Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti Bohuslava Veselého, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. nsoud/25_Cdo_3059_2024-499, usnesení Městského soudu v Praze č. j. krajsky/23_Co_292_2024-494, blíže nespecifikovaným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 vydaným ve věci sp. zn. okresni/10_C_147_2015, blíže nespecifikovaným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 vydaným ve věci sp. zn. okresni/25_C_75_2013 a blíže nespecifikovaným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 vydaným ve věci sp. zn. okresni/25_C_75_2013 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Ústavní soud obdržel dne 23.12.2024 nadepsanou ústavní stížnost, která nesplňovala náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, zejména stěžovatel nebyl zastoupen advokátem.
2.Stěžovatel se na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími obdobnou vadou obrátil již mnohokrát, přičemž byl na tyto nedostatky opakovaně upozorňován s tím, že jejich neodstranění je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Navzdory tomu je stěžovatel neodstranil, a ústavní stížnosti proto musely být odmítnuty (např. usnesení sp. zn. usoud/III.__S_1893_15 ze dne 20.10.2015 nebo sp. zn. usoud/I.__S_2065_16 ze dne 01.08.2016). 3.Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.
4.Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného užití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl (podobně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. usoud/I.__S_579_24 ze dne 27.06.2024). 5.Stěžovatel v návrhu také poukázal na námitku podjatosti celého Ústavního soudu, resp. jeho soudců, jak ji uplatnil již podáním ze dne 17.11.2024 ve věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. usoud/III.__S_3070_24 . V podání ze dne 09.01.2025 pak stěžovatel dále vznesl námitku podjatosti I. a IV. senátu Ústavního soudu. K tomu lze uvést, že pokud stěžovatel uplatňuje námitku podjatosti vůči všem soudcům Ústavního soudu, nemá o ní v rámci Ústavního soudu, jakožto vrcholného orgánu ochrany ústavnosti, kdo rozhodnout. Proto se k ní nepřihlíží. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2025
Tomáš Langášek v. r.
soudce zpravodaj