Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
o zaplacení částky 39 931 Kč s příslušenstvím
k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. března 2025, č.j. okresni/13_C_86_2024-255 --- VÝROK ---
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 7 623 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [anonymizováno].
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 11.11.2024 domáhala na žalované zaplacení částky 39 931 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce[anonymizováno][anonymizováno] [anonymizováno] s žalovanou uzavřel dne 01.06.2009 pojistnou smlouvu životního pojištění [anonymizováno], pojistná smlouva byla ke dni 01.03.2023 ukončena výpovědí. Pojistník zaplatil na pojistném 348 106 Kč (ve splátkách po 2 156 Kč měsíčně), ve formě odkupného bylo pojistníku vyplaceno pojistné plnění ve výši 308 175 Kč. Vzhledem k neplatnosti pojistné smlouvy, z důvodu, že obsahuje nepřiměřená smluvní ujednání ve smyslu § 55 a § 56 zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále také jen obč. zák.) a Směrnice Rady EU 93/13/EHS ze dne 05.04.1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, domáhá se na žalované vydání bezdůvodného obohacení v žalované výši (rozdíl mezi částkou zaplacenou na pojistném a částkou vyplacenou pojistníku). Konkrétní důvody neplatnosti žalobkyně spatřovala v tom, že hodnota podílového účtu pojistníka a výsledně pojistné plnění se snižuje o poplatky stanovené v sazebníku, s nímž nebyl její právní předchůdce před uzavřením smlouvy seznámen, že hodnota podílového účtu je snížena pomocí skrytého poplatku, kterým je rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou podílové jednotky, který spotřebitel nemůže odhalit. 2.Žalovaná namítala, že žalobkyně není aktivně legitimována, neboť postupní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, žalobkyně odkoupila tvrzenou pohledávku za nepatrnou částku, že jednání žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, jde jen o účelové zneplatňování smluv o investičním životním pojištění za účelem generování zisku, že právo vznést námitku neplatnosti pojistné smlouvy je promlčeno, jde o tzv. relativní neplatnost, že i kdyby došlo k bezdůvodnému obohacení, došlo k promlčení práva na jeho vydání, alespoň u plateb do 10.11.2022, a že tvrzení o neplatnosti pojistné smlouvy nejsou ničím relevantním podložena.
3.Žalobkyně oponovala tím, že postupitel měl veškeré informace a svobodně se rozhodl postoupit pohledávku za sjednanou cenu, že jde o absolutní neplatnost pojistné smlouvy, možnost ji namítnout se nepromlčuje, že není patrné, kdy by měla začít běžet subjektivní promlčecí doba, za rozhodný okamžik nelze považovat podpis smlouvy, a k objektivní promlčecí lhůtě by se nemělo přihlížet, že vznesení námitky promlčení žalovanou je rozporné s dobrými mravy.
4.Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně žalobu zamítl (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 11 434,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).
5.Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že [anonymizováno] a žalovaná uzavřeli dne 01.06.2009 pojistnou smlouvu na pojištění [anonymizováno], měsíční pojistné ve výši 1 000 Kč bylo pojistným na vyplacení aktuální hodnoty účtu při dožití výplatního termínu, částka 855 Kč byla pojištěním pro případ smrti na částku 1 100 000 Kč a zbytek byl pojistným na připojištění úrazového pojistného. Celkem tak pojistné činilo 2 156 Kč, investiční životní pojištění mělo být alokováno do fondu [anonymizováno] a [anonymizováno]. Specifikovaná část pojistného byla alokována do podílových listů, s tím, že pojistníkovi bude vyplacena v případě dožití hodnota podílových listů a zbytek představuje rizikové pojištění. Strany sjednaly, že měsíčně bude snižována hodnota účtu o poplatky za pojištění pro případ smrti dle platného sazebníku, byla definována nákupní a prodejní cena podílových jednotek. Dne 19.12.2022 [anonymizováno] pojistnou smlouvu ukončil s odůvodněním, že pojištění již nepotřebuje, dne 08.03.2023 mu žalovaná oznámila, že pojistná smlouva zanikla k 01.03.2023 a je mu vypláceno 308 175 Kč. Od 01.07.2009 do roku 2022 zaplatil právní předchůdce žalobkyně na pojistném 348 106 Kč, byl žalovanou průběžně informován o počtu podílových jednotek alokovaných do jednotlivých fondů cenných papírů, o jejich aktuální hodnotě a celkové aktuální hodnotě portfolia, byl informován o tom, kde lze získat aktuální informace o poplatcích spojených s tímto produktem. [anonymizováno] vůči žalované nenamítal neplatnost pojistné smlouvy. Žalobkyně odkoupila dne 27.07.2024 tvrzenou (žalovanou) pohledávku vůči žalované za necelou čtvrtinu její hodnoty.
6.Soud I. stupně námitku žalované o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky pro rozpor s dobrými mravy neshledal opodstatněnou, neboť nemůže zohledňovat námitku neplatnosti postupní smlouvy uplatněnou dlužníkem (nsoud/29_Cdo_1796_2009). Dále se zabýval otázkou, zdali může být žalobce jako nespotřebitel ve sporu aktivně legitimován, když jde o aplikaci ustanovení o ochraně spotřebitele. S odkazem na rozhodnutí Městského soudu v [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno], rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/30_Cdo_81_2021 ve spojení s rozhodnutím SDEU ve věci C - 89/21, dle nichž právnická osoba která je postupníkem práva, aniž by sama byla účastníkem spotřebitelské smlouvy, nemůže být považována za spotřebitele a nemůže požívat ochrany v podobě zvláštní příslušnosti ve věcech spotřebitelských, a s ohledem na to, že právní předchůdce žalobkyně se svých potenciálních spotřebitelských práv nedovolal, dospěl k závěru, že žalobkyně jako nespotřebitel nemůže namítat neplatnost smlouvy z důvodu porušení ochrany spotřebitele, že nemohla nabýt předmětnou pohledávku, a žalobu proto zamítl. 7.Dále soud I. stupně neshledal tvrzené důvody neplatnosti pojistné smlouvy, když smlouva jasně vymezuje, jaká část prostředků je použita na investiční životní pojištění a jaká část je na rizikové pojištění, poplatky jsou ve smlouvě zakotveny prostřednictvím sazebníku a argument žalobkyně, že není jisté, že žalovaná předložila jeho právnímu předchůdci sazebník poplatků, měl za účelový, v listinách, které právní předchůdce žalobkyně podpisoval, je jasný odkaz na sazebník a mohl si jej vyžádat, kdykoliv po více než 10 let trvání smlouvy, což zřejmě neučinil. Argument, že smlouva obsahuje skryté poplatky představující rozdíl mezi nákupní cenou a prodejní cenou cenných papírů, považoval za lichý, když smlouva na poplatky upozorňuje a vzhledem k tomu, že se jedná o nákup cenných papírů u podílových fondů, nákupní a prodejní cena je rozdílná takřka vždy, nejenom v rámci České republiky. I pokud by byla napadaná ustanovení v rozporu s § 55 a § 56 zák. č. 40/1964 Sb., není důvod, proč by měla být smlouva neplatná jako celek, jasně vymezená část pojistné smlouvy se týká rizikového pojištění, kde o žádné investice do cenných papírů nejde a poskytnutí pojistné ochrany nikdo nikdy nezpochybnil. 8.I kdyby celá smlouva byla neplatná a mělo jít o bezdůvodné obohacení, pak je z drtivé většiny promlčeno. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je rozhodné, kdy se žalobkyně, resp. její právní předchůdce, o případných důvodech neplatnosti dozvěděl. Tím se myslí zjištění objektivního stavu, tedy jak jsou nastaveny podmínky, co je reálně připisováno apod., nikoliv zjištění, že se někomu jinému podařilo v podobném případě domoci finančního plnění. Právní předchůdce žalobkyně měl veškeré potřebné informace v podstatě od počátku smluvního vztahu, i při nejpřísnějším výkladu nejpozději od předložení rekapitulace investic. Nespatřil důvod, proč by měla být námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy.
