I.ÚS 442/26

Předmět řízení

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové a soudců Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a Jana Wintra o ústavní stížnosti Jaroslava Suchánka, zastoupeného Mgr. Michalem Mlezivou, LL.M., advokátem, sídlem Vítězslava Nezvala 2498, Most, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. listopadu 2025 sp. zn. 95 Co 373/2025-273, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a DP CONSULTING s.r.o., sídlem Orlická 1674/4, Říčany, jako vedlejší účast

Citované předpisy

2/1993 čl.36

Plný text rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové a soudců Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a Jana Wintra o ústavní stížnosti Jaroslava Suchánka, zastoupeného Mgr. Michalem Mlezivou, LL.M., advokátem, sídlem Vítězslava Nezvala 2498, Most, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. listopadu 2025 sp. zn. krajsky/95_Co_373_2025-273, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a DP CONSULTING s.r.o., sídlem Orlická 1674/4, Říčany, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1.Ústavní stížnost se týká výlučně nákladů řízení. Vychází ze sporu mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí o určení obsahu smlouvy a nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice k jejímu uzavření.

2.Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů plyne, že Okresní soud v Děčíně (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 17. června 2025 č. j. okresni/25_C_42_2023-252 s ohledem na smlouvu o smlouvě budoucí uzavřenou mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí určil obsah kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitostí na stěžovatele za kupní cenu 18 000 000 Kč. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") k odvolání stěžovatele nákladový výrok prvostupňového rozhodnutí potvrdil a stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 526,20 Kč.

3.Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že krajský soud napadeným rozhodnutím porušil jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a § 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod. Tvrdí, že v řízení fakticky a podstatně uspěl v jádru sporu, přesto mu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Za ústavní vadu považuje, že obecné soudy řádně nestanovily tarifní hodnoty dvou žalobních nároků, navzdory tomu, že jejich rozdíl je extrémní, a nevyhodnotily úspěch u každého nároku zvlášť. Bez toho údajně nebylo možné učinit přesvědčivý závěr o náhradě nákladů.

4.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5.V rámci stručného odůvodnění (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud poznamenává, že v posuzovaném případu neshledal závažné (mimořádné) důvody, které by odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu. Ústavní soud mnohokrát zopakoval, že se k přezkumu v oblasti nákladů řízení staví velmi zdrženlivě [např. nález ze dne 17. dubna 2019 sp. zn. II. ÚS 2632/18 (N 65/93 SbNU 301), bod 19]. Z hlediska kritérií řádného procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje ústavního významu [např. nález ze dne 15. října 2012 sp. zn. IV. ÚS 777/12 (N 173/67 SbNU 111), bod 11]. Ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou [stanovisko pléna ze dne 5. března 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (č. 97/2025 Sb.), bod 11, a judikatura tam citovaná]. Bylo tak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil, v čem tkví (zcela) mimořádné okolnosti, které by případu dodávaly ústavněprávní význam, typicky přesahem vlastních zájmů (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. května 2014 sp. zn. usoud/III.__S_1161_14 ).

6.Takové argumenty však stěžovatel nepředložil. Ani Ústavní soud neshledal, že by ve věci byly dány tak závažné (zcela mimořádné) důvody, které by navzdory výše uvedenému odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu. Okresní soud rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 OSŘ s ohledem na vývoj daného sporu. Krajský soud takový postup potvrdil. Uvedl, že výsledek stěžovatelovy žaloby na nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o advokátní úschově je třeba hodnotit jako procesní neúspěch žalobce. Co se týče žaloby na nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí kupní, soudy obou stupňů zohlednily, že mezi účastníky fakticky došlo k dohodě na uzavření kupní smlouvy a jejím obsahu. Krajský soud konstatoval, že stěžovatel fakticky akceptoval návrh kupní smlouvy předložený vedlejší účastnicí, který zohledňoval její námitky k obsahu kupní smlouvy navrženému stěžovatelem, a že účastníky v průběhu řízení učiněná dohoda měla defacto charakter návrhu na schválení smíru. Konečně dodal, že vedlejší účastnice obsahově velmi podobný návrh kupní smlouvy předložila stěžovateli opakovaně již v roce 2023, v důsledku čehož se staly zjevně neúčelnými nejméně stěžovatelovy náklady vzniklé od října 2023. Ústavní soud dospěl k závěru, že takové odůvodnění z hlediska výše vymezeného velmi omezeného přezkumu nákladových výroků z hlediska ústavnosti obstojí. Stěžovatelem odkazovaný nález sp. zn. usoud/II.__S_572_24 ze dne 02.10.2024 není s ohledem na uvedená specifika přiléhavý pro nyní posuzovanou věc.

7.S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0