I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 200 Kč od 18.08.2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části co do nároku na zaplacení částky 4 908 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 10 108 Kč od 11.12.2025 do 17.08.2026 a z částky 4 908 Kč od 18.08.2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 108 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] dne [anonymizováno], na základě které byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni poskytnutou částku a souhrnný poplatek ve výši 4 908 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr v týdenních splátkách po 182 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, zaplatila pouze částku 800 Kč. Žalovaná částka ve výši 10 108 Kč se tak skládá z nesplacené půjčené jistiny a z nesplacené části poplatku. Žalobkyně prověřovala žalovanou zejména kontrolou v databázi neplatných dokladů, kontrolou rodného čísla, náhledem na záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání, kontrolou platební historie žalované u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta. Pokud jde o příjmy vycházela z prohlášení klienta o zaměstnání a mzdových lístků.
2.Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 OSŘ bez přítomnosti účastníků, když žalobkyně svoji neúčast při jednání řádně omluvila a žalovaná se k jednání nedostavila a nijak svoji neúčast neomluvila, ač jí předvolání k jednání bylo doručeno uložením na adrese uvedené v evidenci obyvatel dne 17.08.2026. Soud proto ve věci postupoval dle ust. § 101 odst. 3 OSŘ a věc projednal v nepřítomnosti účastníků a ve věci rozhodl na základě listinných důkazů tvořících obsah spisu.
3.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] dne [anonymizováno], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční karty klienta, splátkového kalendáře – informace o smlouvě, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované jako spotřebiteli úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 1 188 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 1 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 920 Kč při úrokové sazbě 70,89 % p.a. Pohledávky se zavázala zaplatit v 60týdenních splátkách po 181,80 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí jistiny. Dle evidenční karty klienta podepsané žalovanou tato uvedla, že je svobodná, bezdětná, bydlí na ubytovně. Své příjmy vyčíslila částkou [anonymizováno] Kč a své výdaje částkou [anonymizováno] Kč a životní minimum na ověření [anonymizováno] Kč. Současně uvedla, že nemá jiné závazky. V kartě je dále uvedeno, že byl viděn občanský průkaz, výplatní pásky a pracovní smlouva. Dopisem ze dne 16.12.2025 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení do 14 dnů s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle poštovního podacího archu byla výzva podána stejného dne k poštovní přepravě.
4.V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Důkazní břemeno k prověřování úvěruschopnosti leží na žalobkyni. Žalobkyně, která se k jednání nedostavila, nemohla být v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 OSŘ soudem poučena o povinnosti označit důkazy k prověřování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyní dosud označené důkazy a předložené důkazy, a to smlouva o spotřebitelském úvěru, karta zákazníka, čestné prohlášení žalované a mzdové lístky za měsíce 7 a 8/2024 splnění této povinnosti neprokazují, když nebyly předloženy výpisy z účtu žalované a ani jiným způsobem nebylo doloženou zkoumání skutečných výdajů žalované. Výpisy z účtu mohla být prokázána reálnost výdajů žalované ve výši životního minima ve výši [anonymizováno] Kč měsíčně a rovněž tak měly být ověřeny výdaje na bydlení např. nájemní smlouvou, dokladem SIPO apod.. Žalobkyně pak neprověřovala žalovanou v dlužnických registrech a nezabývala se jejími jinými závazky, ač i z jejího prohlášení bylo zřejmé, že má jiný nebankovní závazek. Žalobkyně byla upozorněna na nutnost předložit doklady k posouzení úvěruschopnosti výzvou ze dne 23.07.2026. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018 ze dne 25.07.2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 OZ absolutně neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 OZ.) Soud vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 a navazující judikatury Nejvyššího soudu. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná plnění na základě neplatné smlouvy, byla povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 OZ jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 6 000 Kč a žalovaná zaplatila celkem částku 800 Kč, na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5 200 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR nsoud/23_Cdo_3008_2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. V řízení nebyl prokázán spor o možnosti žalované vrátit jistinu. Soud přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, který má oporu v ustanovení § 1970 OZ v rozsahu uvedeném ve výroku I. Při stanovení počátku prodlení žalované soud vycházel z doručení žaloby soudem, když žádná dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení nebyla prokázána. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
5.O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 OSŘ, dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08. Ve věci byla úspěšnějším účastníkem řízení žalovaná, avšak poměr úspěchu a neúspěchu stran byl srovnatelný. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
6.Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 OSŘ určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuce).