Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 141 334 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 040 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 102 294,59 Kč s úrokem ve výši 76,04 % ročně z částky 96 490,75 Kč od 28.12.2024 do 18.01.2025 ve výši 4 292,20 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 96 490,75 Kč od 19.01.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28.12.2024 dosáhne částky ve výši 385 171 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 114 586 Kč od 28.12.2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26.08.2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 141 334 Kč s příslušenstvím. Dále uvedla, že dne 16.01.2024 uzavřela jako věřitelka s žalovaným jako klientem smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále také jen „Smlouva“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím emailové komunikace, přičemž žalovaný ji podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Smlouva obsahuje dodatek, který tento způsob uzavření upravuje. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na emailovou adresu uvedenou ve Smlouvě. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobkyní prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (NRKI, SOLUS) i z jiných dokladů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z uvedených údajů i na základě provedeného scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný má dostatečné volné zdroje ke splácení úvěru a bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně na základě Smlouvy poskytla žalovanému dne 16.01.2024 na účet uvedený ve Smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem ve výši nominální sazby 76,04 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 620 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2024, a to vše podle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru a dále se žalovaný zavázal hradit pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 933 Kč měsíčně. Žalovaný ale neplnil řádně sjednané podmínky a ocitl se v prodlení s úhradou splátek úvěru, přičemž žalobkyni v období od 13.02.2024 do 23.09.2024 uhradil v jedenácti platbách částku celkem ve výši 60 960 Kč. V souladu se čl. 6.3 Smlouvy došlo automaticky 65 den prodlení žalovaného s úhradou deváté splátky splatné dne 20.10.2024, tedy dne 26.12.2024, k zesplatnění celého úvěru a žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni dosud nezaplacenou jistinu úvěru ve výši 110 990,57 Kč (tedy neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 96 490,75 Kč a úrok z úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 14 499,82 Kč). Žalobkyně se kromě uvedené částky dále domáhá po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč s příslušenstvím (tvořené smluvními pokutami ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou 2., 6. 9. a 10. splátky úvěru delší než 30 dnů), nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 1 600 Kč (náhrada nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou 1. – 6., 9. a 10. splátky delší než 15 dnů ve výši 200 Kč za každou splátku), smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 110 990,57 Kč od 28.12.2024 k datu vyhotovení žaloby ve výši 26 748,59 Kč, úroku ve výši 76,04 % ročně z původní jistiny ve výši 96 490,75 Kč od 28.12.2024 do 18.01.2025 ve výši 4 292 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 96 490,75 Kč od 19.01.2025 do zaplacení, maximálně však do dob, kdy tento celkový úrok dosáhne od 28.12.2024 částky ve výši 385 171 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 114 586 Kč od 28.12.2024 do zaplacení. Žalovaný však dluh žalobkyni dosud neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky.
2.Usnesením ze dne 10. listopadu 2025, č. j. okresni/22_C_202_2025-57 vyzval soud žalobkyni, aby doplnila na základě jakých konkrétních skutečností s uvedením jejich zdroje a způsobu jejich ověření dospěla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet a označila důkazy k prokázání uvedených tvrzení a tvrzení o uzavření Smlouvy (akceptaci návrhu Smlouvy) žalovaným způsobem popsaným v žalobě. K tomu žalobkyně v podání ze dne 23.11.2025 uvedla, že před uzavřením Smlouvy žalobkyně řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě dokladů o příjmech dlužníka, výpisů z databází NRKI, SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka (o jeho stavu, zaměstnání, vzdělání). Z dokladů o příjmech žalovaného plynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného je ve výši 37 014 Kč měsíčně, celkové měsíční náklady žalovaného činí 10 376 Kč, tedy volné zdroje pro splácení činí částku ve výši 25 638 Kč (po odečtení tisícikorunové rezervy). Dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného z databáze NRKI (proveden skóring žalovaného), SOLUS (v době uzavření Smlouvy nebyl žalovaný nikde s dlužnou částkou po splatnosti). Žalobkyně dále vycházela z prohlášení žalovaného v návrhu Smlouvy, podle kterého nemá splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba ani si není vědom důvodu, pro který by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle Smlouvy, dále nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti němu podán insolvenční návrh ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku, přičemž veškeré tyto informace jsou podle žalovaného pravdivé a úplné. Poté žalobkyně dospěla k závěru, že po zhodnocení uvedených dokumentů v jejich vzájemném souladu a po porovnání příjmů a výdajů bylo prokázáno, že bylo možno žalovanému poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní. 3.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4.Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
5.Žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z informací získaných od žalovaného, že je zaměstnán v [anonymizováno], s čistým měsíčním příjmem ve výši 37 014 Kč (viz také potvrzení o příchozí úhradě na účtu u Air bank ze dne 12.10.2023, 14.11.2023, 12. 12. 202312. 1. 2024), je svobodný, žije sám, jiné příjmy nemá, nemá ani žádné splátky (úvěru, zápůjček, leasingu, výživného, hypoték apod.), jeho výdaje tvoří životní minimum ve výši 4 860 Kč a výdaje na bydlení ve vlastní nemovitosti činí 5 516 Kč, celkem tedy jeho výdaje činí částku ve výši 10 376 Kč (viz listina označení jako hodnocení klienta ze dne 14.07.2023). Žalobkyně také lustrovala žalovaného v registrech NRKI – 5 žádostí o úvěr, 57 265 Kč jako součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací v roli žadatele a spolužadatele, dluh po splatnosti ve výši 1 261 Kč a SOLUS – bez záznamu (viz výpisy ze SOLUS, NRKI).
6.Dne 16.01.2024 navrhl žalovaný žalobkyni prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavření smlouvy o úvěru (Smlouva), na základě které mu žalobkyně poskytne úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný žalobkyni vrátí tuto částku a zaplatí úrok ve výši 76,04 % ročně (RPSN 109,02 %) ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 620 Kč, splatných vždy do 20. dne měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen a dále se zavázal hradit pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 933 Kč měsíčně. (kopie občanského průkazu žalovaného, základní info o klientovi, výpis o odeslání 1 Kč na účet žalovaného, zaslaná SMS žalovanému s kódem pro podpis Smlouvy, výpis s přijatou SMS od žalovaného, Smlouva, dodatek č. 1 ke Smlouvě, příloha č. 1 ke Smlouvě ). Žalobkyně návrh žalovaného dne 17.01.2024 akceptovala (viz oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě ze dne 17.01.2024).
7.Žalobkyně zaslala na účet č. [anonymizováno], jehož majitelem je žalovaný, částku ve výši 100 000 Kč, která byla na jeho účet připsána dne 17.01.2024 (viz sdělení Air bank ze dne 13.11.2025).
8.Žalovaný uhradil žalobkyni v období od 13.02.2024 do 23.09.2024 částku celkem ve výši 60 960 Kč (viz tvrzení žalobkyně a karta klienta, ani žalovaný netvrdil opak).
9.Žádnou další částku žalovaný žalobkyni neuhradil, a to ni po zaslání předžalobní upomínky ze dne 26.12.2024 (viz předžalobní upomínka ze dne 26.12.2024), která byla žalovanému odeslána téhož dne (viz podací arch ze dne 26.12.2024).
10.Podle ust. § 2395 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11.Podle ust. § 1796 OZ neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 12.Podle ust. § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1) Bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 13.Podle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31.12.2023 (dále jen „ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14.Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
15.Podle ust. § 84 ZSU poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli (odst. 1). Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů (odst. 2).
16.Podle ust. § 86 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
17.Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).
18.Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, pouze však částečně.
19.Žalobkyně sice v řízení prokázala, že oba účastníci projevili vůli uzavřít Smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 OZ), a to úvěru spotřebitelského (§ 2 odst. 1 ZSU), tato Smlouva je však neplatná. Přestože žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 2 ZSU na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, nepostupovala přitom s odbornou péčí podle ust. § 75 a 86 odst. 1 ZSU. 20.Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela fakticky pouze z údajů o poměrech žalovaného, které jí poskytl sám žalovaný, které však byly v případě výdajů žalovaného nedostatečné. Žalobkyně, pokud jde o výdaje žalovaného, vycházela pouze z částky životního minima ve výši 4 800 Kč a nákladů na bydlení ve výši 5 516 Kč, celkem tedy z výdajů žalovaného ve výši 10 376 Kč měsíčně. Blíže však výdaje žalovaného dále nijak nezkoumala, přestože žalovaný uvedl, že nemá žádné splátky (úvěru, zápůjček, leasingu, výživného, hypoték apod.), přitom dle NRKI je žalovaný zatížen dluhem až 57 265 Kč a navíc má dluh po splatnosti ve výši 1 261 Kč. Již pouze uvedené rozpory mezi tvrzením žalovaného o jeho poměrech, případně i mezi registry (SOLUS a NRKI) zakládají důvodnou pochybnost o poměrech žalovaného a tedy i schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZSU. Žalobkyně se tedy přinejmenším měla poměry žalovaného dále zabývat, tedy podle ust. § 84 odst. 1 a 2 ZSU si od žalovaného vyžádat další doplňující informace a tyto následně ověřit, to však v řízení ani po poučení soudem při jednání dne 24.02.2026 podle ust. § 118a odst. 1 a 3 a 118b zákona č. 99/19863 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) netvrdila.
21.Věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018-77). Irelevantní je pak i námitka žalobkyně, že žalovaný uvedl, že veškeré informace a údaje, které v budou uvedeny ve Smlouvě jsou pravdivé a úplné. Pokud by se žalobkyně měla spolehnout pouze na tvrzení žadatele o úvěr o jeho poměrech, popírá taková argumentace smysl a účel v ZSU zakotvené povinnosti poskytovatele úvěru ověřit informace o poměrech žadatele. Žalobkyni nelze ani přisvědčit, že má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnutých žadatelem o úvěr, když tyto lze získat např. z výpisu z účtu žadatele o úvěr nebo v případě výdajů za bydlení i z nájemní smlouvy či jiných dokladů o nákladech na bydlení např. SIPO apod. 22.Vzhledem k porušení povinností žalobkyně stanovených v ust. § 75, 84 a 86 ZSU je Smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZSU neplatná, a to absolutně, přičemž soud je povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalovaného.
23.Soud dále konstatuje, že Smlouva je absolutně neplatná i podle ust. § 1796 OZ, neboť ve Smlouvě sjednaný úrok ve výši 76,04 % ročně (RPSN 109,02 %) zásadním způsobem převyšuje (jak je soudu známo z úřední činnosti) průměrnou úrokovou sazbu uplatňovanou bankami u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti v roce 2024. 24.Vzhledem k tomu, že Smlouva je neplatná, není žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuty a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované s úhradou splátek úvěru nebo pojistné za pojištění schopnosti splácet), ale pouze vrátit žalobkyní mu poskytnutou a dosud nevrácenou částku ve výši 39 040 Kč (zbytek z částky 100 000 Kč, která měla být jistinou úvěru, po odečtení žalovaným uhrazené částky ve výši 60 960 Kč), a to jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 OZ 25.Žalovaný však není v prodlení ani s vrácením uvedeného bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSU, neboť „ust. § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele“ – viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021, ze dne 20.04.2022). Za situace, že žalovaný se ve věci nevyjádřil, a tedy ani neuvedl, jaká je s ohledem na jeho možnosti přiměřená doba pro vrácení bezdůvodného obohacení a soudu nejsou známé ani jeho poměry, stanovil soud uvedenou dobu k plnění v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce 30 dnů, když standardní lhůta v délce tří dnů je s ohledem na charakter sporu a dosavadní prodlení žalovaného zjevně nepřiměřená, naopak delší lhůta by především s ohledem na pasivitu žalovaného nepřiměřeně zvýhodňovala žalovaného. 26.S ohledem na výše uvedené soud posoudil žalobu jako důvodnou pouze co do částky ve výši 39 040 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil soud dle výše uvedeného v délce třiceti dnů (výrok I.), ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
27.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30.08.2010, sp. zn. usoud/I.__S_2717_08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 OSŘ třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 141 334,59 Kč s úrokem ve výši 76,04 % ročně z částky 96 490,75 Kč od 28.12.2024 do 18.01.2025 ve výši 4 292,20 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 96 490,75 Kč od 19.01.2025 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 13 549,57 Kč), úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 114 586 Kč od 28.12.2024 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 16 971,28 Kč). Předmětem sporu tak je po zaokrouhlení celkem částka ve výši 176 148 Kč. 28.Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 39 040 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 137 108 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.). Žalovaný byl tedy v řízení úspěšnější a má právo na náhradu části svých nákladů řízení proti žalobkyni, žádné mu však v tomto řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.