Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti nezletilého A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného zákonnou zástupkyní B. B. (jedná se o pseudonym), právně zastoupenou JUDr. Michalem Hráským, advokátem se sídlem Ostrovského 911/30, Praha 5, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2025 č. j. 19 Co 1379/2025-212 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 7. 2025 č. j. 0 P 23/2025-150, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a C. A., D. B. a E. B. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1.Okresní soud výrokem I napadeného rozsudku nařídil nad nezletilým stěžovatelem (tehdy ve věku 13 let) ústavní výchovu podle § 971 odst. 1 občanského zákoníku, pro jejíž výkon ho zařadil do dětského domova se školou v X. Výrokem VI vyslovil předběžnou vykonatelnost tohoto rozhodnutí. Současně rozhodl o výživném, o péči, o prodloužení dříve nařízeného předběžného opatření a o nákladech řízení. 2.Okresní soud uvedl, že nezletilý se dopustil extrémně závažného jednání, a sice pokusu masové vraždy, jehož posouzení je zároveň předmětem řízení dle zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Nezletilý se dostavil do školy se střelnou zbraní, sekerou a kuchyňským nožem, přičemž dle svých vlastních slov měl v úmyslu zavraždit většinu svých spolužáků. Střelná zbraň jen díky shodě šťastných okolností nevystřelila, nezletilý byl pak odzbrojen učitelkou a předán policii.
3.Ústavní výchovu nařídil okresní soud zejména s ohledem na vysokou rizikovost chování nezletilého, kterému navíc zcela schází sebereflexe, a lítost projevuje jen nad sebou samým. Okresní soud vycházel nejen z úředních záznamů policejních orgánů, ale zejména ze zprávy diagnostického ústavu, skládající se ze zprávy vychovatele, učitele, etopeda (speciálního pedagoga) a psychologa. Za alarmující z této diagnostické zprávy považoval okresní soud zejména zjištění, že nezletilý, ač jinak uzavřený a tichý, se projevuje úsměvy a hovoří v dlouhých větách ve chvíli, kdy se zmiňují zbraně či násilí. Rodičům a mateřským prarodičům nezletilého podle okresního soudu chybí jakýkoli kritický náhled na jeho jednání. Okresní soud poukázal např. na to, že matka odmítá vidět, že nezletilý tíhne k nacismu, přestože to nezletilý sám uvedl, přičemž matka zdůvodňovala touhu nezletilého po knize Mein Kampf tím, že má rád Německo a němčinu. Obdobně mateřský děd uvedl, že se odmítá zbavit svých střelných zbraní (z nichž jednu nezletilý odcizil a přinesl do školy, kde s ní chtěl vraždit), jelikož nezletilému věří, že se už nikdy nic podobného nebude opakovat. Podle okresního soudu nelze v rámci rodiny očekávat adekvátní výchovné působení na nezletilého, které by předcházelo opakování páchání další protiprávní činnosti.
4.Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudek okresního soudu potvrdil. Doplnil dokazování o znalecký posudek z oboru psychiatrie a psychologie. Pobyt nezletilého na svobodě považují znalci pro společnost za vysoce nebezpečný, možnosti jeho resocializace pak za významně omezené. Nezletilý nadále uváděl např., že střelci na školách jsou jeho vzorem. Je rovněž přesvědčen o vlastní nadřazenosti, nemá žádné běžně uznávané hodnoty, ani život ostatních nevnímá jako hodnotu. Vzhledem k závažnosti jednání a absenci náhledu ze strany nezletilého i ze strany rodiny je i podle krajského soudu zapotřebí, aby byl nezletilý po jistou dobu institucionálně sledován a vyhodnocován ve specializovaném zařízení. Dílčí proklamované snahy rodiny o řešení situace krajský soud kvitoval, ale nepovažoval je za dostatečné vzhledem k závažnosti jednání nezletilého.
5.Nezletilý stěžovatel (resp. jeho matka jako zákonná zástupkyně) v ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy porušily čl. 1 a čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 Ústavy. Přestože zákon umožňuje i jiné, mírnější opatření k nápravě mladistvého delikventa i k ochraně společnosti, soudy s jinou formou nápravy vůbec nepočítaly. V daném případě bylo podle zákona možné, aby namísto umístění do ústavu byl nezletilý svěřen do péče matky, která učinila pro nápravu nezletilého vše, co si lze představit. Umístěním do ústavní výchovy byla porušena práva nezletilého na důstojnost a rovnost před zákonem, jelikož v ústavu jsou umístěny mladistvé osoby s různými charakterovými vlastnostmi, které dehonestují nezletilého. Ten má obavy z možných psychických a fyzických útoků. Je třeba si rovněž uvědomit problém každého dospívajícího jedince, kterým je puberta. Vinu nelze hledat jen v nezletilých dětech a rodině, ale především tam, kde dochází k šikaně - svou významnou roli má v tomto nepochybně stát. 6.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V takovém případě postačí, je-li usnesení Ústavního soudu odůvodněno odkazem na zákonný důvod odmítnutí ústavní stížnosti (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Nad rámec toho Ústavní soud uvádí ve stručnosti následující. 7.Ustanovení § 971 odst. 1 občanského zákoníku, které bylo v posuzované věci aplikováno, zní následovně: "Jsou-li výchova dítěte nebo jeho tělesný, rozumový či duševní stav, anebo jeho řádný vývoj vážně ohroženy nebo narušeny do té míry, že je to v rozporu se zájmem dítěte, anebo jsou-li tu vážné důvody, pro které rodiče dítěte nemohou jeho výchovu zabezpečit, může soud jako nezbytné opatření také nařídit ústavní výchovu. Učiní tak zejména tehdy, kdy dříve učiněná opatření nevedla k nápravě. Soud přitom vždy zvažuje, zda není na místě dát přednost svěření dítěte do péče fyzické osoby." Toto ustanovení tedy míří primárně na případy, kdy rodiče ohrožují řádný vývoj dítěte tím, že ho zanedbávají, anebo výchovu nemohou z vážných důvodů zabezpečit; jde o institut, kterým stát plní svůj pozitivní závazek k ochraně dítěte a pomáhá mu překlenout krizová období [srov. Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník - velký komentář: Svazek IV/2. § 794-975. Leges, 2016, s. 1955-1956; Westphalová, L. § 971. In: Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). 2. vydání. C. H. Beck, 2020, s. 1164, marg. č. 2]. 8.Případ nezletilého stěžovatele tedy není zcela typickou situací, na kterou citované ustanovení pamatuje. Případ nezletilého však není typický v žádném slova smyslu. Obecné soudy podrobně popsaly, v čem spočívá extrémní závažnost jednání nezletilého (k němuž se opakovaně doznal), jakož i riziko opakování tohoto jednání, pokud by nezletilý zůstal v péči rodiny a bez institucionálního dohledu. Obecné soudy na základě podrobných výslechů dospěly k závěru, že rodině nezletilého zcela chybí kritický náhled na jeho chování i na závažnost toho, co spáchal, resp. se pokoušel spáchat.
9.Obecné soudy tedy řádně odůvodnily možnost použití ustanovení § 971 odst. 1 občanského zákoníku i na zde posuzovanou situaci, kdy rodiče nejsou schopni zajistit takovou výchovu, aby se předešlo opakování enormně závažného a pro společnost rizikového jednání nezletilého. Je ústavně přípustné tímto způsobem citované ustanovení vyložit a aplikovat, přestože jeho primárním účelem není reagovat na protiprávní jednání dítěte (k čemuž slouží řízení podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže, které rovněž probíhá), nýbrž na selhání rodinného prostředí [Westphalová, L. § 971. In: Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). 2. vydání. C. H. Beck, 2020, s. 1164, marg. č. 1]. 10.Lze shrnout, že obecné soudy provedly rozsáhlé dokazování a řádně odůvodnily výjimečnost situace, která vyžaduje, resp. vyžadovala použití institutu civilního práva k umístění nezletilého do ústavní výchovy ještě před tím, než případně bude (či již bylo) pravomocně rozhodnuto o některém z opatření dle § 93 zákona o soudnictví ve věcech mládeže. 11.Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2026
Dita Řepková
předsedkyně senátu