Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
pro 25 504,50 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 499,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 13 868,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 11 879,10 Kč od [anonymizováno] do zaplacení a co do částky 137,08 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1 Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [anonymizováno] domáhala zaplacení částky v celkové výši 25 367,42 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [anonymizováno]. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese www.[anonymizováno].cz . Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 32 200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle článku V. odst. 1 smlouvy, ve výši uvedené v článku Všeobecných obchodních podmínek. První splátka byla splatná dne [anonymizováno] a konec kreditového rámce měl nastat dne [anonymizováno]. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost a to následujícím způsobem. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalované a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovanou, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaná dala svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalované provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking [anonymizováno], která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information [anonymizováno] (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne [anonymizováno] o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila [anonymizováno], která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů [anonymizováno]. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalované a to dne: Bankovní a Nebankovní registr klientských informací: [anonymizováno], Centrální evidence exekucí: [anonymizováno], ISIR: [anonymizováno], Neplatné doklady MV ČR: [anonymizováno]. Žalovaná následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo [anonymizováno] číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdila ve smlouvě. Nadto se žalovaná sekundárně jednoznačně identifikovala (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím služby společnosti Kontomatik UAB tím, že výše uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnil svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovanou uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne [anonymizováno] v částce 11 500 Kč a dne [anonymizováno] v částce 12 Kč. Žalovaná si při sjednání smlouvy zvolila v souladu s čl. VII. Odst. 4 smlouvy následující volitelné služby: služba „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho a dostala se do prodlení s úhradou. Žalovaná splatila na jistinu dne [anonymizováno] částku 12,59 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná má ke dni sepisu žaloby nesplacenou pohledávku ve výši: 23 367,42 Kč, a to na jistině: 11 499,41 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru: 220,69 Kč, smluvním úroku 13 488,32 Kč a poplatek za službu „Presto“ 159 Kč. Uvedla, že pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jejíž bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobce obohatil.
2 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na [anonymizováno] písemně omluvil, přičemž výslovně souhlasil s projednáním věci bez své přítomnosti. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno fikcí dne [anonymizováno]. Soud proto podle § 101 odst. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
Žalobkyně k důkazu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, která byla uzavřena elektronicky dne [anonymizováno], přičemž u kolonky dlužníka bylo uvedeno, že smlouva byla podepsána elektronicky. Na základě shora uvedené smlouvy měl být žalované poskytnut bankovním převodem na účet č. [anonymizováno] úvěr až do ve výši 32 200 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že na protiúčet č. [anonymizováno] byla dne [anonymizováno] vyplacena částka 11 500 Kč a dne [anonymizováno] částka 12 Kč, pod VS [anonymizováno]. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky. V záhlaví smlouvy identifikující žalovaného jako dlužníka je uvedeno číslo účtu: [anonymizováno]. Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru až do výše 32 200 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně. Smlouva byla podepsána elektronicky [anonymizováno] Z dopisu ze dne [anonymizováno] plyne, že žalovaná byla tímto vyzván k úhradě částky 26 185,16 Kč do tří dnů. Z podacího lístku plyne odeslání zásilky žalované dne [anonymizováno]. Z dokumentu označeného jako autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že totožnost spotřebitele (žalovaného) byla ověřena a autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP). Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že provedení výpočtu úvěruschopnosti bylo učiněno dne [anonymizováno], celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti činil 1 osoba, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem činil 1, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 43 800 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činila 18 000 Kč, regionální koeficient byl uveden jako 1, rezerva pro výdaje 500, vypočítané minimální výdaje 8 431 Kč, disponibilní příjem 9 569 Kč, počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti uvedeno jako úspěšné. Ze sdělení [anonymizováno]. ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že bankovní účet č. [anonymizováno] je veden na žalovanou, a že na tento účet byla dne [anonymizováno] přijata platba ve výši 11 500 Kč a dne [anonymizováno] platba 12 Kč pod VS [anonymizováno]. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.
4 Právní vztah mezi účastníky se řídí zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zák. č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zák. č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 OZ a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, kdy nadto v posuzovaném případě žalovaná v podaném odporu námitku neplatnosti uzavřené smlouvy vznesla. 6 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění do 28.05.2022 a ust. § 588 OZ absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021, podle kterého je účelem § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 7 Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti konstatuje soud, že účastníci uzavřeli dne [anonymizováno] Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, kterou žalovaný podepsal elektronicky. Soud však po provedeném dokazování nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované, když žalobkyně k důkazu předložila pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti vytvořený samotnou žalobkyní, ze které by splnění uvedené povinnosti prokázala. Ve smyslu ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti byly sice uvedeny údaje o příjmech a výdajích žalované, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalované, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně k důkazu nepředložila pracovní smlouvu žalovaného či jeho výplatní pásky, ze kterých by se dala výše příjmů žalované osvědčit. Nadto žalobkyně dostatečně neprověřovala ani výdaje žalovaného. Soud v této souvislosti rovněž poukazuje na skutečnost, že z přehledu výdajů nejsou patrné žádné konkrétní pravidelné výdaje žalované, kdy je nutné uvažovat alespoň o základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele. Uvedena je pouze částka 8 431 Kč jako minimální výdaje, aniž by bylo blíže zřejmé, z jakých položek tato částka sestává a jakým způsobem žalobkyně výši výdajů prověřovala, když žalobkyně soudu ani k výdajové stránce žalované nepředložila žádný důkaz. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovanou jakkoliv lustrovala s v příslušných registrech či rejstřících. Soud konečně konstatuje, že ze zmiňovaného výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného je zřejmé, že se jedná o listinu vytvořenou žalobkyní, kdy nadto správnost údajů uvedených v této listině nebyla ze strany žalované jejím podpisem ani potvrzena ani jakkoli žalobkyní důkazně podložena. 8 Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 9 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalované byla ze strany žalobkyně poskytnuta bezhotovostním převodem na účet žalovaného částka ve výši 11 500 Kč a 12 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalované peněžitou částku ve výši 11 512 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalované právo na vrácení toho, co žalobkyně žalované plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 499,41 Kč (11 512 Kč minus 12,59 Kč, což je splátka žalované ze dne [anonymizováno]), avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 13 868,01 Kč představující poplatky spojené s poskytnutím úvěru a odpovídajícího příslušenství. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu II. co do částky 13 868,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 11 879,10 Kč od 147. 6. 2025 do zaplacení a co do částky 137,08 Kč, zamítl.
10 Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaná nebyla k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 OZ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.04.2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 OZ, kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.. Úpravu v § 1958 odst. 2 OZ nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaná svou pasivitou v řízení znemožnila, aby byly zjištěny její objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že její poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalované doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohla se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 zák. č. 257/2016 Sb. a žalovaný tímto postupem není nijak krácen na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění. 11 Podle § 142 odst. 2 OSŘ, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 12 Jelikož žalovaná byal ve věci úspěšnější než žalobkyně, měla by právo na náhradu nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly.
13 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 OSŘ --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.