Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci
žalobce: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
t. č. [anonymizováno] zastoupený advokátem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] se sídlem [anonymizováno] zastoupený advokátem [anonymizováno] se sídlem [anonymizováno]
o: zaplacení částky 200.000 Kč
--- VÝROK ---
I. Žaloba o zaplacení částky 200.000 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 200.000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný porušil povinnost advokáta při výkonu advokacie, za což žalobce požaduje satisfakci ve výši 100.000 Kč za odčinění nemajetkové újmy upření práva na spravedlnost a na soudní ochranu, když žalovaný prakticky zavinil odepření práva žalobce na přístup k soudu, dále žalobce požaduje odčinění nemajetkové újmy spočívající v psychickém strádání žalobce zmařením projednání dovolání, za což požaduje žalobce satisfakci částku dalších 100.000 Kč. Žalobce se totiž domáhal ve věci vedené u Okresního soudu v [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno] ochrany osobnosti proti [anonymizováno] [anonymizováno], a to s ohledem na vedení obhajoby žalobce v trestním řízení ze strany advokáta [anonymizováno] [anonymizováno] ve věci vedené u Krajského soudu v [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno]. Ve věci sp. zn. [anonymizováno] Okresní soud v [anonymizováno] ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v [anonymizováno] – pobočka v [anonymizováno] žalobu žalobce na ochranu osobnosti proti [anonymizováno] [anonymizováno] zamítl. Poslední možností, jak se domoci příznivého rozhodnutí, bylo dovolání k Nejvyššímu soudu, k jehož podání byl žalobci jako zástupce ustanoven žalovaný. Žalovaný byl žalobci ustanoven zástupcem usnesením Krajského soudu v [anonymizováno] – pobočka v [anonymizováno] ze dne 28.05.2020, č. j. [anonymizováno]. Přestože žalobce dopisem žalovaného vyrozuměl o podstatě věci, tak žalovaný rezignoval na své povinnosti vyplývající ze zákona o advokacii a ve věci neučinil nic. V příčinné souvislosti s porušením povinnosti advokáta při výkonu advokacie žalovaný zavinil, že žalobci marně uplynula lhůta k podání dovolání. Řízení o dovolání bylo zahájeno na základě dovolání podaného žalobcem, které měl žalovaný doplnit, což neučinil, proto Nejvyšší soud dovolání odmítl, a to usnesením ze dne 30.09.2020, č. j. [anonymizováno]. Dle sdělení České advokátní komory byl za toto své pochybení žalovaný shledán vinným a bylo mu uloženo kárné opatření. Žalovaný se za toto své jednání žalobci neomluvil, nicméně ani omluva by nebyla dostatečná a žalobce požaduje i finanční satisfakci.
2.Žalovaný se vyjádřil k žalobě tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Je pravdou, že žalovaný byl ustanoven žalobci právním zástupcem pro dovolací řízení. Je pravdou, že nezpracoval doplnění dovolání, které si podal žalobce proti rozsudku Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne 07.01.2020, č. j. [anonymizováno]. Žalovaný dovolání nedoplnil pro absenci dovolacího důvodu, tuto skutečnost však žalobci neoznámil, což považuje za své profesní pochybení. Bližší údaje a pokyny žalobce žalovanému neudělil, byť o ně žalovaný žádal. Mezi důvody pochybení patří to, že v březnu 2020 byl žalovaný hospitalizován v důsledku [anonymizováno], se kterým se potýká dodnes. Po zákrocích ve [anonymizováno] nemocnici v [anonymizováno] se situace stabilizovala v červenci 2020. V uvedené době řadil žalovaný svůj zdravotní stav do popředí. Tehdy navíc žalovaný respektoval doporučení Vězeňské služby komunikovat s odsouzenými ve věznici jinak než osobně s ohledem na pandemii koronaviru. Následně byla podána stížnost k České advokátní komoře, která žalovaného za své pochybení shledala vinným. Je pravdou, že žalovaný měl žalobce informovat o tom, že ve věci není dán dovolací důvod, nicméně žalovaný je přesvědčen, že má povinnost konat pouze ty úkony právní služby, které jsou účelné, proto dovolání nepodal. [anonymizováno] [anonymizováno] žádnou újmu žalovanému nezpůsobil, proto ji profesní pochybení žalovaného nenásobí, jak tvrdí žalobce.
3.Okresní soud v Šumperku rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 06.10.2023, čj. okresni/18_C_245_2022-95, tak, že žalobu o zaplacení částky 200.000 Kč zamítl a rozhodl o nákladech řízení. 4.Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 23.04.2024, čj. krajsky/75_Co_12_2024-131, k odvolání žalobce rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud akceptoval názor okresního soudu, že za aktuální právní úpravy odpovídá advokát dle § 24 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., pokud se jedná o nemajetkovou újmu ve smyslu § 2894 OZ, pouze v případě, že takový následek byl ujednán nebo by to bylo zákonem zvlášť stanoveno. Pokud by se však jednalo o exces advokáta, tedy odpovědnost ve smyslu § 2971 OZ, vytkl odvolací soud okresnímu soudu, že pro závěr, že se nejednalo o exces, neměl okresní soud dostatečný podklad v podobě řádně zjištěného skutkového stavu, kdy nezkoumal a nezabýval se jednotlivými podmínkami a okolnostmi, za nichž je možně příslušné ustanovení aplikovat. Zvláštní okolnosti a porušení zákonné povinnosti pro hrubou nedbalost by měl tvrdit a prokazovat žalobce, k čemuž by případně měl být vyzván soudem postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Stejně tak by měl žalobce podrobně specifikovat tvrzenou nemajetkovou újmu, k čemuž pak je možné vést dokazování. 5.Z nesporných skutkových tvrzení soud zjistil, že žalovaný byl žalobci ustanoven advokátem ve věci vedené u Okresního soudu v [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno], a to pro podání dovolání, žalovaný nepodal ve prospěch žalobce uvedené dovolání, za opomenutí byl žalovaný v kárném řízení u České advokátní komory shledán vinným a byla mu za něj uložena sankce ve výši 2.000 Kč. Dohoda o odpovědnosti advokáta klientovi za nemajetkovou újmu sjednána nebyla.
6.Ze spisu Okresního soudu v [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] soud zjistil, že předmětem řízení byla žaloba [anonymizováno] proti [anonymizováno] [anonymizováno]. Žalobce požadoval omluvu a finanční satisfakci za veřejné uvádění nepravdivých informací (uveřejněných též v médiích), že [anonymizováno] měl [anonymizováno] [anonymizováno] jako advokátovi ukládat pokyny, které jsou v rozporu se zákonem i lidskou etikou v souvislosti se zastupováním [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] v trestním řízení. Okresní soud v [anonymizováno] žalobu zamítl rozsudkem ze dne 06.05.2019, čj. [anonymizováno], ve znění opravného usnesení ze dne 01.07.2019, čj. [anonymizováno]. Krajský soud v [anonymizováno] rozsudkem ze dne 07.01.2020, čj. [anonymizováno], rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Usnesením Okresního soudu v [anonymizováno] ze dne 02.04.2020, čj. [anonymizováno], ve spojení s usnesením Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne 28.05.2020, čj. [anonymizováno], byl žalobci ustanoven pro řízení o dovolání zástupcem žalovaný. Dovolání podáno nebylo.
7.Z podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona z 19.08.2018 na č. l. 7-9 soud zjistil, že žalobce podal podnět ministerstvu spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona směřující proti opatřením soudu ve věci vedené u Krajského soudu v [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno].
8.Z opatření Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne 15.05.2013, č. j. [anonymizováno], na č. l. 10-11, soud zjistil, že [anonymizováno] [anonymizováno] nebyl zproštěn obhajoby [anonymizováno].
9.Z opatření Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne 09.06.2014, č. j. [anonymizováno], na č. l. 15-16, soud zjistil, že [anonymizováno] [anonymizováno] nebyl zproštěn obhajoby [anonymizováno].
10.Z opatření Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne 29.08.2014, č. j. [anonymizováno], na č. l. 17-18, soud zjistil, že [anonymizováno] [anonymizováno] nebyl zproštěn obhajoby [anonymizováno].
11.Z přípisu Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne 25.03.2022, na č. l. 19, soud zjistil, že [anonymizováno] [anonymizováno] byla vyplacena odměna za zastupování ve věci [anonymizováno].
12.Z usnesení [anonymizováno] soudu [anonymizováno] ze dne 01.11.2017, čj. [anonymizováno], na č. l. 20, soud zjistil, že ve věci žaloby na ochranu osobnosti byl [anonymizováno] [anonymizováno] zproštěn funkce ustanoveného zástupce [anonymizováno] pro narušení důvěry mezi advokátem a klientem.
13.Z přípisu ředitele Věznice [anonymizováno] ze dne 22.03.2022 na č. l. 21 soud zjistil, že žalobci je sděleno, že dne 27.07.2020 byla odeslána korespondence [anonymizováno], jinou informací o korespondenci či návštěvě [anonymizováno] [anonymizováno] nedisponují.
14.Z přípisu České advokátní komory ze dne 17.01.2022 na č. l. 22 soud zjistil, že na základě kárné žaloby z podnětu stížnosti [anonymizováno] byl [anonymizováno] [anonymizováno] uznán pravomocně vinným a bylo mu uloženo kárné opatření.
15.Z žádosti o změnu obhájce došlé dne 06.06.2013 Krajskému soudu v [anonymizováno] na č. l. 23 soud zjistil, že žalobce požádal soud o změnu obhájce, ustanoveného usnesením Okresního soudu v [anonymizováno] ze dne 10.11.2009, čj. [anonymizováno], a to pro ztrátu důvěry.
16.Po kasaci původního rozsudku soud provedl k důkazu kárné rozhodnutí České advokátní komory ze dne 20.07.2021, sp. zn. [anonymizováno], podání, která jsou ve spisu ČAK – kárné komise, a to vyjádření ke kárné žalobě ze dne 04.06.2021 od žalovaného, dále podání žalovaného nazvané Předložení listin z 16.12.2020 a dále sdělení žalovaného ze dne 08.07.2020 a podání žalobce z 26.07.2020 a 25.02.2020. Z těchto listin soud zjistil, že kárný senát schválil dohodu o vině a kárném opatření s žalovaným, kdy žalovaný se dopustil kárného provinění tím, že přestože byl jako advokát ustanoven usnesením Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne 28.05.2020 čj. [anonymizováno] (právní moc dne 26.06.2020) zástupcem klienta [anonymizováno], v té době ve výkonu trestu ve věznici [anonymizováno], kdy si tento klient sám podal vlastnoručně sepsané dovolání k Nejvyššímu soudu ČR ve věci jeho žaloby proti [anonymizováno] [anonymizováno] o ochranu osobnosti vedené u Okresního soudu v [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno], proti rozsudku Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne 7. 1 2020 č.j. [anonymizováno], a zároveň požádal ustanovení zástupce z řad advokátů, s klientem jeho záležitost neprojednal, v zákonné dvouměsíční lhůtě jeho vlastnoručně sepsané dovolání nedoplnil, ani nenahradil, ani se s ním písemně nebo ústně do protokolu neztotožnil, v důsledku jeho nečinnosti proto nedošlo ke splnění zákonné podmínky dovolacího řízení ve smyslu § 241 odst. 1, odst. 4 o.s.ř. a Nejvyšší soud ČR proto svým usnesením ze dne 30.09.2020 čj. [anonymizováno] dovolací řízení zastavil, přičemž v průběhu trvání zastupování ani po jeho skončeni klienta řádně o stavu věci neinformoval, tedy při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě, při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu a za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže ukládající mu poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, při výkonu advokacie nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta, při výkonu advokacie nevyužíval důsledně všechny zákonné prostředky, při výkonu advokacie nedodržoval pravidla profesionální etiky, řádně neinformoval klienta, jak vyřizování jeho věci postupuje a neposkytoval mu včas vysvětlení a podklady potřebné pro uvážení dalších příkazů, čímž porušil ustanoveni § 16 odst. 1 a odst. 