Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 29 791 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 149 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 28.07.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 12 642 Kč spolu s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 25 383 Kč od 28.07.2025 do 26.10.2025, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 25 383 Kč od 27.10.2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 234 Kč od 28.07.2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 446,72 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [anonymizováno], advokáta.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 01.09.2025 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky 29 791 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 19.07.2024 se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalovanému neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že část poskytnutého úvěru ve výši 27 500 Kč poukázala dne 25.07.2024 na účet žalovaného a částku 2 500 Kč z poskytnutého úvěru zaslala na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr včetně úroků z poskytnutého úvěru, tj. částku ve výši 40 000 Kč ve 40 ti měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje 20.08.2024. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně posoudila jeho schopnost úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného, které si následně ověřila a nahlédnutím do registrů jako CEE, IŘ, KN, REPI a vlastní databáze. Žalovaný však neplnil řádně a včas svůj závazek, když žalobkyni uhradil pouze 1 Kč (v rámci uzavření smlouvy tzv. verifikační platbu), a tak žalobkyně celý nesplacený úvěr zesplatnila ke dni 27.07.2025. K tomuto dni byl žalovaný podle žalobkyně v prodlení s úhradou neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 449 Kč (jistina 1 758 Kč + úrok 1 691 Kč) a dále s neuhrazenou jistinou ve výši 23 625 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném zaplacení nákladů vynaložených za zaslání tří upomínek vždy po 100 Kč a dále smluvní pokutu naběhlou před zesplatněním úvěru v celkové částce 1 497 Kč, a to za prodlení žalovaného se splacením tří řádných měsíčních splátek před splatností úvěru, když pokuta za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky činila 499 Kč. Dále žalobkyně uplatnila vůči žalovanému rovněž nárok na smluvní pokutu naběhlou po zesplatnění úvěru ve výši 0,1% denně z neuhrazeného úvěru, tj. z částky 27 074 Kč, kterou kapitalizovala za období od 28.07.2025 do 30.08.2025 částkou 920 Kč, jakož i úrok ve výši 1 691 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani přes žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne 27.07.2025.
2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3.Soud provedl dokazování listinami založenými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutkový stav:
4.Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ve spojení s úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu má soud za prokázané, že žalobkyně je subjektem oprávněným poskytovat spotřebitelské úvěry ve smyslu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 5.Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne 19.07.2024 soud zjistil, že smlouva neobsahuje podpis žádné ze stran, pouze v kolonce pro podpis zákazníka je uvedeno, že zákazník podepsal smlouvu verifikační platbou dle č. XII. bod 1 smlouvy o úvěru. Podle smlouvy představoval účel úvěru provizi zprostředkovatele ve výši 2 500 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 40 ti měsíčních splátkách po 1 150 Kč, počínaje dnem 20.08.2024. Celkově měl žalovaný uhradit částku 46 000 Kč, a to s ohledem na to, že mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba 27,28 %. Úvěr měl být žalovanému poskytnut na jeho účet č. [anonymizováno]. Podle článku II. písm. b) Smlouvy byla částka 2 500 Kč poskytnuta žalovanému na účet zprostředkovatele, a to jako provize sjednaná mezi žalovaným a zprostředkovatelem. Žalovaný se dále ve smlouvě měl zavázat uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou úvěru či jednotlivých splátek smluvní pokutu ve výši 499 Kč a výši 0,1% denně z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a rovněž náhradu účelně vynaložených nákladů. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, má soud za prokázané, že žalovaný obdržel zákonem vymezené předsmluvní informace. Součástí smlouvy byly rovněž údaje o žalovaném, tedy, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, je zaměstnán s příjmem 34 000 Kč. Příjem domácnosti byl uveden ve výši 83 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 5 500 Kč a splátka úvěrů ve výši 6 800 Kč.
6.Podle formuláře Výdaje a příjmy spotřebitele, Závazky spotřebitele – čestné prohlášení žalovaného ze dne 19.07.2024 o jeho závazcích, výdajích, příjmech je zřejmé, že žalovaný měl uvést, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, pobírá mzdu ve výši 34 000 Kč měsíčně, přičemž z této mzdy vynakládá částku 5 500 Kč na bydlení (voda, energie, paliva a nájemné či jiná obdobná platba) a částku 6 800 Kč na splátky úvěrů. Jiné další výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný měl prohlásit, že nemá žádnou exekuci a není veden v insolvenčním rejstříku. Formulář neobsahuje žádný podpis žalovaného ani žalobkyně.
7.V posouzení úvěruschopnosti zákazníka učiněného samostatným zprostředkovatelem ze dne 19.07.2024 byly uvedeny údaje o žalovaném, tedy, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost, průměrný čistý příjem činí 35 670 Kč, příjmy domácnosti 83 000 Kč, výdaje na bydlení 5 500 Kč, splátky úvěrů 6 800 Kč. Žalobkyně při zohlednění normativních nákladů na bydlení, životního minima a nezabavitelné částky došla k výpočtu 21 720 Kč, jakožto zbývající částce zákazníka. Součástí posouzení byl výpis z katastru nemovitostí a prohlášení rodiče dcery žalovaného, že přispívá na bydlení částkou 5 500 Kč měsíčně, dále výplatní lístky za měsíc únor až červen 2024, částečný výpis z účtu za měsíc červen 2024 pouze s uvedením počátečního zůstatku ve výši 5 618,41 Kč, výpis z CEE a IŘ (bez záznamu) a výpis z REPI s tím, že žalovaný neměl žádnou splátku po splatnosti a zbývalo mu uhradit ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11.06.2024 částku 15 400 Kč.
8.Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet č. [anonymizováno] částku ve výši 27 500 Kč dne 25.07.2024. Z potvrzení o provedení transakce rovněž ze dne 25.07.2024 vyplývá, že žalobkyně vyplatila na účet zprostředkovatele, pana [anonymizováno], částku 2 500 Kč.
9.Poukázání částky 27 500 Kč žalovanému na účet dne 25.07.2024 prokazuje rovněž výpis z účtu žalovaného za měsíc červenec 2024 zaslaný soudu za účelem poskytnutí součinnosti [anonymizováno]. dne 02.02.2026 se sdělením, že jeho majitelem je žalovaný.
10.Z e-mailu žalobkyně soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 1 Kč na účet žalobkyně, přičemž z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni dne 25.07.2024 částku 1 Kč.
11.Z listiny nazvané Bonita smlouvy a tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s úhradou splatnou 20. dne měsíce května, června a července 2024, a že na úvěr uhradil celkem částku 10 351 Kč (9 splátek po 1 150 Kč + 1 Kč).
12.Z upomínky ze dne 25.05.2025 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 1 149 Kč a z upomínky ze dne 25.06.2025, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 2 299 Kč a uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč a náklady za upomínání ve výši 200 Kč.
13.Oznámením o zesplatnění - předžalobní výzvy ze dne 27.07.2025 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru, o důsledcích zesplatnění, výši dlužné částky a zároveň mu byla poskytnuta lhůta v délce 10 dní od odeslání výzvy k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Odeslání výzvy žalovanému žalobkyně doložila poštovním podacím lístkem z téhož dne.
14.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 OSŘ vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 27 500 Kč, která mu byla připsána na účet č. [anonymizováno] dne 25.07.2024. Žalovaný na dluh uhradil částku ve výši 10 351 Kč, ve zbylé výši dluh neuhradil ani na základě zaslané výzvy. 15.Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 16.Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy 17.Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
18.Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19.Podle § 562 odst. 1 OZ, občanského zákona (dále jen „o. z.“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý 20.Podle § 561 odst. 1 OZ se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat 21.Podle § 7 zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 22.Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.
23.Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy
24.Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat
25.Soud dále vycházel z ust. § 2991 odst. 1 OZ, podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 26.Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 OZ je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující, označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS. 27.Soud se zabýval tvrzením žalobkyně, že žalobkyně se žalovaným uzavřela písemnou smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelský úvěr, jak je zřejmé z charakteru smlouvy. Z provedených důkazů však vyplývá, že smlouva měla být uzavřena nikoliv v listinné podobě, ale podobě elektronické. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaný předmětnou smlouvu uzavřel, neboť smlouvu nijak nepodepsal. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byl připojen podpis žalovaného (tj. data v elektronické podobě), žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalovaného a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Soud proto nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě se žalovaným, a že i pokud by byla uzavírána s žalovaným, že ten uzavřel smlouvu právě s tímto obsahem, tedy, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl úvěrový vztah.
28.I pokud by měl soud existenci úvěrové smlouvy za prokázanou, nebylo v řízení prokázáno, že ze strany žalobkyně došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, což by mělo v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ ve spojení s ustanovením § 588 OZ za následek absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ačkoli žalobkyně tvrdila, že posouzení provedla na základě informací získaných od žalovaného, ověřených následně v dostupných registrech (CEE, IŘ, KN, REPI a vlastní databáze), tato tvrzení nemají dostatečnou oporu v předložených podkladech. Ze záznamu samostatného zprostředkovatele ze dne 19.07.2024 vyplývá, že žalobkyně vycházela zejména z údajů poskytnutých samotným žalovaným. Na základě těchto údajů vypočetla tzv. zbývající částku ve výši 21 720 Kč. Soud však konstatuje, že žalobkyně neprokázala reálnost a úplnost tvrzených výdajů žalovaného, a její závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet proto nelze považovat za odpovídající požadavku odborné péče. Žalobkyně předložila pouze dílčí podklady, zejména výpis z katastru nemovitostí, výplatní lístky za měsíce únor až červen 2024, výpisy z CEE a IŘ a výpis z registru REPI. Z doložených dokumentů však nevyplývá ověření skutečných pravidelných výdajů žalovaného, zejména jeho běžných životních nákladů, provozních nákladů domácnosti a nákladů na stravu, dopravu či služby. Za zásadní nedostatek soud považuje rovněž to, že žalobkyně neopatřila úplný bankovní výpis, který by umožnil ověřit skutečný tok příjmů a výdajů. Předložen byl pouze částečný výpis z účtu za měsíc červen 2024 obsahující jediný údaj – počáteční zůstatek ve výši 5 618,41 Kč. Takový podklad neumožňuje žádné ověření tvrzených výdajů ani posouzení reálného hospodaření žalovaného. Žalobkyně tedy nesplnila zákonnou povinnost provést posouzení úvěruschopnosti na základě dostatečných, objektivně ověřených a aktuálních informací, neboť se omezila převážně na údaje tvrzené žalovaným a jejich věrohodnost dále neprověřila. 29.Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je uzavřená smlouva neplatná dle ust. § 9 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 OZ 30.Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ, neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 09.01.2020, č. j. krajsky/27_Co_280_2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 09.10.2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.04.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 09.02.2011, sp.zn. usoud/Pl.__S_1_10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 05.03.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů. 31.Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 25.07.2024 na jeho bankovní účet částku ve výši 27 500 Kč, a že žalovaný zaplatil celkem 10 351 Kč, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 17 149 Kč, které je povinen vydat (27 500 Kč – 10 351 Kč). Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 17 149 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl. Zároveň soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 17 149 Kč ode dne 28.07.2025, tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 OSŘ v délce trvání 3 dnů. (výrok I. rozsudku). 32.Ve zbytku pak soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy a tím i všech doprovodných ujednání včetně ujednání o výši poplatků za poskytnutí úvěru, o výši nákladů spojených s upomínáním a o smluvní pokutě (výrok II.).
33.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 OSŘ, neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 124 Kč, odměnu advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 400 Kč (převzetí a příprava žaloby, výzva k plnění, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 315 Kč, celkem tak 2 939 Kč. Protože žalobkyně měla částečný úspěch v rozsahu 57,6 %, rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 29 791 Kč, soud žalobu co do částky 12 642 Kč zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně ve výši 42,4 % od jejího „úspěchu“. Protože žalovaný ve sporu částečně neuspěl, uložil mu soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně, tedy částku 446,72 Kč. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok III. tohoto rozsudku). --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).