Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci
žalobce: [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupený advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru
o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 10.10.2025, č. j. okresni/15_C_2_2024-117 --- VÝROK ---
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné 100 % náhrady nákladů odvolacího řízení spočívající v odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalobce. Výše náhrady nákladů řízení a podmínky splatnosti budou stanoveny samostatným usnesením okresního soudu.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobou podanou dne 09.01.2024 se žalobce jako zaměstnanec proti žalovanému jako svému zaměstnavateli domáhal určení neplatnosti výpovědi ze svého pracovního poměru ze dne 03.10.2023, poněvadž netrpěl a netrpí obecným onemocněním, na němž byla založena výpověď, nýbrž posttraumatickou stresovou poruchou (dále jen PTSD), která se u něj rozvinula v důsledku pracovního úrazu utrpěného při zásahu v dole ze dne [anonymizováno]. Žalobu zdůvodnil tím, že pro žalovaného, resp. jeho právní předchůdkyni, společnost [anonymizováno]., pracoval jako horník a poté jako báňský záchranář. V [anonymizováno] v dole vybuchl metan a zahynulo 13 horníků. Žalobce byl členem tzv. prvovýjezdu, který na místo přibyl jako první. Záchranáři procházeli výdušnou chodbou rubání, kde spatřili ležící mrtvoly horníků. Jeden člověk hořel a byl roztrhaný od páteře po krk – toho museli uhasit. Další oběť byla roztrhána na kusy, kdy žalobce viděl pouze hlavu a ruku trčící ze země. Dva mrtví leželi na sobě. Po dalších 150 metrech se záchranáři museli vrátit, protože se mezitím zhoršila viditelnost a hrozil další výbuch. Než místo opustili, došlo k dalším dvěma až třem výbuchům. V té době byla žalobcova manželka v 6. měsíci těhotenství a on měl strach, že se nevrátí domů živý. Při této příležitosti poprvé viděl záchranáře i management plakat. Záchranářům se nedostalo žádné odborné pomoci, jež by jim pomohla se s událostí vyrovnat. Žalobce později postihly děsivé sny, byl úzkostný, nervózní a prožíval flashbacky např. při zvuku sanitky. Občas nebyl schopen mluvit s manželkou a byl bezdůvodně rozzlobený na své děti. Věřil, že se jeho zdravotní stav zlepší a cca tři měsíce od zásahu ještě vyprošťoval mrtvá těla po zmíněném výbuchu. V té době už ale při příchodu do práce pociťoval čím dál větší obavy, nervozitu a strach. Od 30.07.2020 pak začal mít potíže se zátěžovými testy, které musel zopakovat dne 19.02.2021, ale neuspěl, a to ani ve dnech 26. 4., 9. 8. a 29.11.2021, protože nebyl schopen testy dokončit; zdřevěněly mu nohy a prostě nebyl schopen pokračovat. Proto souhlasil s převedením na práci mechanika. Deprese, úzkosti, nespavost a nervozita se staly nesnesitelnými, takže musel navštívit obvodního lékaře, který jej odeslal k psychologovi a psychiatrovi a rozhodl o jeho pracovní neschopnosti. Oba odborníci pak žalobci diagnostikovali PTSD. Od té doby se u nich léčí ambulantně a podstupuje i psychoterapii. Byl hospitalizován v [anonymizováno] a poté i v [anonymizováno]. Na obou pracovištích byla potvrzena PTSD. „Závodní“ lékař nicméně v pracovně lékařském posudku, potvrzeném později krajským úřadem, určil jako důvod ztráty žalobcovy zdravotní způsobilosti k dosavadní práci obecné onemocnění, protože chyběl záznam o tom, že by žalobce prokazatelně prodělal pracovní úraz.
2.Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na to, že žalobce dne [anonymizováno] žádný pracovní úraz neutrpěl. Nikdy žádný nenahlásil, a tak žalovaný nemůže vědět, co se mělo onoho dne stát. Popřel, že by žalobce skutečně trpěl PTSD a uvedl, že prožité nepředstavuje pracovní úraz v zákonném smyslu krátkodobého, náhlého a násilného působení zevních vlivů. Krátkodobost je vyloučena tím, že žalobce řádně odpracoval celou směnu, aniž by nahlásil jakýkoli problém. Náhlost je vyloučena tím, že šlo o záchranářskou akci, pro kterou byl žalobce školen a připravován. Násilnost je vyloučena tím, že nešlo o žádný extrémní, mimořádný zásah do žalobcovy emoční sféry. Žalobce netvrdil, že by některého z postižených znal ani že by pro něj byl osobou blízkou. Po tvrzeném úraze bez problému odpracoval ještě celou řadu směn a PTSD byla diagnostikována teprve se značným časovým odstupem.
3.Okresní soud napadeným rozsudkem určil neplatnost výpovědi (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů zastoupení advokátkou za dobu, kdy jednala na základě plné moci (výrok II), a povinnost nahradit náklady řízení v podobě znalečného a nákladů ustanovené zástupkyně žalobce České republice (výrok III). Dospěl přitom k těmto skutkovým zjištěním. Žalobce byl u žalovaného zaměstnán jako báňský záchranář a zúčastnil se záchranářské akce dne [anonymizováno]. Toho dne došlo k výbuchu metanu v dole [anonymizováno]. Záchranářská akce se vymykala jiným akcím v dole svým rozsahem, protože zahynulo více osob, a prostředím, v němž probíhala. Žalobce byl v záchranářské četě spolu s dalšími čtyřmi kolegy. Po sfárání do dolu měli za úkol prozkoumat místo výbuchu. Viděli zde ležet mrtvé horníky, jeden člověk hořel a byl roztrhaný od páteře po krk. Toho museli uhasit. Další oběť byla roztrhaná na kusy a bylo vidět pouze hlavu a ruku, která trčela ze země. Dva mrtví leželi na sobě. Po nálezu těchto těl se museli vrátit, poněvadž se podmínky v dole rapidně zhoršily a hrozil opětovný výbuch. Viditelnost byla nulová, byly slyšet detonace a stále hořelo. Prostředí bylo tudíž velice nebezpečné. S časovým odstupem od této události začal žalobce pociťovat psychické problémy, které se projevily i tím, že neprošel fyzickými testy potřebnými pro práci záchranáře. Proto byl dne 01.02.2021 převeden z této práce na práci mechanika, ale ani tu nebyl schopen vykonávat. Léčil se u psychiatra, kde mu byla dne 16.08.2022 diagnostikována PTSD. Nebyl již dále schopen práce v dole právě kvůli PTSD, jež byla posouzena jako obecné onemocnění, pro něž dostal výpověď z pracovního poměru ze dne 03.10.2023. Právě událost ze dne [anonymizováno] u žalobce vyvolala PTSD. Znalec přesvědčivě obhájil své závěry před soudem a shodoval se v nich se závěry žalobcových ošetřujících psychiatrů. Znalec a ani ošetřující psychiatři neshledali, že by PTSD vyvolala jiná událost. Protialkoholní léčbu žalobce prodělal již v roce 2001 a od té doby abstinuje. Rivotril (sedativum, na němž je závislý) žalobci předepisuje lékař a je užíván již právě na léčbu PTSD. Nic nenasvědčuje tomu, že by žalobce trpěl PTSD již před [anonymizováno]. Pro tuto duševní poruchu je charakteristické, že se její příznaky rozvíjejí postupně, což je důsledkem rozvoje stresových mechanismů v mozku postiženého. Z toho pak plyne časový odstup mezi prodělaným traumatem ([anonymizováno]) a vznikem onemocnění (diagnostikovaným 16.08.2022).
4.Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § § 52 písm. e), 271k odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), a došel na výše popsaném základě k závěru, že žalobce trpí PTSD v důsledku výše popsaného zásahu v dole ze dne 20.12.2018. Tento zásah měl navíc charakter pracovního úrazu, jelikož byl žalobce při plnění svých běžných pracovních úkolů báňského záchranáře vystaven události, extrémně vybočující z každodenních podmínek výkonu jeho práce. Výbuch metanu nastává zcela ojediněle - poslední se v [anonymizováno] odehrál v roce [anonymizováno]. Takový výbuch činí pracoviště záchranářů extrémně nebezpečným, protože v dole hoří, je tam nulová viditelnost, dochází k postupným detonacím apod. Při této události navíc zahynulo 13 horníků. Výbuch měl na těla poškozených devastující účinky. Není tedy pochyb o tom, že žalobce prošel mimořádně intenzivně stresujícím zážitkem, který naplňuje pojmové znaky pracovního úrazu. 5.Proti rozsudku podal žalovaný odvolání s návrhem na změnu rozsudku v podobě úplného zamítnutí žaloby, v němž částečně zopakoval dříve uplatněné argumenty a dodal, že měl prvostupňový soud provést důkaz revizním znaleckým posudkem k posudku dr. [anonymizováno], kterého sice vyslechl, avšak neodstranil tím pochybnosti o správnosti posudku, poněvadž znalec u žalobce nepoužil nejznámější a v ČR dostupnou metodu ke zjištění přítomnosti PTSD – počítačovou tomografii mozku. Posudek je navíc nejasný, protože znalec nevysvětlil, kde leží hranice mezi silnou duševní nepohodou a PTSD. Nakonec je posudek též neúplný, poněvadž k němu nejsou připojeny mimospisové údaje, s nimiž znalec pracoval. Byl-li žalobce do zásahu vyslán jako člen prvosledové jednotky, musel počítat s tím, že se setká s děsivými výjevy.
6.Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku, přičemž částečně zrekapituloval své dosavadní argumenty a podotkl, že je až neuctivé tvrdit, že prodělaný zážitek nebyl dostatečně katastrofický na to, aby mohl být uznán za pracovní úraz. V případě hořícího těla si hasiči zprvu mysleli, že jde o hořící předmět a teprve když se přiblížili, zjistili, že se hýbá.
7.Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.
8.Prvostupňový dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním. Tato skutková zjištění proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Protože však bylo možno z předložených důkazů čerpat ještě další právně významná skutková zjištění, zopakoval odvolací soud důkazy v podobě znaleckého posudku a rozhodnutí krajského úřadu (§ 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.), nově provedl řádně a včas navržené důkazy v podobě zprávy o psychologickém vyšetření ze dne 16.08.2022 a zprávy [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne 18.04.2023 (§ 213 odst. 1, odst. 4 část věty před středníkem o. s. ř.) a dospěl k těmto zjištěním. Žalobce popsal průběh zásahu všem odborníkům stejně a na diagnóze v podobě PTSD se kromě znalce dříve shodli též odborníci [anonymizováno]., [anonymizováno], psycholožka i psychoterapeutka (znalecký posudek dr. [anonymizováno], zpráva o psychologickém vyšetření ze dne 16.08.2022, zpráva [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne 18.04.2023). Lékař krajského úřadu pak uzavřel, že je psychické trauma ze záchranné akce hlavní příčinou rozvoje PTSD; na jeho stanovisko poté navázalo rozhodnutí krajského úřadu (rozhodnutí krajského úřadu ze dne 08.08.2023).
9.Odvolací soud plně souhlasí s právním hodnocením případu, které podal soud prvního stupně. Podle § 271k odst. 1 ZP je „pracovním úrazem pro účely tohoto zákona poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).“ Podle ustálené judikatury je zevní působení ve smyslu § 271k odst. 1 ZP, „označované též jako úrazový děj, zpravidla takovou událostí, která vyvolá u postiženého subjektivní potíže, které mu nedovolují pokračovat v obvyklé práci nebo mu to dovolují jen s určitými potížemi, nebo jej dokonce z práce vyřazují. O úrazový děj může jít i v případech náhlého poškození zdraví, které nastalo při náhlém vypětí sil, velké námaze, nezvyklém úsilí, kdy pracovní výkon přesahuje hranice obvyklé, každodenně vykonávané práce, nebo je sice konán v hranicích obvyklé těžké práce, ale za nepříznivých okolností, anebo pohybuje se sice v hranicích obvyklé namáhavé práce, pro kterou však organismus zaměstnance není přizpůsoben nebo na kterou svými schopnostmi nestačí. Poškozením zdraví se rozumí nejen poškození tělesné, ale také psychické.“[footnoteRef:1] Úrazový děj je nutno hodnotit v kontextu s poškozením zdraví, které měl vyvolat. Poškození zaměstnancova duševního zdraví nemusí být přirozeně vyvoláno pouze fyzikálním působením (např. pádem či srážkou), nýbrž zcela přirozeně i působením psychickým (např. aktivním zapojením do traumatizující scény). Otřesným zážitkem, který měl vyvolat PTSD, měla být výše zmíněná žalobcova interakce s mrtvými (hořícími) těly a s enormně nebezpečnými podmínkami v dole. Tuto událost lze chápat jako působení zevních vlivů (pohled na mrtvá těla a hrozící či probíhající výbuchy při zhoršující se viditelnosti) na žalobcovu psychiku při plnění jeho pracovních úkolů, které bylo nezávislé na jeho vůli (událost ani řízený průběh zásahu nemohl žalobce ovlivnit) a zároveň krátkodobé (šlo o jednorázový konkrétní pracovní úkol v konkrétní den, jehož zabrala interakce pouhou omezenou část), náhlé (interakce začala „bez varování,“ v okamžiku sfárání do dolu a nalezení těl a navíc měla extrémní charakter) a násilné (svou extrémností). V tomto směru odpovídá proběhlý skutkový děj smyslu a účelu legální definice pracovního úrazu. Odvolací soud se plně ztotožňuje s názorem soudu prvostupňového, že i když byl žalobce záchranářem, ani sebekvalitnější školení či výcvik (nebo racionální předpoklad nálezu mrtvých těl – poznámka odvolacího soudu) nemohou docela vyloučit riziko vzniku takovéto duševní poruchy v daném kontextu, obzvlášť pokud mohl v důsledku dalšího výbuchu jednu a tutéž újmu - okamžitou smrt - utrpět ve kterýkoli okamžik zásahu i žalobce, kterého doma čekala těhotná manželka. Právě tento moment je třeba speciálně vyzdvihnout. Navíc je třeba si uvědomit, že je z obecného hlediska jedním z náročných aspektů povolání záchranáře i režim, kdy záchranář obyčejně po většinu času čeká na výjezd a pouze jednou za relativně delší dobu je vystaven mezní situaci, zvláště takové, jaká nastala zde. Tím spíše pak nemůže ani stoprocentní racionální, fyzická a organizační připravenost na takovou zkušenost záchranáře obrnit před všemi možnými duševními následky, ba ani před bezprostředním emocionálním dopadem, který nastává vždy teprve v dané situaci. Předpokladem násilnosti působení zevních vlivů není to, že by žalobce některého ze zahynulých osobně znal – v tomto případě by takový požadavek byl absurdní. Na zaměstnavatelově povinnosti nemůže nic změnit ani případná okolnost, že pracovní úraz představoval pouze příslovečnou poslední kapku, která spustila patologický duševní proces. Neprokáže-li se samozřejmě jiná právně relevantní, mimopracovní příčina PTSD – což se nestalo. [1: Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2016, sp. zn. 21 Cdo 4394/2014. ] 10.Pokud jde o úplnost znaleckého posudku, připojení příloh [§ 28 odst. 2 písm. h) zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech] není nezbytně nutné v případě, kdy by šlo o velmi rozsáhlý materiál - nehledě k tomu, že znalec v tomto případě přílohy později doplnil. Stručnost odůvodnění posudku není důvodem jeho nepřezkoumatelnosti [§ 28 odst. 2 písm. f) z. z.]; záleží na obsahu posudku jako celku. Znalecký posudek doplněný výslechem znalce byl jako celek přesvědčivý a ani odvolací soud nemá pochybnosti o jeho pravdivosti, správnosti a úplnosti. Proto nebylo namístě zpracovat revizní znalecký posudek (§ 127 odst. 2 druhá věta o. s. ř. a contrario), obzvlášť pokud žalovaný nepředložil žádné konkurenční odborné dobrozdání, jež by obsahovalo odlišný závěr.
11.Žaloba tak byla plně důvodná a odvolání žalovaného neopodstatněné. Proto odvolací soud výrokem I napadený rozsudek ve výroku I potvrdil jako věcně správný (§ 219 OSŘ). To platí i pro výroky II a III, na jejichž odůvodnění odvolací soud odkazuje; v tomto ohledu nebyly vzneseny žádné odvolací námitky. 12.Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný, pročež by proti žalovanému měl právo na náhradu jeho nákladů (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 OSŘ), které však jemu osobně nevznikly, poněvadž je osvobozen od soudních poplatků a náklady jeho zástupkyně platí stát (§ 138 odst. 3 ve spojení s § 140 odst. 2 první větou o. s ř.). Proto odvolací soud výrokem II rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu těchto nákladů právo. 13.Výrok III odpovídá § 149 odst. 2 OSŘ, kdy je neúspěšný žalovaný povinen nahradit státu náklady ustanovené žalobcovy zástupkyně v plné výši. Odvolací soud zde využil pravomoci dané mu § 155 odst. 1 druhou větou o. s. ř. a rozhodl pouze o základu této náhrady. Její výši a podmínky její splatnosti určí samostatným usnesením prvostupňový soud. 14.Ten také rozhodne o přenosu poplatkové povinnosti vztahující se k prvostupňovému řízení (§ 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů). --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku účastníkovi, k Okresnímu soudu v Karviné. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky.
V případě neuspokojení pohledávky specifikované výrokem III tohoto rozsudku ve lhůtě 30 dnů po uplynutí lhůty splatnosti bude tuto pohledávku vymáhat místně příslušný celní úřad.