Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci
žalobkyně:
[anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému:
[anonymizováno], narozený dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 23 114 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Řízení se, co do částky 12 456 Kč a úroku z prodlení z této částky, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 644 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 7 014 Kč a dále úroků z prodlení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 231 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 114 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo [anonymizováno] uzavřené dne 29.03.2025 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [anonymizováno], se [anonymizováno], IČ [anonymizováno] a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 16 100 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 04.10.2025. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky [anonymizováno], na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry úvěru a termín splatnosti. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do data splatnosti dle žaloby nezaplatil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 7 014 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 23 114 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 100 Kč a ze smluvního úroku ve výši 7 014 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Přirůstání smluvního úroku k jistině bylo sjednáno v úvodních ustanoveních smlouvy. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 29.03.2025 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo [anonymizováno] s uvedením variabilního symbolu [anonymizováno]. Dle žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu marně upomínán. Pohledávka za žalovaným byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2025. Dále žalobkyně v žalobě uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z titulu smlouvy o úvěru, požadovala přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení.
2.Soud usnesením ze dne 04.05.2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. okresni/7_C_89_2026-32 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a OSŘ 3.Žalobkyně na výzvu soudu dne 01.07.2026 sdělila, že dle obchodních podmínek dostupných na internetových stránkách právního předchůdce žalobce https:/www.zaplo.cz/, na které odkazuje úvěrová smlouva, prohlásil žalovaný dle č. [anonymizováno]., není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, nenachází se v exekuci či insolvenci a nejsou mu známé okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností. Dále byl informován v odstavci 7.11, že věřitel může nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud je to nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dále souhlasil, že za účelem ochrany svých majetkových práv a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů SOLUS, zájmovým sdružením právnických osob CNBC a CBCB. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně sdělila, že žalovaný uhradil na předmětných dluh dne 27.04.2025 částku 700 Kč, dne 10.06.2025 částku 3 899 Kč, dne 18.07.2025 částku 3 934 Kč, dne 11.08.2025 částku 3 923 Kč, tedy celkem žalovaný uhradil 12 456 Kč. Žalobkyně proto žalobu vzala co do částky 12 456 Kč, včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši p. a. z částky 12 456 Kč, neboť tuto částku uhradil žalovaný původnímu věřiteli před podáním žaloby a tyto platby nebyly započteny z důvodu administrativní chyby. Žalobkyně změnila žalobní petit tak, že navrhuje, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit částku 10 658 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši p. a. z částky 10 658 Kč od 05.10.2025 do zaplacení a nahradit náklady řízení. K doplnění žaloby zaslala Obchodní podmínky [anonymizováno] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově ([anonymizováno]).
4.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5.Soud postupoval dle ustanovení § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 6.Ze smlouvy o úvěru číslo [anonymizováno] ze dne 29.03.2025 uzavřené mezi společností [anonymizováno], se [anonymizováno], IČ [anonymizováno] a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč, s datem splatnosti 30 dnů, se zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně, roční procentní sazbou nákladů ve výši 660 %, na účet žalovaného [anonymizováno].
7.Z dodatku č. 1, 2 a 3 ke smlouvě o úvěru číslo [anonymizováno] uzavřených mezi společností [anonymizováno], se [anonymizováno], IČ [anonymizováno] a žalovaným bylo zjištěno, že původní úvěr byl navýšen na částku 16 100 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve výši 17 220 Kč do 30 dnů se zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně a roční procentní sazbou nákladů ve výši 654 %.
8.Z detailního výpisu [anonymizováno]. bylo zjištěno, že na účet číslo [anonymizováno] byly odeslány následující částky: dne 29.03.2025 14 000 Kč, dne 12.05.2025 700 Kč, dne 10.06.2025 700 Kč a dne 18.07.2025 700 Kč.
9.Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21.02.2026 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 27 210,80 Kč do tří dnů s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou.
10.Ze Smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21.02.2026 soud zjistil, že shora uvedená pohledávka za žalovaným byla poustoupena na současnou žalobkyni a že o postoupení pohledávky byl žalovaný informován.
11.Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12.Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13.Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. usoud/III.__S_4129_18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele. 14.Dle ustanovení § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15.Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla provedena lustrace v dostupných databázích a bylo vycházeno z dokladů poskytnutých žalovaným, které však nejsou k dispozici. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď o poměrech žalovaného. Zejména z výpisů z bankovního účtu žalovaného by bylo možné zjistit jaké příjmy žalovaný v rozhodném období měl, jaké byly jeho skutečné výdaje, zda měl nějaké další půjčky či úvěry, kolik na ně splácel apod. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ).
16.Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného.
17.Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 OZ. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 16 100 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto pohledávku ještě před podáním žaloby uhradil 12 456 Kč. Ohledně částky 12 456 Kč vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět a soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení ohledně uvedené částky a úroku z prodlení z této částky zastavil (§ 96 odst. 1–4 o. s. ř.). 18.Žalovaný je tak dle § 2993 OZ povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 3 644 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil povinnost žalovanému uhradit žalobkyni částku 3 644 Kč. 19.Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 OZ, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalované poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20.04.2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zák. č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. krajsky/23_Co_343_2024-78 ze dne 17.12.2024). Soud tak výrokem III. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 7 014 Kč a úroku z prodlení, zamítl. 20.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 OSŘ, tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 23 114 Kč, žalobu vzala částečně zpět pro částku 12 456 Kč, kterou žalovaný uhradil ještě před podáním žaloby a tato skutečnost nebyla uvedena z důvodu administrativního pochybení, tedy k tíži žalobkyně, pro částku 7 014 Kč byla žaloba zamítnuta, žalobě bylo vyhověno pro částku 3 644 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalovaného 84 % ku 16 % žalobkyně. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 68 % ve prospěch žalovaného. Žalovaný by tak měl nárok na náhradu poměrné části z účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný byl v řízení nečinný, žádné náklady řízení neúčtoval a z obsahu spisu není zřejmé, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Soud proto výrokem IV. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. 21.Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 156 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 925 Kč. Soud výrokem V. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 231 Kč.
22.Lhůta k plnění ve výroku II. a V. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1) o. s. ř., tedy na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.
Doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách číslo 3703-424591/0710 pod VS 0711008926.
V případě, že doplatek soudního poplatku nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, bude předán k vymáhání orgánu celní správy.