Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
5 Tdo 215/2026
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. a) tr.ř. Datum rozhodnutí: 1. 4. 2026
Spisová značka : 5 Tdo 215/2026
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:5.TDO.215.2026.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Úvěrový podvod
Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací
Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku
Pokus trestného činu
Dotčené předpisy: § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku § 234 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 11. 5. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz .
5 Tdo 215/2026- 929
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 4. 2026 o dovolání, které podala obviněná A. Z. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2025, sp. zn. 4 To 296/2025, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 58/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá . Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 27 T 58/2024, byla obviněná A . Z. uznána vinnou zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (bod I. výroku o vině), přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (bod II.) a zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku (bod III.). Za trestnou činnost uvedenou pod bodem I. výroku o vině a za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 5. 9. 2022, sp. zn. 1 T 123/2022, jenž nabyl právní moci dne 4. 10. 2022, byla obviněná podle § 234 odst. 3 a § 43 odst. 2 tr . zákoníku odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za současného zrušení výroku o trestu z označeného trestního příkazu včetně zrušení všech dalších rozhodnutí obsahově navazujících na zrušený výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále soud prvního stupně obviněné za skutky pod body II. a III. výroku o vině uložil podle § 234 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4,5 roku se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. V adhezním řízení soud prvního stupně podle § 229 odst. 1 tr. ř. za užití § 109 odst. 1 písm. a) a § 140c zákona č. 182/2006, o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „IZ“), odkázal poškozenou obchodní společnost Raiffeisenbank, a. s., IČ: 49240901, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, i poškozenou P. B. s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Označený rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 12. 11. 2025, sp. zn. 4 To 296/2025, zamítl podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „tr. ř.“). 3. Protože jsou procesní strany obeznámeny se skutky, které se staly podkladem odsuzujícího výroku o vině, Nejvyšší soud jen stručně připomene jejich podstatu. Protiprávní jednání pod bodem I. výroku o vině spočívalo v tom, že obviněná v srpnu 2021 přesvědčila poškozenou P . B. aby založila u pobočky Raiffeisenbank, a. s., v XY bankovní účet č. XY a následně jí ho přenechala k užívání, přičemž prostřednictvím přístupových údajů k internetovému bankovnictví bez vědomí poškozené v období od 3. 2. 2022 do 25. 4. 2022 požádala poškozenou obchodní společnost Raiffeisenbank, a. s., v celkem 6 případech o poskytnutí úvěru (ve 4 případech v částce 20 000 Kč a ve 2 případech v částce 30 000 Kč), vyhověno bylo jejím žádostem ze dne 3. 2. 2022 a 20. 3. 2022, vždy ve výši 20 000 Kč, přičemž všechny vyplacené úvěrové prostředky obviněná použila pro vlastní potřebu, o splácení úvěru se nezajímala, okamžitě po zaslání peněz jejich část převedla na účet č. XY u Air Bank, a. s., který ovládala a který patřil jejímu bratrovi P . P. , další část vybrala z bankomatu platební kartou k účtu č. XY , kterou měla ve svém držení. S časovým odstupem více jak 6 měsíců, obviněná podala za stejných okolností, které jsou uvedeny výše ke skutku pod bodem I. výroku o vině, ve dnech 28. 11. 2022, 29. 11. 2022 a 1. 12. 2022 celkem 3 žádosti o úvěr, vždy ve výši 20 000 Kč a opět bez vědomí P . B. , které však nebyly ze strany Raiffeisenbank, a. s., schváleny. Pod bodem III. výroku o vině byla obviněná odsouzena za spáchání zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, který spáchala tak, že dne 9. 12. 2022 prostřednictvím internetových stránek Banky CREDITAS, a. s., zřídila u označené bankovní instituce jeden spořicí účet a dva běžné účty pro fyzickou osobu, k čemuž použila fotokopii občanského a řidičského průkazu P . B. , jež si opatřila bez jejího vědomí, ke všem třem účtům měla neomezené dispoziční právo pouze obviněná, která z obou běžných účtů prováděla odchozí úhrady (okamžité platby) na cizí účty, a to v období od 12. 12. 2022 do 9. 1. 2023 v celkem 13 případech v celkové výši 14 659 Kč.
II. Dovolání obviněné
4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž označila dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), g), m) tr. ř., aniž by je současně vyjádřila slovně. Následně velmi stručně přednesla ve čtyřech odstavcích samotnou konkrétní dovolací argumentaci. V prvních dvou odstavcích vznesla námitky proti rozsahu a způsobu provedeného dokazování či proti dezinterpretaci její výpovědi odvolacím soudem. Z obsahu dovolání lze usuzovat, že tyto výhrady obviněná vztáhla souhrnně na všechny tři skutky a přiřadila je dovolacímu důvodu v písmenu g). Sice obviněná nespecifikovala, kterou nebo které ze tří alternativ tohoto dovolacího důvodu uplatnila, nicméně nejvíce se její výtky jeví přiléhavé třetí alternativě mířící na vadu tzv. opomenutých důkazů. Konkrétně totiž nesouhlasila s tím, jak se soudy obou stupňů vypořádaly s jejími návrhy na doplnění dokazování, trvala na nutnosti přibrat znalce k posouzení zdravotního stavu poškozené P . B., jejíž výpověď obviněná označila za nevěrohodnou. Také další důkazy, které soudy obou stupňů k návrhům obviněné neprovedly, měly podle tvrzení obviněné za následek nesprávné skutkové závěry, jež se staly podkladem pro výrok o vině. Z neprovedených důkazů mělo být zjištěno, že poškozená P . B. věděla, jakým způsobem obviněná nakládá s účtem vedeným u Raiffeisenbank, a. s., rovněž měla znalost o založení účtů u Banky CREDITAS, a. s., a žádosti o úvěry u Raiffeisenbank, a. s., byly podány s vědomím poškozené. Dezinterpretace výpovědi obviněné odvolacím soudem spočívala podle obviněné v tom, že soudce v rámci shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení uváděl jako místo pobytu obviněné o vánočních svátcích město XY , ačkoli ve skutečnosti je trávila v Rumunsku. 5. Úvodem dalšího odstavce obviněná formálně odkázala na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., jenž ( jak zdůrazňuje Nejvyšší soud, neboť obviněná tento důvod slovně nevyjádřila ) opravňuje k podání dovolání, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Nicméně soudům nižších stupňů obviněná ani náznakem nevytýkala, že by v její věci rozhodl věcně nepříslušný nebo nesprávně obsazený soud. Ve vztahu k tomuto důvodu obviněná přiřadila obecné výhrady proti naplnění znaků skutkové podstaty zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, jímž byla uznána vinnou pod body I. a III. Jestliže obviněná nakládala s účtem u Raiffeisenbank, a. s., dělo se tak poté, co obdržela přístupové údaje do internetového bankovnictví od poškozené P . B. , tudíž nemohla získat platební prostředek neoprávněně, např. lstí. Jak obviněná uvedla v posledním ze čtyř odstavců obsahujících vlastní dovolací argumentaci, také ohledně nakládání s účtem u Banky CREDITAS, a. s., odmítla naplnění znaků skutkové podstaty podle § 234 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku, a to s ohledem na způsob hodnocení důkazů nižšími soudy, jež nekriticky převzaly verzi poškozené P . B. , která však vypovídala rozporuplně a proti jejímž tvrzením stojí obhajoba obviněné, podle níž předmětné účty založila s vědomím poškozené. 6. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud v celém rozsahu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
III. V yjádření státního zástupce
7. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který připomněl dosavadní průběh trestního řízení, shrnul dovolací argumentaci obviněné a zdůraznil, že dovolání je formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, který lze podat výhradně z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., které dovolatel musí označit odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. Současně je obviněný povinen přizpůsobit své námitky obsahu uplatněných dovolacích důvodů, v opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o takové důvody. Dále státní zástupce k této otázce poznamenal, že není ani úkolem Nejvyššího soudu domýšlet, jak měly výhrady obviněného vyznít, aby byly přiřaditelné konkrétním důvodům, které použil v dovolání. Naopak k vadám, jež nebyly dovolatelem přesně a jednoznačně označeny, nelze při dovolacím přezkumu přihlížet. Takto přitom postupovala obviněná, která ve svém dovolání vymezila dovolací důvody pouze odkazem na jejich zákonném označení, dokonce bez jejich slovního vyjádření, reálně nepřizpůsobila obsahovou náplň obecně formulovaných výhrad konkrétním zákonným předpokladům těchto důvodů dovolání. 8. Co se týká dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., na který obviněná v dovolání odkázala, obsahuje dvě alternativy (ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně), k nimž však obviněná v dovolání neuvedla nic, co by se jedné z nich mohlo alespoň vzdáleně blížit. Pouze předložila osobní přesvědčení, že žalovanými skutky nemohla spáchat zločin podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku. Takový názor by bylo možné přiřadit dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě, který však obviněná neuplatnila, a to pouze tehdy, pokud by ho podpořila konkrétní výtkou hmotněprávní povahy, což obviněná neučinila. 9. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který obviněná také opřela dovolání, ani v tomto případě neupřesnila jednu či více ze tří jeho variant, již hodlala využít. Na podkladě použité argumentace však státní zástupce dovodil, že obviněná usilovala o třetí alternativu (tzv. opomenuté důkazy) anebo případně o první alternativu (tzv. zjevný rozpor). Nicméně podmínky pro úspěšné uplatnění označeného dovolacího důvodu státní zástupce naplněnými neshledal. Obviněná neidentifikovala konkrétní důkazní návrh, jemuž nebylo vyhověno a k jehož zamítnutí soudy neposkytly náležité odůvodnění, přičemž soud prvního stupně v hlavním líčení všem důkazním návrhům obhajoby vyhověl, na závěr hlavního líčení obhajoba neměla doplňujících návrhů. Proto není jasné, v jakém ohledu se soud prvního stupně neměl řádně vypořádat s konkrétním návrhem obhajoby na doplnění dokazování. Obdobně to platí i o důkazním řízení před odvolacím soudem, v jehož průběhu obviněná také nepřednesla konkrétní návrh na doplnění dokazování, pouze v písemném odvolání uvažovala o znaleckém posudku ohledně zkoumání zdravotního stavu poškozené P . B. , aniž by však tento případně opatřený důkazní prostředek mohl mít užší vztah k některému rozhodnému skutkovému zjištění určujícímu pro naplnění znaků trestného činu, jak předpokládá první alternativa důvodu v písmenu g), jež obviněná také nijak neupřesnila. Obviněná v dovolání tedy neidentifikovala určitý skutkový závěr soudů obou stupňů, který by měl být zjevně rozporný s obsahem konkrétního provedeného důkazu, stejně jako ty z důkazů, jež měly být soudy zjevně nesprávně vyhodnoceny. 10. Mimo jakýkoli dovolací důvod považoval státní zástupce uplatněné výtky proti zásadnímu vlivu nepřesného přednesu či zaznamenání projevu předsedy senátu odvolacího soudu o stavu věci.
11. Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl Nejvyššímu soudu odmítnout dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., eventuálně pro případ přiřazení části námitek třetí alternativě dovolacího důvodu v písmenu g) navrhl odmítnout dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Souhlasil i s konáním neveřejného zasedání při jiném způsobu rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 12. Obviněné byl zaslán opis vyjádření státního zástupce k jeho dovolání, ale ta svého práva do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyužila.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska
13. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že v posuzované věci jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, poté se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti vznesených námitek ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům.
14. V první řadě považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout některé otázky související s povahou dovolacího řízení. Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti již pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Nelze je proto uplatnit v takové šíři, jako řádný opravný prostředek, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. 15. Obviněná uplatnila dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), g), m) tr. ř., bez jejich slovního vyjádření. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. spočívá ve dvou procesních vadách, a to že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. 16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl do trestního řádu doplněn jeho novelizací provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022, přičemž šlo zejména o reakci na rozvinutou judikaturu Ústavního soudu, který se dlouhodobě vyjadřoval k výkladu dovolacích důvodů ve vztahu k námitkám týkajícím se zjišťování skutkového stavu tak, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů a že je tudíž též povolán k ochraně základních práv a svobod, takže nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování. Tento důvod je určen k nápravě tří okruhů vad, které spočívají v tom, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Z dikce § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zároveň vyplývá, že popsané vady se musí vztahovat k významným (rozhodným) skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků konkrétního trestného činu. Tuto podmínku proto nemůže splnit tvrzení existence vad, týkajících se skutkových zjištění jiných, byť také významných pro rozhodnutí ve věci, která pro naplnění znaků trestného činu určující nejsou (viz rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr.). 17. Dále obviněná opřela své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jenž lze uplatnit tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Citovaný dovolací důvod tedy obsahuje 2 alternativy a obviněná neupřesnila, kterou hodlá uplatnit, avšak procesní situace v posuzované věci připouští pouze druhou z nich. Základním předpokladem tohoto dovolacího důvodu ve vztahu k oběma jeho alternativám je existence rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., což v posuzované věci bylo splněno, neboť odvolání obviněné odvolací soud zamítl podle § 256 tr. ř. První alternativa tohoto dovolacího důvodu přitom cílí na situace, kdy odvolací soud řádný opravný prostředek odmítl nebo zamítl (podle § 253 tr. ř.), aniž se jím meritorně zabýval, přičemž procesní podmínky pro takový postup nebyly dány, což na posuzovanou věc nedopadá. Teoreticky proto obviněná mohla relevantně uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, a to (hypoteticky) ve spojení s důvody v písmenech a) a g), na které formálně v dovolání také odkázala, avšak těmto důvodům námitky obviněné neodpovídaly, jak bude vysvětleno n íže. b) K vlastním dovolacím námitkám obviněné
18. Nejprve je třeba uvést, že obsahově je mimořádný opravný prostředek obviněné koncipován poměrně zmatečně, nerozlišila své námitky podle toho, ke kterému skutku, resp. trestným činům (případně jednomu z nich), jimiž byla uznána vinnou, se vztahují, a obdobně ani jasně neodlišila dovolací důvody ani jejich alternativy, jimž by měla odpovídat předložená, navíc velmi strohá, dovolací argumentace. Uplatněné dovolací důvody obviněná označila pouze odkazem na zákonná ustanovení podle § 265b odst. 1 písm. a), g) a m) tr. ř., aniž by zároveň slovně vyjádřila jejich podstatu, či alespoň jejich slovní formulaci. Tento formální nedostatek se týká zejména dovolacího důvodu pod písmenem a), jehož zákonné označení obviněná ve svém podání několikrát opakovala. Tento dovolací důvod dovolání totiž směřuje k nápravě dvou procesních vad, a to pokud ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Na žádná taková nebo podobná procesní pochybení v trestním řízení si obviněná v dovolání nestěžovala, ve vztahu k tomuto důvodu brojila proti nenaplnění znaků skutkové podstaty zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. Takové výtky však zjevně neměly jakoukoli spojitost s deklarovaným důvodem podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., byly tedy z hlediska označeného důvodu zcela irelevantní. Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že námitky proti právnímu posouzení skutku, jimiž obviněná v této části dovolání argumentovala, lze za splnění dalších podmínek relevantně uplatnit odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu, což obviněná stroze naznačila v dovolání, aniž by však tento odpovídající dovolací důvod využila. Nejvyššímu soudu však nepřísluší doplňovat ani domýšlet dovolací důvody a přiřazovat je konkrétním námitkám dovolatele. Ustanovení § 265f odst. 2 tr. ř. jasně stanoví, že rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, tj. během dvou měsíců od doručení napadeného rozhodnutí obviněnému, resp. jeho obhájci či opatrovníkovi (viz § 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Nad rámec možností dovolacího přezkumu a povinnosti uvést v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání jen stručně důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonné variantě pro odmítnutí ve smyslu § 265i odst. 2 tr. ř. považuje Nejvyšší soud za vhodné poznamenat, že v právním posouzení skutků popsaných pod body I. a III. výroku o vině jako zločinů neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku, nelze spatřovat jakoukoli nesprávnost. Úvahám soudu prvního stupně v bodech 82. a 83. jeho rozsudku nelze nic vytknout, tento soud zejména přiléhavě odkázal na rozhodnutí č. 8/2019 Sb. rozh. tr. V něm Nejvyšší soud zcela kategoricky zařadil elektronický příkaz k úhradě, na jehož základě dochází k realizaci peněžní transakce, mezi platební prostředky, jimž ustanovení § 234 tr. zákoníku poskytuje ochranu. Paděláním platebního prostředku se mimo jiné rozumí rovněž vyplnění či vyhotovení platebního prostředku bez oprávnění, jako tomu bylo u skutků pod body I. a III. výroku o vině, neboť příkazy k platbám obviněná zadávala bez vědomí disponentky bankovních účtů, poškozené P . B. Nebylo tedy pochyb, že soudy důvodně posoudily zjištěné jednání obviněné mj. i jako zločin podle § 234 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku. 19. Obviněná opřela dovolání také o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ani ve vztahu k němu, resp. všem jeho třem alternativám, jak jsou vyloženy v bodě 16. tohoto usnesení, obviněná nenamítala žádnou konkrétně vymezenou vadu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení, která by měla vztah k podstatným skutkovým zjištěním určujícím pro právní kvalifikaci trestných činů, za něž byla odsouzena. Tato zákonná podmínka je nezbytná pro úspěšné uplatnění všech alternativ vad, k jejichž nápravě je tento dovolací důvod určen. Konkrétní výhrady obviněné směřovaly v obecné rovině proti rozsahu provedeného dokazování a způsobu, jakým soudy provedené důkazy hodnotily, na což označený dovolací důvod nedopadá. 20. V první řadě lze vzhledem k obviněnou namítanému neprovedení navrhovaných důkazů připomenout, že vada spočívající v tzv. opomenutém důkazu dopadá na situace, v nichž buď nebylo soudy vůbec rozhodnuto o procesně korektně učiněném důkazním návrhu, nebo rozhodnutí o zamítnutí provedení navrhovaného důkazu nebylo řádně odůvodněno, anebo soud navržený důkaz sice provedl, avšak při svém rozhodování k němu nepřihlédl, případně nevyjádřil svou úvahu ohledně obsahu takového důkazu a jeho významu pro rozhodnutí o podané obžalobě (viz např. nálezy ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 802/02, dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, a dne 29. 10. 2007, sp. zn. IV. ÚS 546/05). Při posuzování vady spočívající v tzv. opomenutých důkazech Ústavní soud například v nálezech ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, mj. konstatoval, že neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dalším, že navržený důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, tedy ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje potřebnou vypovídací potencí. Konečně třetím je nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Dále též Ústavní soud zdůraznil, že i v případě zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění nemusí dojít k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 až 40 Listiny základních práv a svobod, případně čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K porušení takového práva nedochází pouhým zamítnutím návrhu nebo nerozvedením podrobných důvodů, proč takové rozhodnutí bylo soudem učiněno, ale až tím, že by neprovedení takového důkazu představovalo závažný deficit v povinnosti zjistit skutkový stav věci (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. 3 Tdo 647/2023, či tam zmíněný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 14. 2. 2008, Dorokhov proti Rusku, č. 66802/01).
21. V posuzované trestní věci však soudy důkazní návrhy obviněné v uvedeném smyslu v žádném ohledu neopomenuly. Ve shodě s vyjádřením státního zástupce lze konstatovat, že řádně učiněným návrhům obhajoby na provedení přesně označeného důkazu bylo vyhověno, žádné další výslovné návrhy, o nichž by měly soudy rozhodovat, obviněná nepředložila, jak bude ještě podrobněji uvedeno níže. Nejvyšší soud dodává, že i kdyby skutečně obviněná výslovně trvala na provedení některého dalšího důkazu v tomto trestním řízení, šlo by nepochybně o nadbytečný návrh, protože již provedené dokazování bylo dostačující pro zjištění skutkového stavu, o němž nebylo pochybností. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Leges, 2023, str. 188 a násl.; Jelínek, J., Říha, J. Rozhodnutí ve věcech trestních se vzory rozhodnutí soudů a podání advokátů. 5. vydání. Praha: Leges, 2023, s. 43 a násl.). K tomu je vhodné připomenout, že podle § 265r odst. 7 tr. ř. se dokazování před dovolacím soudem zásadně neprovádí. Proto je též zcela důvodná koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jímž mají být napravovány jen zásadní vady právního posouzení, případně úzce vymezený okruh vad procesních majících povahu zmatečných důvodů, pro které nemůže napadené pravomocné rozhodnutí obstát. Mezi takové vady se ovšem zásadně neřadí vady dokazování, při němž dochází k utváření závěrů o skutkovém ději, jenž je kladen obviněným za vinu. Naopak Nejvyšší soud zásadně musí vycházet ze závěrů soudů prvního a druhého stupně, které samy důkazní prostředky provedly a důkazy z nich vyplývající mohly též náležitě vyhodnotit, jak bylo naznačeno shora. Vady dokazování je tak možno namítat jen v úzce vymezeném rozsahu v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jemuž však konkrétní argumenty obviněné neodpovídají. 22. Nad rámec dovolacího přezkumu se Nejvyšší soud stručně vyjádří k obviněnou předloženým námitkám proti rozsahu dokazování a způsobu hodnocení důkazů, které však postrádaly dostatečnou konkretizaci, aby na ně vůbec mohlo být reagováno podrobnějším způsobem. Zásadně se obviněná i v předcházejících stadiích trestního řízení snažila docílit znevěrohodnění výpovědi poškozené P . B. , na což dostatečně reagoval již soud prvního stupně v bodech 69. až 73. rozsudku, s jehož logickými úvahami podporujícími závěr o věrohodnosti tvrzení poškozené ohledně okolností zásadních pro rozhodnutí o podané obžalobě se Nejvyšší soud ztotožnil. Velmi povrchně a neurčitě se obviněná v dovolání ohradila proti postupu soudů, které podle jejího názoru nevyhověly jí učiněným důkazním návrhům. Nejvyšší soud však shodně se státním zástupcem neshledal v tomto ohledu jakékoli pochybení týkající se rozsahu provedeného dokazování a reakce soudů obou stupňů na vytýkanou vadu. Jestliže obhajoba v řízení před soudem prvního stupně předložila návrh na provedení určitého jasně vymezeného důkazu, což se stalo v průběhu hlavního líčení ve dnech 3. 12. 2024 a 28. 1. 2025, bylo mu vyhověno. Šlo konkrétně o výslech svědkyně K . S. , dále výpisy z účtu vedeného u Banky CREDITAS, a. s., nebo sdělení této banky o zaslání platební karty předložené u hlavního líčení obhajobou. Soud prvního stupně následně v odůvodnění rozsudku ve vztahu ke všem těmto důkazům přihlédl a zřetelně vysvětlil, jaké závěry z nich vyvodil (viz body 21. až 25., 37. až 41., 61, 64. 65. a 68. rozsudku soudu prvního stupně). Před vyhlášením rozsudku v hlavním líčení dne 18. 3. 2025 již obhajoba nepředložila žádné další důkazní návrhy (viz č. l. 843 verte tr. spisu). U veřejného zasedání konaného dne 12. 11. 2025 obhajoba rovněž žádný konkrétní důkazní návrh nevznesla, byť v rámci přednesu odvolání obhájce vytýkal soudu prvního stupně, že neprovedl „ty listiny, které jsme navrhovali k provedení, ze kterých tedy vyplývalo, že výpisy z účtů u Raiffeisenbank, a. s., chodily na adresu poškozené v listinné podobě“ (viz č. l. 880 tr. spisu). Logickou úvahou lze proto na tuto část dovolacích námitek reagovat tak, že pokud obviněná, resp. její obhájce, provedení dalšího důkazu nepožadovala, nemohl ani odvolací soud opomenout jakýkoli důkaz, neboť nelze nevyhovět něčemu, co nebylo navrženo. Nicméně lze dodat, že obviněnou nezbavuje trestní odpovědnosti za trestné činy, za něž byla odsouzena, ani případné následné vědomí poškozené o tom, že obviněná překročila dohodnuté podmínky užívání účtu zřízeného na jméno poškozené, která účet dala k dispozici obviněné za tím účelem, aby na něj byla zasílána její, resp. partnerova výplata a aby obviněná měla možnost pouze s těmito finančními prostředky volně disponovat, což by jinak bylo