Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců JUDr. Martiny Tvrdkové a JUDr. Tomáše Holčapka, Ph.D. ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
jednající [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o 327 250 Kč s příslušenstvím
k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22.08.2025, č. j. okresni/43_C_167_2024-63 --- VÝROK ---
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.
II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že náklady řízení činí 1 800 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 327 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od [anonymizováno] do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení uvedené částky z titulu náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. [anonymizováno], původně u Okresního soudu v [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno]. Žalobkyně se tohoto řízení účastnila v procesním postavení žalované a za každý rok trvání řízení požadovala částku 35 000 Kč s tím, že řízení trvalo celkem 17 let. Žalovaný žalobkyni mimosoudně vyplatil v rámci předběžného projednání nároku částku 267 750 Kč, žalobkyně nemajetkovou újmu vyčíslil celkovou sumou 595 000 Kč, od které částku vyplacenou jí žalovaným odečetla.
2.Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména ze spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. [anonymizováno] (bod 4. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a Krajského soudu v Plzni sp. zn. [anonymizováno] (bod 5. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), výslechu žalobkyně, výslechu svědků [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno] a listinných důkazů, zjistil skutkový stav, který popsal v odůvodnění svého rozhodnutí. Vyšel dále z toho, že žalobkyně svůj nárok u žalovaného předběžně uplatnila dne [anonymizováno] a žalovaný svým stanoviskem ze dne [anonymizováno] konstatoval, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a shledal požadavek žalobkyně na peněžitou kompenzaci důvodným v částce 267 750 Kč, kterou jí vyplatil.
3.Soud prvního stupně pod bodem 14 odůvodnění rozsudku shrnul stručně skutkový stav, který zjistil. Ten odvolací soud uvádí v doslovném znění.
4.Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od [anonymizováno], kdy jí byla doručena příslušná žaloba, do [anonymizováno], kdy nabylo právní moci rozhodnutí o schválení smíru mezi žalobkyní a [anonymizováno], tedy 16 let a 8 měsíců. Žalobkyně v řízení vystupovala jako žalovaná. Předmětem řízení byla náhrada škody, která měla vzniknout ve vztahu k výkonu činnosti žalobkyně jako správkyně konkurzní podstaty ve výši 8 500 000 Kč s příslušenstvím. V řízení došlo k průtahům a mělo dopady do osobnostní sféry žalobkyně. Řízení bylo složité. V řízení došlo k dílčím průtahům. Řízení mělo velmi nepříznivý vliv na psychiku žalobkyně, která se ocitla pod velkým stresem. Žalobkyně u žalovaného uplatnila svůj nárok dne [anonymizováno]. Žalovaný vydal dne [anonymizováno] stanovisko, kterým přiznal žalobkyni odškodnění za nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky řízení ve výši 267 750 Kč.
5.Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen ve zkratce OdpŠk.Uvedl jeho § 1, § 5, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 až 3 a § 32 odst. 3, tato zákonná ustanovení odcitoval. Rozebral právní úpravu náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, která byla do našeho právního řádu včleněna novelou zák. č. 82/1998 Sb. provedenou s účinností ode dne [anonymizováno] zák. č. 160/2006 Sb. Soud prvního stupně dále uvedl čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a kritéria stanovená Evropským soudem pro lidská práva, z nichž toto odškodňování vychází. Výsledně dovodil, že jsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení a k tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kterou označil a citoval z ní. Poté shrnul, že posuzoval délku řízení v období od [anonymizováno], kdy byl žalobkyni doručena žaloba, do [anonymizováno], kdy nabylo právní moci rozhodnutí o schválení smíru mezi procesní žalobkyní (žalobkyně [anonymizováno] v posuzovaném řízení, pozn. odvolacího soudu) a žalobkyní. Nejistota žalobkyně ohledně výsledku řízení tak trvala 16 let a 8 měsíců. 6.Soud prvního stupně se ztotožnil s postupem žalovaného, který žalobkyni kompenzoval nemajetkovou újmu v penězích. Konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě by v daném případě nebylo nedostatečným, odškodnění v peněžité podobě proto žalobkyni přísluší. Za přiměřenou sumu odškodnění za 1 rok trvání řízení považoval soud prvního stupně částku 21 000 Kč, za první 2 roky jde o částku poloviční. Výsledně tak dospěl k základní částce odškodnění 329 000 Kč, když žalobkyní navrhovanou částku 35 000 Kč za 1 rok trvání řízení považoval za nepřiměřenou, v rozporu s judikaturou.
7.V další části řízení se prvostupňový soud zabýval jednotlivými kritérii modifikace základní částky odškodnění podle § 31a odst. 3 OdpŠk. Řízení bylo po stránce skutkové, právní i procesní významně složité, což dokládá i to, že probíhalo na všech třech stupních soudní soustavy, kdy soud prvního stupně rozhodoval meritorně třikrát a odvolací soud dvakrát, jedenkrát rozhodoval meritorně dovolací soud, ve věci rozhodoval i Ústavní soud. Řízení bylo složitější i po stránce procesní, soud posuzoval návrh na osvobození od soudních poplatků, 2 návrhy na přerušení řízení a návrh na vstup jiného účastníka do řízení, nadto řízení probíhalo za doby pandemie covidu 19. Řízení bylo složité i po stránce skutkové s ohledem na dokazování, a rovněž po stránce právní. Soud prvního stupně proto odškodnění z důvodu složitosti snížil o 30 %. Odškodnění pak snížil ještě o 10 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení, která podala 2 návrhy na přerušení řízení, v 8 případech požádala o odročení jednání a předložila revizní znalecký posudek těsně před jednáním, kvůli čemuž muselo být toto jednání odročeno. Naopak soud prvního stupně odškodnění navýšil 10 % z důvodu kritéria postupu soudů v řízení, když shledal průtahy v řízení před soudem dovolacím, neboť dovolací soud rozhodoval o dovolání 2 roky, což je již doba nepřiměřená i na dovolací řízení. K dílčím průtahům došlo také před Okresním soudem v Klatovech ohledně nařízení jednání [anonymizováno] a v období od [anonymizováno] do dalšího jednání nařízeného na [anonymizováno]. Pokud jde o kritérium významu předmětu řízení pro žalobkyni, soud prvního stupně uzavřel, že posuzované řízení mělo pro žalobkyni vyšší význam s ohledem na výši žalované částky, která výsledně dosáhla až 20 milionů Kč, což mělo dopad nejenom na ni, ale i na celou její rodinu. K tomu ale soud prvního stupně připomněl, že žalobkyně jako profesionálka měla mít pro tyto účely řádně sjednané pojištění, což se nestalo. Odškodnění z tohoto důvodu proto zvýšil o 10 %.
8.V závěru zrekapituloval, že základní částku odškodnění stanovil za řízení dlouhé 16 let a 8 měsíců ve výši 329 000 Kč, tuto snížil z důvodu složitosti o 30 % a z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení o 10 % a naopak ji navýšil o 10 % z důvodu podílu soudů a o 10 % z důvodu významu předmětu řízení pro žalobkyni. Výsledně dospěl k částce 263 200 Kč, a protože žalovaný žalobkyni již uhradil 267 750 Kč, tedy částku převyšující tuto sumu, soud prvního stupně žalobu zamítl.
9.Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 OSŘ Náhradu nákladů řízení přiznal úspěšnému žalovanému spočívající v paušální náhradě jeho hotových výdajů. Tyto vyčíslil podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 10.Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci.
11.Žalobkyně své blanketní odvolání doplnila podáním ze dne [anonymizováno] a uplatnila v něm odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. V odvolání nejprve stručně zrekapitulovala skutkové a právní závěry, k nimž prvostupňový soud dospěl a vyslovila s nimi nesouhlas. Soudu prvního stupně vytkla především to, že nesprávně posoudil přiměřenou výši zadostiučinění podle § 31a OdpŠk., když individuálně nezhodnotil závažnost zásahu do osobnostní sféry žalobkyně. Nezohlednil ani to, že řízení mělo pro žalobkyni existenční význam, neboť žalobkyně byla ohrožena povinností uhradit přes 20 milionů Kč, současně spor ohrozil její profesní kariéru insolvenční správkyně a měl dlouhodobý dopad na její zdravotní stav a její rodinu, což bylo prokázáno svědeckými výpověďmi a lékařskou zprávou [anonymizováno] [anonymizováno]. Pokud soud prvního stupně argumentoval tím, že žalobkyně měla možnost se proti případnému riziku pojistit, tak žalobkyně pojištěna byla dokonce na částku 20 milionů Kč, ale když v roce 2015 ukončila z důvodu naříkovaného soudního řízení svoji činnost insolvenčního správce, tak zároveň tak zrušila i příslušnou pojistku, avšak poté, kdy po 2,5 letech Nejvyšší soud zrušil rozsudky Okresního soudu v Klatovech a Krajského soudu v Plzni a věc vrátil Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu projednání, tak pojišťovna odmítla plnit. Žalobkyně při zrušení pojistky vycházela z toho, že předmětná právní věc již byla pravomocně skončena.
12.Žalobkyně nesouhlasila se snížením základní částky o 30 % s ohledem na skutkovou i procesní složitost, když podle jejího názoru věc skutkově, právně ani procesně složitá nebyla. Nadto prvostupňový soud neuvedl ani žádné relevantní důvody pro takovéto snížení. Nesprávně také odškodnění snížil o 10 % s ohledem na to, že v 8 případech žádala žalobkyně o odročení jednání a v jednom případě doručila procesnímu soudu revizní znalecký posudek krátce před jednáním. S ohledem na délku řízení se žalobkyni toto jeví jako nepřiměřené, když žádala o odročení jednání v průměru jednou za 2 roky.
13.Nadto prvostupňový soud nezohlednil to, že v řízení docházelo k dlouhým období nečinnosti a opakovaným rušením rozhodnutí vyššími soudy. Takovéto pochybení představuje typicky nesprávný úřední postup podle § 13 OdpŠk., k čemuž žalobkyně zejména zmínila období nečinnosti mezi lety 2009–2012 a 2017–2019. Soud prvního stupně tak porušil zásadu individualizace případu. Bylo také prokázáno, že žalobkyně měla z důvodu délky řízení závažné zdravotně technické následky, které příkladmo vyjmenovala. Prvostupňový soud ani nepřihlédl k naprosto nepřiměřené délce řízení, které dvojnásobně převyšuje délku řízení, pro které byla stanovena základní částka odškodnění ve výši 15 až 20 000 Kč, když tato délka řízení byla extrémní a měla zásadní dopady pro žalobkyni.
14.Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
15.Odvolání žalovaného směřovalo pouze do nákladového výroku II. Soud prvního stupně nepostupoval správně při vyčíslení nákladů řízení, když žalovanému přiznal pouze 3 paušální náhrady po 300 Kč, ačkoliv žalovaný v řízení učinil následující úkony: vyjádření k žalobě, příprava na jednání dne [anonymizováno], příprava na jednání [anonymizováno], účast na jednání [anonymizováno] a účast na jednání dne [anonymizováno]. Učinil tedy celkem [anonymizováno] úkonů, přičemž jedno jednání přesáhlo 2 hodiny, za což má žalovanému náležet paušálně náhrada dvojnásobná. Soud prvního stupně pochybil, když za 2 přípravy na jednání a za účast na jednání přesahující 2 hodiny nepřiznal paušální náhradu podle vyhlášky, ačkoliv k tomu nebyl žádný důvod.
16.Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. zrušil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
17.Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobkyně odkázal na správná skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho správné právní posouzení. Souhlasil s jeho závěrem o tom, že odpovědnostní titul je dán. Při posouzení všech okolností případu soud prvního stupně respektoval kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk a výrokem I. rozsudku tak rozhodl zcela správně. Žalobkyně ve svém odvolání toliko opakuje dosavadní argumentaci, s níž se prvostupňový soud v odůvodnění svého rozsudku vypořádal. Způsob výpočtu přiměřeného zadostiučinění za nepřehlednou délku řízení je v rozsudku popsán naprosto přiléhavě, v tomto směru žalovaný podstatné závěry soudu prvního stupně zopakoval. Připomněl, že žalobkyni zaplatil v rámci předběžného projednání nároku již 267 750 Kč tedy částku převyšující sumu, k níž dospěl soud prvního stupně.
18.Žalovaný žádal potvrzení napadeného rozsudku ve výroku I. jako věcně správného.
19.Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo a odvolání žalobkyně neshledal opodstatněným. Odvolání žalovaného důvodné je.
20.Skutkový děj, pokud jde o průběh odškodňovaného řízení vedeného u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. [anonymizováno] a vedlejšího řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [anonymizováno] je mezi účastníky v zásadě nesporný. Pokud jde o právní posouzení, dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, který ostatně ani žalovaný nezpochybňuje, když žalobkyni poskytl mimosoudní odškodnění v částce 267 750 Kč, že je naplněna skutková podstata odpovědnosti státu za škodu z titulu nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Klatovech. Soud prvního stupně správně určil délku řízení ve vztahu k žalobkyni, když počátek je třeba stanovit k datu [anonymizováno], kdy byla žalobkyni jako žalované v odškodňovaném řízení doručena žaloba a konec ke dni [anonymizováno], kdy nabylo právní moci usnesení o schválení smíru. Délka řízení tak činila 16 let a 8 měsíců, což je doba již zjevně nepřiměřená. O tom ostatně mezi účastníky nebylo ani sporu. Žalobkyni tak přísluší odškodnění nemajetkové újmy, které judikatura Nejvyššího soudu ČR představovaná Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [anonymizováno], sp. zn. Cpjn 206/2010, (dále jen Stanovisko, pozn. odvolacího soudu) předpokládá v peněžité podobě podle § 31a odst. 2 OdpŠk za stavu, kdy samotné konstatování porušení práva se v daném případě s ohledem na všechny okolnosti případu zcela jistě nejeví jako dostatečný prostředek nápravy.
21.Při určení výše této náhrady soud prvního stupně respektoval všechna relevantní kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk a odvolací soud na jeho správné a přesvědčivé zdůvodnění plně odkazuje. Základní částku odškodnění za každý rok trvání řízení soud prvního stupně určil částku 21 000 Kč, za první 2 roky částku poloviční. Takto stanovená sazba ročního odškodnění překračuje judikaturní rozmezí určené shora citovaným Stanoviskem, které počítá s částkou 15-20 000 Kč za každý rok trvání řízení, za první 2 roky částkou poloviční, nicméně podle přesvědčení odvolacího soudu je odškodnění v této výši adekvátní především celkové délce řízení /§ 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/, která činila bezmála 17 let, když takováto délka řízení již je extrémní. Na místě je proto určit odškodnění v sazbě při horní hranici takto stanoveného rozmezí, které soud prvního stupně sice mírně překročil, nicméně k tomu je třeba poznamenat, že výše odškodnění vždy závisí na úvaze soudu (§ 136 OSŘ) s přihlédnutím ke všem okolnostem. Citované Stanovisko Nejvyššího soudu ČR bylo přijato před bezmála 15 lety a od té doby došlo k vývoji cen, inflaci, takže nárůst o přiměřenou částku 1 000 Kč od horního stropu tohoto judikaturního rozmezení je plně akceptovatelný. Odvolací soud shodně s žalovaným nesdílí názor žalobkyně o tom, že odškodnění za každý rok trvání řízení by mělo být určeno částkou 35 000 Kč; tato částka je bezmála dvojnásobná oproti stanovenému judikaturnímu rozmezí a je zcela neadekvátní a nepřiměřená újmě, která žalobkyni vznikla, k čemuž odvolací soud poznamenává, že žalobkyně neprovádí ani korekci této částky o kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. a) až e) OdpŠk, a především pak vůbec nezohledňuje to, že za první dva roky je třeba odškodnění určit sazbou poloviční. K tomu odvolací soud připomíná, že každé řízení musí po určitou dobu trvat, tedy ne každé řízení je nutno považovat za automaticky nepřiměřeně dlouhé, jak se žalobkyně zjevně domnívá. 22.Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že řízení bylo složité po stránce skutkové, právní i procesní, k čemuž přistupuje i složitost instanční. Z hlediska skutkového stavu bylo nutno provést obsáhlé dokazování, nechat vypracovat znalecké posudky, byla vyslechnuta řada svědků, byly provedeny listinné důkazy, ohledně instanční složitosti je třeba zopakovat, jak uvedl správně soud prvního stupně, že řízení probíhalo prakticky na všech stupních soudní soustavy, včetně řízení před Ústavním soudem, třikrát ve věci rozhodl soud prvního stupně, dvakrát soud odvolací a jedenkrát Nejvyšší soud ČR. Nadto bylo řízení poznamenáno pandemií covid 19 a restrikcemi s tím spojenými. Nelze proto přisvědčit žalobkyni, že řízení bylo jednoduché, respektive standardní, jak se tato domnívá. Snížení odškodnění o 30 % je podle přesvědčení odvolacího soudu plně adekvátní /§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/. Názor žalobkyně o tom, že řízení nebylo složité, tak není správný.
23.Soud prvního stupně také správně dovodil, že žalobkyně svým jednáním k délce řízení sice malou měrou, ale přesto přispěla, když celkem osmkrát žádala o odročení jednání a v jednom případě krátce před nařízeným jednáním soudu doručila revizní znalecký posudek, což si vyžádalo odročení jednání. Žalobkyni je sice možno dát za pravdu v tom, že pokud v průběhu takto dlouhého řízení žádala o odročení jednání osmkrát tak se tak dělo v průměru jednou za 2 roky, tedy nešlo o chování, které by významně ztížilo postup soudu v řízení, když jinak žalobkyně řízení nekomplikovala, nicméně uvedené skutečnosti na straně žalobkyně je třeba zohlednit podle přesvědčení odvolacího soudu rovněž, a to snížením odškodného o 10 %, tak, jak to soud prvního stupně uvedl /§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).
24.Soud prvního stupně správně zhodnotil i další kritérium – postup orgánů veřejné moci během řízení /§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/, - když odvolací soud shodně s ním akcentuje pouze významnější průtah, k němuž došlo u Nejvyššího soudu, kdy dovolací řízení trvalo 2 roky, což je doba, která se i při respektování postavení Nejvyššího soudu ČR jako jediného soudu, který je oprávněn o dovoláních rozhodovat, již vymyká běžné rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR. Soud prvního stupně zmínil i další dílčí průtahy před Okresním soudem v Klatovech: více jak pětiměsíční prodlení mezi dvěma nařízenými jednáními od [anonymizováno] do [anonymizováno] a zrušení jednání dne [anonymizováno]. Podle přesvědčení odvolacího soudu zvýšení odškodnění o 10 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení je plně na místě, razantnější zvýšení by již však bylo nepřiměřené, k čemuž je třeba dodat následující.
25.Pokud žalobkyně poukazuje na delší období nečinnosti v období let 2009–2012 a 2017–2019, tak k tomu odvolací soud uvádí, že v letech 2009–2012 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení o obnově řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [anonymizováno] (vedlejší řízení) a v něm k žádným průtahům nedocházelo. K tomu odvolací soud uvádí následující. Ze Stanoviska Nejvyššího soudu lze dovodit, že do doby řízení je v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Při posuzování uplatnitelnosti a důvodnosti nároku je ovšem třeba dbát toho, aby nebyl uplatňován duplicitně – za přerušené i vedlejší řízení. V rozsudku ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], Nejvyšší soud ČR dovodil, že pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zák. č. 82/1998 Sb., je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhá a třetí zák. č. 82/1998 Sb. k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení. V rozsudku ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], pak Nejvyšší soud ČR judikoval tyto závěry: Dojde-li k přerušení původního řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) OSŘ z důvodu, že probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu (vedlejší řízení), započítává se doba, po kterou je původní řízení přerušeno, do celkové doby jeho trvání. V takovém případě je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho přerušení byla délka původního řízení nepřiměřená. Odvolací soud pro úplnost dodává, že v řízení nebyly zaznamenány průtahy v období let 2017–2019, jak žalobkyně namítá, dílčí průtahy v dalším období soud prvního stupně zohlednil. 26.Význam předmětu řízení pro žalobkyni jako poškozenou /§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/ byl standardní, s ohledem na povahu řízení, když posuzované řízení o náhradu škody nepatří k tzv. privilegovaným sporům, u nichž by se zvýšený význam judikaturou Evropského soudu pro lidská práva předpokládal bez dalšího. Mezi tato privilegovaná řízení je třeba přiřadit řízení ve věcech trestních, osobnostních, opatrovnických, pracovněprávních, což není tento případ. Bylo tedy na žalobkyni, aby své tvrzení o zvýšeném významu předmětu řízení pro ni prokázala, což se jí podle přesvědčení odvolacího soudu zčásti podařilo. Soud prvního stupně k tomu provedl k důkazním návrhům žalobkyně obsáhlé dokazování, zejména vyslechl žalobkyni a jí navržené svědky. Z těchto výpovědí v kontextu lékařskou zprávou ze dne [anonymizováno] dovodil, že řízení pro žalobkyni mělo zvýšený význam, a to především s ohledem na výši žalované částky, která po ní byla jako po žalované v odškodňovaném řízení požadována. Tato s ohledem na nabíhající úroky z prodlení ke konci řízení dosáhla až 20 milionu Kč, což jistě mohlo mít pro ni a její rodinu existenční význam. Se zřetelem k těmto skutečnostem lze přisvědčit jejímu závěru o tom, že délka řízení se negativně podepsala na zdravotním stavu žalobkyně, když tato trpěla nespavostí, zažívacími potížemi, ekzémem, vypadávaly jí vlasy a měla další zdravotní problémy, tyto ovšem podle přesvědčení odvolacího soudu nelze jednoznačně klást do souvislosti pouze se stresem způsobeným žalobkyni délkou odškodňovaného řízení. Ostatně z lékařské zprávy předložené žalobkyní sice vyplývají zdravotní problémy žalobkyně, když je zaznamenán i vliv psychiky, nicméně ani z ní nelze dovodit, že by délka řízení byla příčinou jedinou a natolik významnou, že by zdravotní stav žalobkyně byl nepříznivý právě a jen v důsledku stresu z dlouhotrvajícího řízení. Nadto odvolací soud konstatuje, že pokud žalobkyně byla (se svým souhlasem) ustanovena konkursní (insolvenční) správkyní, tak nutně musela počítat s tím, že bude vystavena vyššímu tlaku, zájmu veřejnosti a nepochybně i možným soudním sporům s konkursem souvisejícím. K tomu soud prvního stupně správně poznamenal, že bylo na ní, aby si sjednala adekvátní profesní pojištění odpovědnosti tak, aby rizika vyplývající z výkonu činnosti konkursní správkyně minimalizovala. K vysvětlení žalobkyně, že byly pojištěna na částku 20 milionů Kč, ale již v roce 2015 ukončila z důvodu naříkovaného soudního řízení svoji činnost insolvenčního správce a zároveň tak zrušila i příslušnou pojistku, odvolací soud uvádí, že žalobkyně si musela být vědoma probíhajícího dovolacího řízení a možného zrušení pravomocného rozsudku; měla proto v tomto směru postupovat obezřetněji. Zvýšení odškodnění o 10 % z důvodu významu předmětu řízení pro ni tak, jak ho soud prvního stupně provedl, je proto naprosto dostačující.
27.Na základě všech těchto kritérií soud prvního stupně provedl správný výpočet odškodnění, které žalobkyni náleží, v tomto směru lze na výpočet soudu prvního stupně plně odkázat. Za stavu, kdy žalovaný žalobkyni poskytl již odškodnění v částce 267 750 Kč, přičemž výše odškodnění určená soudem dosáhla částky 263 200 Kč, tedy sumy nižší o takřka 4 000 Kč, je zřejmé, že nemajetková újma žalobkyně již byla plně odškodněna mimosoudně žalovaným. Právní posouzení tak, jak jej soud učinil, je správné, odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) OSŘ naplněn není, když soud prvního stupně rozhodl na základě správně a úplně zjištěného skutkového stavu /§ 205a odst. 2 písm. e) OSŘ/. 28.Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil podle § 219 OSŘ jako věcně správný. Soud prvního stupně postupoval správně, když úspěšnému žalovanému přiznal podle § 142 odst. 1 OSŘ náhradu nákladů řízení spočívající v paušální náhradě hotových výdajů, při jejich vyčíslení však pochybil. Z odůvodnění jeho rozhodnutí nelze zjistit, z jakého důvodu přiznal žalovanému paušální náhradu pouze za 3 úkony podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalovaný v odvolání úkony, které v řízení učinil, správně rekapituluje podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) citované vyhlášky; tyto představují: sepis vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání dne [anonymizováno], účast na jednání dne [anonymizováno], příprava