Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno]
o 65 364 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 110 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 250 Kč, částku ve výši 18 004 Kč, úrok z prodlení z částky 47 360 Kč ve výši 15 % ročně od 21.12.2023 do zaplacení, úrok ve výši 73,95 % ročně z částky 39 162,40 Kč od 21.12.2023 do 13.01.2024 ve výši 1 849,68 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 39 162,40 Kč od 14.01.2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobou podanou dne 12.05.2025 u Okresního soudu v Liberci domáhala se žalobkyně, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 47 360 Kč odpovídající jistině na poskytnutém úvěru a příslušenství, smluvní úrok ve výši 73,95 % ročně z částky zůstatku poskytnutého úvěru. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanou dne 18.04.2023 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, který byl vyplacen žalované dne 19.04.2023. Žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni úvěru spolu se smluvním úrokem ve výši 73,95 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách o výši každé 2 978 Kč splatných vždy 15. dne v měsíci od května 2023; součástí každé splátky byla i sjednaná úplata za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 365 Kč měsíčně. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostředky komunikace na dálku prostřednictvím e-mailů, tak že žalovaná nejprve požádala o úvěr na internetových stránkách žalobkyně, uvedla své generálie, na e-mail jí byl poskytnut jedinečný kód, jehož zadáním do systému žalobkyně došlo k uzavření smlouvy. Žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet úvěr zhodnocením údajů o majetkových poměrech, které sdělila žalovaná, nahlédnutím do registrů [anonymizováno]. Žalovaná zaplatila pouze 6 splátek dne 12.05.2023, dne 14.06.2023, dne 15.08.2023, poté až dne 02.10.2023 necelou splátku, dne 16.10.2023 a dne 13.11.2023. Protože se žalovaná dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15.10.2023, uplatnila žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s každou splátkou delším 30 dnů), dále sjednaných paušálních nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za prodlení s každou splátkou. Celková doba prodlení s placením splátky splatné dne 15.10.2023 dosáhla 65 dnů, žalobkyně proto uplatnila právo na splacení celého poskytnutého úvěru a příslušenství, jakož i smluvních pokut dne 19.12.2023.
2.Věc byla postoupena zdejšímu soudu jako soudu místně příslušenému usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 06.10.2025, č. j. [anonymizováno], které nebylo právní moci dne 25.10.2025.
3.Žalovaná byla v řízení zcela nečinná.
4.Soud nařídil za účelem projednání věci jednání na den 27.04.2026, při kterém provedl dokazování důkazy, které předložila žalobkyně a dále ty, jejichž provedení vyplynulo z obsahu spisu. Z Dodatku č. [anonymizováno] k Návrhu smlouvy o úvěru / Smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] soud zjistil, že jde o ujednání žalobkyně a žalované, které předchází uzavření smlouvy o úvěru, jeho obsahem je dohoda na postupu uzavření smlouvy o úvěru elektronickými prostředky komunikace na dálku, sjednání jednotlivých kroků uzavření smlouvy; je podepsán 19.04.2023, kdy vlastnoruční podpisy stran jsou nahrazeny elektronickými prostředky. Z Přílohy č. [anonymizováno] k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr a z Přihlášky do pojištění soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná sjednali dohodu o pojištění splácení žalované u [anonymizováno]. ve výši 365 Kč měsíčně; je podepsán 19.04.2023, kdy vlastnoruční podpisy stran jsou nahrazeny elektronickými prostředky. Z lícové a rubové strany občanského průkazu soud zjistil, že jde o osobní doklad žalované č. [anonymizováno], platný do 07.03.2026. Z Úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že jde o prostou kopii výpisu [anonymizováno] o zápisu žalobkyně, jako subjektu oprávněného poskytovat spotřebitelský úvěr. Z Návrhu na uzavření smlouvy / Smlouva o úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, kdy jeho výše je 40 000 Kč, smluvní úrok je 73,94 % ročně jako pevná a po celou dobu trvání smlouvy neměnná výše smluvní úrokové sazby, že celkem za 48 měsíců trvání závazku zaplatí žalovaná částku 125 424 Kč; je podepsána 19.04.2023, kdy vlastnoruční podpisy stran jsou nahrazeny elektronickými prostředky. Z Oznámení o schválení úvěru ze dne 20.04.2023 soud zjistil, že jde o oznámení žalobkyně adresované žalované, že byl schválen úvěr ve výši 40 000 Kč se smluvním úrokem 73,95 % jako pevná úroková sazba, tedy celkovou částku, kterou žalovaná zaplatí žalobkyni je 125 424 Kč za 48 měsíců trvání úvěru. Z Předžalobní výzvy a podacího archu [anonymizováno]. soud zjistil, že dne 13.05.2024 vyzývá žalobkyně prostřednictvím právní zástupkyně žalovanou k zaplacení 47 360 Kč s odkazem na smlouvu č. [anonymizováno]; zaslané pod č. [anonymizováno]. Z Prohlášení klienta soud zjistil, že jde o žalovanou potvrzené obdržení povinných informací podle zákona o spotřebitelském úvěru; je podepsán 18.04.2023, kdy vlastnoruční podpis je nahrazen elektronickými prostředky. Z Dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně eviduje vyplacení úvěru 40 000 Kč žalované. Z Výzvy k zaplacení ze dne 15.09.2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzývá žalovanou k zaplacení dlužných splátek ze dne 15.08.2023 a 15.09.2023 a upozorňuje na možnost zesplatnění celého úvěru. Z Výzvy k zaplacení ze dne 15.11.2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzývá žalovanou k zaplacení dlužných splátek ze dne 15.10.2023 a 15.11.2023 a upozorňuje na možnost zesplatnění celého úvěru. Z Výzvy k zaplacení ze dne 16.10.2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzývá žalovanou k zaplacení dlužných splátek ze dne 15.09.2023 a 15.10.2023 a upozorňuje na možnost zesplatnění celého úvěru. Z Výzvy k zaplacení ze dne 18.12.2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzývá žalovanou k zaplacení dlužných splátek ze dne 15.10.2023 a 15.11.2023 a 15.12.2023 a upozorňuje na možnost zesplatnění celého úvěru. Z obálky [anonymizováno]. č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyni byla vrácena obálka adresovaná žalované dne 24.04.2023. Z Oznámení ze dne 19.12.2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzývá žalovanou k okamžité úhradě celého úvěru a příslušenství. Z výpisu z účtu [anonymizováno]. soud zjistil, že žalobkyni byla připsána platba 2 978 Kč dne 12.05.2023, dne 16.10.2023, dne 13.11.2023, dne 15.08.2023 a dne 14.06.2023, částka 2 000 Kč dne 02.10.2023. Ze sdělení, jakou úrokovou sazbu poskytovala pro spotřebitelský úvěr poskytnutý v dubnu 2023 ve výši 40 000 Kč s tím, že úvěr je splatný ve 48 měsíčních splátkách nebo úvěr obdobný, soud zjistil, že [anonymizováno] 15,58 %, [anonymizováno]. 16,32 %, [anonymizováno]. 12,41 %, [anonymizováno]. 14,3 %, [anonymizováno] 11,99 %, [anonymizováno] 15,9 %, [anonymizováno]. 15,22 %, [anonymizováno]. 13,49 %,
5.Soud neprovedl důkaz písemnostmi označenými jako Základní informace o klientovi, Důkaz o odeslání 1 Kč, Zaslaná SMS (Informace o vplacení), Důkaz o přijaté SMS, Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru ([anonymizováno]), Výpis z registru [anonymizováno], Výpis z nebankovního registru [anonymizováno], Potvrzení o provedené platbě [anonymizováno] ze dne 18.04.2023, Hodnocení klienta, Předsmluvní formulář, Karta klienta, Pojištění schopnosti splácet úvěr, Informace o pojištění, protože nemohly přinést žádné skutečnosti, které by změnily skutkový stav zjištěný provedenými důkazy.
6.Soud posoudil provedené důkazy každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, neměl přitom pochybnosti o pravosti důkazů, když tuto nikdo nezpochybňoval, a při jejich hodnocení přihlédl ke všemu, co v řízení tvrdila žalobkyně a co vyšlo najevo ze sdělení jiných osob. Soud dopěl na základě provedeného dokazování k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 19.04.2023 smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 40 000 Kč k dočasnému užití na dobu 48 měsíců žalovanou, která se zavázala, že zaplatí za tuto službu žalobkyni smluvní úrok ve výši 73,94 % ročně z poskytnuté částky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků na dálku bez současné fyzické přítomnosti žalobkyně a žalované, která prokázala svou totožnost poskytnutím kopie svého občanského průkazu a vyplněním žádosti o uzavření smlouvy na internetu. Žalobkyně poskytla žalované částku 40 000 Kč na účet, ze kterého žalovaná naproti tomu poté zaslala žalobkyni v souladu s obsahem smlouvy celkem 5 řádných a 1 částečnou splátku o sjednané výši vždy 2 978 Kč. Žalobkyně vyzvala žalované opakovaně, aby napravila prodlení, avšak poté musela oznámit žalované, že podle ujednání smlouvy došlo k zesplatnění celého zůstatku úvěru a úroků; žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou, aby dluh v celém rozsahu, jak jej žalovaná vůči žalobkyni má, zaplatila.
7.Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle rozhodné právní úpravy. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném do 31.08.2024, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli; podle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 zák. č. 257/2016 Sb. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka; podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […]; podle § 561 odst. 1 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat; podle § 562 odst. 1 OZ je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby; podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 8.Soud nejprve dospěl k závěru, že žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů (výpis z obchodního rejstříku dostupný na [anonymizováno] a žalovaná jako spotřebitel uzavřeli písemnou smlouvu jako dvoustranné právní jednání. Jde přitom o smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť jejími stranami jsou podnikatel a spotřebitel, žalobkyně ani jinou skutečnost o postavení žalované v tomto právním poměru netvrdila, a tato skutečnost vyplývá z jejího tvrzení v žalobě, pokud jde o ověření schopnosti žalované splácet úvěr, a také zejména přímo z obsahu této smlouvy, která sama prohlašuje, že jde o sjednání spotřebitelského úvěru. Na základě obsahu smlouvy o úvěru soud též dospěl k závěru, že smlouva je smlouvou o poskytnutí úvěru. Soud posuzoval, zda je uzavřená smlouva o úvěru platná a založila tak jejím stranám práva a povinnosti, a tedy práva, jichž se žalobkyně žalobou domáhá. Soud zjistil skutkový stav dále tak, že žalobkyně skutečně poskytla žalované částku 40 000 Kč jako úvěr dle smlouvy o úvěru a žalobkyně žalobou následně uplatňuje kromě vrácení části této částky také smluvní úrok z úvěru a jiné platby, na než měla založit smlouva žalobkyni právo. Soud primárně posuzoval práva a povinnosti mezi stranami z hlediska jejich rovnovážnosti a z hlediska dobrých mravů, jestli se tedy žalovaná zavázala k takovým povinnostem, které obstojí před kritériem dobrých mravů a případně veřejným pořádkem, tedy zda není povinnost ze smlouvy pro ni vyplývající v rozporu s právním úpravou. Soud za tím účelem posuzoval zejména to, zda úroková sazba tak, jak byla sjednána v předmětné smlouvě, a to ve výši 73,94 % ročně z úvěru 40 000 Kč a při splácení 2 978 Kč po dobu 48 měsíců je v souladu s dobrými mravy. Judikatura Nejvyššího soudu (nsoud/21_Cdo_1484_2004 a nsoud/33_Odo_236_2005) je ustálená v těchto závěrech: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák.“ Soud dal možnost žalobkyni vyjádřit se k výši sjednaného úroku s žalovanou ve srovnání s tím, co o úrokové sazbě za obdobné úvěry a v obdobné době sdělily banky. Žalobkyně se ke skutkovému zjištění, že sjednaný úrok představuje více než trojnásobek nejvyšších úrokových sazeb poskytovaných bankami v dané době a pro obdobné úvěry nevyjádřila. Soud musel uzavřít, že sjednaný úrok ve smlouvě s žalovanou je v rozporu s dobrými mravy a podle § 588 OZ je takové ujednání neplatné absolutně, tedy aniž by musela žalovaná účinek neplatnosti ujednání přivodit vznesením námitky. 9.Soud dále posuzoval, zda neplatné ujednání o úroku z úvěru lze oddělit od zbytku smlouvy a tuto jinak posoudit jako platnou. Soud je při tom vázán právním výkladem svého nadřízeného soudu, a to ve věci téže žalobkyně ([anonymizováno]). Pokud jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak podle § 576 OZ, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na § 1802 OZ, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru podle § 2395 OZ smlouvou úplatnou), na rozdíl od § 41 zák. č. 40/1964 Sb. podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je § 576 OZ postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava občanského zákoníku z roku 1964 totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností úplnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup § 576 OZ je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku, a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. [anonymizováno]). Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a tedy jediným důvodem, proč žalobkyně ekonomicky přistupuje k poskytnutí úvěru žalované, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Soud proto nemohl oddělit ani samotné ujednání o úrocích a zabývat se zbytkem jako platnou smlouvu. 10.Soud uzavřel, že nároky uplatněné žalobkyní nemohou být dány z důvodu uzavřené smlouvy o úvěru, a proto se již nezabýval dalšími podmínkami platnosti smlouvy. Soud tedy neposuzoval, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalované také řádně splnila povinnosti podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Smlouva by byla posouzena jako neplatné právní jednání i v případě, kdy by bylo zjištěno, že tuto povinnost žalobkyně splnila a řádně posoudila schopnost žalované splácet poskytovaný úvěr. 11.Soud dále posuzoval, zda jsou nároky nebo některý z nich dán z jiného právního důvodu. V případech, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, tak jako v tomto případě, pak z právní úpravy v § 2991 a § 2993 OZ o bezdůvodném obohacení vyplývá, že žalovaná je povinna vrátit poskytovateli úvěru pouze to, oč se skutečně obohatila. Obohacením je zde tedy pouze takové plnění, o které se reálně zvýšil majetek spotřebitele nebo plněním poskytovatele snížily jeho dluhy. Nároky žalobkyně tak mohou odpovídat pouze právu na vydání bezdůvodného obohacení, kterým může být jen skutečně poskytnuté peněžité plnění, nikoli smluvní úrok, smluvní pokuty, pojištění, poplatky za sjednání úvěru či jiné platby. Výše plnění, které má žalovaná v takovém případě poskytnout, odpovídá tomu, o co se reálně zvýšil majetek žalované. V předmětné věci je obohacením žalované částka tvrzená žalobkyní 40 000 Kč poskytnutá dne 19.04.2023 a případně to, co žalovaná z toho doposud žalobkyni nevrátila. Splatnost se pak řídí § 1958 odst. 2 OZ, kdy jde o závazek z jiné právní skutečnosti, u kterého není splatnost stranami sjednána, a žalovaná je povinna splnit závazek bez zbytečného odkladu poté, co byla vyzvána věřitelem k plnění. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění, tedy vrácení všech poskytnutých prostředků, nejpozději předžalobní výzvou ze dne 13.05.2024, která byla doručena v době kdy zaplatila žalovaná na částku bezdůvodného obohacení 40 000 Kč celkem částku 5 x 2 978 Kč a 1 x 2000 Kč, tedy 16 890 Kč. Žalovaná tedy zaplatila žalobkyni bezdůvodné obohacení pouze v části a zbývá tak, aby vydala obohacení ve zbytku ve výši 23 110 Kč, což soud uložil žalované v bodě I. výroku tohoto rozsudku. 12.Soud zamítl žalobu ve zbytku uplatněných nároků v bodě II. výroku tohoto rozsudku, protože se jedná o práva, která uplatňuje žalobkyně na základě smlouvy o úvěru. Vzhledem ke zjištění, že tato smlouva je neplatná, ale nemohla založit povinnosti žalované, které jsou uplatněny. Soud zamítl i nárok na úrok z prodlení z dlužné částky bezdůvodného obohacení, a to na základě právní úpravy § 87 odst. 1, věty třetí, z. s. ú., podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem ([anonymizováno]). Soud si je vědom, že text právní úpravy odkazuje na neplatnost z důvodu § 86 zák. č. 257/2016 Sb. tedy pro neprověření úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem. Právní úpravu je zde nutné vykládat podle zjevného úmyslu zákonodárce, který stanovil, že má-li být smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná pro porušení povinností poskytovatele úvěru, a proto nemá povinnost spotřebitel platit úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení, kterého se mu dostalo na základě takové neplatné smlouvy, je princip ochrany spotřebitele shodný i v případě, že je smlouva neplatná z důvodu, že poskytovatel požadoval po spotřebiteli v takové smlouvě úrok, který je v rozporu s dobrými mravy. V obou případech je cíl právní úpravy dosažen, totiž chráněného spotřebitele nevázat úroky z prodlení, když přijal bezdůvodné obohacení na základě neplatné smlouvy o úvěru, jejíž neplatnost je třeba přičíst silnější smluvní straně, kterou je poskytovatel jako podnikatel podle § 2 zák. č. 257/2016 Sb. Jinými slovy, je nutné chápat, že právní úprava vyloučení povinnosti platit úroky z prodlení není sankcí poskytovatele za to, že neprověřil schopnost spotřebitele splácet úvěr, jde naopak jen o dobrodiní dané spotřebiteli, které je mu tak nutné poskytnout vždy, pokud uzavřel neplatnou smlouvu o spotřebitelském úvěru. 13.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ, kdy žalovaná sice měla převážný úspěch ve věci, avšak byla v řízení zcela nečinná a žádné náklady spojené s bráněním práva jí proto nevznikly. Žalovaná nezavinila, že žaloba byla zamítnuta, a proto soud nepřiznal ani právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.