Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno], zastoupený advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno],
proti
žalované: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno],
o zaplacení [anonymizováno] [anonymizováno] Kč s příslušenstvím,
--- VÝROK ---
I. Žaloba, s návrhem na to, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši [anonymizováno], spolu s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno],00 % ročně, z částky [anonymizováno], od [anonymizováno] do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované, na náhradě nákladů řízení, částku ve výši [anonymizováno], a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobce se vůči žalované, svým žalobním návrhem, doručeným ke zdejšímu soudu dnem [anonymizováno], domáhal zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z titulu náhrady škody, která měla žalobci vzniknout tím, že žalovaná, jakožto banka, neposkytla žalobci již předtím slíbený úvěrový rámec.
2.Žalovaná však se žalobou nesouhlasila a požadovala její zamítnutí, když tvrdila, že se žádného porušení svých povinností a též ani zákonných předpisů, jakož ani svých interních bankovních předpisů, nedopustila, když na poskytnutí úvěru neexistuje právní nárok a když banka musí vždy pečlivě každou žádost o úvěr, a to s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám každého žadatele o úvěr, posuzovat.
3.Podepsaný soud ve věci provedl dokazování řadou listinných důkazů, přičemž, na základě toho, soud zjistil níže popsané skutečnosti.
4.Soudem zjištěný skutkový stav: Soud má za nepochybné, že žalobce měl zájem o poskytnutí úvěru, ze strany žalované, jakožto banky, a to ve výši [anonymizováno], přičemž, dle shodných tvrzení obou účastníků, a to vzhledem k výši i účelu předmětného úvěru, bylo podmínkou jeho poskytnutí zřízení zástavního práva na nemovitostech v katastrálním území [anonymizováno], jež jsou ve vlastnictví žalobce (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků). Žalobce tedy podal, dnem [anonymizováno], svou žádost o poskytnutí úvěru, s tím, že poté následovalo posuzování žádosti žalobce ze strany žalované. V této souvislosti provedl soud listinné důkazy, z nichž vyplynulo podání žádosti o úvěr, jakož i požadavky žalované banky, předestřené za účelem posouzení možnosti poskytnutí požadovaného úvěru (zjištěno z těchto listin: Souhlas s pořízením kopie dokladů a se zpracováním osobních údajů, s hlavičkou společnosti [anonymizováno], ze dne [anonymizováno], dále Vstupní žádost – souhlas s verifikací - jedná se tedy o osobní údaje a o informace o požadovaném úvěru, ze dne [anonymizováno], dále Informace o úvěru, údaje o žadateli, taktéž ze dne [anonymizováno], dále elektronická korespondence - ze dne [anonymizováno], v rámci níž je banka žádána o to, které dokumenty bude potřebovat „k rozjetí úvěru“, dále další elektronická korespondence, tentokrát ze dne [anonymizováno], kde je žádáno, tentokrát ze strany banky, o doložení daňového přiznání, o potvrzení o zaplacení daně a o posledních šest výpisů z banky, a dále pak ještě i další elektronická korespondence - ze dne [anonymizováno] a jedná se zde tedy o zamítnutí požadovaného úvěru, vůči společnosti [anonymizováno], ze strany banky). Z těchto listin, dle názoru soudu, rozhodně nějaký závazný příslib úvěrového financování nevyplývá, když tyto listiny se vztahují výlučně k procesu podání žádosti o úvěr a k procesu jejího posuzování. A i když soud doplnil dokazování též i listinou, zachycující elektronickou korespondenci obou stran, opět ze dne [anonymizováno], která se týkala „rychlého propočtu“ dotyčného úvěru, s tím, že se tedy zde konstatuje, že zde vychází, dle rychlého propočtu financování, se zajištěním nemovitostí, okolo částky „[anonymizováno],[anonymizováno] mil. Kč plus kontokorent bez zajištění [anonymizováno]“, tak ani z této listiny však žádný závazný příslib poskytnutí úvěru nevyplývá, když se vlastně jednalo jen o jakousi předběžnou kalkulaci bez finálního vyhodnocení předmětné žádosti o úvěr. Konečně pak soud doplnil dokazování ještě i listinou, s hlavičkou žalované - [anonymizováno], ze dne [anonymizováno], a jednalo se o sdělení ze strany [anonymizováno], specialisty oddělení reklamace žalované společnosti [anonymizováno], a to ohledně toho, proč nedošlo ke schválení předmětného úvěru, takže se jednalo o zcela jednoznačné stanovisko žalované, které bylo žalobci sděleno kvůli jeho předtím podané reklamaci.
[anonymizováno] dokladům, které žalobce do spisu založil za účelem prokázání výše požadované náhrady škody: Jednalo se v tomto konkrétním případě především o fakturu - dodací list číslo [anonymizováno], v níž dodavatelem je [anonymizováno] [anonymizováno], čili znalec z oboru oceňování nemovitostí, přičemž odběratelem je zde [anonymizováno], čili žalobce, a k úhradě je zde částka ve výši [anonymizováno], za provedení onoho ocenění, když zde ovšem chybí potvrzení o jejím zaplacení. Dále žalobce do spisu založil ještě i další listiny, s hlavičkou společnosti [anonymizováno] [anonymizováno], a jednalo se tedy o uzavření pojistné smlouvy, k čemuž tedy byla připojena jak Pojistná smlouva, tak i další listina, obsahující Zvláštní smluvní ujednání k pojištění odpovědnosti za újmu [anonymizováno]-[anonymizováno]/[anonymizováno], a pak ještě i další listina, s názvem: „[anonymizováno] majetku a odpovědnosti [anonymizováno]“, s tím, že se jednalo o informační dokument o pojistném produktu, a to ze strany společnosti [anonymizováno] [anonymizováno] a.s., když se tedy především jednalo o pojištění majetku žalobce, a to oněch nemovitostí, které se nacházejí v katastrálním území [anonymizováno], číslo [anonymizováno] [anonymizováno], který je veden u [anonymizováno] pro [anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [anonymizováno] (když o vlastnickém právu žalobce k těmto nemovitostem žádného sporu mezi účastníky nebylo), a konečně pak ještě žalobce do spisu založil i tzv. velký technický průkaz, čili Osvědčení o registraci vozidla, RZ: [anonymizováno], tovární značky [anonymizováno], jehož vlastníkem je [anonymizováno] (nikoliv tedy žalující společnost [anonymizováno]), s tím, že kromě této listiny doplnil soud dokazování rovněž i Výzvou ke sdělení důvodů pro nesjednání úvěru, spolu s výzvou k náhradě škody - ze dne [anonymizováno], což tedy bylo adresováno straně žalované, a to ze strany právního zástupce žalobce.
6.Ke způsobu jednání žalované banky: Žalobce sice tvrdil, že způsob jednání žalované jej uvedlo v přesvědčení, že mu požadovaný úvěr bude poskytnut, nicméně, tento subjektivní pocit žalobce z provedených listinných důkazů (viz výše) vůbec nevyplývá, když žalobce nikdy ani netvrdil, natož aby se to snažil prokazovat, že by mu žalovaný zaslal nějaký závazný příslib poskytnutí onoho úvěru anebo že by mu snad žalovaný zaslal i dokonce návrh znění úvěrové smlouvy, přičemž v tomto směru se takto vyjadřovala k žalobě i žalovaná, a proto tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že to, že žádný závazný příslib poskytnutí úvěru a též ani žádné znění úvěrové smlouvy opravdu nebylo žalobci, ze strany žalované, poskytnuto, což je tak opět mezi oběma stranami tohoto sporu skutečností nespornou, tak proto tedy podepsaný soud učinil závěr v tom smyslu, že se v tomto konkrétním případě jednalo o takové stádium vyjednávání obou stran, ohledně dotyčné žádosti o úvěr, kdy žalovaná sice zkoumala podmínky možného poskytnutí úvěru, aniž by však poskytla žalobci onen závazný příslib financování. Žalovaná tedy přijala žalobcovu žádost k posouzení a k vyhodnocení, s tím, že když žalovaná vyhodnotila předmětnou žádost jakožto rizikovou, tak to oznámila žalobci, což bylo mezi stranami rovněž nesporné (a vyplývá to rovněž i z provedených listinných důkazů), a proto nelze uzavřít, že by žalovaná udržovala žalobce v nějakém falešném přesvědčení o tom, že úvěr mu poskytnut bude, i když dle výsledů interního schvalovacího procesu u žalované by tomu tak nebylo. Konečně pak bylo mezi oběma stranami nesporným i to, že žalobce byl od samého počátku informován ze strany žalované o tom, že, v případě zájmu o poskytnutí úvěru, je třeba podat příslušnou žádost, která bude následně žalovanou posouzena a že za tímto účelem je třeba doložit i příslušné podklady pro posouzení finanční situace žalobce, jakožto žadatele o úvěr, a též i pro posouzení hodnoty oněch nemovitostí, které žalobce nabídl do zástavy, neboť zástava nemovitostí byla ze strany žalované, rovněž od samého počátku onoho vyjednávání o podmínkách dotyčného úvěru, zásadní podmínkou pro případné poskytnutí úvěru v uvažované částce. Žalobce byl též po celou dobu jednání o případném poskytnutí úvěru ze strany žalované informován i o tom, že podání žádosti o poskytnutí úvěru u žalované však nemusí být posouzeno kladně, což je, dle názoru soudu, zcela standardní postup a je aplikován všemi bankovními ústavy. Jestliže si tedy přátelský a vstřícný tón oné elektronické korespondence, vedené mezi žalobcem a žalovanou, žalobce vyhodnotil jakožto nějaký závazný příslib žalované, a to ohledně poskytnutí financování, pak je to ovšem jeho zcela subjektivní pocit, nicméně, jak již bylo naznačeno výše, tak z oné elektronické korespondence nic takového rozhodně nevyplývá.
7.K obsahu elektronické korespondence účastníků tohoto řízení: Jak již bylo naznačeno shora, tak žalovaná, jakožto banka, vyjádřila pouze spokojenost s flexibilním přístupem žalobce k požadavkům banky, když žalobce žalované poskytl požadované doklady či údaje, avšak žádný závazný příslib financování z toho opravdu vůbec nevyplývá, jak soud již shora uvedl, když veškerá komunikace obou stran se týkala pouze posouzení žádosti, k čemuž žalovaná potřebovala požadované doklady a žalobce je žalované ochotně poskytnul, když toto bylo od samého počátku podmínkou pro posouzení žádosti o požadované financování, nikoli však pro samotné poskytnutí (čerpání) požadovaného úvěrového rámce. Žalovaná, jak z obsahu předmětné elektronické komunikace rovněž vyplynulo, však posoudila poskytnutí požadovaného úvěru žalobci jakožto rizikové a z tohoto důvodu žádost o poskytnutí úvěru zamítla, přičemž se zjevně jednalo o zamítnutí žádosti o poskytnutí úvěru v takovém stádiu, kdy žalobci vůbec ještě nebylo, a to žádným způsobem, přislíbeno poskytnutí úvěru, přičemž onen „rychlý propočet“ zjevně nese znaky pouze nějaké předběžné kalkulace, nikoliv ovšem nějakého závazného prohlášení banky o tom, že úvěr žalobci bude poskytnut. V tomto ohledu se podepsaný soud ztotožnil i s názorem žalované na to, že podáním žádosti o poskytnutí úvěru žadateli rozhodně nevzniká právní nárok na poskytnutí úvěru. A pokud se jedná o sdělení důvodů, ze strany žalované, ohledně toho, proč tedy úvěr nakonec poskytnut nebyl, tak soud opět přisvědčil názoru žalované na to, že žalobce rozhodně nemá právní nárok ani na sdělení oněch podrobných interních důvodů, které nakonec vedly k onomu finálnímu rozhodnutí žalované takto požadovaný úvěr neposkytnout.
