lex.One
něco nefunguje?
Okresní soudRozsudekČíslo jednací: 30 C 264/2024-211Soud: Okresní soudAutor: Mgr. Daniel MacháčekDatum vydání: 2025-04-25Datum zveřejnění: 2026-06-15Identifikátor ECLI: ECLI:CZ:OSCB:2025:30.C.264.2024.1Graf vazeb →

30 C 264/2024-211

lhůtynáhrada nákladůdodávky energiesmlouva nájemníhodnocení důkazůsmlouva o dílodokazovánípéče řádného hospodářepodvodbezdůvodné obohacenívedlejší účastníkodborynáklady řízenízánik závazkujednateljistota

Předmět řízení

žaloba podle části páté o.s.ř. o zaplacení částky 12 454 345,48 Kč s příslušenstvím

Plný text rozhodnutí

1.Žalobce se v řízení domáhá nahrazení dvou správních rozhodnutí vydaných [anonymizováno], rozhodnutím soudu. Zároveň požaduje, aby žalovaná, obchodní společnost [anonymizováno]., byla zavázána k úhradě částky ve výši 12 454 345,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. února 2022 do zaplacení, případně částky 4 751 508,04 Kč, pokud by soud dospěl k závěru, že žalobci náleží podpora odpovídající výkupním cenám pro výrobny uvedené do provozu v roce 2011.
2.Žalobce uvádí, že v rozhodném období od 1. června 2020 do 16. prosince 2021 byl provozovatelem fotovoltaické elektrárny [anonymizováno] [anonymizováno]-[anonymizováno] o celkovém instalovaném výkonu 619 kW, přičemž předávací místo bylo identifikováno EAN kódem [anonymizováno]. V tomto období byl rovněž držitelem platné a účinné licence pro výrobu elektřiny č. [anonymizováno], vydané dne 1. prosince 2010 [anonymizováno]
3.Na základě smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen, uzavřené se žalovanou dne 31. prosince 2012 pod č. [anonymizováno]-[anonymizováno] žalobce dodával žalované elektrickou energii. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a v rozhodném období byla platná a účinná. Žalobce tvrdí, že splnil veškeré podmínky stanovené touto smlouvou i příslušnými právními předpisy, a proto mu vznikl nárok na výkupní cenu za dodanou elektřinu.
4.Žalovaná, obchodní společnost [anonymizováno]., je držitelkou licence na obchod s elektřinou č. [anonymizováno] a má postavení povinně vykupujícího subjektu ve smyslu § 2 písm. t) ve spojení s § 10 zák. č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie (dále jen „Zákon o POZE“). Přesto však žalovaná odmítla žalobci uhradit výkupní cenu za dodanou elektřinu, a to s odkazem na výše uvedená rozhodnutí [anonymizováno], která žalobce považuje za věcně nesprávná, nezákonná a vydaná v rozporu s jeho právy.
5.Rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] zamítlo návrh žalobce na uložení povinnosti žalované uhradit částku 12 454 345,48 Kč, případně částku 4 751 508,04 Kč, a nahradit náklady řízení. [anonymizováno] zamítlo rozklad žalobce a potvrdilo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Obě rozhodnutí zároveň uložila žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 573 Kč, resp. 4 719 Kč.
6.Žalobce tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla popřena jeho práva na podporu podle Zákona o POZE, a že tím došlo k zásahu do jeho právní sféry. Uvádí, že za dodanou elektrickou energii oprávněně očekával finanční příjem ve formě výkupních cen, které byly sjednány ve smlouvě se žalovanou. Tato očekávání byla podle žalobce legitimní a opřená o platnou licenci, platnou smlouvu a splnění všech zákonných podmínek.
7.Dále žalobce uvádí, že rozhodnutí [anonymizováno] mohou mít závažné negativní dopady na jeho podnikání, neboť výroba a prodej elektřiny představují jeho jediný zdroj příjmů. Žádnou jinou významnou podnikatelskou činnost nevykonává. Rozhodnutí správních orgánů tak podle něj vyvolávají nejistotu ohledně jeho solventnosti u obchodních partnerů, bankovních institucí a věřitelů. Tato rozhodnutí mohou být vnímána jako precedenční a mohou ohrozit jeho schopnost pokračovat v podnikání.
8.Žalobce ve svém podání podrobně popisuje skutkový základ svého nároku, který se opírá o dodávky elektrické energie vyrobené ve fotovoltaické elektrárně [anonymizováno] [anonymizováno]-[anonymizováno] v období od 1. června 2020 do 16. prosince 2021 (dále jen „rozhodné období“). Tyto dodávky byly realizovány na základě smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 31. prosince 2012 pod č. [anonymizováno]-[anonymizováno] (dále jen „Smlouva o dodávce elektřiny“).
9.Podle této smlouvy se žalovaná zavázala k povinnému výkupu elektřiny vyrobené ve [anonymizováno] [anonymizováno] v souladu se zák. č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, a jeho prováděcími předpisy. Smluvní strany se dohodly, že výkupní cena bude určována cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a v rozhodném období byla platná a účinná. Žalobce tvrdí, že v tomto období splnil veškeré podmínky stanovené smlouvou i právními předpisy, včetně existence platné licence pro výrobu elektřiny a uvedení zařízení do provozu v roce 2010.
10.Na základě uvedeného žalobce vystavil dne 19. ledna 2022 faktury za dodanou elektrickou energii za celé rozhodné období, se splatností dne 13. února 2022. Celková fakturovaná částka činila 13 836 879,30 Kč.
11.Dne 5. dubna 2022 žalovaná reagovala na vystavení faktur přípisem označeným jako „Nárok na podporu elektřiny z OZE vyrobené ve [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]“, v němž žalobce informovala, že odmítá uznat nárok na veřejnou podporu v podobě výkupní ceny za elektřinu vyrobenou v rozhodném období. Faktury žalobci vrátila a oznámila, že hodlá uhradit pouze cenu silové elektřiny ve výši 1 382 533,82 Kč, což následně učinila.
12.Žalobce v žalobě přehledně doložil jednotlivé faktury vystavené za dodanou elektřinu, včetně částek uhrazených žalovanou a částek dosud neuhrazených, které jsou předmětem tohoto řízení. Z přiložené tabulky vyplývá, že z celkové fakturované částky 13 836 879,30 Kč byla žalovanou uhrazena pouze částka 1 382 533,82 Kč, přičemž zbývající částka 12 454 345,48 Kč zůstává neuhrazena a je předmětem žalobního nároku.
13.Žalobce tvrdí, že žalovaná tímto jednáním porušila své smluvní a zákonné povinnosti, neboť odmítla uhradit výkupní cenu, na kterou měl žalobce nárok. Tento nárok opírá o platnou smlouvu, platnou licenci a splnění všech zákonných podmínek pro přiznání podpory. Odmítnutí úhrady výkupní ceny žalovaná odůvodnila výhradně stanoviskem správních orgánů, které žalobce považuje za nesprávné a nezákonné.
14.Žalobce ve svém podání obsáhle rozvádí, že napadená rozhodnutí správních orgánů – [anonymizováno] – vycházejí výlučně z odůvodnění trestních rozsudků, aniž by samy provedly vlastní správní úvahu či dokazování. Tato rozhodnutí podle žalobce přejímají závěry trestních soudů, které však žalobce považuje za věcně i právně nesprávné, a to zejména ve vztahu k hodnocení konkrétních listinných důkazů, které byly součástí licenčního řízení.
15.Žalobce tvrdí, že tyto listiny nebyly způsobilé uvést správní orgány v omyl, a že jejich interpretace trestními soudy je v extrémním rozporu s jejich obsahem a s provedenými důkazy. Podle žalobce došlo k závažnému nepochopení technické a právní povahy těchto dokumentů, přičemž [anonymizováno] měl v rámci své odborné působnosti tyto vady napravit, což však neučinil.
16.Nájemní smlouva ze dne 29.11.2010 byla uzavřena mezi společností [anonymizováno], zastoupenou [anonymizováno] [anonymizováno], a žalobcem jako nájemcem. Trestní soudy dovodily, že použití pojmu „výrobna elektřiny“ znamená, že předmětem nájmu muselo být kompletní zařízení včetně FV panelů. Žalobce však namítá, že smlouva výslovně odkazuje na přílohu č. 1, která specifikuje předmět nájmu, a z níž jednoznačně vyplývá, že FV panely nebyly součástí nájmu. Žalobce dále upozorňuje, že smlouva byla uzavřena mezi rodinnými příslušníky, kteří si důvěřovali, a že její formální nedostatky (např. záměna stran v podpisové části) nemohou být vykládány jako úmysl uvést někoho v omyl. Pokud měl [anonymizováno] pochybnosti o obsahu smlouvy, měl vyzvat k doplnění podkladů, což neučinil.
17.Smlouva o dílo ze dne 01.09.2010 byla uzavřena mezi společností [anonymizováno]. jako zhotovitelem a společností [anonymizováno] jako objednatelem. Trestní soudy dovodily, že označení předmětu díla jako „solární elektrárna“ muselo [anonymizováno] uvést v omyl. Žalobce však namítá, že smlouva výslovně odkazuje na přílohu č. [anonymizováno], která specifikuje, že předmětem díla nebyly FV panely. Podle žalobce je tento výklad trestních soudů nepřiměřený a ignoruje základní zásady výkladu smluv.
18.Předávací protokol ze dne 29.11.2010 potvrzuje předání díla mezi zhotovitelem, objednatelem a žalobcem. Trestní soudy dovodily, že označení zařízení jako „[anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]“ znamená, že šlo o kompletní elektrárnu včetně panelů. Žalobce však tvrdí, že protokol výslovně odkazuje na smlouvu o dílo, jejíž příloha č. [anonymizováno] jasně vymezuje, že FV panely nebyly součástí předávaného zařízení. Termín „výrobna“ v protokolu vůbec použit nebyl.
19.Revizní zpráva č. [anonymizováno]-[anonymizováno] ze dne [anonymizováno] byla podle žalobce nesprávně vyhodnocena jako výchozí revizní zpráva celé [anonymizováno]. Žalobce předložil dva znalecké posudky ([anonymizováno] [anonymizováno] a [anonymizováno]), které potvrzují, že se jednalo pouze o dílčí revizi části zařízení (DC a AC vodiče), nikoli celé elektrárny. Zpráva se nevztahovala na FV panely, měniče ani trafostanici. Podle žalobce bylo zřejmé, že zpráva nemůže osvědčit bezpečnost celého zařízení, a pracovníci [anonymizováno] to měli být schopni rozpoznat.
20.Žalobce dále poukazuje na výpověď svědka [anonymizováno] [anonymizováno], pracovníka [anonymizováno], který v hlavním líčení potvrdil, že revizní zpráva se nevztahovala na celé zařízení. Žalobce tvrdí, že [anonymizováno] pochybil, když na základě této zprávy vydal licenci, a že odpovědnost nelze přenášet na něj jako žadatele.
21.Potvrzení odborné firmy a potvrzení o vlastnictví výrobny byly trestními soudy označeny za nepravdivé pouze na základě použití pojmu „výrobna“. Žalobce namítá, že tyto dokumenty neobsahují žádné konkrétní tvrzení o FV panelech a že jejich jazyk je obecný. Nepravdivost nelze dovozovat pouze z použití obecného označení, pokud dokumenty neobsahují žádné zavádějící nebo nepravdivé údaje.
22.Žalobce uzavírá, že žádná z uvedených listin nebyla způsobilá uvést [anonymizováno] v omyl, a že pokud k pochybení došlo, pak na straně ERÚ, který měl jako odborný správní orgán povinnost dokumenty řádně posoudit. Trestní soudy podle žalobce překročily rámec své pravomoci, když hodnotily technické listiny bez odpovídající odbornosti a jejich závěry byly bez dalšího převzaty správními orgány.
23.Žalobce ve svém podání opakovaně zdůrazňuje, že jednotlivé dokumenty, které byly předloženy v rámci licenčního řízení před [anonymizováno] a v řízení o povolení zkušebního provozu před stavebním úřadem, nelze považovat za záměrně nepravdivé či zavádějící. Podle žalobce nebyly tyto listiny vytvořeny s cílem uvést správní orgány v omyl, nýbrž měly za účel popsat skutečný stav fotovoltaické elektrárny [anonymizováno] [anonymizováno] v době jejich vzniku.
24.Žalobce poukazuje na to, že dokumenty uvádějí výkon elektrárny 600 kW, nikoliv 619 kW, což podle něj svědčí o snaze přesně popsat stav zařízení. Obsahové nedostatky těchto dokumentů, které jsou dnes zpětně kritizovány, podle žalobce vyplývají z tehdejší neznalosti právního rámce a technických požadavků, což je třeba u právního laika omluvit. Trestní soudy podle něj hodnotily tyto dokumenty optikou pozdějších právních a technických výkladů, které se vyvinuly až v následujících letech, a nikoliv podle stavu poznání a praxe v roce 2010.
25.Žalobce tvrdí, že tímto přístupem došlo k porušení zásady in dubio pro reo, neboť soudy v pochybnostech rozhodly v jeho neprospěch. V případě revizní zprávy navíc žalobce zdůrazňuje, že její případné nedostatky nelze přičítat jemu, neboť bylo prokázáno, že žalobce ani jeho spoluobviněný [anonymizováno] [anonymizováno] nijak neovlivňovali revizního technika [anonymizováno] [anonymizováno], ani jej nenaváděli k vyhotovení zprávy v určitém smyslu.
26.Závěrem žalobce konstatuje, že předložené listiny nebyly způsobilé uvést [anonymizováno] v omyl. [anonymizováno] nebyl uveden v omyl, neboť měl možnost a povinnost si vyžádat chybějící přílohy (např. ke smlouvě o dílo a nájemní smlouvě), Trestní soudy se zaměřily na stav elektrárny k počátku prosince 2010, aniž by zkoumaly, zda byla výrobna dokončena do konce roku 2010, což je klíčové pro vznik nároku na výkupní ceny roku 2010, ERÚ mohl a měl provést vlastní dokazování na základě listin obsažených v licenčním spise, místo toho však bez dalšího přejal závěry trestních soudů, a to v rozsahu, který přesahuje zákonný rámec. Podle žalobce tímto postupem [anonymizováno] nejen porušil svou povinnost samostatného správního posouzení, ale zároveň se tímto způsobem snažil zakrýt vlastní pochybení, kterých se dopustil při vydávání licence v závěru roku 2010.
27.Žalobce ve svém návrhu uplatňuje vedle hlavního nároku i tzv. eventuální petit, jehož cílem je zohlednit situaci, kdyby v rámci provedeného dokazování, zejména prostřednictvím licenčního správního spisu, vyšlo najevo, že fotovoltaická elektrárna [anonymizováno] [anonymizováno] byla uvedena do provozu až v roce 2011, nikoliv v roce 2010, jak žalobce primárně tvrdí. V takovém případě by žalobci náležel nárok na výkupní ceny elektrické energie stanovené pro výrobny uvedené do provozu v roce 2011, a to za rozhodné období od 01.06.2020 do 16.12.2021, v celkové výši 4 751 508,04 Kč.
28.Tento alternativní nárok žalobce opírá o analogii s případem obchodní společnosti [anonymizováno]., které byla v průběhu trestního řízení vyplácena podpora ve výši odpovídající výkupním cenám pro výrobny uvedené do provozu v roce 2011. Tento postup byl založen na usnesení [anonymizováno] – [anonymizováno] v němž byla jako škoda zajištěna pouze částka odpovídající rozdílu mezi výkupními cenami pro roky 2010 a 2011. Z toho žalobce dovozuje, že pokud nebyl prokázán nárok na výkupní ceny roku 2010, pak je logické, že vznikl nárok na výkupní ceny roku 2011.
29.Žalobce kritizuje, že [anonymizováno] se v napadených rozhodnutích od tohoto usnesení distancoval a odmítl se jím zabývat, přestože podle žalobce šlo o relevantní vodítko pro posouzení jeho nároku. [anonymizováno] se omezil na konstatování, že Policie ČR ani trestní soudy neposuzovaly, zda žalobci vznikl nárok na podporu pro výrobny uvedené do provozu v roce 2011, a proto tuto námitku považuje za irelevantní.
30.Žalobce však namítá, že [anonymizováno] měl povinnost se touto otázkou zabývat, a to zejména s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne [anonymizováno] (tzv. nález [anonymizováno]). Tento nález rozlišuje mezi právem podnikat v licencovaném odvětví a právem na konkrétní výši podpory, přičemž stanoví, že i v případě vadného rozhodnutí o udělení licence může být zachována důvěra v akty veřejné moci a z toho plynoucí nárok na podporu.
31.Ústavní soud v nálezu [anonymizováno] vymezil tři modelové skupiny případů, přičemž žalobce se domnívá, že spadá do druhé skupiny – tedy do skupiny, kde sice došlo k pochybení správního orgánu, ale žadatel jednal v dobré víře a splnil podmínky pro vydání licence k pozdějšímu datu. V takovém případě je třeba určit, od kdy by licence mohla být vydána bezvadně, a podle toho přiznat nárok na výkupní ceny.
32.Žalobce tvrdí, že [anonymizováno] měl v jeho případě vyhodnotit, zda příloha č. [anonymizováno] nájemní smlouvy byla součástí spisu, a pokud ne, vyzvat k jejímu doplnění, dále rozpoznat, že revizní zpráva se nevztahuje na celé zařízení [anonymizováno] [anonymizováno] a následně podřadit žalobce pod druhou skupinu dle nálezu [anonymizováno] a přiznat mu nárok na výkupní ceny roku 2011.
33.Namísto toho [anonymizováno] konstatoval, že žalobce netvrdil ani neprokazoval dokončení výrobny v roce 2011, a proto mu tento nárok nepřísluší. Žalobce však namítá, že takové tvrzení je formalistické a ignoruje skutkový stav věci i právní rámec vymezený judikaturou Ústavního soudu.
34.Z těchto důvodů žalobce navrhuje, aby soud v případě, že neshledá důvodnost hlavního nároku, přiznal žalobci alespoň nárok na výkupní ceny pro výrobny uvedené do provozu v roce 2011, a to ve výši 4 751 508,04 Kč.
35.Žalovaná v úvodu svého vyjádření upozorňuje na skutečnost, že dle veřejně dostupných údajů žalobce aktuálně nedisponuje platným identifikačním číslem osoby (IČO), neboť jeho živnostenské oprávnění mělo zaniknout ke dni 3. ledna 2023. Tuto skutečnost žalovaná považuje za relevantní pro posouzení aktivní legitimace žalobce v tomto řízení.
36.Žalovaná dále rekapituluje, že soudnímu řízení předcházelo správní řízení vedené u [anonymizováno], které bylo zahájeno na návrh žalobce. V tomto řízení vydal [anonymizováno] dne [anonymizováno] rozhodnutí, kterým návrh žalobce na uložení peněžité povinnosti žalované zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, o němž rozhodla [anonymizováno], že rozklad zamítla a rozhodnutí prvního stupně potvrdila. Tato dvě rozhodnutí jsou dále v textu označována jako „napadená rozhodnutí [anonymizováno]“.
37.Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě žalobce [anonymizováno] [anonymizováno], podané podle části páté občanského soudního řádu, v plném rozsahu odmítá nárok žalobce na úhradu výkupní ceny za elektřinu vyrobenou ve fotovoltaické výrobně [anonymizováno] [anonymizováno]-[anonymizováno] v období od 01.06.2020 do 16.12.2021, a to jak podle tarifu roku 2010, tak podle tarifu roku 2011.
38.Žalovaná uvádí, že napadená rozhodnutí [anonymizováno]), která žalobce napadá, považuje za správná a zákonná. Podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE) je veřejnou podporou ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a její poskytování je upraveno právními předpisy EU i českým zák. č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie (ZoPOZE). Podpora se poskytuje formou výkupní ceny nebo zeleného bonusu, přičemž v daném případě se jedná o výkupní cenu.
39.Podle žalované je právní vztah mezi výrobcem elektřiny z OZE, povinně vykupujícím a operátorem trhu ([anonymizováno].) veřejnoprávní povahy. Výkupní cena je hrazena z veřejných prostředků a její úhrada je podmíněna splněním zákonných podmínek. Smlouva o dodávce elektřiny, na kterou se žalobce odvolává, byla uzavřena na základě zákonné povinnosti žalované jako povinně vykupujícího subjektu. Sama smlouva však nezakládá nárok na výkupní cenu – ten vzniká pouze tehdy, pokud výrobce splní zákonné podmínky.
40.Žalovaná tvrdí, že žalobce tyto podmínky nesplnil. Opírá se přitom o pravomocné trestní rozsudky Krajského soudu v [anonymizováno] a Vrchního soudu v [anonymizováno] které konstatovaly, že žalobce předložil v licenčním řízení nepravdivé a zavádějící dokumenty, zejména revizní zprávu a protokol o předání výrobny, a že výrobna nebyla ke dni 29.11.2010 dokončena. Tím byl [anonymizováno] uveden v omyl a licence byla vydána na základě nepravdivých údajů.
41.Podle žalované je z těchto rozsudků zřejmé, že žalobce jednal protiprávně, nebyl v dobré víře, a tudíž nemůže těžit z rozhodnutí, které bylo vydáno na základě jeho protiprávního jednání. Odkazuje přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. [anonymizováno][anonymizováno]), podle něhož nelze přiznat nárok na podporu, pokud byla licence získána podvodně.
42.Dále žalovaná uvádí, že společnost [anonymizováno]., která administruje systém výplaty podpory, ji informovala, že na základě trestních rozsudků nelze žalobci přiznat nárok na výkupní cenu ani podle tarifu 2010, ani podle tarifu 2011. [anonymizováno]. zároveň sdělila, že nebude žalované kompenzovat žádnou podporu vyplacenou žalobci.
43.Žalovaná také poukazuje na skutečnost, že licence žalobce je podle veřejně dostupných informací vedena jako zrušená.
44.Z výše uvedeného žalovaná dovozuje, že žalobci nevznikl nárok na výkupní cenu, neboť nesplnil zákonné podmínky, jednal protiprávně, nebyl v dobré víře, a nelze se dovolávat presumpce správnosti správního aktu, který byl vydán na základě nepravdivých údajů. Odkazuje přitom i na ustanovení § 6 odst. 2 a § 8 OZ, podle nichž nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního jednání.
45.Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvádí, že napadená rozhodnutí [anonymizováno] a [anonymizováno] potvrzují její právní názor, že nárok žalobce na výkupní cenu za dodanou elektřinu není oprávněný. [anonymizováno] [anonymizováno] ve svém rozhodnutí konstatovala, že předmětem přezkumu bylo posouzení, zda žalobci vznikl nárok na podporu ve formě výkupních cen pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010, případně v roce 2011. Klíčovým kritériem bylo, zda byla výrobna žalobce uvedena do provozu ve smyslu cenového rozhodnutí [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno] se ztotožnila s právním názorem [anonymizováno], že vznik práva na podporu je podmíněn udělením licence v souladu se zákonem, přičemž rozhodnutí o licenci nesmí být zatíženo vadou nezákonnosti. V tomto směru správní orgány odkázaly na pravomocné trestní rozsudky, které konstatovaly, že licence byla udělena na základě nepravdivých a zavádějících dokumentů.
46.[anonymizováno] vycházely z právní zásady vázanosti správního orgánu výrokem trestního soudu o vině. Pokud bylo v trestním řízení bezpečně prokázáno, že žalobce předložil nepravdivé dokumenty za účelem získání licence, správní orgán je povinen z těchto skutkových a právních závěrů vycházet.
47.[anonymizováno] výslovně uvedla, že důkazy navržené žalobcem byly trestními soudy označeny za nevěrohodné, neboť byly výsledkem trestné činnosti. Opakované dokazování týmiž podklady by podle [anonymizováno] nebylo projevem volného hodnocení důkazů, ale svévolí.
48.Na základě výše uvedeného dospěl [anonymizováno] k závěru, že žalobci nevzniklo právo na podporu ve formě výkupních cen ani podle tarifu 2010, ani podle tarifu 2011. Výrobna nebyla řádně uvedena do provozu, a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro vznik nároku na podporu.
49.[anonymizováno] odmítla argumentaci žalobce, která se opírala o usnesení Policie ČR ve věci jiné společnosti ([anonymizováno].). Podle [anonymizováno] toto usnesení není pro projednávanou věc relevantní, neboť se nezabývalo otázkou vzniku nároku na podporu v tarifu 2011.
50.Na základě výše uvedených závěrů žalovaná konstatuje, že není povinna žalobci uhradit výkupní cenu, neboť žalobce nesplnil zákonné podmínky pro vznik nároku na podporu (§ 10 odst. 2 ZoPOZE a čl. VI odst. 2 písm. a) smlouvy o dodávce). Nemá povinnost k úhradě ani na základě prevenční povinnosti (§ 2900 a násl. OZ), neboť by tím mohla způsobit újmu společnosti [anonymizováno]. a veřejným rozpočtům, Nemá povinnost k úhradě ani z titulu péče řádného hospodáře (§ 159 odst. 1 OZ), neboť jí [anonymizováno]. oznámila, že jí případnou podporu neproplatí, Nemůže výkupní cenu uhradit, neboť by šlo o zakázanou veřejnou podporu ve smyslu čl. 107 a 108 SFEU, což by bylo v rozporu s právem EU.
51.Žalovaná uznává, že v rozhodném období došlo k dodávce elektřiny do sítě, a proto žalobci uhradila částku 1 382 533,82 Kč jako cenu za silovou elektřinu. Tato částka byla vypočtena podle pravidel denního trhu a není mezi stranami sporná.
52.Žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.
53.[anonymizováno] ve svém vyjádření k žalobě [anonymizováno] [anonymizováno], doručené dne 11. září 2024, setrval na stanovisku, že rozhodnutí [anonymizováno] jsou věcně správná a zákonná. [anonymizováno] považuje žalobní námitky za nedůvodné a neobsahující žádná nová skutková či právní tvrzení, která by mohla vést k jinému posouzení věci.
54.Podle [anonymizováno] je podstatou sporu posouzení oprávněnosti nároku žalobce na podporu ve formě výkupních cen za elektřinu vyrobenou ve fotovoltaické elektrárně [anonymizováno] [anonymizováno] v období od 1. června 2020 do 16. prosince 2021. Žalobce tvrdí, že jeho výrobna byla uvedena do provozu v roce 2010, případně v roce 2011, a že mu tudíž náleží podpora dle tehdy platných cenových rozhodnutí [anonymizováno]. [anonymizováno] však konstatuje, že podle pravomocných trestních rozsudků Krajského soudu v [anonymizováno] a Vrchního soudu v [anonymizováno] bylo rozhodnutí o udělení licence na výrobu elektřiny žalobci dosaženo trestným činem, a to na základě nepravdivých a zavádějících dokumentů předložených žalobcem v licenčním řízení. [anonymizováno] zdůrazňuje, že je vázán výrokem trestního soudu o vině a že nemůže znovu přezkoumávat skutkové okolnosti, které byly již pravomocně rozhodnuty. V souladu s § 57 odst. 1 písm. c) SŘ je otázka spáchání trestného činu předběžnou otázkou, o níž rozhoduje výlučně soud. ERÚ proto vycházel z autoritativních závěrů trestních soudů, které prokázaly, že žalobce úmyslně uvedl správní orgán v omyl, když předložil nepravdivé podklady, včetně revizní zprávy, nájemní smlouvy, smlouvy o dílo, předávacího protokolu a dalších dokumentů, které měly vzbudit dojem, že výrobna byla dokončena a připravena k provozu již v roce 2010. [anonymizováno] dále uvádí, že žalobce neprokázal ani vznik nároku na podporu v režimu pro výrobny uvedené do provozu v roce 2011. Nejenže takové tvrzení v řízení neuplatnil, ale ani nepředložil žádné důkazy, které by svědčily o splnění podmínek pro vznik nároku na podporu v tomto režimu. Odkaz žalobce na případ společnosti [anonymizováno]. považuje [anonymizováno] za irelevantní, neboť v dané věci nebylo soudy ani správními orgány posuzováno, zda této společnosti vznikl nárok na podporu v roce 2011. K námitce žalobce, že [anonymizováno] měl provést vlastní dokazování a nevycházet pouze z trestních rozsudků, [anonymizováno] uvádí, že takový postup by byl v rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení. Navíc by znamenal popření závazných skutkových zjištění trestních soudů. [anonymizováno] rovněž odmítá tvrzení žalobce, že jako právní laik nemohl posoudit správnost předkládaných dokumentů. Podle ustálené judikatury je odpovědností žadatele o licenci, aby předložil pravdivé a úplné podklady a aby si zajistil jejich odborné zpracování. Závěrem [anonymizováno] konstatuje, že žalobce nesplnil zákonné podmínky pro vznik nároku na podporu ve formě výkupních cen, a to ani pro rok 2010, ani pro rok 2011. Vzhledem k tomu, že licence byla udělena na základě nepravdivých údajů, nemůže být žalobci přiznáno právo na podporu, a to ani s odkazem na dobrou víru či presumpci správnosti správního aktu. [anonymizováno] proto navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
55.Společnost [anonymizováno]., jako vedlejší účastník řízení na straně žalované, ve svém vyjádření ze dne 15. dubna 2025 uvedla, že má právní zájem na výsledku řízení, neboť v případě úspěchu žalobce by žalovaná mohla požadovat úhradu žalované částky po [anonymizováno] jakožto operátorovi trhu s elektřinou, který zajišťuje kompenzaci výkupních cen z veřejných prostředků. [anonymizováno] se ztotožnila s právními i skutkovými závěry obsaženými v napadených rozhodnutích [anonymizováno], které považuje za věcně správné a řádně odůvodněné. [anonymizováno] zdůraznila, že žalobce nesplnil zákonné podmínky pro vznik nároku na podporu ve formě výkupních cen, a to ani v režimu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010, ani v roce 2011. Podle [anonymizováno] byla licence č. [anonymizováno], vydaná žalobci dne 1. prosince 2010, získána na základě nepravdivých a zavádějících dokumentů, které byly předloženy v rámci licenčního řízení. Tato skutečnost byla pravomocně konstatována v rozsudku Krajského soudu v [anonymizováno] č. j. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] a potvrzena rozsudkem Vrchního soudu v [anonymizováno] č. j. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]Vedlejší účastník výslovně odkázal na nález [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], který se zabývá otázkou ochrany důvěry v akty veřejné moci a podmínek, za nichž lze přiznat nárok na podporu i v případě, že bylo správní rozhodnutí později shledáno nezákonným. Ústavní soud v tomto nálezu rozlišuje tři modelové situace, přičemž v případě, kdy je nezákonnost rozhodnutí způsobena výlučně jednáním oprávněného subjektu – například uvedením nepravdivých údajů, předložením falešných dokumentů nebo jiným deliktním jednáním – nelze hovořit o dobré víře, a tudíž nelze přiznat právní ochranu ani důvěru v zákonnost a neměnnost takového rozhodnutí. Podle [anonymizováno] je právě tento případ aplikovatelný na projednávanou věc. Žalobce, resp. osoby jednající jeho jménem, předložil v licenčním řízení dokumenty, které byly podle trestních soudů vědomě nepravdivé a měly za cíl vytvořit dojem, že výrobna [anonymizováno] [anonymizováno] byla dokončena a připravena k provozu již v roce 2010. Mezi těmito dokumenty byla mj. revizní zpráva, která uváděla instalaci 2880 fotovoltaických panelů, ačkoliv v době jejího vyhotovení nebyly panely na místě vůbec přítomny. [anonymizováno] proto uzavírá, že žalobce nejenže nesplnil podmínky pro vznik nároku na podporu, ale navíc jednal v rozporu s právem, čímž vyloučil možnost jakékoli ochrany své údajné dobré víry. S ohledem na výše uvedené skutečnosti [anonymizováno] navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch vedlejšího účastníka.
56.Z provedeného dokazování, zejména z obsahu správního spisu [anonymizováno], z připojených trestních rozhodnutí a z vyjádření účastníků řízení, soud zjistil následující skutkový stav, který je i mezi stranami nesporný:
57.Žalobce [anonymizováno] byl v období od 01.06.2020 do 16.12.2021 provozovatelem fotovoltaické elektrárny [anonymizováno] [anonymizováno]-[anonymizováno] o instalovaném výkonu 619 kW. V tomto období dodával elektrickou energii do elektrizační soustavy na základě smlouvy o dodávce elektřiny s podporou formou výkupních cen uzavřené se žalovanou společností [anonymizováno]. Žalobce vystavil za uvedené období celkem [anonymizováno] faktur, jejichž celková fakturovaná částka činila 13.836.879,30 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 1.382.533,82 Kč jako cenu za silovou elektřinu, zbytek částky ve výši 12.454.345,48 Kč byl žalobcem uplatněn jako nárok na podporu ve formě výkupních cen. Dne 9. října 2023 vydal [anonymizováno] rozhodnutí [anonymizováno] kterým návrh žalobce na uložení povinnosti žalované uhradit výše uvedenou částku zamítl. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím [anonymizováno] kterým byl zamítnut rozklad žalobce. Zásadní skutková zjištění vyplývají z pravomocných trestních rozhodnutí, a to rozsudku Krajského soudu v [anonymizováno] č. j. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] rozsudku Vrchního soudu v [anonymizováno] č. j. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] Z uvedených trestních rozsudků vyplývá, že žalobce v roce 2010 v rámci licenčního řízení před [anonymizováno] předložil nepravdivé a zavádějící dokumenty, které měly vzbudit dojem, že výrobna FVE [anonymizováno] byla dokončena a připravena k provozu. Konkrétně se jednalo o: revizní zprávu o výchozí revizi, nájemní smlouvu o zařízení výrobny, smlouvu o dílo bez přílohy č. [anonymizováno], předávací protokol, potvrzení o vlastnictví výrobny a rozhodnutí stavebního úřadu o zkušebním provozu. Trestní soudy dospěly k závěru, že tyto dokumenty byly způsobilé uvést správní orgán v omyl a že žalobce jednal s úmyslem získat licenci neoprávněně. Na základě těchto dokumentů byla žalobci dne 01.12.2010 vydána licence č. [anonymizováno] na výrobu elektřiny. Tato licence byla podle trestních soudů získána v rozporu se zákonem, a tudíž nemůže zakládat nárok na podporu ve formě výkupních cen.
58.Soud se při právním posouzení věci řídil ustanoveními části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. zák. č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přičemž přezkoumal zákonnost rozhodnutí [anonymizováno], která žalobce napadl žalobou.
59.Podle § 246 odst. 1 OSŘ je k podání žaloby oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech. Žalobce tvrdí, že mu vznikl nárok na podporu ve formě výkupních cen za elektřinu vyrobenou ve fotovoltaické elektrárně [anonymizováno] [anonymizováno] v období od 01.06.2020 do 16.12.2021, a že napadená rozhodnutí [anonymizováno] jsou nezákonná, neboť údajně nesprávně vycházela z trestních rozsudků a neprovedla vlastní dokazování.
60.Na základě provedeného dokazování, skutkových zjištění a právních stanovisek obou stran dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná a musí být zamítnuta. Právní hodnocení vychází zejména z následujících právních úvah.
61.Podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE) ve formě výkupní ceny představuje veřejnou podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Tato podpora je poskytována na základě zák. č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie (ZoPOZE), a její výplata je podmíněna splněním zákonem stanovených podmínek. Smlouva o dodávce elektřiny mezi žalobcem a žalovanou, byť formálně uzavřená, nemůže sama o sobě založit nárok na výkupní cenu, pokud nejsou splněny podmínky stanovené veřejnoprávními předpisy.
62.Z pravomocných trestních rozsudků Krajského soudu v [anonymizováno] a Vrchního soudu v [anonymizováno] jednoznačně vyplývá, že licence na výrobu elektřiny, kterou žalobce získal, byla vydána na základě nepravdivých a zavádějících dokumentů. Tato skutečnost byla prokázána v trestním řízení, jehož závěry jsou pro správní i soudní řízení závazné ve smyslu § 135 odst. 1 OSŘ. Soud je tedy povinen vycházet ze skutkových zjištění trestního soudu, že žalobce vědomě předložil nepravdivé podklady za účelem získání licence.
63.Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce nebyl v dobré víře ohledně zákonnosti vydané licence. Podle judikatury Ústavního soudu ([anonymizováno] nelze přiznat právní ochranu osobě, která získala veřejnoprávní oprávnění na základě nepravdivých údajů. Taková osoba nemůže legitimně očekávat, že jí bude přiznána veřejná podpora, neboť její očekávání není založeno na právu, ale na protiprávním jednání.
64.Podle cenového rozhodnutí [anonymizováno] a jeho výkladových stanovisek je podmínkou pro vznik nároku na výkupní cenu kumulativní splnění dvou podmínek: existence platné licence a paralelní připojení výrobny k distribuční soustavě. Vzhledem k tomu, že licence byla získána protiprávně, nebyla splněna první z těchto podmínek. Tím nebyl naplněn ani režim pro tarif 2010, ani pro tarif 2011.
65.Žalovaná jako povinně vykupující subjekt podle § 10 odst. 2 ZoPOZE je povinna vykupovat pouze elektřinu, na kterou se vztahuje podpora. Pokud podpora nevznikla, žalovaná nemá povinnost výkupní cenu hradit. Tato povinnost je výslovně zakotvena i ve smlouvě o dodávce elektřiny, která žalované umožňuje odmítnout úhradu v případě nesplnění zákonných podmínek.
66.Žalovaná rovněž správně postupovala v souladu s § 2900 a § 159 OZ, když po obdržení informací od společnosti [anonymizováno]. o trestních rozsudcích a zpochybnění nároku žalobce na podporu, zastavila výplatu výkupní ceny. Vzhledem k tomu, že výkupní cena je hrazena z veřejných prostředků a následně kompenzována ze strany [anonymizováno]., žalovaná by v případě úhrady žalobci riskovala vznik újmy nejen sobě, ale i veřejným rozpočtům.
67.Úhrada výkupní ceny žalobci by za daných okolností představovala zakázanou veřejnou podporu ve smyslu práva EU. Taková podpora by byla v rozporu s články 107 a 108 SFEU a mohla by vést k zásahu do hospodářské soutěže a narušení jednotného trhu. Žalovaná je proto povinna podporu neposkytnout, dokud nebude její zákonnost potvrzena.
68.V projednávané věci je klíčovým právním aspektem otázka, zda a v jakém rozsahu je soud vázán pravomocnými trestními rozsudky, které byly vydány v souvislosti s jednáním žalobce při získání licence na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Podle § 135 odst. 1 OSŘ, občanský soudní řád, je soud v občanskoprávním řízení vázán výrokem trestního rozsudku o vině a trestu. To znamená, že pokud bylo v trestním řízení pravomocně rozhodnuto, že žalobce se dopustil trestného činu spočívajícího v předložení nepravdivých dokumentů za účelem získání licence, je soud povinen z této skutečnosti vycházet.
69.V daném případě byly v trestním řízení vedeném před Krajským soudem v [anonymizováno] a následně před Vrchním soudem v [anonymizováno] pravomocně konstatovány skutkové okolnosti, které jednoznačně prokazují, že žalobce předložil v licenčním řízení dokumenty, které byly nepravdivé, zavádějící nebo neúplné, a že tímto jednáním uvedl [anonymizováno] v omyl. Tyto rozsudky mají přímý dopad na posouzení zákonnosti vydané licence, která je klíčovým předpokladem pro vznik nároku na podporu ve formě výkupní ceny.
70.Soud proto nemůže znovu hodnotit skutkový stav, který byl již pravomocně posouzen v trestním řízení, ani provádět nové dokazování, které by vedlo k odlišnému závěru o vině žalobce. Jak správně uvedla [anonymizováno] [anonymizováno] ve svém rozhodnutí, správní orgán je povinen vycházet nejen z výroku trestního soudu, ale i z jeho skutkových a právních závěrů jako celku. Jakékoli odchýlení by představovalo svévoli a porušení zásady právní jistoty.
71.V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] se přímo uvádí:
72.V daném případě se ve skutkové a právní části pravomocného trestního rozhodnutí uvádí následující, když soud pro úplnost a přesnost uvádí celý obsah:
1)[anonymizováno],
2)[anonymizováno] [anonymizováno],
3)[anonymizováno],
73.Výše uvedenou částí trestního rozhodnutí je tedy soud vázán, když znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu jsou takové, že někdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu. Právě tyto znaky jsou významné okolnosti pro rozhodnutí o uplatněném nároku, neboť žalobce společně s dalšími osobami uvedl příslušné úřady v omyl, využil jejich omylu a zamlčel jim podstatné skutečnosti, aby získal licenci pro výrobu elektřiny dříve, než by ji dostat mohl, a tím získal i vyšší finanční částku za vyrobenou elektřinu (což je předmětem této žaloby), než by správně měl dostat. Podvodné získání licence je tedy jak skutkovou podstatou trestného činu v uvedeném trestním rozsudku, tak nejpodstatnější skutečností pro posouzení nároku uplatněného v tomto řízení. Licence získaná podvodem totiž nemůže být považováno za splněnou podmínku pro vznik práva na podporovanou cenu vyrobené elektřiny. Soud tedy nemůže znovu přezkoumávat důkazy provedené v trestním řízení ohledně posouzení zákonnosti získání licence, tedy i případně dojít k jinému závěru v tomto směru, neboť by to bylo v rozporu s vázaností soudu ve smyslu § 135 odst. 1 OSŘ
74.Závěrem je tedy možno shrnout, že podle § 10 odst. 2 zák. č. 165/2012 Sb. je povinně vykupující subjekt (v tomto případě žalovaná) povinen vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů pouze tehdy, pokud se na ni vztahuje podpora podle tohoto zákona. Jak žalovaná správně uvedla ve svém vyjádření, samotná existence smlouvy o dodávce elektřiny (č. [anonymizováno]-[anonymizováno] nezakládá nárok na výkupní cenu, pokud nejsou splněny zákonné podmínky pro vznik práva na podporu. Tyto podmínky zahrnují mimo jiné platnou a zákonnou licenci a uvedení výrobny do provozu v souladu s právními předpisy a cenovými rozhodnutími [anonymizováno]. Navíc je v této smlouvě stanoveno v čl. VI odst. 2 písm. a), že povinně vykupující může odmítnout zaplatit, nesplňuje-li výrobce předpoklady pro podporu.
75.Podpora výroby elektřiny z OZE má povahu veřejné podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU a že její poskytování podléhá přísným pravidlům. V případě, že by žalované vznikla povinnost uhradit žalobci výkupní cenu, ačkoliv žalobce nesplnil zákonné podmínky, jednalo by se o poskytnutí zakázané veřejné podpory, která by mohla být v rozporu s právem EU.
76.Soud dále přihlédl k tomu, že žalobce v řízení neprokázal, že by mu vznikl nárok na podporu ani v režimu pro výrobny uvedené do provozu v roce 2011. Jak uvedla žalovaná i [anonymizováno], žalobce nejenže takový nárok netvrdil, ale ani nepředložil žádné důkazy, které by svědčily o splnění podmínek pro vznik nároku na podporu v tomto režimu. Odkaz žalobce na případ společnosti [anonymizováno]. je irelevantní, neboť v dané věci nebylo soudy ani správními orgány posuzováno, zda této společnosti vznikl nárok na podporu v roce 2011, a nelze z něj dovozovat žádné právní důsledky pro projednávanou věc.
77.Soud se rovněž ztotožňuje s názorem žalované, že žalobce nemůže těžit ze svého protiprávního jednání. Podle § 6 odst. 2 OZ nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Tento princip byl potvrzen i v judikatuře Ústavního soudu, zejména v nálezu sp. zn. usoud/I.__S_946_16, podle něhož nelze přiznat právní ochranu právu, které bylo získáno na základě protiprávního jednání.
78.S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud uzavírá, že žalobce nebyl v rozhodném období držitelem platné a zákonné licence, která by mohla založit nárok na podporu ve formě výkupních cen. Vzhledem k tomu, že podmínky pro vznik tohoto nároku nebyly splněny, žaloba není důvodná a musela být zamítnuta
79.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého byla plně úspěšné žalované přiznána náhrada nákladů řízení vůči žalobci, když je představuje odměna za zastupování advokátem podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 25.09.2024) po 3 100 Kč (pro úkony do konce roku 2024 činila tarifní hodnota částku 50 000 Kč), 1 úkon (účast na jednání před soudem dne 25.04.2025) za 4 620 Kč (od 01.01.2025 činí podle § 9 odst. 5 advokátního tarifu tarifní hodnotu částka 88 000 Kč), hotové výdaje podle § 13 téže vyhlášky za 2 úkony po 300 Kč a 1 úkon za 450 Kč (úkon po 01.01.2025), jízdné podle § 156 a násl. zákoníku práce ve výši 848 Kč (jízdné vlakem z Prahy hlavní nádraží do [anonymizováno] a zpět), náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 téže vyhlášky za 8 půl hodin po 150 Kč (cesta na soudní jednání dne 25.04.2025) a DPH podle § 137 OSŘ ve výši 2 744,70 Kč.
80.O nákladech vedlejšího účastníka na zcela úspěšné žalované straně bylo rozhodnuto taktéž podle § 142 odst. 1 OSŘ, když jeho náklady řízení představuje odměna za zastupování advokátem za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání před soudem dne 25.04.2025) po 4 260 Kč., jízdné autem z [anonymizováno] a zpět v celkové délce 300 km, při ceně benzínu Natural 95 ve výši 35,80 Kč/litr a základní náhradě 5,80 Kč/1 km (vyhláška č. 475/2024 Sb.), tedy 2 430 Kč a náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 téže vyhlášky za cestu z [anonymizováno] k jednání dne 25.04.2025 za 8 půl hodin po 150 Kč a DPH podle § 137 OSŘ ve výši 535,50 Kč.
81.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 OSŘ
CZ Rozhodnutív0.1.0