9.O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 OSŘ, jejich náhradu přiznal úspěšné žalované a jejich rozsah a výši specifikoval dle advokátního tarifu. 10.Rozsudek napadla žalobkyně včasným odvoláním. Namítala, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, že je nepřezkoumatelný. Pokud jde o seznámení se jejího právního předchůdce se sazebníkem poplatků, tvrdila, že s ním seznámen nebyl, nikoli že to není jisté, a bylo na žalované, aby prokázala opak, soud I. stupně se v tomto nevypořádal s judikaturou Nejvyššího soudu, na niž odkazovala (nsoud/31_Cdo_1566_2017, nsoud/23_Cdo_2865_2016), ani s judikaturou SDEU týkající se transparentnosti smluvních ujednání (C-26/13, C-96/14), ignoroval i rozsudek Městského soudu v [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno]. Soud I. stupně dospěl bez opory v provedeném dokazování k závěru, že její právní předchůdce byl se sazebníkem poplatků seznámen. Soud I. stupně dezinterpretoval její argumentaci o běhu subjektivní promlčecí lhůty, vyslovil závěry rozporné např. s nálezem Ústavního soudu ze dne 10.05.2022 sp. zn. usoud/III.__S_2127_21, když dovodil, že subjektivní promlčecí lhůta začala běžet nejpozději od předložení rekapitulace investic, aniž by bylo prokázáno doručení této rekapitulace pojistníkovi, a aniž by byla prokázána jakákoli vědomost či jen pochybnost pojistníka o platnosti pojistné smlouvy. Soud I. stupně nesprávně dovodil nedostatek její aktivní věcné legitimace jen s odkazem na nesprávné rozhodnutí Městského soudu v [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno], když v něm uvedený judikát Nejvyššího soudu a SDEU se týkal toliko mezinárodní příslušnosti. Soud I. stupně se nevypořádal s její argumentací, že i kdyby nemohla namítat neplatnost pojistné smlouvy z důvodu zneužívajících ujednání dle § 55 a násl. obč. zák., je pojistná smlouva jako celek absolutně neplatná pro neurčitost, přičemž tato námitka nenáleží jen spotřebiteli. Dovolávala se ochrany spotřebitele (neplatnosti zneužívajících ujednání) zakotvené ve Směrnici Rady EU 93/13/EHS a judikatuře SDEU i v judikatuře vnitrostátní. Namítala, že uplatněný nárok nemůže být promlčen v objektivní promlčecí lhůtě, která se zde neuplatní, a měla za nesprávný závěr soudu I. stupně, že žalovanou vznesená námitka promlčení není rozporná s dobrými mravy, když žalovaná musela mít nejpozději v roce 2018 vědomost o tom, že její pojistné smlouvy vykazují zásadní vady. Navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn tak, aby žalobě bylo zcela vyhověno a aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. 11.V doplnění odvolací argumentace žalobkyně odkazovala na další judikaturu, žádala o zvážení předložení předběžné otázky SDEU tak, jak ji formulovala před soudem I. stupně.
12.Žalovaná naopak trvala na potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Napadený rozsudek neměla za nepřezkoumatelný, souhlasila se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována, neboť sama není spotřebitelem, nemůže se domáhat ochrany resp. neplatnosti pojistné smlouvy dle Směrnice Rady EU 93/13/EHS. Setrvala na závěru, že pojistná smlouva je platná a nárok na vydání bezdůvodného obohacení neexistuje, neboť vymezení výše rizikového pojistného za jednotlivá sjednaná rizika je patrný z pojistné smlouvy, veškeré poplatky jsou uvedeny v sazebníku, se kterým byl pojistník prokazatelně seznámen v procesu uzavření pojistné smlouvy, a byl informován o strhávání poplatků, podpisem smlouvy potvrdil, že si toho je vědom, byl o nákladech pojištění pravidelně informován skrze roční rekapitulace stavu pojistné smlouvy, a byl seznámen s podmínkami nákupu a prodeje podílových jednotek, po více jak 10 letech k pojistné smlouvě přistupoval jako k platné a jako takovou ji vypověděl, protože ji nepotřeboval. Souhlasila se závěrem soudu I. stupně, že případný nárok žalobkyně je promlčen v subjektivní promlčecí době, že počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty spadá nejpozději do okamžiku doručení první rekapitulace pojistné smlouvy, přičemž pojistník nemusel vědět či si jen myslet, že pojistná smlouva je neplatná, stačilo pouhé tušení, že s pojistnou smlouvou není něco v pořádku. Zdůraznila, že v posledních třech letech před podáním žaloby pojistník uhradil na pojistném 26 862 Kč a žalovaná mu za stejné období plnila 308 175 Kč, při vypořádání podle § 457 obč. zák. se žalobkyně nemá čeho domáhat, že vznesení námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy, i s ohledem na poskytnutí pojistné ochrany.
13.Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., zopakoval dokazování listinami (pojistná smlouva, pojistné podmínky, smlouva o postoupení pohledávky, výpověď pojistné smlouvy, předžalobní výzva, oznámení o postoupení pohledávky) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
14.Odvolací soud nesdílí názor žalobkyně, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, když účastníkům bylo jasné jak a proč soud I. stupně rozhodl, žalobkyně byla schopna zcela jednoznačně formulovat své výhrady proti němu, specifikovala odvolací důvod (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2015 sp. zn. nsoud/22_Cdo_3814_2015). 15.Z dokazování provedeného před soudem I. stupně a dílem zopakovaného v odvolacím řízení vyplývá, že [anonymizováno] [anonymizováno] a žalovaná uzavřeli dne 01.06.2009 pojistnou smlouvu zahrnující pojištění pro případ smrti, pro případ dožití a úrazové připojištění, ve variantě IŽP – investiční životní pojištění, s tím, že platby pojistného budou umístěny dle [anonymizováno] dynamické strategie do fondu [anonymizováno]. Pojistník ([anonymizováno] [anonymizováno]) vzal na vědomí, že hodnota podílových jednotek na jeho účtu se pohybuje v závislosti na vývoji kapitálového trhu, pojistitel nemůže výkonnost investic garantovat, investiční riziko plně spočívá na pojistníkovi, pojistník rovněž prohlásil, že si je vědom, že z jeho účtu budou po celou dobu pojištění pravidelně odečítány měsíční poplatky odpovídající pojistnému za sjednaná riziková pojištění a správním nákladům pojistitele, po předem definovanou dobu se odečítá poměrná část počátečních resp. průběžných nákladů, jednorázově jsou odečítány poplatky za provedené úkony. Kromě poplatků, které strhává pojistitel podle sazebníku náleží správci resp. obhospodařovateli investičních instrumentů poplatek související s jejich správou, ten je strháván z hodnoty investičního instrumentu, je započítán do ceny podílové jednotky. Pojistník prohlásil, že byl s výší tohoto poplatku seznámen. Měsíční pojistné činilo 2 156 Kč. V doplňkových pojistných podmínkách pro výběrové životní pojištění [anonymizováno] jsou v bodě I. odst. 1 písm. w) a v bodě II. odst. 9 obecně definovány poplatky, které budou sráženy z účtu a o které bude snižována hodnota účtu, s odkazem na sazebník. Pojistník pojistnou smlouvu vypověděl dne 19.12.2022, z důvodu, že pojištění již nepotřebuje, žalovaná mu dopisem ze dne 08.03.2022 sdělila, že pojistná smlouva zanikla k 01.03.2022 a vyplácí mu odkupné 308 175 Kč, na pojistném bylo celkem zaplaceno 348 106 Kč. Dne 24.07.2024 byla mezi [anonymizováno] [anonymizováno] a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, [anonymizováno] [anonymizováno] žalobkyni postoupil pohledávku ve výši 39 931 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení, s tím, že dlužníkovi (žalované) plnil na základě neplatné pojistné smlouvy. Dne 27.07.2024 bylo mezi [anonymizováno] [anonymizováno] a žalobkyní uzavřena příloha č. 3 ke smlouvě o postoupení pohledávky, obsahující prohlášení postupitele a postupníka o postoupení pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, když [anonymizováno] [anonymizováno] plnil žalované na základě neplatné pojistné smlouvy ze dne 01.06.2009. Tato byla žalované zaslána spolu s výzvou k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 15.08.2024, žalované byla doručena, reagovala na ni dne 19.09.2024.
16.Soud I. stupně se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace v řízení, dospěl k poměrně rozpornému závěru, že smlouva o postoupení pohledávky není neplatná a současně, že žalobkyně nemohla žalovanou pohledávku nabýt, protože není spotřebitel. Se závěrem, že postupní smlouva není neplatná se odvolací soud ztotožňuje, žalovaná jako dlužník, kterému bylo postoupení pohledávky oznámeno nemá k dispozici námitku neplatnosti postupní smlouvy (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 09.12.2009 sp. zn. nsoud/31_Cdo_1328_2007), a její argumentaci, že smlouva o postoupení pohledávky je v rozporu s dobrými mravy, protože postupiteli byla vyplacena jen cca čtvrtinová hodnota pohledávky, neshledává ani odvolací soud opodstatněnou, za situace, kdy postupitel s cenou souhlasil s ohledem na dobytnost pohledávky, způsob jejího vymáhání i nákladnost tohoto procesu. Odvolací soud nepřihlížel k vzájemné argumentaci stran v tom směru, kdo více, zda žalobkyně či žalovaná jedná v rozporu s dobrými mravy na úkor spotřebitele, neboť tato nemá pro posouzení věci žádný význam. 17.Jestliže byla platně uzavřena smlouva o postoupení pohledávky a zákonem není zapovězeno postupovat pohledávky ze spotřebitelských smluv, nutno dospět k závěru, že žalobkyně pohledávku plynoucí ze spotřebitelské smlouvy nabyla, byť sama není spotřebitelem. Pokud soud I. stupně svůj závěr o tom, že žalobkyně jako nespotřebitel nemohla pohledávku nabýt opíral o rozhodnutí Městského soudu v [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno], s tímto se zdejší senát neztotožňuje a pokud se dovolával rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/30_Cdo_81_2021 (správně nsoud/30_Cdo_812_2021) a rozhodnutí SDEU C-89/21, nutno souhlasit s žalobkyní, že tato se týkala procesních otázek, mezinárodní příslušnosti, resp. toho, zda právnické osobě, na níž byla postoupena pohledávka spotřebitele náleží ochrana spotřebitele spočívající v blízkosti soudu, se závěrem, že nikoliv. Na žalobkyni sice nelze hledět jako na spotřebitele, slabší stranu sporu, to však neznamená, že nemohla nabýt pohledávku vyplývající ze spotřebitelské smlouvy. 18.Soud I. stupně dospěl také k závěru, že pojistná smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena, s nímž se odvolací soud rovněž neztotožňuje. Žalobkyně namítala jednak neplatnost pojistné smlouvy z důvodu její neurčitosti (§ 37 odst. 1 obč. zák.) a krom toho neplatnost smlouvy z důvodu zneužívajících ujednání (§ 55 a násl. obč. zák. potažmo Směrnice Rady EU 93/13/EHS). Odvolací soud dospěl k závěru, že předmětná pojistná smlouva je neplatná pro neurčitost.
19.Podle ust. § 3028 odst. 3 OZ občanský zákoník (o.z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 20.Podle ust. § 3036 OZ podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. 21.Podle ust. § 37 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (obč. zák.) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 22.Dle § 4 odst. 4 zák. č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě (ve znění do 31.12.2013) jsou součástí pojistné smlouvy pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. 23.Dle § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění, způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.
24.Za prokazatelné seznámení s pojistnými podmínkami ve smyslu § 4 odst. 4 cit. zák. nelze považovat údaj, že do pojistných podmínek může pojistník kdykoli nahlédnout či údaj, o tom, že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech (viz např. rozsudek NS nsoud/31_Cdo_1566_2017). 25.Odvolací soud dospěl k závěru o neplatnosti pojistné smlouvy pro neurčitost z důvodu, že z pojistné smlouvy nelze seznat jaké závazky z ní pro účastníky plynou, ani v pojistné smlouvě, ani v pojistných podmínkách nebyla jasně stanovena výše poplatků, které měly být hrazeny formou strhávání z hodnoty investičního instrumentu, neobsahuje tak všechny nezbytné údaje, aby právní předchůdce žalobkyně byl schopen poznat faktickou výši budoucího pojistného plnění. Pouhý odkaz v pojistných podmínkách na sazebník poplatků nestačí, přičemž ani nebylo prokázáno, že s ním byl pojistník prokazatelně seznámen.
26.Byla-li pojistná smlouva shledána neplatnou pro neurčitost, dle § 37 odst. 1 obč. zák. není již prostor k tomu posuzovat neplatnost pojistné smlouvy z hlediska nepřiměřenosti smluvních ujednání dle § 56 odst. 1 obč. zák., neboť spočívá-li důvod neplatnosti v absenci určitého ujednání nelze takové chybějící ujednání podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.05.2023 sp. zn. nsoud/33_Cdo_499_2023). 27.Žalobkyně navrhla, aby byla položena předběžná otázka SDEU, zda má vnitrostátní soud povinnost se na návrh spotřebitele zabývat existencí zneužívajících ujednání i v těch případech, kdy soud dotčená smluvní ujednání posoudí jako neplatná pro neurčitost a v důsledku toho konstatuje neplatnost smlouvy jako celku. Odvolací soud důvod k položení předběžné otázky neshledal. Žalobkyně jednak není spotřebitel, který by namítal zneužívající ujednání a jako nespotřebiteli jí tato ochrana nepřísluší, a krom toho by položení této předběžné otázky nemohlo na rozhodnutí v této věci ničeho změnit, byla-li pojistná smlouva shledána absolutně neplatnou, není třeba, aby byla shledávána opakovaně platnou či neplatnou ještě z dalšího důvodu. Jestliže smlouva byla shledána neplatnou ve prospěch žalobkyně, případný další důvod neplatnosti by na jejím postavení nemohl nic změnit, a to i pokud by se žalobkyně jako nespotřebitel, ale skupovatel pohledávek, mohla ochrany spotřebitele ve smyslu zneužívajících ujednání dovolávat.
28.Odvolací soud považuje za správný závěr soudu I. stupně, že námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy, neboť dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku na plnění v důsledku promlčení byl nepřiměřeně tvrdým postihem, přičemž takové okolnosti musí být naplněny ve výjimečné intenzitě. Žádné okolnosti, které by svědčily o zneužití námitky promlčení žalovanou ani odvolací soud neshledal. Žalovaná žalobkyni, ani jejímu právnímu předchůdci, nikterak nebránila v uplatnění práva u soudu.
29.Podle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.
30.Podle ust. § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.
31.Soud I. stupně dovodil, že uplatněný nárok je promlčen v subjektivní promlčení době dle § 107 odst. 1 obč. zák., s tím, že právní předchůdce žalobce se o důvodech neplatnosti smlouvy dozvěděl od počátku smluvního vztahu, nejpozději při předložení rekapitulace investic, s tímto se odvolací soud neztotožňuje. Dle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10.05.2022 sp. zn. usoud/III.__S_2127_21 počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 107 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31.12.2013, jako původních plateb pojistného učiněných na základě neplatné smlouvy, nemůže být bez dalšího určen pouze podle okamžiků uzavření smlouvy a plateb pojistného. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby je podstatné, aby stěžovatel vůbec věděl (ať právně či laicky), že se na jeho úkor vedlejší účastnice obohacuje a to bezdůvodně, musel by přinejmenším tušit, že je se smlouvou něco v nepořádku. 32.Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by [anonymizováno] [anonymizováno] jakkoli pochyboval o platnosti uzavřené pojistné smlouvy, a to ani v okamžiku jejího vypovězení, neboť smlouvu vypověděl z důvodu, že ji již nepotřebuje, poprvé z jeho strany zazněla námitka neplatnosti pojistné smlouvy ve smlouvě o postoupení pohledávek, kterou podepsal dne 17.07.2024. Při neexistenci jiných zjištění je tak nutno usoudit, že o tom, že je se smlouvou něco v nepořádku (je neplatná) začal mít vědomost až v souvislosti s jednáním s žalobkyní a podpisem postupní smlouvy. Od 17.07.2024 do podání žaloby dne 11.11.2024 dvouletá subjektivní promlčecí lhůta neuplynula.
33.Dle názoru odvolacího soudu je však namístě posoudit námitku promlčení i dle § 107 odst. 2 obč. zák. Žalobkyně v řízení namítala, že objektivní promlčecí doba se zde neuplatní, s ohledem na ochranu spotřebitele. S tím odvolací soud nesouhlasí, neboť není žádný rozumný důvod, aby se ochrana spotřebitele spočívající v tom, že v některých případech je nárok spotřebitele nepromlčitelný, měla vztahovat na žalobkyni, která není spotřebitelem, ale skupovatelem pohledávek za účelem dosažení zisku. Je zcela na žalobkyni jako obchodnici s pohledávkami, aby zvažovala i otázku promlčení. Krom toho bylo judikaturou dovozeno, že ani ochrana spotřebitele nemá absolutní povahu a nemůže být bezbřehá, a že nepromlčitelnost pohledávek se vztahuje na spory, jejichž předmětem je přímý nárok spotřebitele vyplývající z porušení unijního práva, což však není případ souzené věci (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.05.2023 sp. zn. krajsky/33_Co_499_2023, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 06.09.2022 sp. zn. usoud/IV.__S_1984_22). 34.V poměrech dané věci tak možno dovodit, že není promlčeno plnění poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně na pojistnou smlouvu po 11.11.2021 (tři roky před podáním žaloby). Za dobu od 11.11.2021 bylo [anonymizováno] [anonymizováno] žalované zaplaceno 26 862 Kč, tedy nárok na uhrazení částky 13 069 Kč (39 931 Kč mínus 26 862 Kč) je promlčen.
35.Ve smyslu ust. § 457 a § 458 obč. zák. je pak třeba provést vzájemné vypořádání nepromlčeného rozdílu mezi plněními, které si strany na základě neplatné smlouvy poskytly. Jestliže nepromlčené plnění na straně žalobkyně činí 26 862 Kč a současně žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně v březnu 2022 vyplatila odkupné ve výši 308 175 Kč, pak je požadavek na zaplacení částky 26 862 Kč s příslušenstvím zjevně bezdůvodný.
36.Odvolací soud tedy uzavírá, že byť se v posouzení mnoha otázek neshodl se soudem I. stupně, výsledně dospěl k závěru, že jeho zamítavé rozhodnutí je ve výroku věcně správné a napadený rozsudek proto potvrdil podle ust. § 219 OSŘ, včetně správného výroku o nákladech řízení. 37.Pro úplnost odvolací soud dodává, že jak žalobkyně, tak i žalovaná v průběhu řízení předkládaly na podporu své argumentace mnohá rozhodnutí soudů v obdobných věcech, rozhodovací praxe není jednotná, odvolací soud proto dbal zejména na to, aby věc posuzoval s ohledem na její konkrétní specifické skutkové okolnosti.
38.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 OSŘ, jejich náhrada byla přiznána úspěšné žalované. Náklady žalované v odvolacím řízení tvoří odměna za dva úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška), za písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, po 2 700 Kč, dle § 7 bod 5 vyhlášky, dva režijní paušály po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. ve výši 1 323 Kč, celkově 7 623 Kč. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8 ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v § 237 OSŘ