účasti na jednání dne [anonymizováno] a účast na tomto jednání, když uvedené jednání trvalo déle jak 2 hodiny, jde tedy o dvojnásobný úkon. Žalovanému tak náleží náhrada za celkem [anonymizováno] úkonů po 300 Kč podle § 2 odst. 3 této vyhlášky, celkem 1 800 Kč. Zde odvolací soud považuje za nutné vyjádřit se k námitce žalovaného uplatněné při odvolacím jednání ohledně toho, že paušální náhrada měla být určena v částce 450 Kč za každý úkon s poukazem na právní názor vyjádřený Nejvyšším soudem v jeho usnesení ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]. Citované rozhodnutí je odvolacímu soudu známo, nicméně s názorem vyjádřeným v něm ohledně výše paušální náhrady za každý úkon nezastoupeného účastníka nesouhlasí. K tomu je třeba uvést, že nejedná o závaznou judikaturou Nejvyššího soudu ČR za stavu, kdy jde toliko usnesení, které podle poznatků odvolacího soudu je (zatím) toliko ojedinělé, v jinak zavedené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR o nákladech řízení, nadto se v uvedeném usnesení Nejvyšší soud ČR primárně zabýval jinou otázkou, a to přípustností dovolání, o nákladech dovolacího řízení rozhodoval s ohledem na to, že dovolací řízení ukončil (§ 151 OSŘ za použití § 243c a násl. o. s. ř.). Odvolací soud nezastává názor, že by měla být nezastoupenému účastníku přiznána paušální náhrada za každý úkon v částce 450 Kč za stavu, kdy vyhláška č. 254/2015 Sb., obsahuje ve svém § 2 odst. 3 jednoznačnou úpravu ohledně toho, že výše paušální náhrady činí za každý úkon 300 Kč. Podle přesvědčení odvolacího soudu sama skutečnost, že vyhláška č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) byla s účinností od [anonymizováno] novelizována a paušální náhradu advokáta ke každému úkonu právní služby zvýšila z 300 Kč na 450 Kč (k tomu § 13 advokátního tarifu), neodůvodňuje závěr o tom, že se tato vyhláška v uvedeném ustanovení dále aplikovat nemá s poukazem na důvody vyjádřené Ústavním soudem ČR v jeho plenárním nálezu usoud/Pl.__S_39_13 ze dne [anonymizováno], publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 75, ročník 2014, uveřejněném pod poř. č. 188/2014 na str. 95. Citovaný nález byl přijat Ústavním soudem v době, kdy žádná právní úprava ohledně náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka (vyjma obecné úpravy v občanském soudním řádu) neplatila a Ústavní soud jí fakticky apeloval na ministerstvo, aby se touto problematikou zabývalo. Vyhláška 254/2015 Sb. je stále platná v uvedeném znění, je na ministerstvu spravedlnosti, aby provedlo její případnou novelizaci v návaznosti na advokátní tarif, nicméně koncepce této vyhlášky je zcela odlišná od advokátního tarifu a z toho, že advokát má za každý úkon právní služby paušální náhradu od [anonymizováno] v částce 450 Kč, nelze bez dalšího dovozovat, že stejné právo má i nezastoupený účastník. Odvolací soud proto i nadále při stanovení výše paušální náhrady vyšel z platné vyhlášky č. 254/2015 Sb. a nikoliv ze závěrů vyjádřených Nejvyšším soudem ČR v jeho usnesení sp. zn. [anonymizováno] tak, jak je shora uvedeno. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku II. postupem podle § 220 odst. 1 OSŘ změnil tak, že určil správnou výši nákladů řízení částkou 1 800 Kč, jinak ho i v tomto výroku potvrdil podle § 219 OSŘ jako věcně správný. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ za použití § 224 odst. 1 OSŘ Žalovaný v tomto řízení zcela uspěl a přísluší mu tak náhrada nákladů řízení sestávající z paušální náhrady jeho hotových výdajů za celkem čtyři úkony po 300 Kč podle § 151 odst. 3 OSŘ, § 1 odst. 2 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (sepis vyjádření k odvolání žalobkyně, odvolání žalovaného, příprava účasti na odvolacím jednání dne [anonymizováno] a účast na něm). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 OSŘ Praha 18. března 2026 Mgr. René Fischer v.r. předseda senátu