III.ÚS 540/26

Předmět řízení

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. Lucie Elšíkové, zastoupené Mgr. Ivou Němcovou, advokátkou, sídlem Škroupova 441/12, Hradec Králové, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 19 C 132/2020-1289 ze dne 22. prosince 2025, za účasti Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníka řízení, a Mgr. Petra Elšíka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel

Citované předpisy

2/1993 čl.37

Plný text rozhodnutí

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1.Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím soud porušil její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

2.Stěžovatelka je žalobkyní v řízení o vypořádání společného jmění manželů vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 19 C 132/2020. V průběhu řízení navrhla, aby okresní soud postupem podle § 102 odst. 2 občanského soudního řádu zajistil důkazy - vyžádal si výpisy odchozích plateb z konkrétně označených bankovních účtů vedlejšího účastníka.

3.Okresní soud napadeným usnesením rozhodl o návrhu stěžovatelky takto: "Návrh žalobkyně ze dne 8. 12. 2022 a doplněný podáním ze dne 18. 12. 2022 na zajištění důkazů se zamítá." Z obsahu stížnosti a jejich příloh plyne, že údaj (rok) "2022" u obou ve výroku zmíněných dat je zřejmým přepisem a že správně měl být uveden údaj (rok) 2025. Okresní soud účastníky řízení v napadeném usnesení poučil, že proti usnesení není odvolání přípustné podle § 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu.

4.Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. Je si přitom vědom, že v téměř shodné věci téže stěžovatelky ohledně téhož řízení zaujal v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2858/22 ze dne 15. listopadu 2022 odlišný právní názor. Takový názor byl ale vysloven v usnesení (na situaci tak nedopadá § 23 zákona o Ústavním soudu) a neodpovídá závěrům odborné literatury citované níže.

5.Podstatou ústavní stížnosti je její subsidiarita. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.

6.Při posouzení, zda je vůči zamítavému usnesení o návrhu na zajištění důkazu odvolání přípustné, je třeba zohlednit, že rozhodnutí o zajištění důkazu je rozhodnutím o předběžném opatření "svého druhu". Takže odvolání je přípustné (§ 201, § 202 a contrario občanského soudního řádu). Je třeba odlišovat mezi zamítnutím návrhu na provedení důkazu pro jeho nadbytečnost (§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu), o němž soud v meritorním řízení rozhoduje v rámci své "volné úvahy" usnesením, které vydává v rámci svého oprávnění k vedení řízení, a vůči němuž odvolání proto není přípustné [§ 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu], a návrhem na zajištění důkazu {SVOBODA, Karel. b) Řízení o zajištění důkazu. In: SVOBODA, Karel. Řízení v prvním stupni. Civilní proces z pohledu účastníka. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 228, nebo SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 6., či DAVID, L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N., KASÍKOVÁ, M., LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-3-4]. ASPI_ID KO99_1963CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X}.

7.Jelikož okresní soud napadeným rozhodnutím rozhodoval o stěžovatelčině návrhu na zajištění důkazu (srov. i označení věci a odkaz na § 102 odst. 2 občanského soudního řádu v odůvodnění napadeného usnesení), nikoli o provedení důkazu, měl účastníky řízení poučit, že odvolání je proti rozhodnutí přípustné. Jak Ústavní soud již dříve konstatoval, nesprávné poučení o nepřípustnosti odvolání nezakládá nepřípustnost odvolání, ale prodlužuje lhůtu k jeho podání podle § 204 odst. 2 občanského soudního řádu na tři měsíce od doručení (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 568/17 ze dne 11. dubna 2017, sp. zn. I. ÚS 113/10 ze dne 29. dubna 2010). Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí (22. prosince 2025) tato lhůta doposud běží a nesprávnost poučení tak ani nemůže být sama o sobě důvodem pro vyhovění stížnosti.

8.Stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvádí, že by odvolání podala a neplyne to ani z aplikace infoSoud. Tím, že se stěžovatelka obrátila rovnou na Ústavní soud, nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon poskytuje k ochraně jejích práv (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Její ústavní stížnost je proto nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Výjimečné okolnosti vylučující nepřípustnost ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neshledal.

9.Soudkyně zpravodajka proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 5. března 2026

Veronika Křesťanová v. r.

soudkyně zpravodajka

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0