Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupený advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení částky 79.718,29 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 22.718,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 57.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9.128,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [anonymizováno], advokátky.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
Žalobce se domáhal zaplacení částky [anonymizováno] (sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši [anonymizováno] a smluvního úroku [anonymizováno]) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tak, že jeho právní předchůdce, společnost [anonymizováno], IČO [anonymizováno] (dále jen „předchůdce žalobce“), se žalovaným dne [anonymizováno] uzavřela úvěrovou smlouvu č. [anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v celkové výši [anonymizováno] (dále jen „Smlouva“). Žalovaný se zavázal úvěr spolu s příslušenstvím splácet ve splátkách specifikovaných ve Smlouvě, které však žalovaný řádně nehradil. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným postoupením.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný uzavíral Smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud zjistil, že žaloba neobsahuje žádná tvrzení týkající se toho, zda a jak předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalobce nereagoval.
Soud tak nemohl jinak než Smlouvu pro rozpor s § 86 z. s. ú. podle § 87 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, přitom platí, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z výpisů z účtu předchůdce žalobce má soud za prokázané, že předchůdce žalobce období od [anonymizováno] do [anonymizováno] odeslal na účet č. [anonymizováno] částku celkem 57.000 Kč (dne [anonymizováno] částku [anonymizováno], dne [anonymizováno] částku [anonymizováno] a znovu [anonymizováno] a dne [anonymizováno] znovu částku [anonymizováno]). V řízení nebylo zjištěno ani prokázáno, že by žalovaný žalobci či jeho předchůdci na dluh cokoli uhradil.
Ze sdělení Raiffeisenbank soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem uvedeného účtu č. [anonymizováno] byl v té době žalovaný.
Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek a dodatkem č. [anonymizováno] k této smlouvě a seznamem postoupených pohledávek ze dne [anonymizováno], žalobce prokázal, že mu předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [anonymizováno] a podacím lístkem z téhož dne žalobce prokázal, že předchůdce žalobce žalovaného o postoupení pohledávky informoval.
Předžalobní výzvou ze dne [anonymizováno] a podacím lístkem z téhož dne žalobce prokázal, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu.
Soud tedy dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné úvěrové smlouvy finanční prostředky ve výši 57.000 Kč, žalovaný dosud na dluh neuhradil nic. Pohledávka předchůdce žalobce za žalovaným na vydání bezdůvodného obohacení byla platně postoupena žalobci, postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno (§ 1987 a násl. o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 57.000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce (podle § 87 z. s. ú.). Pokud jde o lhůtu ke splnění této povinnosti, bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit v „základní“ době do tří dnů od právní moci rozsudku, vyplývající z § 160 odst. 1 o. s. ř. Jelikož se žalovaný k žalobě nevyjádřil, soud mu uložil, aby částku bezdůvodného obohacení uhradil žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobu zamítl také co do požadovaných zákonných úroků z prodlení. Žalovaný se dosud do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení žalobci nedostal, jak plyne z § 87 z. s. ú. a z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [anonymizováno], přičemž tato částka představuje 43 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v rozsahu 71,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [anonymizováno] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [anonymizováno] sestávající z částky [anonymizováno] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [anonymizováno] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [anonymizováno] ve výši [anonymizováno]. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění práva žalobce proti žalovanému. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu.