Okresní soud v Sokolově rozhodl soudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o zaplacení 53 500 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 13.03.2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ohledně částky 23 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 53 500 Kč od 20.10.2025 do 12.03.2026 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 500 Kč od 13.03.2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 535 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. 3703-126391/0710 pod variabilním symbolem 2311014126.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 53 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne [anonymizováno] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 19.10.2025, za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala k úhradě poplatku v částce 21 000 Kč. Dle článku 8.1 Smlouvy je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu v částce 500 Kč za prodlení k úhradou jakékoliv splátky, žalovaná byla v prodlení s úhradou pěti splátek, žalobkyně tedy požaduje úhradu částky 2 500 Kč. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované dne 11.08.2025. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud neměl nárok za prokázaný, požaduje vydání bezdůvodného obohacení.
2.Žalovaná na výzvu, která jí byla doručena do vlastních rukou dne 07.05.2026, aby se ve smyslu § 114a OSŘ, občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání. 3.Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 4.Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila smlouvu o podnikatelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], která měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen „smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalované včetně jejího identifikačního a ročného čísla, adresy sídla, dále telefonní číslo a emailovou adresu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 OZ, občanský zákoník. Na základě smlouvy měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč se splatností do 70 dnů, tj. do 19.10.2025. Splácení dluhu je ve smlouvě rozloženo do 5 splátek, ani jedna ze splátek nebyla dle tvrzení žalobkyně uhrazena. Poplatek za poskytnutí úvěru činí 1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru za každý den čerpání úvěru. Úvěr byl poskytnut dle čl. II. Smlouvy výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta. V případě prodlení klienta s úhradou úvěru po splatnosti úvěru je klient povinen hradit úroky z prodlení ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. Dále je klient povinen hradit poplatek za prodlení se splácení jistiny úvěru 500 Kč, celkem žalobkyně požaduje uhrazení 5ti poplatků v částce 2 500 Kč. Z potvrzení o bezhotovostní platbě od společnosti [anonymizováno] vyplývá, že částka 30 000 Kč byla dne 11.08.2025 poukázána na účet žalované, uskutečněnou bezhotovostní platbu stvrdila též [anonymizováno] ve zprávě ze dne 27.04.2026 včetně toho, že žalovaná je majitelkou daného účtu. Předžalobní výzva ze dne 04.03.2026 byla žalované zaslána prokazatelně dne 06.03.2026, lhůta k úhradě byla žalované stanovena 3 dny. 5.Po právní stránce soud takto zjištěný skutkový stav hodnotil za použití níže uvedených právních předpisů:
Dle ustanovení § 2395 OZ, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 433 odst. 1 OZ kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1796 OZ je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Podle § 1798 OZ ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odst. 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odst. 2). 6.Po zhodnocení shora uvedených důkazů má soud za to, že žalobkyně se žalovanou právně jednala za účelem uzavření závazku v podobě úvěru. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně. Žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků dle smlouvy žalované. Úvěr byl dle smlouvy poskytnut výlučně k financování podnikatelských potřeb žalované, žalovaná v řízení netvrdila opak, žalovaná tedy v projednávaném případě není v postavení spotřebitele. Žalobkyně proto před poskytnutím úvěru neměla povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované v souladu s příslušnými ustanoveními zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7.Sjednaná výše poplatku za poskytnutí úvěru 1 % denně však podstatně převyšuje úrokové sazby poskytované ve stejném období živnostníkům bankami, v souladu s ustálenou judikaturou je soudu známo, že samotná výše úroku zpravidla nepostačí k závěru o rozporu smlouvy o úvěru s dobrými mravy. Rozhodné jsou další okolnosti, jako je v tomto případě adhezní charakter smlouvy, absence reálné možnosti vyjednávacího vlivu a kumulace úroků + sankcí + smluvních pokut. Smlouva o úvěru je ve shodném (velmi obdobném) znění překládána soudu v různých zde vedených řízeních. Ve Smlouvě je obsažena nepřiměřená kumulace poplatku za poskytnutí úvěru (1 % denně z jistiny úvěru), poplatku za prodlení s úhradou splátky (500 Kč), úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru. V případě prodlení klienta s úhradou úvěru po splatnosti úvěru je klient povinen hradit úroky z prodlení ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.03.2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019: „Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 OZ Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 OZ). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 OZ) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 OZ“. 8.Soud tedy dovodil, že smlouva je v souladu s výše uvedenými závěry neplatná, neboť se zjevně příčí s dobrým mravům dle § 580 OZ, k čemuž je soud dle § 588 OZ povinen přihlédnout i bez návrhu. 9.Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 OZ o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 OZ). 10.Soud z tvrzení žalobkyně zjistil, že z částky 30 000 Kč nebyla uhrazena žádná částka. Tato částka proto byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 OZ, podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 04.03.2026, která jí byla odeslána doporučeně dne 06.03.2026 (pátek). Následující pracovní den 09.03.2026 se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, lhůta k úhradě byla žalobkyní stanovena tři dny, tedy do 12.03.2026 (čtvrtek). Ode dne následujícího, tj. 13.03.2026, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 11.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ dle poměru úspěchu ve věci. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. nsoud/25_Cdo_1792_2015 ze dne 11.05.2016, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala částku 53 500 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 53 500 Kč od 20.10.2025 do zaplacení. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná, přiznal žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 13.03.2026 do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl. Ke dni vyhlášení rozsudku by činil nárok žalobkyně 57 444,34 Kč (jistina a úrok 11,5 % ročně z částky 53 500 Kč za období od 20.10.2025 do 10.06.2026 ve výši 3 944,34 Kč), přiznáno bylo 30 850,68 Kč (jistina 30 000 Kč a úrok 11,5 % z této částky za období od 13.03.2026 do 10.06.2026 ve výši 850,68 Kč). Žalobkyně tak byla úspěšná v 53,7 %, žalovaný 46,3 %. Poměr úspěchu obou účastníků je tak téměř shodný, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 12.Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nárocích žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 535 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 2 675 Kč (z žalované částky bez úroku) a dosud bylo zaplaceno 2 140 Kč. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí, nebo exekuce.