Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michalem Bartoněm o ústavní stížnosti stěžovatele J. F. a nezletilé N. F., bez právního zastoupení, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. října 2025 č. j. 52 Ad 7/2025-31, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, a Ministerstva práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku. V ústavní stížnosti je jako stěžovatel uveden J. F., přičemž uvádí, že "stěžovatel vystupuje též jako zákonný zástupce nezletilé". Tvrdí, že napadeným rozsudkem byla porušena řada ústavně zaručených práv "stěžovatele a nezletilé". 2.Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu, a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.
3.Stěžovatel před krajským soudem zastupoval nezletilou žalobkyni. Sám však žalobcem nebyl a nebyl tak účastníkem řízení před krajským soudem. Stěžovatel tedy není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti, neboť nebyl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. 4.Ústavní stížnost lze podle svého obsahu vyložit též jako stížnost nezletilé stěžovatelky zastoupené právě stěžovatelem, byť ji tak stěžovatel formálně neoznačuje.
5.Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). 6.Proti napadenému rozhodnutí krajského soudu je možné (a z pohledu přístupu k Ústavnímu soudu zároveň nezbytné) podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Napadené rozhodnutí obsahuje správné poučení o možnosti podat kasační stížnost. Ústavní stížnost směřující přímo proti rozhodnutí krajského soudu tak není přípustná.
7.Stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud však stěžovatele nevyzýval k opravě vady podání právního zastoupení [srov. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], neboť by to bylo vzhledem ke zcela nesporné nepřípustnosti ústavní stížnosti, resp. absenci aktivní legitimace stěžovatele samotného, zbytečně zatěžující. Jak uvedl Ústavní soud v usnesení ze dne 19. 2. 2025 sp. zn. Pl. ÚS 28/24 , jestliže by právní zastoupení jakýmkoliv zástupcem nemohlo na odmítnutí ústavní stížnosti nic změnit, není namístě zatěžovat stěžovatele zbytečnými náklady právního zastoupení. 8.S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako stížnost podanou osobou zjevně neoprávněnou podle § 43 odst. 1 písm. c) a zčásti jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2026
Michal Bartoň v. r.
soudce zpravodaj