Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci
žalobkyně:
[anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému:
[anonymizováno], narozený dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 366 591,19 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 273 788,89 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 92 802,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 837,94 Kč, úroku ve výši 10 % ročně z částky 359 893,09 Kč od 02.08.2025 do zaplacení, úroku ve výši 10 % ročně z částky 5 798,10 Kč od 02.08.2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 366 591,19 Kč od 02.08.2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 21 223,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 3 324 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 25.11.2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 366 591,19 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru uzavřené dne 23.03.2023 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], sídlem [anonymizováno]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 400 282 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelný měsíčních splátkách a hradit úroky z úvěru ve výši 10 % a další poplatky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a porušil tak sjednaná smluvní ujednání, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 04.06.2025 zesplatnila a téhož dně o této skutečnosti vyrozuměla žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.07.2025 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný dne 18.08.2025 vyrozuměn. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 359 893,09 Kč, poplatků ve výši 900 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 837,94 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení úroků z úvěru ve výši 10 % ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 5 798,10 Kč od 02.08.2025 do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 02.08.2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 366 591,19 Kč od 02.08.2025 do zaplacení.
2.Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.
3.Usnesením ze dne 10.12.2025 č. j. okresni/11_C_353_2025-36, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila. [anonymizováno] výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 08.01.2026 sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného. Soudu rovněž předložila listinu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a výpis jeho příjmových transakcí. Rovněž odkázala na rozsudek Krajského soud v Českých Budějovicích sp. zn. krajsky/5_Co_231_2020 ze dne 31.07.2020 a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 09.03.2021 sp. zn. krajsky/12_Co_367_2020. 5.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
6.K projednání věci soud nařídil na den 24.02.2026 a 23.04.2026 jednání, k nimž se žalovaný bez předchozí omluvy nedostavil. Soud proto dle § 101 odst. 3 OSŘ věc projednal bez přítomnosti žalovaného. 7.Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.
8.Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 23.03.2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby bankou a žalovaným coby klientem soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 282 Kč, z něhož částka ve výši 170 282 Kč sloužila ke konsolidaci dvou jiný smluv o úvěru uzavřených mezi účastníky. Žalovaný se smlouvou zavázal, že vrátí právní předchůdkyni žalobkyně částku 609 478 Kč ve 107 měsíčních splátkách v celkové výši 5 700 Kč. Poslední splátka pak měla činit 5 278 Kč. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 10 % ročně. Smluvní strany si rovněž sjednaly podmínky, při jejichž splnění by úroková sazba úvěru činila 8,98 % ročně.
9.Z listiny označené jak „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činil 28 821 Kč. Ke svým výdajům pak vedl, že tyto činí 6 000 Kč na bydlení, jiné výdaje nemá. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má další splátkovou povinnost ve výši 3 099 Kč.
10.Z výpisu příjmových transakcí na účtu žalovaného za období od března 2022 do března 2023 soud zjistil, že za tuto dobu se měsíční příjmy žalovaného pohybovaly v součtu v rozmezí od 19 450 Kč do 25 043 Kč. Jako jediný identifikovatelný příjem přitom figuruje částka 6 214 Kč měsíčně jako výplata invalidního důchodu. Zdroj ostatních příjmů není zřejmý.
11.Z listiny označené jako „podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že se jedná o výpis plateb, poplatků a úroků. Z tohoto výpisu pak soud zjistil, že žalovaný uhradil na úvěr celkem 126 493,11 Kč.
12.Z listiny označené jako „poslední výzva k úhradě dlužné splátky“ ze dne 03.05.2025 soud zjistil, že žalovaný byl k tomuto dni v prodlení s úhradami splátek v celkové výši 13 624 Kč, proto jej k jejich doplacení společnost [anonymizováno]. vyzvala. Žalovaný byl zároveň poučen o možnosti zesplatnění celého úvěru, nebude-li dluh uhrazen.
13.Z výzvy ke splacení celého dluhu ze dne 04.06.2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila k tomuto dni předmětnou smlouvu o úvěru a žalovaného vyzvala k zaplacení částky 360 794 Kč.
14.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.07.2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost [anonymizováno]. postoupila na současnou žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy č. [anonymizováno] této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.
15.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18.08.2025 soud zjistil, že [anonymizováno]. vyrozuměla žalovaného o postoupení jeho pohledávky.
16.Z předžalobní výzvy ze dne 23.09.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a OSŘ prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 385 289,37 Kč. Dle přiloženého potvrzení o podání byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne. 17.Z dalších provedených důkazů nezjistil soud pro věc rozhodné skutečnosti.
18.Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 23.03.2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 400 282 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí společně s úroky a poplatky ve 107 měsíčních splátkách po 5 700 Kč a s poslední splátkou 5 278 Kč, celkem 609 478 Kč. Žalovaný zaplatil na úvěru celkem částku 126 493,11 Kč. Jelikož však nesplácel úvěr řádně, právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 04.06.2025 celý úvěr zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.07.2025 byla pohledávka za žalovaným z předmětného úvěru postoupena na současnou žalobkyni.
19.Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ). 20.Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 21.Podle § 2399 odst. 1 OZ vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 22.Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 23.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 24.Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 25.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 26.Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018 ze dne 25.07.2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. 27.V nyní projednávané věci soud v první řadě konstatuje, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.07.2025 na ni byla předmětná pohledávka za žalovaným řádně postoupena. Dále bylo prokázáno, že mezi společností [anonymizováno]. a žalovaným byla dne 23.03.2023 uzavřena smlouva o úvěru, která se řídí režimem daným zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nedostála. 28.Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela její právní předchůdkyně z tvrzení žalovaného, že jeho čistý měsíční příjem činil 28 821 Kč a jeho výdaje 6 000 Kč. Žalobkyně žádnou z listin, které měly soužit jako podklad pro posouzení úvěruschopnosti, soudu nepředložila a rovněž soudu nepředložila žádné jiné podklady, na základě kterých by bylo možné skutečně osvědčit, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Jediné listiny vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak je samotná bilance právní předchůdkyně žalobkyně založená na tvrzeních žalovaného a výpis příjmů žalovaného za dobu 1 roku před uzavřením úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že sama žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, je nezbytné přijmout závěr, že takový postup byl nedostatečný. Jednak je nezbytné uvést, že deklarovaný měsíční příjem žalovaného je menší, než jaký uvedl při žádosti o poskytnutí úvěru, byť v průměru pouze o částku 4 500 Kč, když na základě výpisu z příjmů žalovaného soud zjistil, že tento příjem činil v průměru 24 380 Kč. S ohledem na celkovou výši příjmů a při porovnání výše poskytnutého úvěru a měsíční splátky však tento rozdíl soud považuje za výrazný, nehledě na to, že z odkazovaného výpisu činí pouze výplata invalidního důchodu identifikovatelnou částku. Zdroj ostatních příjmů není zřejmý, a tudíž ani jejich stálost nelze ověřit. Stejně tak právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na zkoumání výdajové stránky žalovaného, když zde se spokojila s tvrzením žalovaného, že jeho výdaje činí pouze náklady na bydlení ve výši 6 000 Kč. Rovněž pak nezohlednila vlastní zjištění o tom, že žalovaný má další splátkovou povinnost ve výši 3 099 Kč. Soud proto postup právní předchůdkyně žalobkyně považuje za nedostatečný, posuzovala-li úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzení žalovaného, a to bez faktického zkoumání jeho výdajů, a bez dalších podkladů pro ověření sdělených informací. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného písmeně i při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., žalobkyně však další doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložila, z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje. Není tudíž ani přiléhavý odkaz žalobkyně na rozsudky Krajského soud v Českých Budějovicích sp. zn. krajsky/5_Co_231_2020 a Městského soudu v Praze sp. zn. krajsky/12_Co_367_2020 a to s odkazem na výše uvedené závěry o povinnosti zkoumat úvěruschopnost a rovněž s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavření předmětné úvěrové smlouvy, tudíž nelze uzavřít, že v době uzavření smlouvy neexistovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. 29.S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že úvěrová smlouva ze dne 23.03.2023 je dle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny úvěru a bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 273 788,89 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (400 282 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (126 493,11 Kč). Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 30.Ve zbývající části, tj. co do částky 92 802,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 837,94 Kč, úroku ve výši 10 % ročně z částky 359 893,09 Kč od 02.08.2025 do zaplacení, úroku ve výši 10 % ročně z částky 5 798,10 Kč od 02.08.2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 366 591,19 Kč od 02.08.2025 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.
31.Žalobkyně byla v řízení (při započtení k žalované částce i uplatněný nárok na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí) úspěšná ze 63 %, žalovaný byl úspěšný z 37 %. Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 26 % (§ 142 odst. 2 OSŘ). Náklady žalobkyně v projednávané věci ve výši 81 630,45 Kč představují odměnu advokáta za 5 úkonů právní služby podle 8 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) a v účasti u soudního jednání ve dnech 24.02.2026 a 23.04.2026 (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu) á 9 780 Kč. Ke každému z takto přiznaných úkonů žalobkyni náleží i náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč. Náklady řízení dále sestávají ze dvou cest právní zástupkyně žalobkyně v substituci [anonymizováno] [anonymizováno] k jednáním před soudem rovnající se cestovnému ve výši 847,07 Kč vozidlem Mazda 3, r. z. [anonymizováno], při průměrné spotřebě 5,6 l/100 km benzínu, ceně benzínu 34,70 Kč/l, základní sazbě náhrady za 1 km jízdy 5,90 Kč/km (vyhl. č. 573/2025 Sb.) při dvakrát ujeté vzdálenosti 54 km z [anonymizováno] a zpět. Žalobkyni rovněž náleží náhrada za promeškaný čas á 600 Kč za celkem [anonymizováno] půlhodiny strávených cestou k soudním jednání a zpět (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu). Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 52 597,07 Kč. To vše navýšeno o 21 % DPH odpovídající částce 2 775,14 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 14 664 Kč a jeho doplatku ve výši 3 324 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve výši 26 % odpovídá částce 21 223,92 Kč. (výrok III.). 32.Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 14 664 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 3 324 Kč (výrok IV.). --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.
Nedoplatek soudního poplatku je třeba zaplatit na účet Okresního osudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710 pod variabilním symbolem: 1111035325.
V případě, že doplatek soudního poplatku či náklady řízení uložené k zaplacení na účet Okresního osudu ve Svitavách nebudou ve stanovené lhůtě zaplaceny, bude přistoupeno k vymáhání prostřednictvím příslušného celního úřadu.