Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
11 Tcu 29/2026
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 18.03.2026
Spisová značka : 11 Tcu 29/2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb.
Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 04.05.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz . 11 Tcu 29/2026-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18.03.2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky P. Š. , rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 04.07.2023, sp. zn. 054 Hv 26/2023x, který nabyl právní moci dne 25.08.2023. O d ů v o d n ě n í :
1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 04.07.2023, sp. zn. 054 Hv 26/2023x, který nabyl právní moci dne 25.08.2023, byl P. Š. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže prováděné za účelem pravidelného výdělku podle § 15, § 127, § 130 odst. 1 prvního případu rakouského trestního zákoníku (StGB) , za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni se P. Š. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že:
dne 07.06.2023 se ve Vídni pokusil oprávněným osobám společnosti METRO odcizit cizí movité věci, konkrétně cestovní tašku Bestway SWZ v hodnotě 39,99 EUR, s úmyslem se jejím přivlastněním neoprávněně obohatit, a to tak, že z cestovní tašky odstranil štítek a poté se pokusil opustit obchod bez zaplacení, přičemž byl přistižen při činu.
3. Dne 26.02.2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 04.07.2023, sp. zn. 054 Hv 26/2023x, který nabyl právní moci dne 25.08.2023, ve vztahu k osobě P. Š. hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou ve vztahu k osobě odsouzeného zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona, a to ohledně výše uvedeného odsouzení rakouským soudem, splněny toliko částečně.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zák. č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 01.07.2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 01.07.2024 notifikováno českému rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence). 7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený P. Š. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 11.09.2023. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že je-li předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že když je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
8. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se naopak zamítne.
9. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného přitom dospěl k závěru, že stran skutku, ve kterém je rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni ze dne 04.07.2023, sp. zn. 054 Hv 26/2023x, spatřován trestný čin krádeže prováděné za účelem pravidelného výdělku podle § 15, § 127, § 130 odst. 1 prvního případu rakouského trestního zákoníku, není podmínka oboustranné trestnosti činu vůbec splněna.
10. Skutek popsaný v citovaném rozsudku rakouského soudu spočívající v tom, že se odsouzený dne 07.06.2023 ve Vídni pokusil ke škodě společnosti METRO odcizit cestovní tašku Bestway SWZ v hodnotě 39,99 EUR, a to tak, že z ní odstranil štítek a poté se pokusil obchod opustit bez zaplacení, načež byl přistižen při činu, totiž podle platné české právní úpravy nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného z trestných činů uvedených ve zvláštní části trestního zákoníku.
11. Ze skutkových zjištění učiněných cizozemským soudem v této trestní věci je totiž zjevné, že v daném případě nedosahovala hodnota odsouzeným odcizené věci hranice škody nikoli nepatrné [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku částky nejméně 10.000,- Kč], která je zákonným kvalifikačním znakem skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) českého trestního zákoníku. Podmínka oboustranné trestnosti jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným citovaným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, přitom není dána ani dalšími zjištěnými okolnostmi, za kterých byl uvedený skutek spáchán, ale ani v návaznosti na bohatou trestní minulost odsouzeného. Ten totiž nebyl za jinou majetkovou trestnou činnost (v podobě krádeže nebo loupeže) pravomocně odsouzen nebo potrestán v období posledních třech let předcházejících skutku, jímž byl uznán vinným předmětným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni. Za tohoto stavu tak nebylo možné uvedené jednání odsouzeného právně kvalifikovat jako výše citovaný trestný čin majetkového charakteru, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jakékoli jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky.
12. Vzhledem k těmto skutečnostem tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně výše citovaného cizozemského odsouzení (tedy ve vztahu ke skutku popsanému v rozsudku Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 04.07.2023, sp. zn. 054 Hv 26/2023x, který nabyl právní moci dne 25.08.2023, a tomuto skutku odpovídajícímu trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců) zcela zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18.03.2026
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu