Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 20 644 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 644 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 18.08.2025 do zaplacení, se řízení zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní
moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 284,80 Kč, a to do tří
dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [anonymizováno].
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20 644 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně společnost [anonymizováno]. se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru a na základě této smlouvy poskytla žalované částku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit za podmínek stanovených ve smlouvě. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splatit úvěr, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované posuzovala její právní předchůdkyně v souladu [anonymizováno]
s ustanovením § 86 zák. č. 257/2016 Sb., kdy zejména provedla lustrace žalované v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a dále vycházela z informací sdělených žalovanou ohledně svých příjmů a výdajů. Žalobkyně výslovně uvedla, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Následně byla pohledávka smlouvou postoupena nejprve na společnost [anonymizováno] a poté na žalobkyni. Žalobkyně v žalobě požadovala po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od 18.08.2025 do zaplacení a dále požadovala zaplacení částky 8 644 Kč (představující co do částky 360 Kč řádný úrok, co do částky 4 320 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, co do částky 800 Kč poplatky za upomínky formou SMS a emailových zpráv, co do částky 700 Kč poplatek za administraci prodlení, co do částky 1 000 Kč poplatky za písemné upomínky a co do částky 1 464 Kč smluvní pokutu). 2.Podáním ze dne 07.04.2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 8 644 Kč (řádný úrok ve výši 360 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč, poplatky za upomínky formou SMS a emailových zpráv ve výši 800 Kč, poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatky za písemné upomínky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 464 Kč), a dále ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 18.08.2025 do zaplacení. Částečné zpětvzetí žaloby žalobkyně odůvodnila tím, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy.
3.Podle § 96 odst. 1 OSŘ může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do shora uvedené částky s příslušenstvím zastavil. 4.Po částečném zpětvzetí se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč.
5.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a OSŘ, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 6.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], a žalovanou byla dne 18.07.2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované na její účet č. [anonymizováno] poskytnout částku 12 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 360 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč do 17.08.2025. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně doložila i předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z potvrzení o platbě vystaveného Fio bankou, a. s. plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované č. [anonymizováno] dne 18.07.2025 částku 12 000 Kč se zprávou pro příjemce Půjčka. Dopisy ze dne 02.09.2025 a ze dne 20.09.2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, a to vždy do 5 dnů od doručení dané výzvy. Z přehledu upomínek plyne, že žalované bylo zasláno celkem 10 SMS upomínek a 10 e-mailových upomínek.
7.Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [anonymizováno] byla pohledávka za žalovanou postoupena právní předchůdkyní žalobkyně společností [anonymizováno]. na společnost [anonymizováno] Další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.10.2025 postoupila společnost [anonymizováno] tuto pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
8.K zaplacení dlužných částek byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 06.11.2025, která byla dle podacího lístku téhož dne odeslána.
9.Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 OZ, občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ [anonymizováno] 10.Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť právní předchůdkyně žalobkyně byla podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.
11.Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 12.Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
13.Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zák. č. 257/2016 Sb., který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 14.Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“
15.I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018 ze dne 25.07.2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků). [anonymizováno]
16.Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních dluhů“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké dluhy měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“. 17.Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
18.Žalobkyně přitom ani přes výzvu soudu nepředložila žádné důkazy o tom, že původní věřitelkou byla úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy řádně zkoumána, dokonce žalobkyně výslovně uvedla, že žádné takové důkazy nemá k dispozici. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované.
19.Dle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 20.Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 12 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 OZ: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s § 1879 OZ, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 21.Jelikož žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, soud žalobkyni přiznal jistinu ve výši 12 000 Kč. Co se týče splatnosti, podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. (Ve vztahu k možnosti zesplatnit závazek k vrácení zbývající části jistiny pouhou výzvou věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021 ze dne 20.04.2022, který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s následující právní větou: „Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“). Vzhledem k tomu, že mezi stranami nedošlo ke sjednání doby plnění dohodu, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v § 87 zák. č. 257/2016 Sb.. Z rejstříku zdejšího soudu bylo zjištěno, že proti žalované je vedena exekuce pro vymožení částky 4 200 Kč s příslušenstvím a s náklady řízení a náklady exekuce. Jiné informace o majetkové situaci žalované nejsou soudu známy. S ohledem na existenci dalšího závazku žalované, se při zohlednění výše dlužné částky soudu jeví jako přiměřená doba pro vrácení poskytnuté jistiny lhůta jednoho měsíce od právní moci rozsudku.
22.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, dle něhož soud přizná náhradu nákladů řízení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, ve spojení s § 146 odst. 2 větou první, dle které je účastník, který zavinil zastavení řízení, povinen hradit jeho náklady. Procesní zavinění na částečném zastavení řízení leží na straně žalobkyně, proto ta část řízení, v níž bylo řízení zastaveno, představuje její „neúspěch ve věci“. Při poměřování úspěchu a neúspěchu je tedy možné vycházet z toho, co žalobkyně požadovala v žalobě, což bylo celkem 21 842,52 Kč, přičemž přiznáno jí bylo 12 000 Kč (za účelem zjištění poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud kapitalizoval úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 30.06.2026). Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 55 % a z 45 % neúspěšná. Žalobkyně tak má vůči žalované právo na zaplacení 10 % náhrady nákladů řízení. 23.Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 033 Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Dle názoru soudu jde v daném případě zcela jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čemž svědčí množství obdobných návrhů podávaných ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu (např. pod sp. zn. [anonymizováno], [anonymizováno] či sp. zn. [anonymizováno]) a je tak třeba určit výši náhrady nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 400 Kč a dále advokátovi podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 848 Kč. Soud pak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů v částce 284,80 Kč (10 % z 2 848 Kč).
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.