Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
33 Cdo 1588/2025
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 26. 3. 2026
Spisová značka : 33 Cdo 1588/2025
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.1588.2025.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení
Právo na soudní ochranu
Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 13. 4. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz .
33 Cdo 1588/2025-1129
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně SWIETELSKY stavební s. r. o. , se sídlem v Českých Budějovicích 3, Pražská tř. 495/58 (identifikační číslo 480 35 599), zastoupené Mgr. Jarmilou Holbovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Hálkova 1229/44, proti žalovanému Královéhradeckému kraji , se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245 (identifikační číslo 708 89 546), zastoupenému JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Jana Koziny 1295/2a, o nahrazení projevu vůle a vrácení originálu bankovní záruky, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 1/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2025, č. j. 47 Co 24/2025-1100, t a k t o:
Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í
Žalobou z 30. 12. 2022 se žalobkyně domáhala následujícího: „Nahrazuje se projev vůle žalovaného … na Potvrzení o provedení díla dle Pod-čl. 11. 9. zvláštních obchodních podmínek smlouvy o dílo ze dne 15. 7. 2016 uzavřené mezi spol. SWIETELSKY stavební s.r.o., IČO: 480 25 599, jako zhotovitelem, a Královohradeckým krajem, IČO: 708 89 546, jako objednatelem, na realizaci stavby s názvem II/308 HK, Slatina – hranice okresu Rychnov n/Kněžnou, II. etapa s tím, že se splnění povinnosti zhotovitele společnosti SWIETELSKY stavební s.r.o., dle uvedené smlouvy o dílo ze dne 15. 7. 2016 se má za splněné ke dni 31. 10. 2022“ , a vrácení originálu bankovní záruky za odstranění vad díla č. 605835 z 24. 8. 2017 včetně dodatků. Konfúzní formulace první části žaloby – o nahrazení projevu vůle – nebrání dovolacímu soudu o otázce vážných důvodů nesouhlasu se zpětvzetím žaloby rozhodnout, neboť vymezení předmětu řízení zůstane na posouzení soudů nižších stupňů.
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 11. 2024, č. j. 8 C 1/2023-1080, zastavil řízení, žalobkyni uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 1 192 036,50 Kč a státu 11 116 Kč.
Usnesením ze dne 28. 2. 2025, č. j. 47 Co 24/2025-1100, Krajský soud v Hradci Králové změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se řízení nezastavuje. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně na jednání 30. 10. 2024, jemuž pět jednání již předcházelo, vyslechl svědka J. H., přečetl listinné důkazy, zamítl návrh na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem a – jak sám v protokolu poznamenal – byl připraven věc posoudit po právní stránce a meritorně rozhodnout. Účastníci poté uvedli, že nemají další návrhy na doplnění dokazování. Žalobkyně požádala o poskytnutí lhůty za účelem předložení závěrečného návrhu, soud prvního stupně jí vyhověl a jednání odročil za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 8. 11. 2024. Po ukončení rozsáhlého dokazování – znaleckými posudky, výslechy zástupce znaleckého ústavu a konzultanta, výpověďmi svědků a čtením listinných důkazů – vzala podáním z 6. 11. 2024 žalobkyně žalobu v plném rozsahu zpět. Při objasňování věci byl žalovaný iniciativní (většinu důkazů navrhl či zajistil). Odvolací soud uzavřel, že žalovaný se zpětvzetím žaloby nesouhlasil z vážných důvodů, za které označil pokročilé stadium řízení, jeho podíl na objasnění skutkového stavu věci a význam meritorního rozhodnutí pro případné budoucí posouzení práv a povinností účastníků ze smlouvy o dílo (§ 96 odst. 2 občanského soudního řádu). Nadto vyslovil domněnku, že žalobkyně vzala žalobu zpět ve snaze vyhnout se pro ni nepříznivému rozhodnutí. Přípustnost dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně dovozuje z toho, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení procesní otázky – vážných důvodů nesouhlasu se zpětvzetím žaloby. Žalovaný žalobu o odstranění vad díla (stavby) sám nepodal, v řízení o žalobě, kterou vzala zpět, uplatnila práva, „která dle uzavřené smlouvy o dílo na realizaci díla náleží výlučně žalobkyni“ , a vady díla byly v řízení jen předběžnou otázkou. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ztotožnil s napadeným rozhodnutím a navrhl dovolání pro nepřípustnost odmítnout.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). V rozsudku ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 32 Odo 995/2004, se Nejvyšší soud zabýval důvodností námitky dovolatele, že odvolací soud měl podle § 222a odst. 1 o. s. ř. pro částečné zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně zrušit a řízení zastavit, neboť na straně žalovaných o vážné důvody ve smyslu § 222a odst. 2 o. s. ř. nešlo. „Zastavení řízení na základě zpětvzetí žaloby ve fázi řízení po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně je sice vázáno na souhlas druhého účastníka, avšak zároveň se vyžaduje, aby případný nesouhlas, má-li se stát příčinou rozhodnutí o neúčinnosti zpětvzetí návrhu soudem, byl podložen vážnými důvody. Zákon blíže nestanoví, co lze za vážné důvody na straně druhého účastníka považovat. Vážné důvody, pro které protistrana nesouhlasí se zpětvzetím žaloby, musí být ve smyslu ustanovení § 222a odst. 2 o. s. ř. významné pro projednání věci; důvody pro nesouhlas se zpětvzetím tak musí být věcné a musí se týkat podstaty sporu. S přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu a k povaze uplatňovaného nároku je proto třeba vždy zvážit, zda nesouhlas se zpětvzetím žaloby je založen na právním či jiném (např. morálním, procesně ekonomickém apod.) zájmu žalované strany, odůvodňujícím požadavek, aby o žalobě bylo meritorně rozhodnuto i přes nedostatek vůle žalobce (osoby oprávněné jinak disponovat návrhem na zahájení řízení) a pokračovat ve sporu. V tzv. sporném řízení je tento zájem zpravidla dán, jde-li o řízení, jež mohlo být zahájeno i na návrh žalovaného a jehož výsledkem je rozhodnutí mající povahu tzv. iudicium duplex (např. řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví), nebo tehdy, má-li meritorní rozhodnutí význam pro právní postavení žalované strany. To však platí pouze za předpokladu, že dosud nedošlo k platnému mimosoudnímu vyřešení věci dohodou účastníků či k dobrovolnému splnění uplatněného nároku žalovaným.“ V dané věci vzal žalobce žalobu zpět proto, že žalovaný uplatněnou pohledávku splnil; v takovém případě nemůže mít vážné důvody k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby a spor ztrácí z pohledu obou stran své opodstatnění. V usnesení ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5099/2016, Nejvyšší soud posuzoval vážnost důvodů, které opodstatňují nesouhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby. Uzavřel, že „ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř., které do jisté míry omezuje oprávnění žalobce při dispozici se žalobou během již zahájeného soudního řízení a které upravuje institut právně relevantního nesouhlasu žalovaného (resp. jiných účastníků řízení) se zpětvzetím žaloby, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení vážnosti důvodů vedoucích žalovaného k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že rozhodující jsou především okolnosti konkrétního případu a povaha uplatňovaného nároku. Tyto vážné důvody jsou podle soudní praxe dány především tehdy, jestliže řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu nebo mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany soukromoprávního vztahu anebo – jak zdůrazňuje rovněž odvolací soud – má-li žalovaný právní nebo jiný (např. morální, procesně ekonomický) zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto i přes nedostatek vůle žalobce (k tomu srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2003 sp. zn. 26 Cdo 682/2003 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 16. 1. 2003 sp. zn. III. ÚS 210/02, uveřejněný pod č. 8 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 29, roč. 2003, na který poukazuje i odvolací soud). Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř., je vždy třeba – vzhledem k výše uvedenému charakteru tohoto ustanovení jako právní normy s relativně neurčitou hypotézou – učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Tuto úvahu soudu lze v rámci přezkumu rozhodnutí zpochybnit jen v případě, je-li zjevně nepřiměřená (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 5. 2005 sp. zn. 22 Cdo 646/2005).“ Právo na soudní ochranu svědčí všem účastníkům řízení. I žalovaný má po zahájení řízení právo na meritorní rozhodnutí věci, zvláště za situace, kdy účinně rozvinul svou obranu a významně tak napomohl k objasnění právního stavu věci. Vážný důvod opodstatňující nesouhlas se zpětvzetím žaloby proto může mít žalovaný také tehdy , jestliže dokazování ve věci postoupilo tak daleko, že lze očekávat rozhodnutí soudu, a žalobce se zpětvzetím žaloby snaží zmařit vydání již očekávaného a pro něj nepříznivého rozhodnutí, samozřejmě za předpokladu, že nedošlo k platnému mimosoudnímu vyřešení věci (sporu) dohodou účastníků. Za vážné důvody opodstatňující nesouhlas se zpětvzetím žaloby považuje i Ústavní soud takové, které zpravidla spočívají v tom, že žalovaný má právní nebo jiný (morální, procesně ekonomický apod.) zájem na tom, aby o žalobě bylo meritorně rozhodnuto (srov. již výše zmíněný nález ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. III. ÚS 210/02).
Lze uzavřít, že pokročilé stadium řízení, podíl žalovaného na objasnění skutkového stavu věci a význam meritorního rozhodnutí pro případné budoucí posouzení práv a povinností účastníků ze smlouvy o dílo, představují vážné důvody nesouhlasu se zpětvzetím žaloby ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud tak rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí (viz výše); Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 3. 2026
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu