, ani námitka, že se odvolací soud nezabýval možným úpadkem společnosti. Obviněná totiž ani netvrdí, že její společnost byla v úpadku a neoznačuje důkazy, které v tomto směru soudy opomněly nebo z nichž vyvodily nesprávná skutková zjištění a jaká. Stejně tak neuvádí, v čem měly být podklady znaleckého posudku nedostatečné a proč by opačné stanovisko znalkyně mělo být tedy vadné. Navíc podklady, které by mohly ekonomickou situaci společnosti podrobněji a komplexně objasnit, měla k dispozici obviněná (společnost obviněné neposkytla znalkyni účetnictví), součástí dovolací argumentace však nejsou námitky spočívající v tom, že by byly obhajobou v tomto směru navrhovány a soudy opomenuty konkrétní důkazy. Byla to právě obviněná, která měla přehled o ekonomické situaci společnosti, proto by si měla být vědoma také jejího případného úpadku. Není proto namístě, aby takovou námitku uváděla v hypotetické rovině za současného vědomí nemožnosti orgánů činných v trestním řízení tuto eventualitu prověřit na základě podkladů, které jim byly dostupné. Na toto hypotetické tvrzení možného stavu úpadku společnosti pak navazuje argumentace týkající se právního posouzení povinnosti odvádět platby vymezené v § 241 tr. zákoníku za takového stavu. Ani na jeho základě nebylo možné dovolací přezkum provést, neboť námitka se neodvozuje ze soudy zjištěného skutkového stavu, ale vychází právě jen z této spekulace obviněné, která však byla spolehlivě vyvrácena hodnocením důkazů soudy nižších stupňů, s nímž dovolatelka opakovaně obsahově totožným způsobem vyjadřuje nesouhlas.
23. Pokud pak obviněná odkazovala na ustanovení § 152 zák. č. 280/2009 Sb., toto své tvrzení opět nijak blíže nevysvětlila. Z ničeho přitom nevyplývá, že by finančnímu úřadu zaslala platby, které by namísto k uhrazení daně z příjmu za zaměstnance její společnosti byly připsány na úhradu starších nedoplatků DPH apod. K námitce, že není zřejmé, z jakých zdrojů znalkyně čerpala informace, lze odkázat na písemné zpracování posudku i na výslech znalkyně u hlavního líčení. Konečně, jestliže obviněná argumentovala nezohledněním přeplatků „minimálně ze strany 6 znaleckého posudku“, není vůbec zřejmé, jaké další přeplatky kromě jednoho zde uvedeného má na mysli. Uvedený přeplatek z předcházejících let byl přitom, jak je zřejmé z tabulky na str. 6, započten, a je tedy zohledněn i ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. 24. V daném případě tak lze pouze konstatovat, že napadená rozhodnutí netrpí žádnými vadami důkazního řízení, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné a proč jí neuvěřily. Soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněné, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Právní posouzení je přiléhavé učiněným skutkovým závěrům, a to i z hlediska závěru o subjektivní stránce trestného činu. Jak správně poukázal státní zástupce, nesouhlas dovolatelky s právní kvalifikací zpochybněním subjektivní stránky byl založen na obecném a toliko proklamativním nesouhlasu s obsahem provedených důkazů a jejich hodnocením soudy nižších stupňů. Takový nesouhlas však, jak vyplývá z výše uvedených nároků kladených na dovolací argumentaci, nemůže založit přezkum Nejvyšším soudem na pozadí dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) ani písm. h) tr. ř. Konkrétní námitky podle jejich vymezení v obsahu dovolání tak nebylo možno podřadit pod formálně uplatněné dovolací důvody, ani pod dovolací důvody jiné.
25. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněná neuvedla, kterou jeho alternativu uplatňuje. První z nich nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému přezkoumání podle § 254 tr. ř. a odvolání obviněné bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy obviněná svými námitkami obsahově nenaplnila ani namítané dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí
26. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 04.03.2026
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu