Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Opletalovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 26 100 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od [anonymizováno] do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 000 Kč od [anonymizováno] do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 26 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne [anonymizováno] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal měsíčně splácet úrok přirostlý za předmětné období, jistinu mohl žalovaný splatit kdykoli po dobu trvání smlouvy. Žalovaný řádně nesplácel, úvěr tedy žalobkyně zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny 15 000 Kč a smluvního úroku za první měsíc doby čerpání úvěru 6 000 Kč. Dále požadovala smluvní pokutu 5 100 Kč za prodlení od [anonymizováno] do [anonymizováno] (0,1 % denně z dlužné částky). Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ověřením jeho příjmu, dále lustracemi ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě takto získaných informací neměla důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka. Pro případ, že by soud neměl nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, navrhla, aby soud nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení.
2.Žalobkyně poté vzala žalobu částečně zpět, co do částky 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky, neboť žalovaný ji zaplatil ještě před podáním žaloby.
3.Podle § 96 odst. 1 OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. 4.Podle § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
5.Jelikož žalobkyně vzala žalobu částečně zpět dříve, než začalo jednání (viz § 96 odst. 4 OSŘ), soud řízení v rozsahu zpětvzetí bez dalšího zastavil podle § 96 odst. 2 věty první (výrok I.). 6.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
7.Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a OSŘ bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky. 8.Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:
9.Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to převodem na jeho účet č. [anonymizováno]/[anonymizováno] dne [anonymizováno] (viz sdělení [anonymizováno]). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z částky úvěru, tj. v tomto případě 6 000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]). Na dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, a to dopisem odeslaným dne [anonymizováno] (výzva k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku).
10.Žalobkyně si k poměrům žalovaného zaznamenala, že byl rozvedený, bydlel sám, měl základní vzdělání, byl zaměstnaný od února 2017 jako brusič s příjmem 35 904 Kč měsíčně a jeho výdaje činily 14 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr č. [anonymizováno]).
11.Žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného na základě výplatních pásek za listopad 2023 až leden 2024. Průměrný příjem žalovaného v tomto období činil cca 37 000 Kč (výplatní pásky). Totožnost žalovaného ověřila z kopie jeho občanského průkazu (kopie průkazu).
12.Podle § 2395 OZ, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14.Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16.Podle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 17.Podle § 87 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 18.Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:
20.Soud nejdříve posuzoval, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou v § 86 zák. č. 257/2016 Sb., tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací a podkladů získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, konkrétně výplatních pásek. Žalobkyně neuvedla, jakým konkrétním způsobem prověřila a posoudila příjmy a zejména výdaje žalovaného. Netvrdila, že zjišťovala a ověřovala jeho celkové náklady na bydlení (včetně energií), základní výdaje na živobytí. Rovněž nedoložila, že by zjišťovala, respektive zohlednila, zda žalovaný v době uzavření smlouvy měl či neměl dluhy a v jaké výši, jaká je jeho platební morálka. Nepředložila důkaz o tom, že provedla lustraci žalovaného v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v evidenci zahájených exekucí. Žalobkyně měla zákonnou povinnost důsledného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tu však nesplnila. 21.Soud tedy dospěl k závěru, že postup žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v zákoně o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze ověřením jeho příjmu, aniž by byla ověřena rovněž výdajová stránka a dluhová zatíženost, nemůže být považováno za dostatečné.
22.Jelikož žalobkyně před uzavřením smluv řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, je smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru.
23.Žalobkyně na základě této neplatné smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný dosud vrátil 3 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil žalobkyni částku 12 000 Kč jako poskytnutou jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru (výrok II.).
24.Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.
25.Jelikož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, poplatky a smluvní pokuta. Žalobkyně nemá právo ani na úroky z prodlení, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením jistiny. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [anonymizováno] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [anonymizováno]: [anonymizováno]. Beck, 2017, s. 436-440). […] Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 26.Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane, až když dlužnou jistinu úvěru nezaplatí ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje za přiměřenou.
27.Ve zbývajícím rozsahu soud proto žalobu zamítl (výrok III.).
28.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV.), neboť při zohlednění příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku byly obě strany až na nepatrnou část stejně úspěšné. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo v exekuci.