s ohledem na probíhající insolvenční řízení na její majetek vyloučeno. Podstatné je, že v době páchání trestné činnosti (podávání žádostí o úvěry a příkazů k platbám či hotovostním výběrům z účtu u Raiffeisenbank, a. s.) k takovému jednání neměla souhlas jediné disponentky účtu, kterou byla poškozená P. B. Znalecký posudek k posouzení duševního stavu poškozené obhájce obviněné zmínil rovněž při přednesu odvolání, považoval ho za nutný předpoklad pro závěr soudů o tom, že obviněná zneužila jejího duševního onemocnění, přímo však návrh na doplnění dokazování v tomto ohledu neučinil. Soudy měly k dispozici lékařské zprávy a diagnostický závěr z psychiatrického vyšetření poškozené, kterou v popisu skutku označují jako „duševně nevyzrálou“, což bylo pro účely trestního řízení naprosto dostačující. Zdravotní poměry poškozené byly pouze okrajovou okolností, která dokreslovala celkový obraz o průběhu protiprávního jednání, nešlo o zásadní skutkovou okolnost určující pro naplnění znaků trestných činů, jak předpokládají všechny tři alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterému námitky obviněné tedy neodpovídaly. 23. Další výhradou ohledně chybného označení místa, kde obviněná trávila vánoční svátky, kterým bylo Rumunsko, nikoli město XY , o němž se zmínil předseda senátu v průběhu odvolacího řízení, se obviněná rovněž ocitla mimo rámec nejen označených, ale všech v zákoně taxativně vymezených dovolacích důvodů. Už vůbec nelze přijmout její úvahu, podle níž měla tato nepřesnost vést k nesprávné realizaci přezkumného odvolacího řízení soudem druhého stupně. Je nade vši pochybnost, že pro právní posouzení žalovaných skutků bylo zcela nepodstatné, na jakém místě v České republice anebo v zahraničí se obviněná fyzicky nacházela v období Vánoc roku 2022 (sic obviněná v dovolání ani neuvádí rok). Transakce v prosinci 2022 byly prováděny prostřednictvím internetového bankovnictví, k němuž obviněná měla přístup odkudkoli pouze pod podmínkou dosažitelnosti signálu k internetovému připojení. Nadto je třeba v reakci na tvrzení obviněné, že předseda senátu byl jejím obhájcem upozorněn na předmětné pochybení, odkázat na obsah protokolu o veřejném zasedání ze dne 12. 11. 2025. Nevyplývá z něj, že by k takovému upozornění došlo, byť podle § 180 odst. 4 tr. ř. právě kdykoli v průběhu hlavního líčení nebo veřejného zasedání může každá ze stran vznést námitku proti způsobu provádění procesního úkonu. Případné procesní nedostatky, jež nemají vliv na to, že řízení jako celek bylo spravedlivé, nelze napravovat po právní moci rozhodnutí v dovolacím řízení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněná formálně uplatnila, dopadá výhradně na případy týkající se pro rozhodnutí významných (tj. rozhodných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu, pokud se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných (tj. absolutně neúčinných) důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení, jako jsou zásady volného hodnocení důkazů, vyhledávací a presumpce neviny. Pouze v takových výjimečných situacích je možné na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, a to ani po uvedeném doplnění trestního řádu o nově formulovaný dovolací důvod. V uvedeném smyslu však námitka dezinterpretace výpovědi obviněné označenému dovolacímu důvodu, podobně jako výhrady proti neúplnému rozsahu dokazování, neodpovídala. 24. Je tak možné shrnout, že se zejména soud prvního stupně náležitě a dostatečně zabýval všemi skutečnostmi, které byly významné pro rozhodnutí o podané obžalobě, provedl v potřebném rozsahu dokazování, a to včetně důkazů navržených obhajobou, důkazy poté pečlivě vyhodnotil a na jejich základě učinil skutkové závěry, které následně zákonným způsobem právně posoudil. Rovněž odvolací soud se věnoval všem argumentům podaného odvolání obviněné, reagoval na veškeré výhrady a přesvědčivě vyložil, proč se přiklonil k závěru o správnosti výroku i odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a neshledal žádné důvody pro jeho zrušení.
V. Závěrečné shrnutí
25. Vzhledem ke všem shora zmíněným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné A . Z. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 písm. a) až m), odst. 2 tr. ř., neboť jí uplatněné dovolací námitky neodpovídaly deklarovaným dovolacím důvodům, ale ani žádným jiným z taxativně vymezených v citovaném ustanovení. Nejvyšší soud tak mohl učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 1. 4. 2026
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu