lex.One
Okresní soudRozsudekČíslo jednací: 16 C 12/2026-29Soud: Okresní soudAutor: Mgr. Irena HluštíkováDatum vydání: 2026-06-12Datum zveřejnění: 2026-08-14Identifikátor ECLI: ECLI:CZ:OSFM:2026:16.C.12.2026.1Graf vazeb →

16 C 12/2026-29

smlouva o úvěru

Předmět řízení

o 41 499,16 Kč s příslušenstvím

Plný text rozhodnutí

1.Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 41 499,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [anonymizováno]. (dále jen „Banka“) uzavřela s žalovanou dne [anonymizováno] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč a tato se je zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 14,32 % ročně.
2.Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3.Soud nařídil ústní jednání na [anonymizováno], ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.
4.U ústního jednání soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to:
5.Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.
6.Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru:
7.Banka se dne [anonymizováno] dohodla s žalovanou, že jí poskytne peněžní prostředky až do výše 70 000 Kč za úrok ve výši 14,32 % ročně, které se žalovaná zavázala vrátit v 84měsíčních splátkách po 1 333 Kč. Banka se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky v hotovosti na základě žádosti žalované o čerpání úvěru. Banka převedla pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
8.Podle § 3028 odst. 3 OZ, občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
9.Podle § 497 ObchZ, obchodní zákoník, účinného do 31.12.2013, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10.Podle § 502 odst. 1 ObchZ, obchodní zákoník, účinného do 31.12.2013, od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.
11.Vzhledem k tomu, že smlouva byla mezi Bankou a žalovanou uzavřena dne [anonymizováno], s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 OZ soud na daný vztah aplikoval § 497 ObchZ a dospěl k závěru, že Banka a žalovaná uzavřely smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy se Banka zavázala vyplatit žalované úvěr, a to v hotovosti s tím, že úvěr bude veden na úvěrovém účtu. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by byly vůbec nějaké peněžní prostředky žalované poskytnuty, a že žalovaná vůbec o čerpání úvěru požádala, když k tomu nepřiložila žádný důkaz. Byť v žalobě zmiňuje výpis z účtu, tento k žalobě ani u jednání soudu předložen nebyl. Žalobkyně se o vlastní vůli nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, a proto nemohla být soudem poučena podle § 118a odst. 3 OSŘ o povinnosti doplnit označení důkazů stran poskytnutí peněžních prostředků žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by Banka vůbec žalované nějaké peněžní prostředky poskytla, byla žaloba zamítnuta.
12.Žalovaná byla v řízení procesně úspěšná, z obsahu spisu však nevyplývá, že by jí vznikly nějaké náklady řízení, proto soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
CZ Rozhodnutív0.1.0