Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci
žalobkyně:
[anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupený advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované:
[anonymizováno], narozená [anonymizováno]
bytem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o zaplacení částky 408 010,38 Kč a smluvní pokuty 200 000 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 47 389 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky ve výši 360 621,38 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši kapitalizované ke dni 30.12.2024 na částku 94 433,17 Kč, smluvním úrokem ve výši 12 % p. a. z poskytnuté jistiny 400 000 Kč od 31.12.2024 do zaplacení poskytnuté jistiny ve výši 400 000 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši kapitalizované k 28.03.2025 na částku 3 753,37 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 408 010,38 Kč od 29.03.2025 do zaplacení, smluvní pokutou ve výši 200 000 Kč, žaloba se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 37 144,40 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1 Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16.01.2025 domáhala po žalované zaplacení částky 608 010,38 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [anonymizováno]., IČO [anonymizováno]) uzavřel se žalovanou a jejím manželem dne 22.01.2020 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které jim byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč. Žalovaná se svým manželem se zavázali vrátit tyto peněžní prostředky spolu s úrokem 12 % z jistiny za každý rok trvání smlouvy a poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 28 000 Kč ve 240 pravidelných měsíčních splátkách po 5 667 Kč, kdy poslední splátka byla ve výši 5 587 Kč (celkem 1 360 000 Kč) s tím, že poplatek ve výši 28 000 Kč byl splatný jednorázově při podpisu smlouvy. Dále účastníci ujednali v čl. V odst. 4 předmětné smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení, do maximální výše 200 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal schopnosti žalované a jejího manžela splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná uvedla, že je osobou pobírající dávku ze strany [anonymizováno] – starobní důchod ve výši 11 410 Kč. Manžel žalované uvedl, že byl v dané době před uzavřením úvěrové smlouvy osobou pobírající dávku ze strany [anonymizováno] – starobní důchod ve výši 14 672 Kč. Žalovaná s manželem dále uvedli, že jejich měsíční výdaje činí 11 471 Kč (výdaje byly sečteny, když v žádosti každý uvedl přesnou polovinu společných výdajů – 5 736 Kč) složenou z částky 7 471 Kč, představující měsíční výdaje na energie a poplatky a z částky ve výši 4 000 Kč, představující měsíční výdaje na stravné. K tomu žalobkyně dále uvedla, že žalovaná se svým manželem žili v bytě, který byl v době sjednávání smlouvy o úvěru v jejich společném jmění manželů a tudíž v jejich vlastnictví, což bylo pro právního předchůdce žalobkyně významné pro kladné posouzení jejich bonity. Žalované a jejímu manželovi nevznikaly žádné další výdaje na bydlení nad rámec uvedených. Právní předchůdce žalobkyně dále posuzoval schopnost žadatelů úvěr splácet, a to prověřením skutečnosti, že žalovaná ani její manžel nepodali návrh na povolení oddlužení, nebylo s nimi vedeno žádné řízení, jehož důsledkem by bylo omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Právní předchůdce žalobkyně dále posoudil platební minulost žalované a jejího manžela, jejich majetek, věk, příjmy, bydlení, vzdělání, délku zaměstnání a všechny tyto hodnoty pečlivě vyhodnotil v rámci tzv. [anonymizováno] [anonymizováno]. Po tomto posouzení právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil, že žalovaná s manželem byli schopni poskytnutý úvěr splácet a úvěr jim poskytl. V průběhu trvání úvěrového vztahu zemřel manžel žalované. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.09.2022 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20.09.2022. Žalovaná se následně dostala do prodlení se splácením úvěru, což mělo za následek, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 21.12.2022. Žalobkyně při jednání konaném dne 05.11.2025 vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 12 000 Kč. Žalobkyně se tak domáhá po žalované zaplacení částky 408 010,38 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 94 433,17 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 753,37 Kč, smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 400 000 Kč od 31.12.2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 408 010,38 Kč od 29.03.2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.
2 Žalovaná se žalobou nesouhlasila a podala proti ní v zákonné lhůtě odpor. Ve vyjádření k odporu namítala, že nároky žalobkyně vyplývající ze žaloby neuznává ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná uvedla, že po právní konzultaci a posouzení právní úpravy spotřebitelských úvěru nabyla přesvědčení, že smlouva je absolutně neplatná, a proto dne 08.11.2024 vyzvala žalobkyni k uzavření dohody o narovnání. V této výzvě žalovaná navrhla, že žalobkyni uhradí zbývající jistinu úvěru z neplatné smlouvy ve splátkách 5 667 Kč měsíčně, zatímco žalobkyně vrátí žalované částky uhrazené na úroky a poplatky. Žalobkyně s tímto návrhem nesouhlasila, a proto žalovaná podala dne 10.12.2024 návrh na zahájení řízení u finančního arbitra, kde se domáhala vyslovení neplatnosti smlouvy. Žalobkyně však dne 16.01.2025 podala žalobu k soudu, což mělo za následek zastavení tohoto řízení. Žalovaná je přesvědčena, že účelem podaní žaloby ze strany žalobkyně bylo zmařit toto řízení. Žalovaná namítala, že ze strany právního předchůdce žalobkyně došlo k nedostatečnému posouzení úvěruschopností žalované a jejího zesnulého manžela. K tomu uvedla, že právní předchůdce žalobkyně při poskytování úvěru hodnotil pouze některé dílčí aspekty finanční situace žalované a jejího manžela, avšak zcela opomenul jejich skutečné výdaje, věk a reálnou schopnost splácet úvěr v částce 400 000 Kč po dobu 20 let. Žalovaná spatřovala nedostatečné posouzení úvěruschopnosti v tom, že právní předchůdce žádným způsobem nezohlednil věk žalované a jejího v současné době již zesnulého manžela. Žalovaná uvedla, že v době doplacení úvěru mělo být žalované 86 let a jejímu manželu mělo být 90 let. Žalovaná dále namítala, že právní předchůdce žalobkyně dál nijak nezkoumal příjmy žalované a jejího manžela, které byly tvořeny výhradně starobním důchodem a nebylo tak možné očekávat, že si žalovaná a její manžel udrží stabilní finanční situaci po celou dobu splácení, kdy právnímu předchůdci žalobkyně muselo být jasné, že v případě úvěru, který mají osoby v důchodovém věku splácet dalších 20 let. může dojít k výpadku příjmů jednoho z nich, jak se také ostatně stalo v případě zesnulého manžela žalované, který předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavíral již v té době ve velmi vážném zdravotním stavu. Žalovaná dále namítala, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečně ověřoval i výdaje žalované a jejího manžela, když mimo nákladů na stravné a energie dále již nijak neověřoval další běžné výdaje domácnosti jako jsou náklady na léky a zdravotní péči a pomůcky, náklady na oblečení, dopravu, telefon, internet a další naprosto elementární životní potřeby. Pokud se týká výdajů na energie, žalovaná namítala, že tyto byly hodnoceno pouze co do výše záloh, tedy nejednalo se ani o zjištění konečné částky výdajů na energie. Pokud se týká nemovitosti žalované, žalovaná uvedla, že předmětná smlouva jednoznačně počítala se splácením pravidelnými splátkami a nebylo v ní sjednáno, že by úvěr měl být v budoucnu uhrazen z výnosu z prodeje nemovitosti žalované a jejího manžela a nelze toto přiřadit k řádnému prověřování úvěruschopnosti. Podle žalované tedy žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce při uzavření smlouvy o úvěru řádně ověřil příjmy a výdaje žalované a jejího manžela a řádně posoudil jejich úvěruschopnost. Ze všech výše uvedených důvodů navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.
3 Z nesporných tvrzení žalobkyně a žalované vzal soud za prokázané, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem 352 611 Kč, a že žalované a jejímu manželovi byla celkem vyplacena částka 372 000 Kč (když poplatek 28 000 Kč byl již započten tak, aby výše úvěru činila celkem 400 000 Kč).
4 Ze smlouvy o úvěru ze dne 22.01.2020 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně - společnost [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], uzavřel se žalovanou a jejím manželem panem [anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které se se zavázal poskytnout žalované a jejímu manželovi peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 400 000 Kč. Účastníci smlouvy se dohodli, že úvěr bude čerpán ve třech fázích v částkách 172 379 Kč, 87 621 Kč a 140 000 Kč, když tyto jednotlivé částky měly být užity na úhradu závazků žalované a jejího manžela vůči jiným úvěrovým společnostem. Žalovaná a její manžel se zavázali peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 12 % z jistiny ročně za každý kalendářní rok sjednaného trvání smlouvy (tj. 12 % z jistiny každý rok po dobu 20 let), dále byl mezi účastníky smlouvy sjednán poplatek za uzavření smlouvy ve výši 28 000 Kč, který byl splatný jednorázově při podpisu smlouvy. Žalovaná a její manžel se zavázali vrátit jistinu spolu s úroky v pravidelných 240 měsíčních splátkách po 5 667 Kč s tím, že poslední splátka činila 5 587 Kč. Celkem se zavázali uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku 1 360 000 Kč + 28 000 Kč poplatek. RPSN činila 21,6 %. V čl. V odst. 1 této smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky je věřitel povinen vyzvat dlužníka k její úhradě ve lhůtě alespoň 30 dnů a v případě, že dlužník dlužnou splátku neuhradí, je věřitel oprávněn úvěr prohlásit za zesplatněný. V čl. V odst. 4 této smlouvy byla ujednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splácením. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení až do úplného zaplacení dlužné částky, maximálně však do výše 200 000 Kč. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář.
5 Z dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne 21.02.2020 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou a jejím manželem sjednali změnu ohledně výplaty 3. části úvěru ve výši 140 000 Kč. Ostatní ujednání smlouvy zůstala v platnosti nezměněna.
6 Z výpisu z centrální evidence exekucí provedeného dne 16.01.2020 vzal soud za prokázané, že vůči žalované ani jejímu manželovi nebyly k výše uvedenému dni evidovány žádné exekuce, resp. nebyl vůči nim vydán žádný exekuční titul.
7 Z výpisu lustrace ISIR provedeného dne 24.01.2020 vzal soud za prokázané, že vůči žalované a jejímu manželovi nebyla k výše uvedenému dni vedena žádná insolvenční řízení.
8 Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 12.12.2019 vzal soud za prokázané, že manžel žalované [anonymizováno] uvedl, že je starobním důchodcem, jeho příjmy jsou ve výši 14 000 Kč. Průměrné měsíční výdaje uvedl ve výši 5 736 Kč, skládající se výdajů na energie ve výši 3 736 Kč a výdajů na stravné ve výši 2 000 Kč. Na výdaje na bydlení, na závazky u dalších věřitelů a jiné výdaje nebyla uvedena žádná vynakládaná měsíční částka. Požadovaná výše úvěru byla ve výši 300 000 Kč po dobu 13 měsíců.
9 Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 12.12.2019 vzal soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je starobním důchodcem, její příjmy jsou ve výši 11 410 Kč. Průměrné měsíční výdaje uvedla žalovaná ve výši 5 736 Kč, skládající se výdajů na energie ve výši 3 736 Kč a výdajů na stravné ve výši 2 000 Kč. Na výdaje na bydlení, na závazky u dalších věřitelů a jiné výdaje nebyla uvedena žádná vynakládaná měsíční částka. Požadovaná výše úvěru byla ve výši 300 000 Kč po dobu splácení 13 měsíců.
10 Z dopisu [anonymizováno] (patrně ze dne 16.12.2019, kdy z důkazu na č. l. 12 spisu nelze toto s jistotou stanovit vzhledem k nekvalitě zobrazení) vzal soud za prokázané, že manžel žalované pobíral důchod ve výši 14 672 Kč měsíčně.
11 Z dopisu [anonymizováno] ze dne 16.12.2019 vzal soud za prokázané, že žalovaná pobírala důchod ve výši 11 410 Kč měsíčně.
12 Z doplnění žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 22.01.2020 na č. l. 14 a 15 spisu vzal soud za prokázané, že žalovaná i její manžel uvedli, že průměrné měsíční příjmy jejich společné domácnosti činí 26 082 Kč (tj. součet jejich starobních důchodů) a průměrné měsíční výdaje jejich společné domácnosti činí 11 471 Kč (tj. 2 x 2 000 Kč za stravné a 2 x 3 736 Kč za energie). Požadovaná výše úvěru činila 400 000 Kč po dobu splácení 240 měsíců.
13 Z listiny nazvané [anonymizováno] [anonymizováno] vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně bodově hodnotil žalovanou i jejího manžela v rámci ověřování jejich bonity. Právní předchůdce žalobkyně nejprve bodově ohodnotil nemovitost (na adrese trvalého bydliště) žalované a jejího manžela 12 b. a následně takto hodnotil žalovanou a jejího manžela.
14 Z analýzy žadatelů o spotřebitelský úvěr vzal soud za prokázané, že měsíční volné finanční zdroje žalované a jejího manžela byly společně vyčísleny na 14 611 Kč.
15 Z platebního dokladu SIPO za prosinec 2019 vzal soud za prokázané, že manžel žalované hradil za služby na bydlení, zálohy, UPC, pojištění a za poplatky za ČT a ČRo celkem 7 471 Kč měsíčně.
16 Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [anonymizováno] ze dne 20.09.2022 vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byly na základě této smlouvy postoupeny peněžité pohledávky a žalobkyně se stala oprávněnou z těchto pohledávek. Z přílohy č. 1 k této smlouvě vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou a jejím manželem byla součástí postoupení.
17 Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.09.2022 vzal soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalované, že její pohledávka za původním věřitelem byla postoupena na žalobkyni.
18 Z výzvy k úhradě dlužných splátek ze dne 14.11.2022 vzal soud za prokázané, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek 31, 32 a 33, které byly splatné dne 22.08.2022, 22.09.2022 a 22.10.2022. Žalovaná byla vyzvána k jejich úhradě nejpozději do 30 dnů s tím, že v případě jejich neuhrazení může žalobkyně prohlásit úvěr za zesplatněný. Výzva byla doručena dne 16.11.2022 (viz č. l. 24 spisu).
19 Z oznámení o zesplatnění ze dne 21.12.2022 vzal soud za prokázané, že žalovaná neuhradila splátku za měsíc listopad 2022, čímž se dostala do prodlení s úhradou 4 splátek. Z tohoto důvodu tímto oznámením došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru, kdy ke dni zesplatnění vyčíslila žalobkyně dlužnou částku na 422 646 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 400 000 Kč a dlužného úroku ve výši 22 646 Kč. Současně žalobkyně informovala žalovanou o uložení smluvní pokuty. Oznámení bylo doručeno dne 22.12.2022 (viz č. l. 25 spisu).
20 Z předžalobní výzvy ze dne 07.01.2025 vzal soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, kterou vyčíslila na částku 408 010,38 Kč s příslušenstvím a dále na částku 200 000 Kč představující smluvní pokutu.
21 Z výzvy k uzavření dohody o narovnání – na neplatnost smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], z reakce žalobkyně na tuto výzvu, návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem, oznámení o zahájení řízení před finančním arbitrem, vyjádření k návrhu na zahájení řízení u finanční arbitra a usnesení finančního arbitra vzal soud toliko za prokázané, že žalovaná uvedla, že na úvěrovou smlouvu již bylo uhrazena částka 351 019 Kč. Dále namítala neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečně posoudil úvěruschopnosti žalované a jejího manžela, což má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Navrhla vyrovnání v rámci kterého by žalovaná uhradila dosud nesplacenou jistinu ve splátkách po 5 667 Kč a žalobkyně by žalované uhradila finanční obnos rovnající se částce, která z již uhrazených splátek připadla na úroky a poplatky. Žalobkyně s tímto návrhem nesouhlasila, což mělo za následek návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem. Toto řízení bylo následně usnesením č. j. [anonymizováno]/[anonymizováno]/[anonymizováno]/[anonymizováno]/[anonymizováno]-[anonymizováno] ze dne 04.02.2025 zastaveno z důvodu nepřípustnosti, protože probíhá řízení u soudu.
22 Z potvrzení o provedení transakce ze dne 21.02.2020 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované a jejímu manželovi částku ve výši 65 000 Kč, resp. 75 000 Kč.
23 Z potvrzení o provedení transakce ze dne 22.01.2020 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované a jejímu manželovi částky ve výši 79 622 Kč, 50 960 Kč a 11 797 Kč.
24 Z potvrzení o provedení transakce ze dne 24.01.2020 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované a jejímu manželovi částky ve výši 24 151 Kč, 31 470 Kč a 32 000 Kč.
25 Z výpisů NRKI vzal soud za prokázané, že žalovaná a její manžel měli další závazky u jiných úvěrových společností.
26 Z příkazu ČNB ze dne 12.09.2023, č. j. [anonymizováno]/[anonymizováno]/[anonymizováno], vzal soud za prokázané, že právnímu předchůdci žalobkyně byla uložena pokuta za přestupky, kterými porušil § 86 zák. č. 257/2016 Sb., kdy celkem v 8 případech v roce 2021 nezohlednil skutečnost, že doba splácení jím poskytnutých úvěrů přesahuje předpokládaný věk odchodu spotřebitele do starobního důchodu, tedy nevyhodnotil udržitelnost příjmů spotřebitelů po celou dobu trvání smluvního vztahu a celkem ve 30 případech v roce 2021 neověřoval existenci a výši skutečných výdajů spotřebitelů a jejich dalších závazků. 27 Soud dále neprovedl důkaz obecných pokynů Evropského orgánu pro bankovnictví pro nadbytečnost.
28 Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový závěr: právní předchůdce žalobkyně jednal se žalovanou a s jejím manželem o uzavření úvěrové smlouvy. V době podpisu úvěrové smlouvy bylo žalované 66 let a jejímu manželovi bylo 70 let, oba byli již ve starobním důchodu a jejich příjmy byly tvořeny pouze výplatou důchodů od [anonymizováno]. Pokud se týká měsíčních výdajů žalované a jejího manžela, měly se týkat pouze výdajů na energie a stravné. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované a jejímu manželovi finanční prostředky v celkové výši 400 000 Kč, reálně jim však poskytl částku 372 000 Kč v několika splátkách (28 000 Kč již bylo rovnou započteno na poplatek za poskytnutí úvěru). Částka 372 000 Kč měla být dle smlouvy užita na úhradu dluhů, které měla žalovaná a její manžel u jiných úvěrových společností. Žalovaná se svým manželem se zavázali tyto finanční prostředky vrátit spolu s výše uvedeným poplatkem a dále spolu s úrokem ve výši 12 % z jistiny ročně za každý kalendářní rok sjednaného trvání smlouvy (tj. 960 000 Kč), celkem se zavázali uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku 1 360 000 Kč v pravidelných 240 měsíčních splátkách (tj. žalovaná se svým manželem měli právnímu předchůdci žalobkyně splácet celkem 20 let). Součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě v případě prodlení se splácením. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. V období po podpisu úvěrové smlouvy došlo k úmrtí manžela žalované. Žalovaná následně v tomto období pojala podezření na neplatnost této smlouvy pro rozpor s právními předpisy na ochranu spotřebitele a podala návrh na zahájení řízení u finančního arbitra. Toto řízení však bylo zastaveno z důvodu, že v tomtéž sporu byla podána žaloba. Žalovaná po úmrtí manžela splácela sama, kdy uhradila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, celkem 352 611 Kč.
29 Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 OSŘ dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“). Pohledávka byla žalobkyni postoupena dle § 1879 a násl. zákona občanského zákoníku. 30 Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. 31 Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb. je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 32 Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 33 Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění novely zák. č. 96/2022 Sb. účinné od 04.01.2019, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018, rozsudek sp. zn. nsoud/33_Cdo_201_2018) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. nssoud/1_As_30_2015). Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. usoud/III.__S_4129_18 ze dne 26.02.2019 pak uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 34 Tato soudní rozhodnutí se týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30.11.2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), ovšem důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zák. č. 257/2016 Sb., viz rozsudek SDEU (druhého senátu) z 05.03.2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. 35 Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Při získávání informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01.04.2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
36 Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, tedy že žalovaná dluh nezaplatila.
37 V souzené věci tak lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem. Je třeba přiznat, že ověřil příjmy žalované i jejího manžela, a to potvrzením od [anonymizováno], tedy zjistil, že žalovaná a její manžel jsou již ve starobním důchodu. Nicméně dle soudu právní předchůdce žalobkyně nedostatečně ověřil měsíční výdaje žalované a jejího manžela, kdy se spolehl pouze na zjištění výše SIPO plateb za energie a tvrzení o výdajích na stravu. Nicméně již nijak nereflektoval další měsíční výdaje žalovaných, ať již např. na dopravu, běžné činnosti a vzhledem k věku žalované a jejího manžela na nákup léků, příp. výdaje na jinou zdravotnickou péči. Bez zjištění skutečných výdajů žalované nebylo možné na jisto zjistit skutečnou částku, která zbývala žalované na splácení úvěru. Soud konstatoval, že jen prosté ověření věku žalované a jejího manžela v době uzavírání smlouvy, výše poskytovaných finančních prostředků, účel poskytnutí - tedy splátky na jiné úvěry a sjednaná doba splácení úvěru by mělo mít za následek přísnější ověření podstatných informací, jelikož se rozhodně nejedná o běžnou situaci vzhledem k osobě žalované a jejího manžela a jejich věku, jako žadatelů o úvěr a také vzhledem k právní osobnosti právního předchůdce žalobkyně, jakožto společnosti, jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování úvěrů. Soud konstatoval, že právní předchůdce žalobkyně si musel být vzhledem k věku žalované a jejího manžela vědom toho, že poskytnout jim úvěr s dobou splácení 20 let je vysoce rizikové a hrozí, že jeden z účastníků této smlouvy nebo oba mohou ještě před uběhnutím této doby zemřít. Musel si být vědom i toho, že v případě úmrtí žalované nebo jejího manžela dojde k podstatné změně výdajů na straně druhého z manželů s tím, že nemohl předpokládat nějaké výrazné změny, co se týká navýšení příjmů.
38 Tyto skutečnosti způsobují neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Jedná se tedy neplatnost absolutní ve smyslu § 588 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru pak dochází k redukci nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 OZ V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně převzala celkem částku 372 000 Kč a uhradila zpět žalobkyni částku 352 611 Kč. Soud proto výrokem I. žalované uložil povinnost vrátit žalobkyni jistinu ve výši 47 389 Kč. Splatnost této částky soud určil v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021), v obecné třídenní lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ, neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti. Vzhledem k tomu, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, žalobkyni zatím nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. 39 V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a smluvních pokutách, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 OZ předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 40 Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ, občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 47 389 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaná byla úspěšnou v rozsahu zamítnuté částky 360 621,38 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč (výrok II. rozsudku). Z celkově žalované částky 608 010,38 Kč (408 010,38 + 200 000) tak byla žalobkyně procesně úspěšnou ve výši 8 % (po zaokrouhlení) a úspěch žalované byl ve výši 92 % (po zaokrouhlení). Po odečtení míry úspěchu žalobkyně od míry úspěchu žalované tak celkový úspěch žalované činí 84 %. 41 Náklady vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., pak soud přiznal žalované odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d), g) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání vyjádření k žalobě, účast na jednání), a to za podmínek ustanovení § 11 odst. 1, písm. a), ve výši dle § 7 bod 6, za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, tj. odměnu ve výši 10 740 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 32 220 Kč. Dále soud žalované přiznal náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky za uvedené 3 úkony právní služby po 450 Kč, tedy celkem na částku 1 350 Kč, dále dle § 13 odst. 5 citované vyhlášky cestovné ve výši 2 075,06 Kč za cestu z [anonymizováno] a zpět osobním automobilem tovární značky [anonymizováno] [anonymizováno], o průměrné spotřebě 9 l/100 km, dále dle § 14 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal žalované náhradu za promeškaný čas za 6 započatých půl hodin ve výši 900 Kč (6 x 150) + 21% DPH. Celkem tak činí náklady úspěšné žalované 44 216,52 Kč. Vzhledem k poměrnému úspěchu přiznal soud výrokem III. žalované oproti žalobkyni právo na náhradu 84 % z celkových nákladů řízení, tj. částku 37 144,40 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalované podle § 149 OSŘ 42 Lhůtu k plnění výroku I a III rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.