8.K neexistenci právního nároku na poskytnutí úvěru: Soud opakovaně konstatuje, že je vlastně notorietou, že na poskytnutí úvěru není obecně právní nárok. Poskytovatel úvěru (banka nebo licencovaná nebankovní společnost) samozřejmě posuzuje každou žádost individuálně a má tedy i právo úvěr odmítnout, pokud nejsou splněny podmínky pro jeho poskytnutí, jako je, například, nedostatečná bonita žadatele.
9.K charakteru a obsahu dokladů, předložených žalobcem, a to v souvislosti s jeho tvrzeným nárokem na náhradu požadované škody: Pokud se jedná o náklady žalobce na vypracování odborného ocenění oněch nemovitostí žalobce, tak se, dle názoru soudu, nemůže jednat o škodu v podobě zbytečně vynaložených nákladů, když žalovaná žádné své smluvní, ani zákonné, povinnosti zjevně neporušila, v důsledku čehož zde tedy chybí příčinná souvislost mezi jednáním žalované a onou, žalobcem tvrzenou, škodou. Žalobce, jakožto právnická osoba (podnikatel), se, v souvislosti se svou žádostí o úvěr, bez jakéhokoliv nátlaku rozhodnul tak, že vynaloží, za tím účelem, aby žalovaná, v pozici banky, posoudila jeho žádost o požadované financování, určité finanční prostředky na odborné posouzení tržní ceny dotčených nemovitostí. Takové odborné posouzení však může žalobci sloužit i za jiným účelem, nežli pouze za účelem doložení jeho bonity, v souvislosti se žádostí o předmětný úvěr, když nic nebrání žalobci ani v tom, aby se svou žádostí případně oslovil i jinou banku. Navíc je nutno podotknout, že žalobce do spisu založil pouze fakturu znalce, znějící na částku ve výši [anonymizováno], ovšem, jak je všeobecně známo, tak faktura, sama o sobě, není žádným důkazem o vynaložení určitých finančních prostředků, ale tím je buď výpis z bankovního účtu anebo příjmový či výdajový pokladní doklad. Nic takového žalobce však soudu nedoložil, nicméně, i kdyby tak učinil, tak by to stejně, z důvodů výše uvedených, vlastně nemělo žádný význam, jelikož tento náklad nemůže představovat škodu, vzniklou v příčinné souvislosti s jednáním žalované, kteréžto jednání rozhodně nelze charakterizovat jakožto nekalé. Pokud se dále jedná o náklady na změnu pojistných podmínek, což byly, dle tvrzení žalobce, náklady představující rozdíl ve výši pojistného, kterýžto rozdíl měl žalobce zaplatit z důvodu aktualizace a navýšení pojištění nemovitostí ve svém majetku (v k. ú. [anonymizováno]), tak zde však opět chybí důkaz o tom, že by se tak stalo v příčinné souvislosti s jednáním žalované, a tedy kvůli posuzování žádosti žalobce o dotyčný úvěr, takže lze opět uzavřít, že žalovaná žádnou svou smluvní či zákonnou povinnost neporušila. Navíc bylo mezi oběma stranami tohoto sporu nesporným i to, že ono pojistné bylo původně sjednáno již v roce [anonymizováno], takže, pokud se tedy žalobce, po uplynutí doby cca tří let, rozhodnul onu původní pojistnou smlouvu aktualizovat a pojistné navýšit, pak je to opět jeho vlastní rozhodnutí, jakožto podnikatele, a proto onen rozdíl v pojistném skutečně nelze vyhodnotit jako škodu na straně žalobce, za kterou by byla odpovědná právě žalovaná, zvláště když, pokud by snad nějaká neblahá pojistná událost opravdu nastala, tak by z takto zvýšeného pojistného profitoval zase jen žalobce, ovšem nikoliv žalovaná banka. A pokud se ještě jedná o ony údajné (zvýšené) cestovní náklady, které žalobce, dle svého tvrzení, musel zbytečně vynaložit v souvislosti s dojednáváním předmětné žádosti o úvěr (v Praze), tak zde si podepsaný soud nemůže odpustit poněkud jízlivou poznámku o tom, že žalobce sice tvrdil, že použil motorové vozidlo tovární značky [anonymizováno], k čemž předložil i tzv. velký technický průkaz (čili Osvědčení o registraci vozidla), ale z údajů, zachycených v takto předloženém technickém průkaze, vyplynulo, že toto vozidlo vůbec není registrováno na firmu žalobce, ale na zcela jinou osobu ([anonymizováno]), když též nebyl soudu předložen ani žádný důkaz o tom, že by zde existovala nějaká smlouva, např., o pronájmu dotčeného vozidla žalobcem, od oné třetí osoby ([anonymizováno]), a též nebyl předložen ani žádný důkaz o tom, že se jednalo právě o to vozidlo, které mělo být žalobcem použito na ony cesty do banky (žalované) v Praze, když žalobce sice tvrdil, že se mělo jednat o dvě (zbytečné) cesty do Prahy, nicméně, žalobce k tomu však opět nedoložil ani žádné doklady o nákupu pohonných hmot, přičemž ani tyto výdaje ovšem nemohou představovat škodu na straně žalobce, za kterou by měla nést odpovědnost strana žalovaná, zvláště když žalobce mohl cestovat do Prahy i za jiným účelem, nežli pouze za účelem návštěvy žalované banky. Navíc takto údajně vzniklé cestovní náklady nebyly žalobcem vůbec ani konkrétně specifikovány, ale i kdyby specifikovány a doloženy byly, tak i v takovém případě by to bylo zase bez významu, když se zjevně nemůže jednat o škodu, za kterou by nesla odpovědnost právě žalovaná.
10.Ve shora popsaných souvislostech ještě soud považuje za nezbytné zmínit se i o tom, že vlastně nemělo smyslu poučovat žalobce, v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., o nezbytnosti doplnit tvrzení a též i o nezbytnosti označit další přiléhavé důkazní návrhy, když zde, v rámci tohoto řízení, zjevně chybí onen primární doklad o tom, že se ona jednání, vedená mezi žalobcem a žalovanou bankou, skutečně dostala až tak daleko, že by žalobce byl udržován v představě o tom, že mu bude požadovaný úvěr poskytnut. Jak již bylo naznačeno shora, tak ze žádného důkazu nic takového nevyplývá a neexistuje zde ani žádný takový důkaz, z něhož by vyplynula taková forma akceptace předmětné žádosti, z níž by se dal odvodit závazný příslib financování od žalované banky, natož pak to, že by zde existoval nějaký konkrétní návrh úvěrové smlouvy, který by žalovaná banka žalobci předložila. Navíc se, dle názoru soudu, nemůže jednat ani o nepoctivé jednání ze strany žalované a pokud se tedy žalovaná banka, po náležitém posouzení všech rizik, rozhodla nevyhovět žádosti o poskytnutí úvěru, a to ve stádiu procesu posuzování předmětné žádosti, samozřejmě na základě dokladů, potřebných pro samotné posouzení, tak takovýto způsob jednání rozhodně nelze kvalifikovat jakožto nějaký nepoctivý záměr.
11.Shrnutí způsobu jednání žalované, jakožto bankovního domu: Žalovaná banka tehdy zjevně se žalobcem jednala na profesionální úrovni a z oné elektronické korespondence, k důkazu provedené, skutečně nevyplývá to, že by žalovaná žalobce záměrně udržovala v nějaké slepé důvěře o tom, že mu požadovaný úvěr bude poskytnut. Naopak, po provedení vyhodnocení dotyčné žádosti bylo žalobci jednoznačně oznámeno, že předmětné žádosti nemůže být vyhověno, takže takový postup rozhodně nelze hodnotit jako nepoctivé jednání, když právem žalované banky bylo dotyčnou žádost o úvěr, po vyhodnocení všech, pro banku důležitých, okolností odmítnout.
12.Po právní stránce posoudil soud tuto věc následovně: Dle názoru soudu tedy postup žalované banky nenaplňuje atributy, vtělené do ust. § 1729, občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. – „o. z.“).
13.Ust. § 1729, o. z., se týká předsmluvní odpovědnosti za nepoctivé ukončení jednání o smlouvě. Podle tohoto ustanovení nemůže strana ukončit jednání o smlouvě bez spravedlivého důvodu, pokud strany pokročily již tak daleko, že uzavření smlouvy je vysoce pravděpodobné. Nepoctivé jednání, tedy ukončení jednání bez spravedlivého důvodu, zakládá povinnost nahradit druhé straně vzniklou škodu a ušlý zisk.
14.Pojem „spravedlivý důvod“ sice v zákoně definován není, nicméně, z rozsudku Nejvyššího soudu ČR, ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], vyplývá, že „jako spravedlivý důvod by měla být posouzena každá racionální úvaha jednající strany, vycházející z objektivní skutečnosti, ale i z obhajitelného subjektivního přesvědčení, podloženého konkrétními okolnostmi v daném místě a čase“. Dle uvedeného rozsudku je nutné spravedlivý důvod posuzovat vždy s ohledem na okolnosti konkrétního jednání, neboť nelze obecně určit, co je spravedlivým důvodem. Současně však není předpokladem vzniku nároku na náhradu škody, dle ust. § 1729, odst. 1, o. z., požadavek na to, aby smluvní strana, ukončující jednání o smlouvě, druhé smluvní straně onen spravedlivý důvod (který zapříčinil její ukončení jednání o smlouvě) specifikovala či, případně, aby předem druhou smluvní stranu upozorňovala na možnost ukončení jednání o smlouvě z důvodu předpokladu vzniku spravedlivého důvodu.
15.Dále soud konstatuje, že ve smyslu ust. § 2910, věty druhé, o. z., sice platí, že: „Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“. V tomto ohledu se však žalovaná banka žádného zaviněného porušení svých zákonných povinností nedopustila.
16.Pokud se jedná o žalobcem tvrzenou škodu, tak zde zjevně nebyly splněny předpoklady pro odpovědnost za škodu ani dle ustanovení § 2910, o. z., a i když žalobce tvrdil, že zde vznikla žalované povinnost nahradit žalobci škodu, tak, ale, s tímto názorem se nelze ztotožnit, jelikož, v tomto konkrétním případě, dle názoru soudu, opravdu nedošlo k žádnému zásahu do absolutního práva žalobce.
17.Podle ust. § 2910, o. z., platí, že: „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost, stanovenou zákonem, a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“
18.Dle první věty výše uvedeného zákonného ustanovení nahradí škůdce poškozenému škodu, kterou způsobil zaviněným porušením zákonné povinnosti, kterým zasáhl do absolutního práva poškozeného. Dle názoru podepsaného soudu však zde, v této souvislosti, je nutno poukázat na rozhodnutí Ústavního soudu - usoud/III.__S_2338_2022 - ze dne [anonymizováno], když se zde jedná o problematiku absolutních majetkových práv a o problematiku peněžité pohledávky, přičemž, v této souvislosti, je nutno poukázat na právní větu, dle níž „peněžitá pohledávka není absolutním právem ve smyslu § 2910, věty první, občanského zákoníku“, což je tedy takto definováno i dle rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaného pod sp. zn. [anonymizováno], ze dne [anonymizováno]. 19.V projednávané věci ovšem, dle názoru podepsaného soudu, k zásahu do absolutního práva žalobce skutečně nedošlo, ze strany žalované, neboť ono žalobcem tvrzené snížení jeho majetku, což mělo představovat jednak ony náklady na znalecké ocenění dotčených nemovitostí, jednak i náklady na zvýšení částky pojistného, vztahujícího se k dotčeným nemovitostem, či dokonce i náklady na dvě cesty do Prahy, a to za účelem návštěvy žalované banky, jaksi automaticky nemůže představovat zásah do vlastnického práva žalobce (viz i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR – sp. zn.: [anonymizováno]).
20.Závěrečné shrnutí: V projednávané věci tedy žalobce mohl utrpět určitou ekonomickou újmu, a to ve smyslu ustanovení § 2952, o. z., která se však, podle ust. § 2910, věty první, o. z., nenahrazuje, když zde nebylo prokázáno vlastní zavinění na straně žalované. Takové zavinění by, např., mohlo opravdu spočívat v tom, že by žalobci byla zaslána úvěrová smlouva k podpisu, nicméně, nakonec by však banka žalobci, zcela neočekávaně, oznámila, že mu žádný úvěr neposkytne, a to i v takovém případě, že by předtím banka po žalobci požadovala splnění nějakých dodatečných a finančně i náročných podmínek, bezprostředně navázaných na slibovaný úvěrový rámec, nicméně, v tomto konkrétním případě zde nic takového tvrzeno, natož pak prokazováno, nebylo, a v důsledku čehož tedy podepsanému soudu opravdu nezbylo, nežli rozhodnout tak, jak je shora uvedeno.
21.K nemožnosti vyhovět žalobě: V rámci tohoto řízení tedy nevyšly najevo takové skutečnosti, jež by mohly jakkoliv zpochybnit jednoznačný závěr podepsaného soudu o tom, že žalovaná nemůže být odpovědná za žalobcem tvrzenou škodu, i kdyby bylo prokázáno, že mu v takto požadované výši skutečně vznikla, přičemž argumentace, předestřená ze strany žalobce, se soudu mnohdy jevila až i jako poněkud spekulativní a byla též i v rozporu s výsledky provedeného dokazování, a proto zde tedy nebyla ani možnost jakkoliv spolehlivě odůvodnit případné vyhovění žalobě.
22.K nákladům řízení: O nákladech tohoto řízení pak rozhodl podepsaný soud podle ust. § 142, odst. 1, o. s. ř., když soud přiznal tyto náklady procesně úspěšné žalované, a to v souvislosti s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, ze dne [anonymizováno], o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151, odst. 3, občanského soudního řádu a podle § 89a, exekučního řádu, dle níž [anonymizováno] stanoví, podle § 374a, písm. d) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zák. č. 263/1992 Sb., zák. č. 30/2000 Sb., zák. č. 123/2008 Sb., zák. č. 218/2009 Sb., zák. č. 218/2011 Sb. a zák. č. 139/2015 Sb., a podle § 131 písm. b) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zák. č. 139/2015 Sb., a jež upravuje výši paušální náhrady, která náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137, odst. 2, občanského soudního řádu, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přičemž, dle ust. § 1, se, pro určení hodnoty sporu použijí obdobně ustanovení o tarifní hodnotě podle advokátního tarifu (tedy vyhl. č. 177/1996 [anonymizováno] účely zmiňované vyhlášky se pak úkonem rozumí, zejména, písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění, příprava účasti na jednání, a rovněž i účast na jednání před soudem, a to každé započaté dvě hodiny. Dle ust. § 2, výše zmiňované vyhlášky, při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [anonymizováno], činí, pro účely § 151, odst. 3, občanského soudního řádu, výše paušální náhrady, do podání návrhu na zahájení řízení včetně, částku [anonymizováno] za každý úkon. Ve věcech výkonu rozhodnutí a exekučního řízení, je-li vymáháno peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [anonymizováno], činí výše paušální náhrady za podání návrhu na zahájení řízení částku [anonymizováno]. V případech takto neuvedených pak činí výše paušální náhrady, pro účely § 151, odst. 3, občanského soudního řádu, a pro účely § 89a, exekučního řádu, částku [anonymizováno] za každý úkon, což je právě tento případ, takže podepsaný soud, v souvislosti s odkazem na advokátní tarif (vyhl. č. 177/1996 Sb.), přiznal žalované, za dva úkony (tedy za [anonymizováno] písemné vyjádření ve věci samé – k žalobě a za [anonymizováno] účast na ústním jednání ve věci, které se konalo u podepsaného soudu dne [anonymizováno]), odměnu po částce [anonymizováno], a celkem tedy [anonymizováno]. 23.O povinnosti procesně neúspěšného žalobce uhradit žalované náklady tohoto řízení, v celkové výši [anonymizováno], pak bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o. s. ř., s tím, že soud tedy stanovil žalobci, pro splnění této jeho povinnosti, zákonnou, tedy 3 - denní lhůtu (dle ust. § 160, odst. 1, o. s. ř.).
--- POUČENÍ ---
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4.