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 17 zák. č. 85/1996 Sb. ve spojení s článkem 4 odst. 1 usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku (etický kodex), ustanovení článku 9 odst. 1 etického kodexu, za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii v platném znění, uložilo kárné opatření: pokuta ve výši 2.000 Kč. V kárném spise je pak uvedeno ve vyjádření žalovaného ke kárné žalobě, že žalovaný byl v březnu 2020 hospitalizován v důsledku [anonymizováno], v době pandemie s ohledem na svůj zdravotní stav žalobce ve věznici nenavštívil, když to ani nežádal. Ve věci nebyl dán dovolací důvod, podání dovolání by bylo neúčelné, zástupce má konat pouze ty právní služby, které jsou účelné, nicméně je pravda, že žalovaný měl vést se žalobcem lepší komunikaci a o postupu jej informovat, což považuje za své pochybení. 17.Soud hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud vycházel přitom z listinných důkazů za stavu, kdy nikdo jejich pravost ani obsah nezpochybnil. Kromě shora označených důkazů soud provedl k důkazu ještě protokoly o hlavním líčení ve věci vedené u Krajského soudu v [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno], avšak žádné závěry z nich neučinil, když podstatné skutečnosti byly mezi účastníky nesporné a pro právní posouzení věci, které bude dále uvedeno, měl soud dostatečný skutkový podklad z ostatních důkazů, resp. z nesporných tvrzení. Což bylo i důvodem, proč soud neprovedl důkazní návrhy na výslech žalobce, smlouvu s pojišťovnou, lékařskou zprávu. Účastnický výslech tedy soud neprovedl, když sice byl navrhován, skutková tvrzení žaloby však přes výzvu soudu zůstala natolik neúplná, že nebylo zřejmé, co by měl uvedený výslech prokázat. Účastnický výslech přitom není prostředkem k získání nových skutkových tvrzení, ale prostředkem k prokázání již uvedených tvrzení, navíc s výhradou, že účastnický výslech má obecně nízkou důkazní hodnotu, na rozdíl např. od svědecké výpovědi, a to právě pro zřejmý poměr k věci ze strany účastníka, resp. jeho zájmu na výsledku sporu.
18.Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ve věci vedené u Okresního soudu v [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno] byla projednávána žaloba [anonymizováno] proti [anonymizováno] [anonymizováno]. Žalobce požadoval omluvu a finanční satisfakci za veřejné uvádění nepravdivých informací (uveřejněných též v médiích), že [anonymizováno] měl [anonymizováno] [anonymizováno] jako advokátovi ukládat pokyny, které jsou v rozporu se zákonem i lidskou etikou v souvislosti se zastupováním [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] v trestním řízení. Okresní soud v [anonymizováno] žalobu zamítl rozsudkem ze dne 06.05.2019, čj. [anonymizováno], ve znění opravného usnesení ze dne 01.07.2019, čj. [anonymizováno]. Krajský soud v [anonymizováno] rozsudkem ze dne 07.01.2020, čj. [anonymizováno], rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Usnesením Okresního soudu v [anonymizováno] ze dne 02.04.2020, čj. [anonymizováno], ve spojení s usnesením Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne 28.05.2020, čj. [anonymizováno], byl žalobci ustanoven pro řízení o dovolání zástupcem žalovaný. Žalovaný nepodal ve prospěch žalobce uvedené dovolání (resp. dovolání žalobce nedoplnil), za opomenutí byl žalovaný v kárném řízení u České advokátní komory na základě dohody o vině a kárném opatření shledán vinným a byla mu za něj uložena sankce ve výši 2.000 Kč.
19.Soud ve věci postupoval podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění – díle jen „o. s. ř.“. Soud rozhodl ve věci na jednání, na kterém byla zajištěna přítomnost žalobce prostřednictvím videokonference, a to z důvodu účelnosti, když žalobce je [anonymizováno]. Žalobce požadoval osobní přítomnost na jednání, nicméně souhlas účastníka není podmínkou pro konání videokonference, která je zákonodárcem předvídaným zákonným způsobem zajištění přítomnosti účastníka na úkonu soudu podle § 102a OSŘ 20.Podle § 24 odst. 1 věta první zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v účinném znění – dále jen „zákon o advokacii“, advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. 21.Soud při právním posouzení se zabýval tím, zda advokát odpovídá klientovi jen za újmu nemajetkovou, nebo pouze majetkovou. Za účinnosti starého občanského zákoníku, resp. zák. č. 128/1990 Sb. se judikatura shodovala, že odpovídá pouze za majetkovou škodu. 22.Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26.01.2006, sp. zn. nsoud/25_Cdo_886_2004 (C 3227) v odůvodnění uvedl: „Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (z objektivní odpovědnosti) a je založena na současném splnění předpokladů, jimž je 1) výkon advokacie, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Podmínkou, že výkon advokacie nebyl advokátem činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska ust. § 14 cit. zákona. Škodou je míněna majetková újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie. Splnění uvedených předpokladů odpovědnosti za škodu mu být v řízení jednoznačně zjištěno. Důkazní povinnost má v tomto směru poškozený.“ 23.V rozsudku ze dne 20.06.2007, sp. zn. nsoud/25_Cdo_1515_2007, pak Nejvyšší soud uvedl: „Při posuzování odpovědnosti advokáta za vznik škody způsobené v souvislosti s výkonem advokacie soud jako předběžnou otázku zkoumá, zda při řádném postupu advokáta by klient měl v soudním řízení úspěch, tedy například zda by po podání odvolání došlo k zamítnutí žaloby vůči němu.“ 24.Pokud se jedná o otázku odpovědnosti advokáta za majetkovou / nemajetkovou újmu, lze poukázat na odbornou literaturu. Autoři komentáře k § 24 zák. č. 85/1996 Sb. (ASPI) Mgr. Robert Němec, JUDr. Michal Žižlavský, JUDr. Daniela Kovářová (Kolářová, D. aj. Zákon o advokacii. Komentář. Praha 2017. Wolters Kluwer) došli k následujícímu závěru: Úprava odpovědnosti za újmu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie je (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. nsoud/25_Cdo_886_2004) odpovědností bez zřetele za zavinění, tzn. odpovědností objektivní, byť současně existují zastánci názoru, že advokátní odpovědnost je odpovědností subjektivní (nedodržení řádné péče). Je založena na současném splnění následujících předpokladů: výkonu advokacie, újmy a příčinné souvislosti mezi nimi. Splnění všech předpokladů musí být nade vší pochybnost zjištěno a důkazní břemeno při tomto zjišťování nese poškozený. Lze se však setkat i s opačnými názory. Jak uvádí na str. 97 publikace Odpovědnost advokáta za škodu (Tichý a kol., 2013), úprava odpovědnosti za škodu sleduje kompenzační funkci, neboť primárně má poškozený dostat adekvátní náhradu a teprve na druhém místě figuruje sankční funkce tohoto institutu. Proto autoři zmíněné publikace vidí odpovědnost advokáta jako odpovědnost subjektivní, tedy odpovědností za zavinění. S ohledem na § 2894 odst. 2 obč. zák. se hradí pouze újma na jmění (škoda). Za účinnosti starého občanského zákoníku odpovídal advokát dle komentovaného ustanovení za škodu ve smyslu tohoto zákona z roku 1964, tedy pouze za škodu majetkovou. Za aktuální právní úpravy odpovídá advokát dle § 24 odst. 1 za újmu, kterou by mohla být ve smyslu § 2894 obč. zák. i újma nemajetková, ovšem pouze za předpokladu, že by byl tento následek ujednán nebo že by to bylo zákonem zvlášť stanoveno. Vzhledem k tomu, že zákon o advokacii nemajetkovou újmu výslovně nezmiňuje, lze usuzovat, že úmyslem zákonodárce bylo zachování dosavadního stavu, kdy advokát odpovídá pouze za újmu majetkovou (škodu). 25.S ohledem na stávající výše citovanou judikaturu, která nebyla dosud v souvislosti se změnou občanského zákoníku, případně zákona o advokacii, změněna a s ohledem na citovanou odbornou literaturu soud dospěl k právnímu výkladu § 24 zák. č. 85/1996 Sb., že se jedná o speciální úpravu náhrady újmy k občanskému zákoníku, která připouští pouze náhradu majetkové újmy, nikoli nemajetkové a současně jakožto speciální úprava vylučuje aplikaci úpravy obecné v občanském zákoníku ve vztahu k nemateriální újmě. Odpovědnost za nemajetkovou újmu by přicházela do úvahy, kdyby byla účastníky sjednána, což není tento případ. Jiná věc by byla, pokud by se jednalo o exces advokáta, který vybočuje z úpravy zákona o advokacii. Takový byl například případ, který řešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25.01.2023, sp. zn. nsoud/33_Cdo_1436_2022, kde bylo řešeno úmyslné zatajování informací advokátem. V takových případech je možno postupovat např. i podle § 2971 OZ. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl: „V rozhodovací praxi dovolacího soudu již byl řešen obdobný případ vzniku nemajetkové újmy klienta způsobený advokátem, který v tam projednávané věci porušil svou právní povinnost a následně v úmyslu toto pochybení před klientem zastřít, manipuloval s textem rozsudku a úmyslně klamal klienta o průběhu a výsledku soudního sporu. Dovolací soud uzavřel, že porušením povinnosti advokáta a úmyslným zatajením této skutečnosti před klientem lze způsobit i nemajetkovou újmu. Nepřichází-li v úvahu podle jiných zvláštních zákonných ustanovení náhrada nemajetkové újmy na jiných než přirozených osobnostních právech, zakládá poškozenému právo na její náhradu § 2971 OZ za splnění tam uvedených (poměrně přísných) podmínek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.08.2022, sp. zn. nsoud/25_Cdo_1907_2021).“ 26.Podepsaný soud má za to, že v projednávané věci se nejedná o exces advokáta v podobě úmyslného jednání s cílem poškodit klienta. Pokud by žalobce požadoval v řízení náhradu majetkové újmy, a současně prokázal, že kdyby žalovaný podal řádně dovolání, byl by žalobce v původním řízení úspěšný, pak by mohl být žalobce i v tomto řízení úspěšný. Žalobce však požadoval pouze nemajetkovou újmu, na kterou ovšem dle právního názoru soudu nemá nárok.
27.S ohledem na kasační rozhodnutí odvolacího soudu se okresní soud podrobněji zabýval otázkou naplnění podmínek pro přiznání nemajetkové újmy ve smyslu § 2971 OZ 28.Podle § 2971 OZ odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. 29.Soud ve smyslu závazného právního názoru odvolacího soudu vyzval žalobce k doplnění tvrzení a důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Konkrétně jej písemně vyzval a výzvu zopakoval soud i na jednání, aby doplnil svá tvrzení a označil důkazy k prokázání těchto tvrzení následujícím způsobem: uvede zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, označí nemajetkovou újmu, uvede, zda a proč ji pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit, označí zvláštní okolnosti, za nichž škůdce újmu způsobil, označí průběh škodní události, specifické poměry poškozeného a důvody, pro které vnímá zásah obzvlášť těžce, dále označí případ protiprávnosti, nikoliv porušení dobrých mravů či zvláštní objektivní povinnost k náhradě škody za výsledek, označí hrubou nedbalost ve vztahu k právní povinnosti, která je důležitá, tedy která má z pohledu ochrany práv poškozeného zvýšený význam, zejména úmyslné jednání, které má hlavní motivaci buď ve snaze škůdce přivodit poškozenému újmu tím, že mu bude zničena či poškozena věc, narušena jeho osobnostní integrita či jiné zájmy, anebo v jiné pohnutce, která se vymyká obvyklým standardům mezilidských vztahů, takže ji lze označit za zvlášť zavrženíhodnou, uvést další zvláštní okolnosti a označit hrubou nedbalost, specifikovat, v čem tato konkrétně měla spočívat, označit průběh škodní události, specifické poměry poškozeného a důvody, pro které vnímá zásah obzvlášť těžce a jedná se o osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit, než odškodněním. Soud udělil žalobci poučení, že následkem nevyhovění této výzvě může být rozhodnuto v neprospěch účastníka pro neunesení břemene tvrzení, resp. důkazního břemene.
30.Žalobce na výzvu uvedl, že vše již opakovaně tvrdil v předchozích tvrzení a tato pouze zrekapituloval. Nicméně soud tato tvrzní považuje za nedostatečná, ze stávajících tvrzení nelze dojít k závěru, že by v daném případě mohly být naplněny podmínky pro přiznání nemajetkové újmy podle § 2971 OZ Ostatně dosavadní tvrzení k tomuto považoval zjevně za nedostatečná i odvolací soud, jinak by nezavázal okresní soud k tomu, aby vyzval žalobce k doplnění těchto tvrzení podle § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. 31.Soud má za to, že nepodání mimořádného opravného prostředku zvláště ve věci, která byla shodně posouzena soudy v obou stupních řízení a je pravomocná, a to i s přihlédnutím k předmětu sporu, nemůže být klasifikována jako porušení důležité právní povinnosti z hrubé nedbalosti. Žalobce tvrdil, že nepodání dovolání mělo vliv na jeho [anonymizováno] odsouzení. Soud tento názor ovšem nesdílí. Nejednalo se zde o trestní řízení, ale o občanskoprávní, jeho výsledek nemohl mít v žádném případě vliv na výrok o vině a trestu pro žalobce v trestním řízení. Pokud má žalobce za to, že je neprávem odsouzen k výkonu trestu, prostředky pro obranu musí nalézt toliko v řízení trestním, nikoli občanskoprávním. Navíc dovolání není ani řádným opravným prostředkem, ale jedním ze třech mimořádných opravných prostředků předvídaných občanským soudním řádem. Nepodání mimořádného opravného prostředku není (z hlediska posuzování nedbalosti advokáta) na stejné úrovni, jako např. nepodání žaloby či řádného opravného prostředku. Pokud advokát nesdělil klientovi důvody, proč považuje podání dovolání za neúčelné, resp. nepostupoval lépe podle pokynů klienta, je to porušení právní povinnosti, je to i nedbalost, nejedná se však v tomto případě o nedbalost hrubou a nejedná se o porušení právní povinnosti důležité. Komunikace s klientem navíc byla omezena objektivně pandemií a zdravotním stavem žalovaného, což také má vliv na posouzení, zda nedbalost advokáta byla či nebyla hrubá. Ani ostatní důvody uvedené v § 2971 OZ nejsou v tomto případě pro přiznání nemajetkové újmy naplněny, ostatně to ani nikdo netvrdil, tedy újma způsobená úmyslně z touhy ničit, ublížit či zvlášť zavrženíhodná pohnutka. 32.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ za stavu, kdy úspěšný žalovaný se nároku na náhradu nákladů výslovně vzdal. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku.